https://iuridictum.pecina.cz/api.php?action=feedcontributions&user=Augustin+Machacek&feedformat=atomIuridictum - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-29T14:08:11ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.28.0-alphahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Aedil&diff=18457Aedil2015-09-21T19:31:42Z<p>Augustin Machacek: typo</p>
<hr />
<div>'''Aedil''' nebo '''aedilis''' byl pomocník tribuna lidu.<br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
* [http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/ Latinsko-český slovník]<br />
<br />
[[Kategorie:Římské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=U%C5%BEivatel:Augustin_Machacek&diff=18402Uživatel:Augustin Machacek2015-08-10T14:52:35Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>Jsem autorem vznikajícího [http://www.pravnickyslovnik.cz Právnického slovníku].</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ob%C4%8Dansk%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk&diff=18401Občanský zákoník2015-08-03T15:16:09Z<p>Augustin Machacek: aktualizace dle NOZ, menší rozšíření o zajímavý fakt</p>
<hr />
<div>'''Občanský zákoník''' je základní zákon upravující [[soukromé právo]] [[hmotné právo|hmotné]], tj. [[občanské právo]]. Je jedním z nejdůležitějších právních předpisů každého [[kontinentální právo|kontinentálního]] [[právní řád|právního řádu]].<br />
<br />
== Význam ==<br />
Přestože byly postupně přijímány další [[kodex]]y, upravující podrobněji další dílčí [[právní odvětví|odvětví]] [[soukromé právo|soukromého práva]], zejména [[obchodní zákoník]], [[zákoník práce]] a [[zákon o rodině]], občanský zákoník zůstává i pro tato [[právní odvětví|odvětví]] [[subsidiarita|subsidiárním]] [[právní předpis|předpisem]], jehož [[právní norma|právní normy]] se uplatní v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčí. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (např. pravidla pro počítání [[čas]]u) nacházejí místo i v [[veřejné právo|právu veřejném]].<br />
<br />
Pendentem občanského zákoníku v právu [[procesní právo|processním]] je [[občanský soudní řád]].<br />
<br />
== Jednotlivé občanské zákoníky ==<br />
Myšlenka upravit celý korpus [[právo|práva]] uceleným souborem [[zákon]]ů je velmi stará (vizte např. [[Corpus iuris civilis]] císaře Justiniana ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století. Snaha po komplexní kodifikaci [[soukromé právo|soukromého práva]] se naopak vyhnula zemím [[angloamerické právo|angloamerické právní kultury]], protože je [[právo]] tvořeno na základě [[precedens|precedentů]] ([[case law]]) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici. Výjimkou je Skotsko, které dodnes subsidiárně používá nekodifikované [[římské právo]].<br />
<br />
=== Německo ===<br />
Prvním občanským zákoníkem vůbec je ''Codex Maximilianeus bavaricus civilis'' z roku 1756. Přes svůj latinský název byl psán německy. Byl zrušen až BGB. Pruské ''[[:de:Allgemeines Landrecht|Allgemeines Landrecht]]'' (ALR) z roku 1792; účinné od 1. 6. 1794. ALR nebylo příliš úspěšné, protože vykazovalo nízkou míru abstrakce.<br />
<br />
Legislativně o něco méně úspěšný než ostatní občanské zákoníky je obsáhlý občanský zákoník německý (''Bürgerliches Gesetzbuch'', zkratka BGB) z r. 1896, jemuž je vytýkána přílišná složitost a obtížná srozumitelnost. Přípravné práce započaly přijetím ''Lex Miquel-Lasker'' z 20. prosince 1873. 1. kommisse v letech 1874–1888 připravila první návrh. Byl široce kritisován, zejména největším právníkem té doby, [[Otto Friedrich von Gierke|Otto Friedrichem von Gierkem]]. Rakouský právník Anton Menger dokonce napsal ''Das bürgerliches Recht und die besitzlosen Volksklassen''. V letech 1890–1895 působila 2. kommisse, která připravila 2. návrh ''(Entwurf)''. Měla 11 stálých členů – právníků – a 12 ostatních členů – neprávníků. Jejím předsedou byl Gottlieb Planck.<ref> http://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22183236_00000001%22</ref> Poslanci říšského sněmu návrh 2. kommisse schválili ve znění pozměňovacích návrhů jako 3. návrh v roce 1896.<br />
<br />
=== Francie ===<br />
Prvním dodnes platným občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský napoleonský ''Code civil français'' (zvaný též ''Code Napoléon''; česká [[zkratka]] CC) z r. 1804. Jeho autorem je [[Jean-Jacques-Régis de Cambacérès]], ale podílel se na něm i osobně Napoléon. Předsedou komise, která zasedala v druhé polovině roku 1801, byl [[Jean-Etienne-Marie Portalis]]. Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších zemích, např. v Nizozemí.<br />
<br />
=== Rakousko a české země ===<br />
České [[soukromé právo]] se ve středověku řídilo českým právem [[obyčej]]ovým. To bylo sebráno v právních knihách, zejména o městském právu. [[subsidiarita|Subsidiárně]] se používalo [[římské právo]]. V roce 1709 byly zřízeny první kodifikační komisse, které měly po vzoru [[Corpus iuris civilis]] sebrat veškeré právo, [[soukromé právo|soukromé]] i [[veřejné právo|veřejné]]. Výsledek však byl neuspokojivý. V roce 1753 Marie Theresie zřídila novou komissi, jejímž výsledkem byl ''Codex Theresianus'' z roku 1766. Panovnice tento pokus odmítla s tím, že "Zákon není učebnice."<br />
<br />
Bylo rozhodnuto zákoník zkrátit a přepracovat. Hortenova osnova byla předložena v roce 1771. Přestože byl do komisse přivolán baron Karl Anton von Martini, práce byly v roce 1776 přerušeny. Důvodem bylo to, že se nová kodifikace měla nejprve vyzkoušet v jedné zemi a až poté zavést v celém soustátí. Práce se opět urychlily s nástupem Josefa II. Ten rozhodl zavádět jednotlivé díly zákoníku postupně. Za vlády Leopolda II. byla jmenována nová komisse. Výsledek její práce byl v roce 1797 zaveden v západní Haliči.<br />
[[Image:Abgb1.gif|thumb|upright|Titulní stránka ABGB]]<br />
<br />
Následoval [[Všeobecný zákoník občanský]] (ABGB) vydaný 1. června 1811 s účinností od roku 1812.<br />
<br />
Za první republiky bylo rozhodnuto přijmout zcela nový občanský zákoník. Důvodem byla snaha o odstranění právního dualismu Čech a Slovenska a to, že authentickým jazykem ABGB byla němčina. Proto byla připravena osnova československého občanského zákoníku z roku 1937 (= úplné znění 1369 [[paragraf]]ů; [[senátní tisk]] č. 425), která však nestačila být schválena. <br />
<br />
Po roce 1945 byly kodifikační práce zrychleny. V roce 1948 byla vyhlášena "[[právnická dvouletka]]". Kodifikační odbor ministerstva spravedlnosti byl zřízen 1. září 1948. Tzv. '''střední občanský zákoník''' byl přijat 25. října 1950 jako [[zákon]] č. 141/1950 [[Sb.]] Byl ještě celkem kvalitní, komercialisovaný, ale vycházel již z tzv. "užší koncepce" [[občanské právo|občanského práva]]. Hlavními deformacemi středního občanského zákoníku bylo zúžené pojetí [[věc]]i, rozlišování druhů [[vlastnictví]] a opuštění zásady ''[[superficies solo cedit]]''. Celkově negativní bylo zjednodušení právní úpravy, z čehož vyplývalo nejasné postavení mnoha [[právní vztah|právních vztahů]].<br />
<br />
Úpadek českého [[občanské právo|občanského práva]] dosáhl svého vrcholu přijetím občanského zákoníku z roku 1964, zákona č. 40/1964 [[Sb.]] „Československý občanský zákoník z roku 1964 byl nejradikálnějším kodexem v celém východním bloku a nejradikálnějším předpisem socialistické právní kultury, jediný 'vskutku revoluční' občanský zákoník ve střední Evropě v průběhu celého 20. století, odmítající 'tradiční západní kontinentální právní doktrínu' a přinášející do práva 'nového ducha'...“ <ref>Kühn, Z. Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace. Analýza příčin postkomunistické právní krize. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 66</ref> Opuštění [[římské právo|římskoprávní]] [[terminologie]] mají na svědomí [[Zdeněk Kratochvíl]], [[Stanislav Stuna st.]] a jim podobní.[http://jinepravo.blogspot.com/2010/01/zaznam-z-3-odborneho-symposia.html] Pod jejich vlivem byly zavedeny například pojmy "[[bezpodílové spoluvlastnictví]]", "[[osobní užívání]]", "omezení převodu [[nemovitost]]í", "občanská výpomoc" etc. [[závazek|Závazky]] (''obligationes'') byly přejmenovány na "služby" a značně deformovány. Byla zrušena komercialisace občanského zákoníku a opuštěno mnoho základních principů [[občanské právo|občanského práva]]. Některé tradiční [[institut]]y byl vráceny již [[novela|novelou]] č. 131/1982 [[Sb.]], zbytek [[novela|novelou]] č. 509/1991 [[Sb.]], jejímž inspiračním zdrojem byl střední občanský zákoník. Jako zajímavost je možné udat, že OZ 1964 měl v původní verzi pouze 510 paragrafů (kvalitní občanské zákoníky jich mívají obvykle 1500-2400), což se limitně blíží nejkratšímu občanskému zákoníku všech dob, mongolskému z roku 1963, který jich měl pouze 407.<ref>ROZEHNAL, Aleš, a kol. Obchodní právo. Plzeň : Aleš Čenek, 2014. ISBN 978-80-7380-524-1. S. 41</ref><br />
<br />
V roce 2008 byl po osmi letech prací<ref> http://pravni.nazory.cz/obcanske-pravo/navrh-noveho-obcanskeho-zakoniku/ </ref> vytvořen nový občanský zákoník z pera [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]] a [[Michaela Zuklínová|Michaely Zuklínové]] a vystaven k připomínkovému řízení veřejnosti. Parlament jej nakonec schválil 3. února 2012, účinnosti nabyl 1. ledna 2014.<br />
<br />
=== USA ===<br />
Výjimkou v anglosaském právu je stát Louisiana, který je hrdý na svůj občanský zákoník z roku 1825. Jeho autory jsou [[:en:Edward Livingston|Edward Livingston]], Peter Derbigny a Louis Casimir Moreau-Lislet.<br />
<br />
=== Švýcarsko ===<br />
Řetěz klassických kodifikací dlouhého 19. století uzavírá Švýcarsko a jeho ''[[:de:Zivilgesetzbuch|Zivilgesetzbuch]]'' (ZGB) z roku 1907, hlavní inspirační model pro nový občanský zákoník (NOZ), jehož 5. částí, která formálně stojí mimo, je ''[[:de:Obligationenrecht|Obligationenrecht]]'' (OR). Autorem ZGB je [[Eugen Huber]], který ho připravil mezi lety 1892–1904. ZGB nabyl účinnosti v roce 1912 a byl za Atatürka recipován v Turecku.<br />
<br />
=== Kanada ===<br />
Druhou výjimkou v anglosaském právu je kanadský stát Québec, který má moderní občanský zákoník z roku 1991 (''Code civil du Québec'', CCQ). Práce na něm začaly v roce 1955. Jeho hlavním autorem byl Paul-André Crépeau (1926–2011).<br />
<br />
=== Nizozemí ===<br />
Vysoce inspirativním je nový nizozemský občanský zákoník (''Nieuw Burgerlijk Wetboek'', NBW), který nabyl účinnosti 1. ledna 1992. Jeho hlavním autorem je [[Eduard Maurits Meijers]].<br />
<br />
=== Rusko ===<br />
Za cara žádný občanský zákoník neexistoval. Pravzorem všech kommunistických občanských zákoníků se tak stal až [[:ru:Гражданский кодекс РСФСР 1922 года|OZ z roku 1922]]. Ten byl v roce 1964 nahrazen novým kodexem.[http://www.consultant.ru/popular/gkrsfsr/] [[:en:Civil Code of Russia|Nový občanský zákoník RF]] začal být vydáván v roce 1994. Právo k nehmotným statkům bylo vydáno v roce 2006. Na Ukrajině platil Гражданский кодекс Украинской ССР z roku 1963.<br />
<br />
== Právní odvětví upravená v českém občanském zákoníku ==<br />
Platný občanský zákoník 40/1964 Sb., jenž prošel počátkem 90. let rozsáhlou [[novela|novelisací]], je pokládán za provisorní, z mnoha hledisek nevyhovující [[právní předpis]]. Snahy po nové právní úpravě však zdržovaly neshody, zda vyjít z tradičního modelu [[ABGB]] (takový návrh nakonec vypracoval na Právnické fakultě Západočeské university v Plzni tým pod vedením [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]], nebo zachovat kontinuitu se zažitou, byť nevyhovující úpravou stávající.<br />
<br />
Na rozdíl od původních občanských kodexů, které si daly za cíl pojmout veškeré [[soukromé právo]], neobsahuje dnešní občanský zákoník úpravu obchodních vztahů (tu přenechal [[obchodní zákoník|obchodnímu zákoníku]] z r. 1991), [[rodinné právo]] ([[zákon o rodině]] z r. 1963), [[pracovní právo]] ([[zákoník práce]] z r. 1965), [[spolkové právo]] ([[zákon o sdružování občanů]] z r. 1990), [[nadační právo]] ([[zákon o nadacích a nadačních fondech]] z r. 1997) ani úpravu [[svěřenství]] (trustů), jejichž vznik dnešní český [[právní řád]] neumožňuje.<br />
<br />
Dnešní občanský zákoník se člení na '''obecnou část''', v níž jsou obsažena nejobecnější ustanovení (např. o počítání [[čas]]u nebo o [[právní úkon|právních úkonech]]) a dále vymezení [[subjekt]]ů práv, [[fysická osoba|fysických]] a [[právnická osoba|právnických]] osob, a na část '''zvláštní''', která se dále dělí na výklad o [[věcná práva|věcných právech]] a o [[závazková práva|právech závazkových]]. Zvláštní postavení má úprava [[dědické právo|dědického práva]].<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references/><br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
* [[Jiří Švestka]] et al.: ''Občanský zákoník. Komentář I–II.'' [[C. H. Beck]], Praha 2009, 2. ed., 2526 pp.<br />
* [[Karel Eliáš]] et al.: ''Občanský zákoník. Velký akademický komentář 1–2.'' Linde, Praha 2008, 2640 pp., ISBN 978-80-7201-687-7<br />
* Ilona Schelleová a Karel Schelle: ''Civilní kodexy 1811–1950–1964''. Doplněk, Brno s. d. [1993], 602 pp.<br />
* Valentin Urfus: ''Historické základy novodobého práva soukromého. Římskoprávní dědictví a soukromé právo kontinentální Evropy''. C. H. Beck / SEVT, Praha 1994, 135 pp.<br />
* Lenka Bezoušková: ''Nabytí vlastnického práva k movité věci od neoprávněného podle neměcké právní úpravy a návrhu občanského zákoníku.'' In [[Právní rozhledy]] 7/2009, pp. 246–252; na p. 247 a v poznámce pod čarou č. 13 je o historii BGB.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Všeobecný zákoník občanský]]<br />
* [[Nový občanský zákoník]]<br />
* [[Evropský občanský zákoník]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://psp.cz/eknih/1935ns/se/tisky/t0425_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1937 a jeho [http://psp.cz/eknih/1935ns/se/tisky/t0425_14.htm důvodová zpráva]<br />
* [http://psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0509_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1950 a jeho [http://psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0509_07.htm důvodová zpráva]<br />
* [http://psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0156_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1964 a jeho [http://psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0156_09.htm důvodová zpráva]<br />
** [http://psp.cz/eknih/1981fs/tisky/t0054_01.htm osnova novely č. 131/1982 Sb.]<br />
** [http://psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0685_01.htm osnova novely č. 509/1991 Sb.]<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Code_Civil_1804.png První strana CC] (PNG)<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Reichsgesetzblatt_1896_Seite_195.png První strana BGB] (PNG)<br />
* §§ 1–1296 [http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_bgb/index.html BGB] (anglicky)<br />
* [http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2&file=/CCQ/CCQ_A.html CCQ] (anglicky)<br />
* [http://civil.udg.es/Tossa/2000/Textos/p/2/HIJMA.htm článek o struktuře NBW] (anglicky)<br />
* Anton Friedrich Justus Thibaut: ''[http://zs.thulb.uni-jena.de/receive/jportal_jparticle_00083740?XSL.view.objectmetadata.SESSION=false Über die Nothwendigkeit eines allgemeinen bürgerlichen Rechts für Deutschland]''. Mohr und Zimmer, Heidelberg 1814 (německy)<br />
* [http://www.uristys.ru/Zakonodatelstvo/Istoria/GRRSFSR1922.doc Гражданский кодекс РСФСР 1922 г.] (DOC) – vzor všech kommunistických občanských zákoníků<br />
<br />
<!-- Pozor na nesmyslně členěné IW na původní wikipedii. --><br />
[[ca:Codi Civil]]<br />
[[cs:Občanský zákoník]]<br />
[[de:Bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[en:Civil code]]<br />
[[es:Código civil]]<br />
[[fa:قانون مدنی]]<br />
[[fr:Code civil]]<br />
[[id:Hukum perdata]]<br />
[[it:Codice civile]]<br />
[[lv:Civilkodekss]]<br />
[[lt:Civilinis kodeksas]]<br />
[[hu:Polgári törvénykönyv]]<br />
[[pl:Kodeks cywilny]]<br />
[[pt:Código civil]]<br />
[[ru:Гражданский кодекс]]<br />
[[sk:Občianske právo]]<br />
[[zh:民法典]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Ji%C5%99%C3%AD_Rajmund_Tretera&diff=18261Diskuse:Jiří Rajmund Tretera2014-05-28T04:12:53Z<p>Augustin Machacek: je to správně</p>
<hr />
<div>== Habilitace ==<br />
Nejsem si jist, zda tvar "byl habilitován docentem" je vhodný. Vysokoškolský zákon odpověď nedává. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 17:31, 1. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
: OK, změním to. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 10:20, 2. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
Neřekl jsem, že je to špatně, jen, že si nejsem jist. Kdysi se říkalo "habilitoval se docentem/jako docent". Snad jsem to tak četl v pamětech Františka Weyra. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 10:22, 2. 3. 2007 (CET)<br />
:Je to správně. Viz [https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Habilitace Otto]. --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 28. 5. 2014, 06:12 (CEST)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Obchodn%C3%AD_pr%C3%A1vo&diff=17989Diskuse:Obchodní právo2013-12-01T21:56:29Z<p>Augustin Machacek: definice obchodního práva, spotřebitelské právo</p>
<hr />
<div>Podle Pelikánové je obchodní právo "právo upravující postavení obchodníků (podnikatelů) a vztahy, do nichž obchodníci (podnikatelé) vstupují, včetně vztahů, na jejichž druhé straně stojí neobchodníci". To tedy zahrnuje i vztahy mezi prodejci a zákazníky. Spotřebitelské právo je v této koncepci jen ta část práva, která má přímo za cíl ochranu spotřebitele jako slabší strany. (!) --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 1. 12. 2013, 22:56 (CET)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Obchodn%C3%AD_z%C3%A1kon%C3%ADk&diff=17983Obchodní zákoník2013-11-12T13:50:21Z<p>Augustin Machacek: oprava odkazů a typo</p>
<hr />
<div>'''Obchodní zákoník''' (angl. ''Commercial Code'', fr. ''code de commerce'', něm. ''Handelsgesetzbuch''; [[zkratka]] '''ObchZ''' nebo '''ObZ''') je [[kodex]] upravující [[obchodní právo]]. Současná česká úprava, provedená [[zákon]]em č. 513/1991 [[Sb.]], není komplexní, [[subsidiarita|subsidiárně]] s obchodním zákoníkem se používá [[občanský zákoník]].<br />
<br />
== Historie ==<br />
První rozsáhlejší samostatnou úpravu obchodního práva na českém území představuje všeobecný zákoník obchodní (AHGB) č. 1/1863 [[Říšský zákoník|ř. z.]], v německých zemích zvaný ''[[:de:Allgemeines Deutsches Handelsgesetzbuch|Allgemeines Deutsches Handelsgesetzbuch]]'' (ADHGB). Ten byl postupně doplňován řadou zvláštních zákonů, např. zákonem č. 19/1890 [[Říšský zákoník|ř. z.]] o ochraně známek a zákonem č. 58/1906 [[Říšský zákoník|ř. z.]] o společnostech s ručením obmezeným, avšak v platnosti zůstal až do r. 1950, kdy ho zrušil tzv. střední [[občanský zákoník]].<br />
<br />
Komunistický [[totalita|totalitní]] režim pokládal podnikání za nežádoucí činnost, kterou je nutno právními prostředky potlačit a postavit mimo zákon ([[trestný čin]] [[příživnictví]]), čímž bylo na 40 let fakticky zlikvidováno i obchodní právo.<br />
<br />
V období do r. 1990 v Československu proto obchodní právo v moderním slova smyslu neexistovalo: quasiobchodní (tzv. dodavatelsko-odběratelské) vztahy mezi [[podnik]]y upravoval [[hospodářský zákoník]] z r. 1964, který nemohl být k regulaci právních vztahů v tržním hospodářství a v podmínkách konkurence a autonomie vůle [[smluvník]]ů vůbec použit. Nedostatečný a zastaralý byl rovněž – ještě o rok starší – [[zákoník mezinárodního obchodu]].<br />
<br />
První zákony upravující obchodní právo byly přijaty už v r. 1990, např. zákon č. 104/1990 [[Sb.]] o akciových společnostech a zákon č. 105/1990 [[Sb.]] o soukromém podnikání občanů, jejich úprava však byla fragmentární a nedostatečná. Přijetí jednotného obchodního zákoníku se pokusilo tyto problémy řešit.<br />
<br />
Celkově je nutno konstatovat, že obchodní zákoník, který vytvořil autorský kollektiv [[Stanislav Stuna st.|Stanislava Stuny]] (partii o obchodních společnostech) a [[Ludvík Kopáč|Ludvíka Kopáče]] (partii o smlouvách), je od počátku nepovedené, málo kvalitní legislativní dílo, které bylo více než padesátkrát [[novela|novelisováno]]; frekvence jeho novelisací (např. jen v r. 2000 osm dílčích novel) je tak vysoká, že se v nich neorientují ani specialisovaní obchodní právníci, a vnitřní diskrepance jsou v řadě případů zdrojem složitých [[výklad]]ových problémů.<br />
<br />
Ačkoli původním záměrem bylo upravit celý korpus obchodního práva jedním [[právní předpis|právním předpisem]], záhy se ukázalo, že to nebude možné. Řada dílčích otázek obchodního práva je proto upravena [[zvláštní zákon|zvláštními zákony]], což orientaci v tomto právním odvětví dále komplikuje.<br />
<br />
[[rekodifikace|Rekodifikaci]] obchodního práva v současné době dokončuje [[Bohumil Havel]] ze Západočeské university v Plzni ve spolupráci s [[Tomáš Dvořák|Tomášem Dvořákem]]. Nový obchodní zákoník (NObZ), officiálně zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), nabyl platnosti dne 22. března 2012 a účinnosti má nabýt dne 1. ledna 2014. <br />
<br />
== Základní struktura ==<br />
Obchodní zákoník se člení do čtyř částí, které jsou rozděleny na hlavy, díly a oddíly:<br />
* '''Část první – Obecná ustanovení'''<br />
** ''Hlava I – Základní ustanovení''<br />
*** Díl I – Úvodní ustanovení<br />
*** Díl II – Podník a obchodní jmění<br />
*** Díl III – Obchodní firma<br />
*** Díl IV – Jednání podnikatele<br />
*** Díl V – Obchodní tajemství<br />
** ''Hlava II – Podnikání zahraničních osob''<br />
** ''Hlava III – Obchodní rejstřík''<br />
** ''Hlava IV – Účetnictví podnikatelů''<br />
** ''Hlava V – Hospodářská soutěž''<br />
*** Díl I – Účast na hospodářské soutěži<br />
*** Díl II – Nekalá soutěž<br />
*** Díl III – Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži<br />
* '''Část druhá – Obchodní společnosti a družstvo'''<br />
** ''Hlava I – Obchodní společnosti''<br />
*** Díl I – Obecná ustanovení<br />
*** Díl II – Veřejná obchodní společnost<br />
*** Díl III – Komanditní společnost<br />
*** Díl IV – Společnost s ručením omezeným<br />
*** Díl V – Akciová společnost<br />
** ''Hlava II – Družstvo''<br />
* '''Část třetí – Obchodní závazkové vztahy'''<br />
** ''Hlava I – Obecná ustanovení''<br />
** ''Hlava II – Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích''<br />
** ''Hlava III – Zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu''<br />
* '''Část čtvrtá – Ustanovení společná, přechodná a závěrečná'''<br />
<br />
== Německo ==<br />
V roce 1998 byla v SRN liberalisována obchodní firma, a to ještě za benevolenci poskytnutou českým obchodním zákoníkem. Podle HGB nemusí fysické osoby používat jméno a příjmení, avšak mají povinný dodatek e. K. (= ''Einzelkaufmann'')<br />
<br />
== Rakousko ==<br />
S [[účinnost]]í od 1. března 1939 byl na území Rakouska ADHGB zrušen a nahrazen německým HGB. S účinností od 1. ledna 2007 HaRÄG (zákon č. 120/2005 BGBl I) HGB rozsáhle novelisoval a přejmenoval ho na [[:de:Unternehmensgesetzbuch|Unternehmensgesetzbuch]] (UGB). Podstatou novely je zrušení obchodníka a jeho nahrazení podnikatelem po vzoru českého ObZ, avšak na rozdíl od něj není kritériem úsilí o zisk, nýbrž jakákoliv hospodářská činnost. Dále je liberalisována obchodní firma, a to ještě za benevolenci poskytnutou českým ObZ. (Podle UGB nemusí fysické osoby používat jméno a příjmení, avšak mají povinný dodatek eU).<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* Magda Svoboda-Mascher: ''Rakouský obchodní zákoník nově''. In [[Právní rádce]] 7/2007, pp. 17–18.<br />
* [[Jan Dědič]] a Vlastimil Pihera: ''K některým aktuálním otázkám firemního práva''. In [[Právní zpravodaj]] 3/2008, pp. 7–8.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=6145 nový obchodní zákoník] (PDF)<br />
* [http://psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0684_01.htm Vládní návrh zákona, kterým se vydává obchodní zákoník] z roku 1991<br />
* Obchodní zákoník v podobě do roku 2001 ([http://cnb.cz/en/legislation/leg_capital_market/download/commercial_code.pdf PDF], anglicky)<br />
* [http://books.google.cz/books?id=2qfXzODJhLoC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false Nepřímé zastoupení v evropském smluvním právu], p. 100 sq. (anglicky)<br />
* [http://www.archive.org/details/germancommercial00germuoft Překlad HGB do angličtiny] (1911)<br />
<br />
[[Kategorie:Obchodní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ji%C5%99%C3%AD_Rajmund_Tretera&diff=17829Jiří Rajmund Tretera2013-01-21T11:47:28Z<p>Augustin Machacek: tretera uz je nekolik let profesorem, zdroj: www.msmt.cz/file/1291_1_1/</p>
<hr />
<div>Prof. JUDr. '''Jiří Rajmund Tretera''' (* 1940 Praha) je přední český odborník na [[církevní právo]].<br />
<br />
Tretera studoval na právnické fakultě UK v letech 1957–62. V roce 1967 obdržel titul [[JUDr.]] v oboru [[mezinárodní právo|mezinárodního práva veřejného]]. Poté pracoval v hospodářské arbitráži.<br />
<br />
Po tajném vstupu do dominikánského řádu od roku 1984 tajně přednášel církevní právo. Od roku 1990 přednáší církevní právo na právnické fakultě University Karlovy v Praze. V roce 1993 byl habilitován a stal se tak [[docent]]em. V roce 2006 byl jmenován profesorem.<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* [http://spcp.prf.cuni.cz/1-10/tretera.htm Novodobé předpisy kanonického práva a jejich překlady]<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Tretera, Jiří Rajmund]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Ve%C5%99ejn%C3%BD_po%C5%99%C3%A1dek&diff=17798Diskuse:Veřejný pořádek2013-01-01T04:04:56Z<p>Augustin Machacek: Nová sekce /* pojem správního práva? */</p>
<hr />
<div>== Dobré mravy ==<br />
''Tato právní norma je nepochopením maximy, že právo je minimem morálky, a proto jsou dobré mravy pouhý korrektiv, nikoliv paralelní právní systém, který by měl být právem vynucován.'' Velmi správně. To ustanovení lze přeformulovat tak, že nemravně se občané smějí chovat jen na vymezených veřejných prostranstvích. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 08:42, 11. 11. 2006 (CET)<br />
<br />
: Díky. -- [[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 10:30, 11. 11. 2006 (CET)<br />
<br />
== pojem správního práva? ==<br />
<br />
S tím pojmem se několikrát setkáváme i v Listině, dále je namátkově třeba v trestním zákoníku a v NOZ. Byl bych pro škrtnutí slova 'správní'... --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 1. 1. 2013, 05:04 (CET)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kraj&diff=17728Kraj2012-09-18T22:48:47Z<p>Augustin Machacek: věta navíc</p>
<hr />
<div>'''Kraj''' je tradiční větší jednotkou územní samosprávy v českých zemích. V některých státech mu odpovídá [[župa]]. <br />
<br />
== Původní kraje ==<br />
V gothice vzniklo v Českém království 12 krajů. Původně se jednalo o daňové obvody, teprv dalším vývojem získaly charakter všeobecných územně správních jednotek. V čele krajů stáli poprávci ''(iudices provinciales)'' a 2 krajští hejtmani. V druhé polovině 15. století existovaly tyto kraje:<br />
# '''pražský''' – '''kouřimský'''<br />
# '''slánský''' neměl poprávce.<br />
# '''žatecký'''<br />
# '''bechyňský'''<br />
# '''prácheňský (písecký)''': v Písku sídlil kmet. Byl spojen s vltavským děkanátem a podbrdskou cudou.<br />
# '''plzeňský'''<br />
# '''rakovnický''' neměl poprávce.<br />
# '''litoměřický'''<br />
# '''boleslavský'''<br />
# '''hradecký'''<br />
# '''chrudimský''' byl spojen s mýtským děkanátem.<br />
# '''čáslavský'''<br />
<br />
K tomu existovaly ještě 4 vnější kraje:<br />
# '''Loketsko'''<br />
# '''Trutnovsko'''<br />
# '''Žitavsko'''<br />
# '''Kladsko'''<br />
<br />
V roce 1714 byla provedena územní reforma:<br />
# '''slánský''' kraj zanikl připojením k rakovnickému kraji a do Slaného bylo přeloženo sídelní město.<br />
# k '''žateckému''' kraji bylo připojeno Loketsko a Chebsko.<br />
# '''berounský''' kraj vznikl vydělením Vltavska a Podbrdska z píseckého kraje.<br />
# z '''litoměřického''' krej bylo odděleno mělnické panství.<br />
# k '''boleslavskému''' kraji byla připojena část brandýského panství a celé mělnické panství.<br />
<br />
Reskriptem Marie Terezie z 23. ledna 1751 byl bechyňský kraj rozdělen na podíl táborský a budějovický, plzeňský na podíl plzeňský a klatovský, žatecký na podíl žatecký a loketský a hradecký na podíl hradecký a bydžovský. Kromě toho bylo zrušeno staré pravidlo o dvou hejtmanech v kraji a byly položeny základy krajských úřadů v dnešním slova smyslu. (Do té doby hejtmani obvykle úřadovali ze svých vlastních domovů.)<br />
<br />
== Reforma z roku 1849 ==<br />
V roce 1849 byla provedena radikální reforma, kdy zůstalo v Čechách pouze 7 krajů (na Moravě 2, ve Slezsku 1). Snaha Vídně byla zřídit si jakousi spojovací jednotku mezi [[okres]]y a [[země]]mi a tím v Rakousku posílit centralismus. V krajích tak měly působily vlády, v jejichž čele měl stát krajský prezident. V roce 1850 však došlo ke změně koncepce, kraje se staly jen dohlížecími orgány nad správou okresní. Jejich počet byl zvýšen na 13 a podrobeny byly pravomoci místodržitelů. V roce 1862 bylo krajské zřízení zrušeno. (Na Moravě již 1860). <br />
<br />
== Kommunistické kraje ==<br />
Kraje byly obnoveny v roce 1949 a radikálně reformovány v roce 1960. V roce 1990 byly zrušeny krajské národní výbory, které byly obecnými správními úřady. Území krajů z roku 1960 dodnes přežívají v soudních obvodech a správních obvodech pro zvláštní státní správu (např. [[daň]]ovou).<br />
<br />
== Obnovené kraje ==<br />
V nové podobě byly kraje obnoveny v roce 1997. Z nepochopitelných důvodů jsou krajské úřady označovány tímto stylem: "Krajský úřad Plzeňského kraje", místo tradičního: "krajský úřad v Plzni".<br />
<br />
# '''Jihočeský kraj''' (JČK)<br />
# '''Jihomoravský kraj''' (JMK)<br />
# '''Karlovarský kraj''' (KVK)<br />
# '''Královéhradecký kraj''' (KHK)<br />
# '''Liberecký kraj''' (LK)<br />
# '''Moravskoslezský kraj''' (MSK)<br />
# '''Olomoucký kraj''' (OK)<br />
# '''Pardubický kraj''' (PaK)<br />
# '''Plzeňský kraj''' (PlK)<br />
# '''Praha''' (HMP)<br />
# '''Středočeský kraj''' (SČK)<br />
# '''Ústecký kraj''' (ÚK)<br />
# '''Kraj Vysočina''' (KV)<br />
# '''Zlínský kraj''' (ZK)<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[země]]<br />
* [[okres]]<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* zákon č. 126/1920 [[Sb. z. a n.]], o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, byl zákonem č. 125/1927 Sb. z. a n. přejmenován na zákon o organisaci politické správy<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Cechy.zupy.1920.png obrázek žup]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[bg:Край]]<br />
[[cs:Kraj (územní jednotka)]]<br />
[[de:Kraj]]<br />
[[en:Kraj]]<br />
[[es:Kraj]]<br />
[[eu:Kraj]]<br />
[[it:Kraj]]<br />
[[nl:Kraj]]<br />
[[pt:Kraj]]<br />
[[ro:Kraj]]<br />
[[sk:Kraj]]<br />
[[sv:Kraj]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Seznam_pr%C3%A1vn%C3%ADk%C5%AF_a_pr%C3%A1vni%C4%8Dek&diff=17710Seznam právníků a právniček2012-08-22T16:41:52Z<p>Augustin Machacek: /* Komentátoři / konsiliátoři */ +</p>
<hr />
<div>Je seřazen podle data narození.<br />
<br />
== Seznam světových právních vědců ==<br />
* [[Aemilius Papinianus]] (142–212) <br />
* [[Domitius Ulpianus]] (170–228)<br />
* [[Iulius Paulus]] (175–230)<br />
=== Glosátoři ===<br />
* [[Irnerius]] (Guarnerius) (asi 1050-1130)<br />
* čtyři doktoři (''quator doctores''): [[Bulgarus]], [[Martinus]] (Gosia), [[Jakobus]], [[Hugo de Porta Revennate|Hugo]]<br />
* [[Johannes Bassianus]] (†1197)<br />
* [[Azo]] (†1220)<br />
* [[Odofredus]] (†1265)<br />
* [[Accursius]] (asi 1185-1263)<br />
=== Komentátoři / konsiliátoři ===<br />
* [[Cino da Pistoia]] (1270-1316)<br />
* [[Bartolus de Saxoferrato]] (1314-1357)<br />
* [[Baldus de Ubaldis]] (1327-1400)<br />
* [[Paulus de Castro]] (†1441)<br />
* [[Jason de Mayno]] (1435-1519)<br />
=== Právní humanisté ===<br />
* [[Andreas Alciatus]] (1492-1550)<br />
* [[Guillaume Budaeus]] (1467-1540)<br />
* Fr. [[Duarenus]] (1509-1559)<br />
* [[Jacobus Cuiacius]] (1522-1590)<br />
* [[Hugo Donellus]] (1527-1591)<br />
* Fr. [[Balduinus]] (1520-1573)<br />
* [[Francois Hotoman]] (1524-1590)<br />
* [[Barnabas Brissonius]] (1531-1591)<br />
* [[Scipio Gentilis]] (1563-1616]]<br />
* [[Antoine Faber]] (1557-1624)<br />
* [[Jacobus Gothofredus]] (1587-1652)<br />
=== Nizozemská škola elegantní jurisprudence ===<br />
* [[Gabriel Mudäus]] (1500-1560)<br />
* [[Matthhäus Wessenbeck]] (1531-1586)<br />
<br />
=== ===<br />
* [[Eduard Maurits Meijers]] (1880–1954)<br />
<br />
== Seznam českých a slovenských právních vědců ==<br />
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]] (1460–1520)<br />
* [[Pavel Kristián z Koldína]] (1530–1589)<br />
* [[Franz Fischer]]<br />
* [[Antonín Randa]] (1834–1914)<br />
* [[Emil Ott]] (1845–1924)<br />
* [[Jiří Pražák]] (1846–1905)<br />
* [[Josef Stupecký]] (1848–1907)<br />
* [[Albín Bráf]] (1851–1912)<br />
* [[Emanuel Tilsch]] (1866–1912)<br />
* [[Alfred Meissner]] (1871–1950)<br />
* [[Emil Hácha]] (1872–1945)<br />
* [[Jiří Hoetzel]] (1874–1961)<br />
* [[Jaroslav Kallab]] (1879–1942)<br />
* [[Jan Krčmář]] (1877–1950)<br />
* [[Emil Svoboda]] (1878–1948)<br />
* [[František Weyr]] (1879–1951)<br />
* [[Jaromír Sedláček]] (1885–1945)<br />
* [[František Rouček]] (1891–1967)<br />
* [[Jaroslav Krejčí]] (1892–1956)<br />
* [[Adolf Procházka]] (1900–1969)<br />
* [[Zdeněk Neubauer]] (1901–1956)<br />
* [[Štefan Luby]] (1910–1976)<br />
* [[Viktor Knapp]] (1914–1996)<br />
* [[Zdeněk Kratochvíl]] (* 1922)<br />
* [[Stanislav Stuna st.]] (* 1925)<br />
* [[Marta Knappová]] (* 1925)<br />
* [[Karol Plank]] (1927–1997)<br />
* [[Josef Macur]] (1928–2002)<br />
* [[Václav Pavlíček]] (* 1934)<br />
* [[Karel Čermák]] (* 1934)<br />
* [[Petr Hajn]] (* 1935)<br />
* [[Irena Pelikánová]] (* 1949)<br />
* [[Jiří Malenovský]] (* 1950)<br />
* [[Jan Dědič]] (* 1952)<br />
* [[Jan Svatoň]] (* 1952)<br />
* [[Karel Eliáš]] (*1955)<br />
* [[Stanislav Stuna ml.]] (* 1957)<br />
* [[Zdeněk Koudelka]] (* 1969)<br />
* [[Zdeněk Kühn]] (* 1973)<br />
* [[Bohumil Havel]] (* 1975)<br />
* [[Ján Matejka]] (* 1976)<br />
<br />
== Seznam praktických právníků a právniček ==<br />
* Jan z Jesenice (asi † 1420)<br />
* Jan Theodor Sixtus z Ottersdorfu (asi 1500–1583)<br />
* Jan Václav Rosa (asi 1620–1689)<br />
* [[Karel Engliš]] (1880–1961)<br />
* Ivo Jahelka (* 1954)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* Tomáš Němeček: ''[http://www.ihned.cz/c4-10072080-20715310-00000K_d-kdo-je-nejvlivnejsi-cesky-pravnik-pavel-hollander Kdo je nejvlivnější český právník? Pavel Holländer]''<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci| ]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Od_nepam%C4%9Bti&diff=17663Od nepaměti2012-07-13T19:08:12Z<p>Augustin Machacek: typo</p>
<hr />
<div>'''Od nepaměti''' (angl. ''from time immemorial'') je nevyvratitelná [[právní domněnka]], že pokud bylo [[oprávnění]] vykonáváno k určitému datu, bylo to na základě právního [[titul]]u.<br />
<br />
Pokud v Anglii šlechtic používal erb před rokem 1066, má se za to, že ho užíval oprávněně. Pokud existovala držba nemovitosti k 3. září 1189, má se za to, že je oprávněná.<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
<br />
[[en:Time immemorial]]<br />
[[es:Tiempo inmemorial]]<br />
[[mk:Памтивек]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Seznam_pr%C3%A1vn%C3%ADk%C5%AF_a_pr%C3%A1vni%C4%8Dek&diff=17660Seznam právníků a právniček2012-07-06T20:21:02Z<p>Augustin Machacek: drobné rozšíření, budu během prázdnin snad pokračovat</p>
<hr />
<div>Je seřazen podle data narození.<br />
<br />
== Seznam světových právních vědců ==<br />
* [[Aemilius Papinianus]] (142–212) <br />
* [[Domitius Ulpianus]] (170–228)<br />
* [[Iulius Paulus]] (175–230)<br />
=== Glosátoři ===<br />
* [[Irnerius]] (Guarnerius) (asi 1050-1130)<br />
* čtyři doktoři (''quator doctores''): [[Bulgarus]], [[Martinus]] (Gosia), [[Jakobus]], [[Hugo de Porta Revennate|Hugo]]<br />
* [[Johannes Bassianus]] (†1197)<br />
* [[Azo]] (†1220)<br />
* [[Odofredus]] (†1265)<br />
* [[Accursius]] (asi 1185-1263)<br />
=== Komentátoři / konsiliátoři ===<br />
* [[Cino da Pistoia]] (1270-1316)<br />
* [[Bartolus de Saxoferrato]] (1314-1357)<br />
* [[Baldus de Ubaldis]] (1327-1400)<br />
* [[Paulus de Castro]] (†1441)<br />
* [[Jason de Mayno]] (1435-1519)<br />
<br />
=== ===<br />
* [[Eduard Maurits Meijers]] (1880–1954)<br />
<br />
== Seznam českých a slovenských právních vědců ==<br />
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]] (1460–1520)<br />
* [[Pavel Kristián z Koldína]] (1530–1589)<br />
* [[Franz Fischer]]<br />
* [[Antonín Randa]] (1834–1914)<br />
* [[Emil Ott]] (1845–1924)<br />
* [[Jiří Pražák]] (1846–1905)<br />
* [[Josef Stupecký]] (1848–1907)<br />
* [[Albín Bráf]] (1851–1912)<br />
* [[Emanuel Tilsch]] (1866–1912)<br />
* [[Alfred Meissner]] (1871–1950)<br />
* [[Emil Hácha]] (1872–1945)<br />
* [[Jiří Hoetzel]] (1874–1961)<br />
* [[Jaroslav Kallab]] (1879–1942)<br />
* [[Jan Krčmář]] (1877–1950)<br />
* [[Emil Svoboda]] (1878–1948)<br />
* [[František Weyr]] (1879–1951)<br />
* [[Jaromír Sedláček]] (1885–1945)<br />
* [[František Rouček]] (1891–1967)<br />
* [[Jaroslav Krejčí]] (1892–1956)<br />
* [[Adolf Procházka]] (1900–1969)<br />
* [[Zdeněk Neubauer]] (1901–1956)<br />
* [[Štefan Luby]] (1910–1976)<br />
* [[Viktor Knapp]] (1914–1996)<br />
* [[Zdeněk Kratochvíl]] (* 1922)<br />
* [[Stanislav Stuna st.]] (* 1925)<br />
* [[Marta Knappová]] (* 1925)<br />
* [[Karol Plank]] (1927–1997)<br />
* [[Josef Macur]] (1928–2002)<br />
* [[Václav Pavlíček]] (* 1934)<br />
* [[Karel Čermák]] (* 1934)<br />
* [[Petr Hajn]] (* 1935)<br />
* [[Irena Pelikánová]] (* 1949)<br />
* [[Jiří Malenovský]] (* 1950)<br />
* [[Jan Dědič]] (* 1952)<br />
* [[Jan Svatoň]] (* 1952)<br />
* [[Karel Eliáš]] (*1955)<br />
* [[Stanislav Stuna ml.]] (* 1957)<br />
* [[Zdeněk Koudelka]] (* 1969)<br />
* [[Zdeněk Kühn]] (* 1973)<br />
* [[Bohumil Havel]] (* 1975)<br />
* [[Ján Matejka]] (* 1976)<br />
<br />
== Seznam praktických právníků a právniček ==<br />
* Jan z Jesenice (asi † 1420)<br />
* Jan Theodor Sixtus z Ottersdorfu (asi 1500–1583)<br />
* Jan Václav Rosa (asi 1620–1689)<br />
* [[Karel Engliš]] (1880–1961)<br />
* Ivo Jahelka (* 1954)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* Tomáš Němeček: ''[http://www.ihned.cz/c4-10072080-20715310-00000K_d-kdo-je-nejvlivnejsi-cesky-pravnik-pavel-hollander Kdo je nejvlivnější český právník? Pavel Holländer]''<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci| ]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jan_Kr%C4%8Dm%C3%A1%C5%99&diff=17659Jan Krčmář2012-07-05T22:01:19Z<p>Augustin Machacek: +pozitivista</p>
<hr />
<div>'''Jan Krčmář''' (27. července 1877 – 31. května 1950) byl jeden z nejpřednějších českých [[civilista|civilistů]], představitel pozitivistické teorie.<br />
<br />
Od roku 1907 byl profesorem PF UK. V roce 1919 byl členem československé mírové delegace v Paříži, v letech 1922 – 24 stálým členem československé delegace při Společnosti národů v Ženevě. Významně se podílel na kodifikaci občanského práva v Československu; stálý poradce ministra zahraničí a ministra financí a člen stálého rozhodčího dvora u mezinárodního soudu v Haagu. V letech 1926 a 1934 – 36 ministr školství a národní osvěty. <br />
<br />
== Hlavní dílo ==<br />
*O smlouvě námezdní (1902)<br />
*Úvod do mezinárodního práva soukromého (1906)<br />
*O funkci a významu definice v právní vědě (1915)<br />
*Učebnice občanského práva (1926). <br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Seznam právníků a právniček]]<br />
<br />
{{DEFAULTSORT:Krčmář, Jan}}<br />
[[Kategorie:Právníci]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jan_Kr%C4%8Dm%C3%A1%C5%99&diff=17658Jan Krčmář2012-07-05T21:59:06Z<p>Augustin Machacek: rozšíření dle Otty!</p>
<hr />
<div>'''Jan Krčmář''' (27. července 1877 – 31. května 1950) byl jeden z nejpřednějších českých [[civilista|civilistů]].<br />
<br />
Od roku 1907 byl profesorem PF UK. V roce 1919 byl členem československé mírové delegace v Paříži, v letech 1922 – 24 stálým členem československé delegace při Společnosti národů v Ženevě. Významně se podílel na kodifikaci občanského práva v Československu; stálý poradce ministra zahraničí a ministra financí a člen stálého rozhodčího dvora u mezinárodního soudu v Haagu. V letech 1926 a 1934 – 36 ministr školství a národní osvěty. <br />
<br />
== Hlavní dílo ==<br />
*O smlouvě námezdní (1902)<br />
*Úvod do mezinárodního práva soukromého (1906)<br />
*O funkci a významu definice v právní vědě (1915)<br />
*Učebnice občanského práva (1926). <br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Seznam právníků a právniček]]<br />
<br />
{{DEFAULTSORT:Krčmář, Jan}}<br />
[[Kategorie:Právníci]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=V%C5%A1eobecn%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk_ob%C4%8Dansk%C3%BD&diff=17655Všeobecný zákoník občanský2012-06-28T20:17:23Z<p>Augustin Machacek: +lichtenštejnsko</p>
<hr />
<div>[[Image:Abgb1.gif|thumb|Titulní strana ABGB]]<br />
'''Všeobecný zákoník občanský''' (''Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch'', [[zkratka]] '''ABGB'''), je [[občanský zákoník]], jenž v českých zemích platil do r. 1950 (a v části věnované [[pracovní právo|pracovnímu právu]] až 1. 1. 1966). V Rakousku a Lichtenštejnsku<ref>http://www.gesetze.li/Seite1.jsp?lrs=2&lrs2=21</ref> platí ABGB dodnes. <br />
<br />
Byl vydán s platností pro všechny země habsburské monarchie, s výjimkou Uher, jako císařský patent č. 946/1811 [[Sbírka zákonů soudních|Sb. z. s.]] dne 1. června 1811, který nabyl účinnosti od 1. ledna 1812. Obecný zákoník občanský byl [[přirozené právo|přirozenoprávní]] kodifikací.<br />
<br />
Referentem komisse, která ABGB připravila, se stal Franz Zeiller. V roce 1802 byl hotov první díl občanského zákoníku, celý kodex byl dokončen v roce 1806 a jeho revise v roce 1808. Císař František I. mu nakonec udělil sankci 26. dubna 1811.<br />
<br />
První [[novela|novely]] ABGB byly přijaty po roce 1848. Byly však jen nepřímé a parciální. Hluboké změny byly po vzoru [[BGB]] schváleny až ve 20. století. V roce 1904 byla jmenována komisse ve složení Unger, [[Antonín Randa|Randa]], Schey, Steinbach, Madewski a Klein. Její činnost nepřinesla žádný výsledek. Proto [[vláda]] navrhla svou osnovu [[novela|novely]], která však nestačila být Říšskou radou přijata. Až za první světové války, v letech 1914–1916, byly schváleny tři velké novely ABGB. Nejvýznamnější byla třetí, která fruktifikovala předválečné práce a dotkla se i [[závazkové právo|obligačního práva]].<br />
<br />
Za první republiky byla hned v roce 1919 přijata [[manželství|manželská]] novela ABGB.<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
<references /><br />
* [[František Rouček]]: ''Československý obecný zákoník občanský a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.'' Československý kompas, Praha 1932, 1736 pp., 2. ed.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?apm=0&aid=jgs&datum=10120003&zoom=2&seite=00000275 původní text ABGB jako faksimile] (německy)<br />
* [http://dlib-pr.mpier.mpg.de/mfer-cgi/kleioc/0010MFER/exec/smallpage/%2297440_00000001%22 jiné faksimile] (německy)<br />
* [http://www.koeblergerhard.de/Fontes/ABGB1811.htm původní text ABGB v HTML] (německy)<br />
* [http://www.ibiblio.org/ais/abgb1.htm text ABGB ve znění platném pro Rakousko] (německy)<br />
* [http://www.antikvariaty.cz/index.php?action=ShowPicture&id=76868 titulní strana prvního českého vydání] (Kniha všeobecných zákonů městských)<br />
<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]<br />
<br />
[[cs:Všeobecný zákoník občanský]]<br />
[[de:Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[en:Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[no:Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[pl:Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[sl:Obči državljanski zakonik]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ob%C4%8Dansk%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk&diff=17654Občanský zákoník2012-06-28T13:55:18Z<p>Augustin Machacek: vlozen zajimavy citat</p>
<hr />
<div>'''Občanský zákoník''' je základní zákon upravující [[soukromé právo]] [[hmotné právo|hmotné]], tj. [[občanské právo]]. Je jedním z nejdůležitějších právních předpisů každého [[kontinentální právo|kontinentálního]] [[právní řád|právního řádu]].<br />
<br />
== Význam ==<br />
Přestože byly postupně přijímány další [[kodex]]y, upravující podrobněji další dílčí [[právní odvětví|odvětví]] [[soukromé právo|soukromého práva]], zejména [[obchodní zákoník]], [[zákoník práce]] a [[zákon o rodině]], občanský zákoník zůstává i pro tato [[právní odvětví|odvětví]] [[subsidiarita|subsidiárním]] [[právní předpis|předpisem]], jehož [[právní norma|právní normy]] se uplatní v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčí. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (např. pravidla pro počítání [[čas]]u) nacházejí místo i v [[veřejné právo|právu veřejném]].<br />
<br />
Pendentem občanského zákoníku v právu [[procesní právo|processním]] je [[občanský soudní řád]].<br />
<br />
== Jednotlivé občanské zákoníky ==<br />
Myšlenka upravit celý korpus [[právo|práva]] uceleným souborem [[zákon]]ů je velmi stará (vizte např. [[Corpus iuris civilis]] císaře Justiniana ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století. Snaha po komplexní kodifikaci [[soukromé právo|soukromého práva]] se naopak vyhnula zemím [[angloamerické právo|angloamerické právní kultury]], protože je [[právo]] tvořeno na základě [[precedens|precedentů]] ([[case law]]) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici. Výjimkou je Skotsko, které dodnes subsidiárně používá nekodifikované [[římské právo]].<br />
<br />
=== Německo ===<br />
Prvním občanským zákoníkem vůbec je ''Codex Maximilianeus bavaricus civilis'' z roku 1756. Přes svůj latinský název byl psán německy. Byl zrušen až BGB. Pruské ''[[:de:Allgemeines Landrecht|Allgemeines Landrecht]]'' (ALR) z roku 1792; účinné od 1. 6. 1794. ALR nebylo příliš úspěšné, protože vykazovalo nízkou míru abstrakce.<br />
<br />
Legislativně o něco méně úspěšný než ostatní občanské zákoníky je obsáhlý občanský zákoník německý (''Bürgerliches Gesetzbuch'', zkratka BGB) z r. 1896, jemuž je vytýkána přílišná složitost a obtížná srozumitelnost. Přípravné práce započaly přijetím ''Lex Miquel-Lasker'' z 20. prosince 1873. 1. kommisse v letech 1874–1888 připravila první návrh. Byl široce kritisován, zejména největším právníkem té doby, [[Otto Friedrich von Gierke|Otto Friedrichem von Gierkem]]. Rakouský právník Anton Menger dokonce napsal ''Das bürgerliches Recht und die besitzlosen Volksklassen''. V letech 1890–1895 působila 2. kommisse, která připravila 2. návrh ''(Entwurf)''. Měla 11 stálých členů – právníků – a 12 ostatních členů – neprávníků. Jejím předsedou byl Gottlieb Planck.<ref> http://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22183236_00000001%22</ref> Poslanci říšského sněmu návrh 2. kommisse schválili ve znění pozměňovacích návrhů jako 3. návrh v roce 1896.<br />
<br />
=== Francie ===<br />
Prvním dodnes platným občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský napoleonský ''Code civil français'' (zvaný též ''Code Napoléon''; česká [[zkratka]] CC) z r. 1804. Jeho autorem je [[Jean-Jacques-Régis de Cambacérès]], ale podílel se na něm i osobně Napoléon. Předsedou komise, která zasedala v druhé polovině roku 1801, byl [[Jean-Etienne-Marie Portalis]]. Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších zemích, např. v Nizozemí.<br />
<br />
=== Rakousko a české země ===<br />
České [[soukromé právo]] se ve středověku řídilo českým právem [[obyčej]]ovým. To bylo sebráno v právních knihách, zejména o městském právu. [[subsidiarita|Subsidiárně]] se používalo [[římské právo]]. V roce 1709 byly zřízeny první kodifikační komisse, které měly po vzoru [[Corpus iuris civilis]] sebrat veškeré právo, [[soukromé právo|soukromé]] i [[veřejné právo|veřejné]]. Výsledek však byl neuspokojivý. V roce 1753 Marie Theresie zřídila novou komissi, jejímž výsledkem byl ''Codex Theresianus'' z roku 1766. Panovnice tento pokus odmítla s tím, že "Zákon není učebnice."<br />
<br />
Bylo rozhodnuto zákoník zkrátit a přepracovat. Hortenova osnova byla předložena v roce 1771. Přestože byl do komisse přivolán baron Karl Anton von Martini, práce byly v roce 1776 přerušeny. Důvodem bylo to, že se nová kodifikace měla nejprve vyzkoušet v jedné zemi a až poté zavést v celém soustátí. Práce se opět urychlily s nástupem Josefa II. Ten rozhodl zavádět jednotlivé díly zákoníku postupně. Za vlády Leopolda II. byla jmenována nová komisse. Výsledek její práce byl v roce 1797 zaveden v západní Haliči.<br />
[[Image:Abgb1.gif|thumb|upright|Titulní stránka ABGB]]<br />
<br />
Následoval [[Všeobecný zákoník občanský]] (ABGB) vydaný 1. června 1811 s účinností od roku 1812.<br />
<br />
Za první republiky bylo rozhodnuto přijmout zcela nový občanský zákoník. Důvodem byla snaha o odstranění právního dualismu Čech a Slovenska a to, že authentickým jazykem ABGB byla němčina. Proto byla připravena osnova československého občanského zákoníku z roku 1937 (= úplné znění 1369 [[paragraf]]ů; [[senátní tisk]] č. 425), která však nestačila být schválena. <br />
<br />
Po roce 1945 byly kodifikační práce zrychleny. V roce 1948 byla vyhlášena "[[právnická dvouletka]]". Kodifikační odbor ministerstva spravedlnosti byl zřízen 1. září 1948. Tzv. '''střední občanský zákoník''' byl přijat 25. října 1950 jako [[zákon]] č. 141/1950 [[Sb.]] Byl ještě celkem kvalitní, komercialisovaný, ale vycházel již z tzv. "užší koncepce" [[občanské právo|občanského práva]]. Hlavními deformacemi středního občanského zákoníku bylo zúžené pojetí [[věc]]i, rozlišování druhů [[vlastnictví]] a opuštění zásady ''[[superficies solo cedit]]''. Celkově negativní bylo zjednodušení právní úpravy, z čehož vyplývalo nejasné postavení mnoha [[právní vztah|právních vztahů]].<br />
<br />
Úpadek českého [[občanské právo|občanského práva]] dosáhl svého vrcholu přijetím občanského zákoníku z roku 1964, zákona č. 40/1964 [[Sb.]] „Československý občanský zákoník z roku 1964 byl nejradikálnějším kodexem v celém východním bloku a nejradikálnějším předpisem socialistické právní kultury, jediný 'vskutku revoluční' občanský zákoník ve střední Evropě v průběhu celého 20. století, odmítající 'tradiční západní kontinentální právní doktrínu' a přinášející do práva 'nového ducha'...“ <ref>Kühn, Z. Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace. Analýza příčin postkomunistické právní krize. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 66</ref> Opuštění [[římské právo|římskoprávní]] [[terminologie]] mají na svědomí [[Zdeněk Kratochvíl]], [[Stanislav Stuna st.]] a jim podobní.[http://jinepravo.blogspot.com/2010/01/zaznam-z-3-odborneho-symposia.html] Pod jejich vlivem byly zavedeny například pojmy "[[bezpodílové spoluvlastnictví]]", "[[osobní užívání]]", "omezení převodu [[nemovitost]]í", "občanská výpomoc" etc. [[závazek|Závazky]] (''obligationes'') byly přejmenovány na "služby" a značně deformovány. Byla zrušena komercialisace občanského zákoníku a opuštěno mnoho základních principů [[občanské právo|občanského práva]]. Některé tradiční [[institut]]y byl vráceny již [[novela|novelou]] č. 131/1982 [[Sb.]], zbytek [[novela|novelou]] č. 509/1991 [[Sb.]], jejímž inspiračním zdrojem byl střední občanský zákoník. Dnešní občanský zákoník má přibližně 600 [[paragraf]]ů.<br />
<br />
V roce 2008 byl po osmi letech prací<ref> http://pravni.nazory.cz/obcanske-pravo/navrh-noveho-obcanskeho-zakoniku/ </ref> vytvořen nový občanský zákoník z pera [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]] a [[Michaela Zuklínová|Michaely Zuklínové]] a vystaven k připomínkovému řízení veřejnosti. V roce 2009 bude projednáván ve vládě a v Parlamentu. [[Platnost]] lze očekávat někdy v roce 2010 a [[účinnost]] od 1. 1. 2012.<ref> http://ct24.cz/domaci/41644-ministr-pospisil-predstavil-novy-obcansky-zakonik/ 14. 1. 2009 </ref><br />
<br />
=== USA ===<br />
Výjimkou v anglosaském právu je stát Louisiana, který je hrdý na svůj občanský zákoník z roku 1825. Jeho autory jsou [[:en:Edward Livingston|Edward Livingston]], Peter Derbigny a Louis Casimir Moreau-Lislet.<br />
<br />
=== Švýcarsko ===<br />
Řetěz klassických kodifikací dlouhého 19. století uzavírá Švýcarsko a jeho ''[[:de:Zivilgesetzbuch|Zivilgesetzbuch]]'' (ZGB) z roku 1907, hlavní inspirační model pro nový občanský zákoník (NOZ), jehož 5. částí, která formálně stojí mimo, je ''[[:de:Obligationenrecht|Obligationenrecht]]'' (OR). Autorem ZGB je [[Eugen Huber]], který ho připravil mezi lety 1892–1904. ZGB nabyl účinnosti v roce 1912 a byl za Atatürka recipován v Turecku.<br />
<br />
=== Kanada ===<br />
Druhou výjimkou v anglosaském právu je kanadský stát Québec, který má moderní občanský zákoník z roku 1991 (''Code civil du Québec'', CCQ).<br />
<br />
=== Nizozemí ===<br />
Vysoce inspirativním je nový nizozemský občanský zákoník (''Nieuw Burgerlijk Wetboek'', NBW), který nabyl účinnosti 1. ledna 1992. Jeho hlavním autorem je [[Eduard Maurits Meijers]].<br />
<br />
=== Rusko ===<br />
Za cara žádný občanský zákoník neexistoval. Pravzorem všech kommunistických občanských zákoníků se tak stal až [[:ru:Гражданский кодекс РСФСР 1922 года|OZ z roku 1922]]. Ten byl v roce 1964 nahrazen novým kodexem.[http://www.consultant.ru/popular/gkrsfsr/] [[:en:Civil Code of Russia|Nový občanský zákoník RF]] začal být vydáván v roce 1994. Právo k nehmotným statkům bylo vydáno v roce 2006. Na Ukrajině platil Гражданский кодекс Украинской ССР z roku 1963.<br />
<br />
== Právní odvětví upravená v českém občanském zákoníku ==<br />
Platný občanský zákoník 40/1964 Sb., jenž prošel počátkem 90. let rozsáhlou [[novela|novelisací]], je pokládán za provisorní, z mnoha hledisek nevyhovující [[právní předpis]]. Snahy po nové právní úpravě však zdržovaly neshody, zda vyjít z tradičního modelu [[ABGB]] (takový návrh nakonec vypracoval na Právnické fakultě Západočeské university v Plzni tým pod vedením [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]], nebo zachovat kontinuitu se zažitou, byť nevyhovující úpravou stávající.<br />
<br />
Na rozdíl od původních občanských kodexů, které si daly za cíl pojmout veškeré [[soukromé právo]], neobsahuje dnešní občanský zákoník úpravu obchodních vztahů (tu přenechal [[obchodní zákoník|obchodnímu zákoníku]] z r. 1991), [[rodinné právo]] ([[zákon o rodině]] z r. 1963), [[pracovní právo]] ([[zákoník práce]] z r. 1965), [[spolkové právo]] ([[zákon o sdružování občanů]] z r. 1990), [[nadační právo]] ([[zákon o nadacích a nadačních fondech]] z r. 1997) ani úpravu [[svěřenství]] (trustů), jejichž vznik dnešní český [[právní řád]] neumožňuje.<br />
<br />
Dnešní občanský zákoník se člení na '''obecnou část''', v níž jsou obsažena nejobecnější ustanovení (např. o počítání [[čas]]u nebo o [[právní úkon|právních úkonech]]) a dále vymezení [[subjekt]]ů práv, [[fysická osoba|fysických]] a [[právnická osoba|právnických]] osob, a na část '''zvláštní''', která se dále dělí na výklad o [[věcná práva|věcných právech]] a o [[závazková práva|právech závazkových]]. Zvláštní postavení má úprava [[dědické právo|dědického práva]].<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references/><br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
* [[Jiří Švestka]] et al.: ''Občanský zákoník. Komentář I–II.'' [[C. H. Beck]], Praha 2009, 2. ed., 2526 pp.<br />
* [[Karel Eliáš]] et al.: ''Občanský zákoník. Velký akademický komentář 1–2.'' Linde, Praha 2008, 2640 pp., ISBN 978-80-7201-687-7<br />
* Ilona Schelleová a Karel Schelle: ''Civilní kodexy 1811–1950–1964''. Doplněk, Brno s. d. [1993], 602 pp.<br />
* Valentin Urfus: ''Historické základy novodobého práva soukromého. Římskoprávní dědictví a soukromé právo kontinentální Evropy''. C. H. Beck / SEVT, Praha 1994, 135 pp.<br />
* Lenka Bezoušková: ''Nabytí vlastnického práva k movité věci od neoprávněného podle neměcké právní úpravy a návrhu občanského zákoníku.'' In [[Právní rozhledy]] 7/2009, pp. 246–252; na p. 247 a v poznámce pod čarou č. 13 je o historii BGB.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Všeobecný zákoník občanský]]<br />
* [[Nový občanský zákoník]]<br />
* [[Evropský občanský zákoník]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://psp.cz/eknih/1935ns/se/tisky/t0425_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1937 a jeho [http://psp.cz/eknih/1935ns/se/tisky/t0425_14.htm důvodová zpráva]<br />
* [http://psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0509_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1950 a jeho [http://psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0509_07.htm důvodová zpráva]<br />
* [http://psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0156_01.htm vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník] z roku 1964 a jeho [http://psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0156_09.htm důvodová zpráva]<br />
** [http://psp.cz/eknih/1981fs/tisky/t0054_01.htm osnova novely č. 131/1982 Sb.]<br />
** [http://psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0685_01.htm osnova novely č. 509/1991 Sb.]<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Code_Civil_1804.png První strana CC] (PNG)<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Reichsgesetzblatt_1896_Seite_195.png První strana BGB] (PNG)<br />
* §§ 1–1296 [http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_bgb/index.html BGB] (anglicky)<br />
* [http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2&file=/CCQ/CCQ_A.html CCQ] (anglicky)<br />
* [http://civil.udg.es/Tossa/2000/Textos/p/2/HIJMA.htm článek o struktuře NBW] (anglicky)<br />
* Anton Friedrich Justus Thibaut: ''[http://zs.thulb.uni-jena.de/receive/jportal_jparticle_00083740?XSL.view.objectmetadata.SESSION=false Über die Nothwendigkeit eines allgemeinen bürgerlichen Rechts für Deutschland]''. Mohr und Zimmer, Heidelberg 1814 (německy)<br />
* [http://www.uristys.ru/Zakonodatelstvo/Istoria/GRRSFSR1922.doc Гражданский кодекс РСФСР 1922 г.] (DOC) – vzor všech kommunistických občanských zákoníků<br />
<br />
<!-- Pozor na nesmyslně členěné IW na původní wikipedii. --><br />
[[ca:Codi Civil]]<br />
[[cs:Občanský zákoník]]<br />
[[de:Bürgerliches Gesetzbuch]]<br />
[[en:Civil code]]<br />
[[es:Código civil]]<br />
[[fa:قانون مدنی]]<br />
[[fr:Code civil]]<br />
[[id:Hukum perdata]]<br />
[[it:Codice civile]]<br />
[[lv:Civilkodekss]]<br />
[[lt:Civilinis kodeksas]]<br />
[[hu:Polgári törvénykönyv]]<br />
[[pl:Kodeks cywilny]]<br />
[[pt:Código civil]]<br />
[[ru:Гражданский кодекс]]<br />
[[sk:Občianske právo]]<br />
[[zh:民法典]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ultra_vires&diff=17625Ultra vires2012-05-16T22:02:24Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: '''Ultra vires''' je latinská fráze znamenající za hranicí pravomocí. == Příklad použití == "Ústavní soud tedy bude postupně zkoumat, (1.) zda měla obec pravomoc vyd…</p>
<hr />
<div>'''Ultra vires''' je latinská fráze znamenající za hranicí pravomocí.<br />
<br />
== Příklad použití ==<br />
<br />
"Ústavní soud tedy bude postupně zkoumat, (1.) zda měla obec pravomoc vydat napadené ustanovení obecně závazné vyhlášky, (2.) zda se obec při vydávání napadeného ustanovení obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost (zda nejednala '''ultra vires''')"<ref>http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=pl-45-06_2</ref><br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /></div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Pr%C3%A1vo&diff=17568Diskuse:Právo2012-02-17T20:52:59Z<p>Augustin Machacek: re</p>
<hr />
<div>Link na Ceplův článek nefunguje. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 28. 10. 2005, 03:43 (CEST)<br />
<br />
: Bůhvíproč to změnili. -- [[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 31. 10. 2005, 08:25 (CET)<br />
<br />
== Právo a právníci ==<br />
ten odstavec je dle mého názoru velmi trapný. právo není pro právníky (i když ti si to patrně často myslí :-). --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 17. 2. 2012, 15:15 (CET)<br />
<br />
: Proč? Je tam uvedeno velice důležité třídění. Co se týká návětí, nebráním se změnám, ale je nutno nějak odlišit právníky a neprávníky. Nehovořím o "pro právníky", nýbrž o "se zabývají". Lepší sloveso je představitelné, ale nápad nemám. <br />—[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 17. 2. 2012, 15:56 (CET)<br />
<br />
::Právem se přeci může zabývat naprosto kdokoli. A vzhledem k tomu, jak dalece právo zasahuje do společnosti, se jím do větší či menší míry zabývá prakticky každý. Osobně bych ten odstaveček dál do článku [[Právník]] nebo [[Právníci]], kdyby tu byl.--[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 17. 2. 2012, 21:52 (CET)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_st%C3%A1t&diff=17563Právní stát2012-02-17T14:38:03Z<p>Augustin Machacek: +</p>
<hr />
<div>'''Právní stát''' (angl. ''rule of law'', doslova "vláda práva/zákona", něm. ''Rechtsstaat'', fr. ''état de droit'') znamená takový [[stát]], v němž je výkon státní moci omezen zákonem. [[orgán veřejné moci|Orgány veřejné moci]] smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje.<br />
<br />
Tento princip se někdy označuje jako princip '''legality výkonu veřejné moci'''. Legalita se vztahuje nejen na individuální rozhodnutí ([[správní akt|správní akty]]) veřejné moci, ale rovněž na podzákonné [[právní předpis|právní předpisy]] ([[vyhláška|vyhlášky]] a [[nařízení]]), které její orgány vydávají: ty musejí být ''secundum et intra legem'', tzn. vydané na základě zákona a v jeho mezích.<br />
<br />
Primát zákona nad (výkonnou) státní mocí sám o sobě nezajišťuje, že stát nebude [[diktatura|diktaturou]]: zejména [[totalita|totalitní]] diktatury bývají formálně právními státy, kde se úzkostlivě dbá na dodržování zákona. Optimální uspořádání z hlediska občana představuje '''demokratický právní stát''', tj. takový právní stát, v němž jsou zákony přijímány demokratickou procedurou a kde je [[suverén]]em lid.<br />
<br />
== Základní znaky právního státu ==<br />
Právní stát bývá různými autory odlišně definován, základní znaky však bývají zpravidla zachovány. Jsou to:<br />
* zákonnost (každý, včetně státu, je povinnen zachovávat právo a jednat podle práva)<br />
* právní jistota (každý má jistotu, že práva jednou nabytá mu nebudou zpětnou účinností zákona odňata, že právo nebude působit zpětně, že mu bude státem poskytnuta ochrana proti porušení jeho práva apod.)<br />
* přiměřenost práva (k cíli, jehož má být právem dosaženo, nesmí být používáno nepřiměřených prostředků a zejména porušována základní lidská práva a svobody)<br />
<br />
== Právní stát v postkomunismu ==<br />
Často se objevuje otázka, zda jsou postkomunistické země jako Česká republika nebo Rusko právními státy.<br />
<br />
Jako každý politologický pojem je právní stát nutno chápat jako ideální princip, jemuž se konkrétní společenská realita pouze více nebo méně přibližuje. Občas se objevuje představa, že právní stát "buď je, nebo není", ale ta neodráží složitou skutečnost a rozdílnost kvality právního státu.<br />
<br />
Formálně je Česká republika bezesporu právním státem, neboť tento princip je vtělen do čl. 1 a 2 [[Ústava|Ústavy]]. Materiálně jsou však principy právního státu porušovány, zejména tím, že orgány veřejné moci (např. [[policie]], soukromí [[exekutor|exekutoři]], [[soud]]ci) se z vlády zákona vymaňují, postupují vůči občanům svévolně nebo se přímo spojují s organisovaným zločinem (Berdychův gang, causa soudce Jiřího Berky), přičemž nejsou dostatečně kontrolovány a proti jejich zvůli neexistuje v důsledku profesní solidarity účinná a rychlá obrana. Nemusí se jednat o shora exemplifikované excesy, porušením principu právního státu je např. též rozsáhlá korupce některých policejních složek (zejména dopravní a cizinecké policie).<br />
<br />
Neefektivita a pomalost [[justice]] neumožňuje obranu ani proti abusivnímu jednání dalších státních orgánů, např. [[celní správa|celní]] a [[finanční správa|finanční správy]], proti jejichž svévoli je občan bezmocný. Značná míra [[korupce]] v české společnosti navíc vede ke stavu, že vedle vlády zákona existuje souběžný systém [[zvykové právo|zvykového práva]] (např. za získání veřejné zakázky se běžně platí zprostředkujícímu úředníkovi jednotná taxa 10 % ceny zakázky, tzv. "desátek").<br />
<br />
Na jedné straně je zde tedy komplexně kodifikovaný právní řád, svým obsahem plně odpovídající maximám právního státu a harmonisovaný s právem [[Evropská unie|Evropské unie]], na straně druhé není postkomunistický stát schopen tento právní řád v plné míře vynucovat a na jeho místo se dostávají jiné, společensky krajně nežádoucí autoregulační mechanismy, jako výše zmíněný výběr desátků z veřejných zakázek.<br />
<br />
Lze tedy shrnout, že ačkoli je Česká republika formálně právním státem, ve smyslu materiálním lze o právním státu hovořit pouze s výhradami a s tím, že v individuálních případech bývají jeho principy porušovány a občan nemá možnost zneužití státní moci čelit. Podobná situace je v dalších středoevropských zemích s komunistickou minulostí.<br />
<br />
Rusko, kde má [[president republiky|president]] značné autonomní pravomoci a může vládnout pomocí [[dekret]]ů a kde masivní [[korupce]] a zvůle mocenských struktur zákonu podléhající výkon státní moci relativisuje a činí spíše akademickým konceptem než realitou, nelze patrně pokládat za právní stát ani formálně, ani materiálně. Stejně lze hodnotit další postsovětské země, které podobně jako Rusko tíhnou k autoritativním až diktátorským režimům.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[policejní stát]]<br />
* [[totalita]]<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]<br />
<br />
[[de:Rechtsstaat]]<br />
[[en:Rule of law]]<br />
[[fr:État de droit]]<br />
[[nl:Rechtsstaat]]<br />
[[ja:法治国家]]<br />
[[ru:Теория правового государства]]<br />
[[zh:法治]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vo&diff=17562Právo2012-02-17T14:18:58Z<p>Augustin Machacek: /* Subjektivní a objektivní právo */ překlapy</p>
<hr />
<div>'''Právo''' je pojem, který se na rozdíl od angličtiny používá ve dvojím pojetí:<br />
# v objektivním smyslu (anglicky ''law'') je to soubor [[právní norma|právních norem]], tj. příkazů, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů a<br />
# v subjektivním smyslu (anglicky ''right'') je to [[oprávnění]] [[osoba|osoby]] nějak se chovat, více vizte v článku [[oprávnění]].<br />
<br />
Tento článek pojednání o právu v objektivním slova smyslu.<br />
<br />
== Právo a právníci ==<br />
Právem se zabývají právníci. Ty lze ''cum grano salis'' rozdělit do těchto kategorií:<br />
# [[soud]]ci a jiní [[úřad|úředníci]] – mají pravomoc rozhodovat<br />
# [[akademie|akademici]] – právo vědecky zkoumají<br />
# praktici – na základě výsledků akademie pro své klienty / zaměstnavatele usilují o příznivé rozhodnutí úředníků. Liší se podle specialisace na transakce (= smlouvy) či litigace (= spory).<br />
<br />
== Různé druhy práva ==<br />
Právem v širším slova smyslu je každý soubor pravidel ([[normativní systém]]); jsou jím např. i pravidla, která platí mezi vězni v téže cele. Právem v užším slova smyslu jsou však pouze taková pravidla, které stanoví a vynucuje [[stát]]. V [[právní stát|právním státě]] má stát '''mocenský monopol''', tzn. pouze stát smí prostřednictvím svých orgánů vynucovat dodržování práva. Pravidla, která stát nevynucuje, např. zvyky, [[morálka]] (křesťanské Desatero), pravidla slušného chování (etiketa), ale ani [[církevní právo]], právem v užším smyslu nejsou.<br />
<br />
Zvláštní postavení v tomto smyslu má [[smluvní právo]]. Stát umožňuje, aby [[smluvník|smluvníci]] platné právo [[smlouva|smlouvou]] rozšířili – výhradně však na vzájemné vztahy – a dodržování uzavřené smlouvy pak vynucuje stejně jako jiné [[právní norma|právní normy]] (zásada ''pacta sunt servanda''). Z hlediska jednoho právního pojetí jsou ustanovení smluv přímo právem, z hlediska druhého je právem pouze povinnost dodržovat smluvní povinnosti; tento spor má však význam pouze z theoreticko-právního hlediska.<br />
<br />
Právo prošlo složitým historickým vývojem. Státní mocenský monopol a pojetí práva v podobě, jakou známe z České republiky, je poměrně pozdním a nikoli universálním uspořádáním: např. v islámských zemích platí náboženské právo ([[šaría|šarīʿa]]) a v některých působí náboženská [[policie]] (která má mj. právo [[přestupek|přestupce]] na místě tělesně potrestat), ve Středomoří se uplatňuje právo [[vendeta|vendety]], v mnoha afrických zemích vynucují právo místo<br />
státu kmeny nebo kmenové svazy.<br />
<br />
== Theorie práva ==<br />
Vládnoucí theorií práva je '''fikční'''. [[Friedrich Karl von Savigny]] (1779–1861) tvrdil, že právo je umělý konstrukt, který nemá odraz v společenské realitě. Jeho opponent, [[Otto Friedrich von Gierke]]<br />
(1841–1921), je autorem '''organické''' theorie. Podle ní je právo pouhým odrazem reálně existujících společenských vztahů, které by existovaly i samy, bez práva. Podle něho ideální [[stát]] je synthesou ''Genossenschaften'' (horizontálních sdružení) a ''Herrschaften'' (vertikálních sdružení). Václav Klaus užitečnost horizontálních sdružení popírá a množství vertikálních sdružení se snaží minimalisovat.<br />
<br />
== Subjektivní a objektivní právo ==<br />
Jako '''objektivní''' právo je označováno veškeré právo zabezpečované (resp. vynucované) státem. Zodpovídá tedy otázku ''quid iuris'', "co je po právu", "co je právo" (v objektivním smyslu). Oproti tomu '''subjektivní''' právo (právo ve smyslu subjektivním) je pouze právo vyměřené objektivním právem vůči konkrétnímu (právnímu) [[subjekt]]u. Subjektivní právo tudíž zodpovídá otázku, zda subjektu náleží či nenáleží určité objektivní právo, tedy zda se subjekt dle objektivního práva smí či nesmí chovat určitým způsobem, zda má či nemá (k určitému chování) oprávnění. (Pojmy "subjektivní právo" a "oprávnění" bývají v právnické literatuře často ztotožňovány.)<br />
<br />
== Soukromé a veřejné právo ==<br />
Objektivní právo se podle [[kontinentální právo|kontinentálního pojetí]], které je užíváno i v České republice, člení na [[veřejné právo]] a [[soukromé právo]]. Obdobné dělení se týká i subjektivních práv, proto hovoříme např. o "subjektivním veřejném právu". Hranice mezi veřejným a soukromým právem však není zcela zřetelná a často vznikají spory o to, je-li určitý vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní.<br />
<br />
[[Kontravalence]] veřejného a soukromého práva se promítá i do charakteru příslušných [[právní předpis|právních předpisů]]: zatímco veřejnoprávní předpisy (např. [[trestní zákon]]) obsahují vesměs kogentní [[právní norma|právní normy]], od nichž není přípustné se odchýlit ani dohodou stran, soukromoprávní předpisy (typicky [[občanský zákoník]]) obsahují z větší části [[dispositivní norma|dispositivní právní normy]], které dávají stranám smluvní volnost. Dohodnou-li se smluvní strany jinak, než stanoví [[zákon]], má tato dohoda před zákonem přednost.<br />
<br />
== Hmotné a procesní právo ==<br />
Právo (objektivní i subjektivní) se dělí na právo '''hmotné''' (angl. ''substantive law'') a '''procesní''' (angl. ''procedural law''). '''Hmotné právo''' stanoví, jaká práva a povinnosti komu příslušejí. '''Procesní právo''' popisuje postupy (procedury), které jsou pro uplatnění práva u příslušných institucí užívány, např. jak se postupuje v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním řízení]] nebo ve [[správní řízení|správním řízení]]. Procesní (subjektivní) práva jsou vždy odvozená, bez podkladového (subjektivního) práva hmotného by sama o sobě neměla smysl.<br />
<br />
Příkladem hmotněprávního [[kodex]]u je [[občanský zákoník]], příkladem hmotného práva subjektivního právo nebýt rušen při výkonu [[vlastnictví|vlastnického práva]] (a odpovídající hmotněprávní povinnost vlastníka při výkonu jeho vlastnického práva nerušit).<br />
<br />
Procesní práva jsou upravena např. v [[občanský soudní řád|občanském soudním řádu]], příkladem je právo žalobce navrhovat důkazy pro svá tvrzení (a zároveň povinnost tak pod sankcí ztráty sporu učinit, pokud ho k tomu soud vyzve).<br />
<br />
== Vývoj práva v českých zemích po r. 1989 ==<br />
Vývoj českého práva po r. 1989 je charakterisován celkovým úpadkem prestiže práva i právníků. Právo je primárně chápáno jako něco, ''co si lze koupit''.<br />
<br />
Tento stav pramení i z toho, že v době před r. 1989 patřili právníci k nejzkompromitovanějším profesím vůbec: [[soudce|soudci]] byli při rozhodování citlivějších případů závislí na pokynech komunistické strany, [[advokát]]i měli obavu efektivně hájit zájmy svých klientů, neboť jim samotným hrozil postih, a [[státní zástupce|prokurátoři]] byli přímým nástrojem [[totalita|totalitní]] [[represe]]. K očistě [[justice]] v polistopadovém období, právě s ohledem na odbornou složitost práva, fakticky vůbec nedošlo, odstraněny byly víceméně jen osoby, které si zadaly se Státní bezpečností (těch však bylo málo, neboť samozřejmou podmínkou výkonu soudcovského nebo prokurátorského povolání bylo členství v komunistické straně a členy strany StB verbovat ke spolupráci až na výjimky nemohla). Prověrky na počátku 90. let 20. století byly zcela formální, vedené zásadou profesní solidarity, takže soudcovský nebo prokurátorský [[talár]] si směli ponechat i ti, kteří se prokazatelně a přímo podíleli na komunistickém bezpráví.<br />
<br />
Vysoká míra [[korupce]] v české justici rovněž k důvěře [[laik|laické]] veřejnosti nepřispívá.<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* [[Zdeněk Kühn]]: ''Aplikace práva ve složitých případech. K úloze právních principů v judikatuře.'' Karolinum, Praha 2002<br />
* Zdeněk Kühn: ''Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace. Analýza příčin postkomunistické právní krize.'' [[C. H. Beck]], Praha 2005<br />
* Aleš Gerloch a Jan Tryzna: ''Nad vázaností soudce zákonem z pohledu některých soudních rozhodnutí.'' In [[Právní rozhledy]] 1/2007, pp. 23–28<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Morálka]]<br />
* [[Přirozené právo]]<br />
* [[Positivní právo]]<br />
* [[Právní odvětví]]<br />
* [[Výklad]]<br />
** [[Textualismus]]<br />
** [[Legalismus]]<br />
* [[Blog]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [[Vojtěch Cepl]]: [http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=70 Prameny práva]<br />
* Tomáš Němeček – [http://ihned.cz/c3-20193280-000000_d-zname-each-other-cili-kdyz-pravnici-krasne-mluvi povrchní úvaha o právním jazyku]<br />
* Tomáš Sobek: [http://teorieprava.blogspot.com/2009/03/langdell-vs-frank.html Langdell vs. Frank] (historie theorie práva v USA)<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-skola-volneho-prava-i.html Škola volného práva I] (německé hnutí volného práva (něm. ''Freirechtsbewegung''))<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-skola-volneho-prava-ii_05.html Škola volného práva II] (dtto)<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-nenapadna-propaganda-z.html Právní historism] (v Německu)<br />
* Daniel Krošlák – [http://teorieprava.blogspot.com/2009/12/sovietska-teoria-o-trojprvkovej.html?showComment=1261420662437#c4500747072814729000 kritika tříprvkové theorie právní normy] (hypothesa – disposice – sankce)<br />
* Jan Potměšil: Šarīʿa ([http://blisty.cz/art/38111.html 1], [http://blisty.cz/art/38149.html 2], [http://blisty.cz/art/38220.html 3], [http://blisty.cz/art/38240.html 4], [http://blisty.cz/art/38285.html 5] a [http://prestupky.blogspot.com/2010/04/vi-ustavni-pravo.html 6])<br />
<br />
[[Kategorie:Právo| ]]<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
<br />
[[af:Reg]]<br />
[[ar:قانون]]<br />
[[arc:ܩܢܘܢܐ]]<br />
[[an:Dreito]]<br />
[[ast:Drechu]]<br />
[[az:Hüquq]]<br />
[[bm:Sàrìya]]<br />
[[bn:আইন]]<br />
[[ba:Хоҡуҡ]]<br />
[[be:Права]]<br />
[[bar:Recht]]<br />
[[bs:Pravo]]<br />
[[br:Gwir (lezenn)]]<br />
[[bg:Право]]<br />
[[ca:Dret]]<br />
[[ceb:Pamalaod]]<br />
[[cs:Právo]]<br />
[[ch:Lai]]<br />
[[co:Drittu]]<br />
[[cy:Cyfraith]]<br />
[[da:Jura]]<br />
[[de:Recht]]<br />
[[el:Δίκαιο]]<br />
[[en:Law]]<br />
[[eo:Leĝo (jura)]]<br />
[[es:Derecho]]<br />
[[eu:Zuzenbide]]<br />
[[fa:قانون]]<br />
[[fr:Droit]]<br />
[[fy:Rjocht]]<br />
[[fur:Dirit]]<br />
[[ga:Dlí]]<br />
[[gv:Leigh]]<br />
[[gl:Dereito]]<br />
[[ko:법]]<br />
[[he:דין]]<br />
[[hi:विधि]]<br />
[[hr:Pravo]]<br />
[[io:Yuro]]<br />
[[id:Hukum]]<br />
[[ia:Derecto]]<br />
[[it:Diritto]]<br />
[[kn:ಕಾನೂನು]]<br />
[[ka:სამართალი]]<br />
[[kk:Құқық]]<br />
[[ky:Укук]]<br />
[[ln:Mambí ma mibéko]]<br />
[[lo:ກົດໝາຍ]]<br />
[[sw:Sheria]]<br />
[[kv:Инӧд]]<br />
[[ht:Lalwa]]<br />
[[ku:Dad]]<br />
[[lad:Dirito]]<br />
[[la:Ius]]<br />
[[lv:Tieslietas]]<br />
[[lt:Teisė]]<br />
[[li:Rech]]<br />
[[jbo:flalu]]<br />
[[hu:Jog]]<br />
[[mk:Право]]<br />
[[mi:Ture]]<br />
[[ms:Undang-undang]]<br />
[[nl:Recht]]<br />
[[ne:कानून]]<br />
[[ja:法 (法学)]]<br />
[[no:Rettsvitenskap]]<br />
[[nn:Rettsvitskap]]<br />
[[nrm:Loué]]<br />
[[oc:Drech]]<br />
[[pl:Prawo]]<br />
[[pt:Direito]]<br />
[[ro:Drept]]<br />
[[qu:Chiqa]]<br />
[[ru:Право]]<br />
[[sc:Deretu]]<br />
[[sco:Law]]<br />
[[sq:Ligji]]<br />
[[simple:Law]]<br />
[[sl:Pravo]]<br />
[[sr:Право]]<br />
[[fi:Laki]]<br />
[[sv:Juridik]]<br />
[[tl:Batas]]<br />
[[ta:சட்டம்]]<br />
[[th:กฎหมาย]]<br />
[[tr:Hukuk]]<br />
[[uk:Право]]<br />
[[ur:قانون]]<br />
[[vec:Lexe e derito]]<br />
[[vi:Luật pháp]]<br />
[[zh-classical:法律]]<br />
[[war:Balaud]]<br />
[[yi:געזעץ]]<br />
[[zh-yue:法律]]<br />
[[bat-smg:Īstatīms]]<br />
[[zh:法律]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Pr%C3%A1vo&diff=17561Diskuse:Právo2012-02-17T14:15:43Z<p>Augustin Machacek: +podpis</p>
<hr />
<div>Link na Ceplův článek nefunguje. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 28. 10. 2005, 03:43 (CEST)<br />
<br />
: Bůhvíproč to změnili. -- [[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 31. 10. 2005, 08:25 (CET)<br />
<br />
== Právo a právníci ==<br />
<br />
ten odstavec je dle mého názoru velmi trapný. právo není pro právníky (i když ti si to patrně často myslí :-). --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 17. 2. 2012, 15:15 (CET)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Pr%C3%A1vo&diff=17560Diskuse:Právo2012-02-17T14:15:33Z<p>Augustin Machacek: Nová sekce /* Právo a právníci */</p>
<hr />
<div>Link na Ceplův článek nefunguje. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 28. 10. 2005, 03:43 (CEST)<br />
<br />
: Bůhvíproč to změnili. -- [[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 31. 10. 2005, 08:25 (CET)<br />
<br />
== Právo a právníci ==<br />
<br />
ten odstavec je dle mého názoru velmi trapný. právo není pro právníky (i když ti si to patrně často myslí :-).</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vo&diff=17559Právo2012-02-17T14:14:06Z<p>Augustin Machacek: +subjektivni a objektivni pravo</p>
<hr />
<div>'''Právo''' je pojem, který se na rozdíl od angličtiny používá ve dvojím pojetí:<br />
# v objektivním smyslu (anglicky ''law'') je to soubor [[právní norma|právních norem]], tj. příkazů, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů a<br />
# v subjektivním smyslu (anglicky ''right'') je to [[oprávnění]] [[osoba|osoby]] nějak se chovat, více vizte v článku [[oprávnění]].<br />
<br />
Tento článek pojednání o právu v objektivním slova smyslu.<br />
<br />
== Právo a právníci ==<br />
Právem se zabývají právníci. Ty lze ''cum grano salis'' rozdělit do těchto kategorií:<br />
# [[soud]]ci a jiní [[úřad|úředníci]] – mají pravomoc rozhodovat<br />
# [[akademie|akademici]] – právo vědecky zkoumají<br />
# praktici – na základě výsledků akademie pro své klienty / zaměstnavatele usilují o příznivé rozhodnutí úředníků. Liší se podle specialisace na transakce (= smlouvy) či litigace (= spory).<br />
<br />
== Různé druhy práva ==<br />
Právem v širším slova smyslu je každý soubor pravidel ([[normativní systém]]); jsou jím např. i pravidla, která platí mezi vězni v téže cele. Právem v užším slova smyslu jsou však pouze taková pravidla, které stanoví a vynucuje [[stát]]. V [[právní stát|právním státě]] má stát '''mocenský monopol''', tzn. pouze stát smí prostřednictvím svých orgánů vynucovat dodržování práva. Pravidla, která stát nevynucuje, např. zvyky, [[morálka]] (křesťanské Desatero), pravidla slušného chování (etiketa), ale ani [[církevní právo]], právem v užším smyslu nejsou.<br />
<br />
Zvláštní postavení v tomto smyslu má [[smluvní právo]]. Stát umožňuje, aby [[smluvník|smluvníci]] platné právo [[smlouva|smlouvou]] rozšířili – výhradně však na vzájemné vztahy – a dodržování uzavřené smlouvy pak vynucuje stejně jako jiné [[právní norma|právní normy]] (zásada ''pacta sunt servanda''). Z hlediska jednoho právního pojetí jsou ustanovení smluv přímo právem, z hlediska druhého je právem pouze povinnost dodržovat smluvní povinnosti; tento spor má však význam pouze z theoreticko-právního hlediska.<br />
<br />
Právo prošlo složitým historickým vývojem. Státní mocenský monopol a pojetí práva v podobě, jakou známe z České republiky, je poměrně pozdním a nikoli universálním uspořádáním: např. v islámských zemích platí náboženské právo ([[šaría|šarīʿa]]) a v některých působí náboženská [[policie]] (která má mj. právo [[přestupek|přestupce]] na místě tělesně potrestat), ve Středomoří se uplatňuje právo [[vendeta|vendety]], v mnoha afrických zemích vynucují právo místo<br />
státu kmeny nebo kmenové svazy.<br />
<br />
== Theorie práva ==<br />
Vládnoucí theorií práva je '''fikční'''. [[Friedrich Karl von Savigny]] (1779–1861) tvrdil, že právo je umělý konstrukt, který nemá odraz v společenské realitě. Jeho opponent, [[Otto Friedrich von Gierke]]<br />
(1841–1921), je autorem '''organické''' theorie. Podle ní je právo pouhým odrazem reálně existujících společenských vztahů, které by existovaly i samy, bez práva. Podle něho ideální [[stát]] je synthesou ''Genossenschaften'' (horizontálních sdružení) a ''Herrschaften'' (vertikálních sdružení). Václav Klaus užitečnost horizontálních sdružení popírá a množství vertikálních sdružení se snaží minimalisovat.<br />
<br />
== Subjektivní a objektivní právo ==<br />
Jako '''objektivní''' právo je označováno veškeré právo zabezpečované (resp. vynucované) státem. Zodpovídá tedy otázku ''quid iuris'', "co je po právu", "co je právo" (v objektivním smyslu). Oproti tomu '''subjektivní''' právo (právo ve smyslu subjektivním) je pouze právo vyměřené objektivním právem vůči konkrétnímu (právnímu) [[subjekt]]u. Subjektivní právo tudíž zodpovídá otázku, zda subjektu náleží či nenáleží určité objektivní právo, tedy zda se subjekt dle objektivního práva smí či nesmí chovat určitým způsobem, zda má či nemá (k určitému chování) oprávnění. (Pojmy "subjetivní právo" a "oprávnění" bývájí v právnické literatuře často ztotožňovány.)<br />
<br />
== Soukromé a veřejné právo ==<br />
Objektivní právo se podle [[kontinentální právo|kontinentálního pojetí]], které je užíváno i v České republice, člení na [[veřejné právo]] a [[soukromé právo]]. Obdobné dělení se týká i subjektivních práv, proto hovoříme např. o "subjektivním veřejném právu". Hranice mezi veřejným a soukromým právem však není zcela zřetelná a často vznikají spory o to, je-li určitý vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní.<br />
<br />
[[Kontravalence]] veřejného a soukromého práva se promítá i do charakteru příslušných [[právní předpis|právních předpisů]]: zatímco veřejnoprávní předpisy (např. [[trestní zákon]]) obsahují vesměs kogentní [[právní norma|právní normy]], od nichž není přípustné se odchýlit ani dohodou stran, soukromoprávní předpisy (typicky [[občanský zákoník]]) obsahují z větší části [[dispositivní norma|dispositivní právní normy]], které dávají stranám smluvní volnost. Dohodnou-li se smluvní strany jinak, než stanoví [[zákon]], má tato dohoda před zákonem přednost.<br />
<br />
== Hmotné a procesní právo ==<br />
Právo (objektivní i subjektivní) se dělí na právo '''hmotné''' (angl. ''substantive law'') a '''procesní''' (angl. ''procedural law''). '''Hmotné právo''' stanoví, jaká práva a povinnosti komu příslušejí. '''Procesní právo''' popisuje postupy (procedury), které jsou pro uplatnění práva u příslušných institucí užívány, např. jak se postupuje v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním řízení]] nebo ve [[správní řízení|správním řízení]]. Procesní (subjektivní) práva jsou vždy odvozená, bez podkladového (subjektivního) práva hmotného by sama o sobě neměla smysl.<br />
<br />
Příkladem hmotněprávního [[kodex]]u je [[občanský zákoník]], příkladem hmotného práva subjektivního právo nebýt rušen při výkonu [[vlastnictví|vlastnického práva]] (a odpovídající hmotněprávní povinnost vlastníka při výkonu jeho vlastnického práva nerušit).<br />
<br />
Procesní práva jsou upravena např. v [[občanský soudní řád|občanském soudním řádu]], příkladem je právo žalobce navrhovat důkazy pro svá tvrzení (a zároveň povinnost tak pod sankcí ztráty sporu učinit, pokud ho k tomu soud vyzve).<br />
<br />
== Vývoj práva v českých zemích po r. 1989 ==<br />
Vývoj českého práva po r. 1989 je charakterisován celkovým úpadkem prestiže práva i právníků. Právo je primárně chápáno jako něco, ''co si lze koupit''.<br />
<br />
Tento stav pramení i z toho, že v době před r. 1989 patřili právníci k nejzkompromitovanějším profesím vůbec: [[soudce|soudci]] byli při rozhodování citlivějších případů závislí na pokynech komunistické strany, [[advokát]]i měli obavu efektivně hájit zájmy svých klientů, neboť jim samotným hrozil postih, a [[státní zástupce|prokurátoři]] byli přímým nástrojem [[totalita|totalitní]] [[represe]]. K očistě [[justice]] v polistopadovém období, právě s ohledem na odbornou složitost práva, fakticky vůbec nedošlo, odstraněny byly víceméně jen osoby, které si zadaly se Státní bezpečností (těch však bylo málo, neboť samozřejmou podmínkou výkonu soudcovského nebo prokurátorského povolání bylo členství v komunistické straně a členy strany StB verbovat ke spolupráci až na výjimky nemohla). Prověrky na počátku 90. let 20. století byly zcela formální, vedené zásadou profesní solidarity, takže soudcovský nebo prokurátorský [[talár]] si směli ponechat i ti, kteří se prokazatelně a přímo podíleli na komunistickém bezpráví.<br />
<br />
Vysoká míra [[korupce]] v české justici rovněž k důvěře [[laik|laické]] veřejnosti nepřispívá.<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* [[Zdeněk Kühn]]: ''Aplikace práva ve složitých případech. K úloze právních principů v judikatuře.'' Karolinum, Praha 2002<br />
* Zdeněk Kühn: ''Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace. Analýza příčin postkomunistické právní krize.'' [[C. H. Beck]], Praha 2005<br />
* Aleš Gerloch a Jan Tryzna: ''Nad vázaností soudce zákonem z pohledu některých soudních rozhodnutí.'' In [[Právní rozhledy]] 1/2007, pp. 23–28<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Morálka]]<br />
* [[Přirozené právo]]<br />
* [[Positivní právo]]<br />
* [[Právní odvětví]]<br />
* [[Výklad]]<br />
** [[Textualismus]]<br />
** [[Legalismus]]<br />
* [[Blog]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [[Vojtěch Cepl]]: [http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=70 Prameny práva]<br />
* Tomáš Němeček – [http://ihned.cz/c3-20193280-000000_d-zname-each-other-cili-kdyz-pravnici-krasne-mluvi povrchní úvaha o právním jazyku]<br />
* Tomáš Sobek: [http://teorieprava.blogspot.com/2009/03/langdell-vs-frank.html Langdell vs. Frank] (historie theorie práva v USA)<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-skola-volneho-prava-i.html Škola volného práva I] (německé hnutí volného práva (něm. ''Freirechtsbewegung''))<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-skola-volneho-prava-ii_05.html Škola volného práva II] (dtto)<br />
* Tomáš Sobek: [http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-nenapadna-propaganda-z.html Právní historism] (v Německu)<br />
* Daniel Krošlák – [http://teorieprava.blogspot.com/2009/12/sovietska-teoria-o-trojprvkovej.html?showComment=1261420662437#c4500747072814729000 kritika tříprvkové theorie právní normy] (hypothesa – disposice – sankce)<br />
* Jan Potměšil: Šarīʿa ([http://blisty.cz/art/38111.html 1], [http://blisty.cz/art/38149.html 2], [http://blisty.cz/art/38220.html 3], [http://blisty.cz/art/38240.html 4], [http://blisty.cz/art/38285.html 5] a [http://prestupky.blogspot.com/2010/04/vi-ustavni-pravo.html 6])<br />
<br />
[[Kategorie:Právo| ]]<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
<br />
[[af:Reg]]<br />
[[ar:قانون]]<br />
[[arc:ܩܢܘܢܐ]]<br />
[[an:Dreito]]<br />
[[ast:Drechu]]<br />
[[az:Hüquq]]<br />
[[bm:Sàrìya]]<br />
[[bn:আইন]]<br />
[[ba:Хоҡуҡ]]<br />
[[be:Права]]<br />
[[bar:Recht]]<br />
[[bs:Pravo]]<br />
[[br:Gwir (lezenn)]]<br />
[[bg:Право]]<br />
[[ca:Dret]]<br />
[[ceb:Pamalaod]]<br />
[[cs:Právo]]<br />
[[ch:Lai]]<br />
[[co:Drittu]]<br />
[[cy:Cyfraith]]<br />
[[da:Jura]]<br />
[[de:Recht]]<br />
[[el:Δίκαιο]]<br />
[[en:Law]]<br />
[[eo:Leĝo (jura)]]<br />
[[es:Derecho]]<br />
[[eu:Zuzenbide]]<br />
[[fa:قانون]]<br />
[[fr:Droit]]<br />
[[fy:Rjocht]]<br />
[[fur:Dirit]]<br />
[[ga:Dlí]]<br />
[[gv:Leigh]]<br />
[[gl:Dereito]]<br />
[[ko:법]]<br />
[[he:דין]]<br />
[[hi:विधि]]<br />
[[hr:Pravo]]<br />
[[io:Yuro]]<br />
[[id:Hukum]]<br />
[[ia:Derecto]]<br />
[[it:Diritto]]<br />
[[kn:ಕಾನೂನು]]<br />
[[ka:სამართალი]]<br />
[[kk:Құқық]]<br />
[[ky:Укук]]<br />
[[ln:Mambí ma mibéko]]<br />
[[lo:ກົດໝາຍ]]<br />
[[sw:Sheria]]<br />
[[kv:Инӧд]]<br />
[[ht:Lalwa]]<br />
[[ku:Dad]]<br />
[[lad:Dirito]]<br />
[[la:Ius]]<br />
[[lv:Tieslietas]]<br />
[[lt:Teisė]]<br />
[[li:Rech]]<br />
[[jbo:flalu]]<br />
[[hu:Jog]]<br />
[[mk:Право]]<br />
[[mi:Ture]]<br />
[[ms:Undang-undang]]<br />
[[nl:Recht]]<br />
[[ne:कानून]]<br />
[[ja:法 (法学)]]<br />
[[no:Rettsvitenskap]]<br />
[[nn:Rettsvitskap]]<br />
[[nrm:Loué]]<br />
[[oc:Drech]]<br />
[[pl:Prawo]]<br />
[[pt:Direito]]<br />
[[ro:Drept]]<br />
[[qu:Chiqa]]<br />
[[ru:Право]]<br />
[[sc:Deretu]]<br />
[[sco:Law]]<br />
[[sq:Ligji]]<br />
[[simple:Law]]<br />
[[sl:Pravo]]<br />
[[sr:Право]]<br />
[[fi:Laki]]<br />
[[sv:Juridik]]<br />
[[tl:Batas]]<br />
[[ta:சட்டம்]]<br />
[[th:กฎหมาย]]<br />
[[tr:Hukuk]]<br />
[[uk:Право]]<br />
[[ur:قانون]]<br />
[[vec:Lexe e derito]]<br />
[[vi:Luật pháp]]<br />
[[zh-classical:法律]]<br />
[[war:Balaud]]<br />
[[yi:געזעץ]]<br />
[[zh-yue:法律]]<br />
[[bat-smg:Īstatīms]]<br />
[[zh:法律]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jarom%C3%ADr_Kincl&diff=17556Jaromír Kincl2012-02-09T12:34:56Z<p>Augustin Machacek: +kategorie</p>
<hr />
<div>Prof. JUDr. '''Jaromír Kincl''' Dr.Sc. (30. května 1926 Ronov nad Doubravou - 15. dubna 1993) byl profesorem Právnické fakulty University Karlovy v Praze, jehož hlavní doménou byly právní dějiny a především je dodnes známa a používána jeho učebnice Římské právo, kterou sepsal jako vedoucí kolektivu autorů (společně s [[Valentin Urfus|Valentinem Urfusem]] a [[Michal Skřejpek|Michalem Skřejpkem]]).<br />
<br />
Je znám jako autor "staré školy", což velmi dobře ukazuje jeho předmluva k učebnici Římské právo a také jeho překlady z latiny. Používal poněkud archaickou podobu českého jazyka, ale jeho knihy jsou dodnes uznávány a používány, především k výuce [[římské právo|římského práva]] a [[právní dějiny|právních dějin]], kde se specializoval na dějiny starých Germánů, ale i českého právního středověku.<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Kincl, Jaromír]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jarom%C3%ADr_Kincl&diff=17551Jaromír Kincl2012-02-08T22:45:17Z<p>Augustin Machacek: pokus o upravu slohu</p>
<hr />
<div>Prof. JUDr. '''Jaromír Kincl''' Dr.Sc. (30. května 1926 Ronov nad Doubravou - 15. dubna 1993) byl profesorem Právnické fakulty University Karlovy v Praze, jehož hlavní doménou byly právní dějiny a především je dodnes známa a používána jeho učebnice Římské právo, kterou sepsal jako vedoucí kolektivu autorů (společně s [[Valentin Urfus|Valentinem Urfusem]] a [[Michal Skřejpek|Michalem Skřejpkem]]).<br />
<br />
Je znám jako autor "staré školy", což velmi dobře ukazuje jeho předmluva k učebnici Římské právo a také jeho překlady z latiny. Používal poněkud archaickou podobu českého jazyka, ale jeho knihy jsou dodnes uznávány a používány, především k výuce [[římské právo|římského práva]] a [[právní dějiny|právních dějin]], kde se specializoval na dějiny starých Germánů, ale i českého právního středověku. <br />
<br />
Jako zajímavost lze uvést drobnou příhodu, kterou zmínil v jednom z postřehů profesor Skřejpek. Kinclova přezdívka Bivoj prý vznikla kdysi na výletě profesorského sboru Právnické fakulty University Karlovy, když v lese při lezení po skále ve snaze nespadnout z ní dolů vytrhl ze země malý smrček...</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Mor%C3%A1lka&diff=17550Morálka2012-02-08T22:38:41Z<p>Augustin Machacek: odkaz na normativni system</p>
<hr />
<div>'''Morálka''' (z latiny; česky '''mravnost''') je vedle [[právo|práva]] a [[etiketa|etikety]] největší [[normativní systém]]. Morálku studuje '''ethika''' (filosofie morálky). V souvislosti se scientifikací filosofie se tradiční pojmy jako ''morální soud'' nebo ''morální princip'' nahrazují pojmy ''ethický soud'' nebo ''ethický princip''.<br />
<br />
K nejsložitějším morálním otázkám patří potraty, euthanasie a jaderné zbraně.<br />
<br />
== Vztah práva a morálky ==<br />
Prodělal složitý historický vývoj. Právo v dnešním slova smyslu vzniká spolu se vznikem [[stát]]u tím, že se [[státní moc]] rozhodne určitá jednání [[trest]]at (reprobovat) a jiná mocensky chránit (aprobovat) a naopak postihovat [[sankce|sankcí]] každého, kdo by se pokusil do takového jednání neoprávněně zasahovat nebo jeho výkonu bránit. Pro takto chápané právo platí známé [[Georg Jellinek|Jellinekovo]] ''dictum'', že '''právo je minimem morálky''', tedy, že právo a morálka jsou 2 disjunktivní systémy (navzájem se vylučující, bez průniku, buď anebo).[http://teorieprava.blogspot.com/2009/06/viktor-knapp-se-ve-sve-teorii-prava.html] Pokud nějakou [[norma|normu]] právo pohltí, přestává být součástí morálky. Podle tvrzení některých to však vzájemný vztah práva a morálky v dnešním slova smyslu nepostihuje. Podle názoru jiných je právo pouhým subsystémem morálky ''sui generis''.<br />
<br />
''Akademik Knapp zmiňuje ve své Teorii práva (C. H. Beck, Praha 1995) známou poučku Georga Jellineka, že právo je minimem morálky. Tato koncepce považuje právo za podmnožinu morálky a vyvozuje, že každá norma právní je zároveň i normou morální, kdežto nikoli každá norma morální je i normou právní. Tento názor považuje Viktor Knapp za mylný a jeho neudržitelnost demonstruje jednoduše tím, že existují zcela bez pochybnosti i právní normy zjevně morálně indiferentní. Jako příklad lze uvést normu, která stanoví, že do procesních lhůt se nevčítají dny poštovní dopravy, že polovina měsíce je 15 dnů atd.''[http://mciganek.wordpress.com/2006/11/04/pravo-a-moralka/]<br />
<br />
Zákonný příkaz, že červené světlo na semaforu znamená "Stůj!", že se jezdí vpravo nebo že nově přidělované [[rodné číslo]] musí mít deset míst, není ani morální, ani amorální, ale mimomorální (angličtina používá pro popis této situace tripartici ''moral'', ''amoral'' a ''immoral'' – morální, nemorální a mimomorální), přesto je to právo a stát jeho dodržování mocensky vynucuje (což souvisí i s problémem teprve vznikajícího právního systému, společnosti, která teprve přejímá zásadu [[dělba moci|dělby moci]]). Podle názoru jiných je i taková apolitická [[právní norma]] morální. Její porušování totiž narušuje systém, a proto musí být trestáno. Je sice stanovena arbitrárně (i jiný konsensus by byl možný a třebas i vhodný), ale má pořádací charakter – organisuje společnost. Proto je nutno (''zu sollen'') ji dodržovat.<br />
<br />
Rozrůstání a positivisace práva v době osvícenství a zejména pak po vzniku velkých civilních [[kodex]]ů na počátku 19. století způsobily, že se poměr práva a morálky začal uvolňovat. Právo bylo to, co stálo v zákoně ([[psané právo]], ''ius scriptum''); morálce byla přisouzena nejvýš role pomocného korektivu, k němuž [[veřejný úřad|veřejné úřady]] při aplikaci práva sice přihlížejí, ale není v jejich rozhodování primárním ohledem. Zrodila se [[fikce]], že společenské procesy lze komplexně postihnout a upravit psaným právem, jež nemůže být s mravností v rozporu, vychází-li z tradičních mravních postulátů. <br />
<br />
Je sporné, jaký význam v celém processu sehrály [[totalita|totalitní]] režimy 20. století. Ve své úvodní fasi (těsně po revoluci) [[právo]] odhodily jako nepotřebný balast a morálku (svérázně chápanou, např. jako "revoluční právní vědomí") povýšily nad právo.[http://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-polemika-s-jirim-pribanem.html] To vedlo tak enormnímu porušování [[lidské právo|lidských práv]], že to bylo neúnosné i pro [[diktatura|diktaturu]], s omezenou zpětnou vazbou. Ve fasi konsolidace ("normalisace") régimu proto dochází k opačnému extrému, hypertrofii a nadvládě psaného práva nad mravností. Totalitní stát se navenek tváří jako [[právní stát|právní]], v němž se úzkostlivě dbá na dodržování zákonnosti, ve skutečnosti je však prosazována vůle [[diktátor]]a (i kollektivního – [[oligarchie]]) pseudoprávními prostředky bez korrektivu v [[přirozené právo|přirozeném právu]]. Tradice je odhozena jako stará veteš bránící a brzdící pokrok. Tím došlo ve jménu objektivisace k definitivnímu odosobnění práva: úředník nebo [[soudce]] je tu chápan jako stroj na aplikaci právní normy, jeho rozhodovací prostor je positivním právem silně omezen a nesmí být ovlivněn ani subjektivním pocitem, že rozhoduje nespravedlivě a v rozporu s [[dobré mravy|dobrými mravy]]. <br />
<br />
Tato atrapa právního státu se stala základem právního řádu dnešní [[ČR|České republiky]].<br />
<br />
== Vztah k jiným normativním systémům ==<br />
Náboženské příkazy (ve smyslu ''ius divine'', nikoli ''ius mere ecclesiasticum'') jsou tradiční součástí morálky; neplnit je je nemravné.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* P. František L. Juchelka OFM: [http://cirkev.wordpress.com/2010/10/28/je-kazdy-tezky-hrich-tezky/ zavinění hříchu]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
<br />
[[bg:Морал]]<br />
[[bs:Moral]]<br />
[[ca:Moral]]<br />
[[cs:Morálka]]<br />
[[cy:Moesoldeb]]<br />
[[de:Moral]]<br />
[[en:Morality]]<br />
[[eo:Moralo]]<br />
[[es:Moral]]<br />
[[et:Moraal]]<br />
[[fa:اخلاق]]<br />
[[fi:Moraali]]<br />
[[fr:Morale]]<br />
[[gl:Moral]]<br />
[[he:מוסר]]<br />
[[hr:Moral]]<br />
[[ia:Moral]]<br />
[[id:Moral]]<br />
[[is:Siðferði]]<br />
[[it:Morale]]<br />
[[ja:道徳]]<br />
[[ko:도덕]]<br />
[[lt:Moralė]]<br />
[[lv:Morāle]]<br />
[[mk:Морал]]<br />
[[ms:Moral]]<br />
[[nl:Moraal]]<br />
[[nn:Moral]]<br />
[[pl:Moralność]]<br />
[[pt:Moralidade]]<br />
[[ro:Morală]]<br />
[[ru:Мораль]]<br />
[[sh:Moral]]<br />
[[simple:Morality]]<br />
[[sk:Morálka (súhrn hodnôt)]]<br />
[[sl:Morala]]<br />
[[sq:Morali]]<br />
[[sr:Морал]]<br />
[[sv:Moral]]<br />
[[sw:Maadili]]<br />
[[ta:ஒழுக்கநெறி]]<br />
[[tr:Ahlak]]<br />
[[uk:Мораль]]<br />
[[vi:Đạo đức]]<br />
[[yi:מוסר]]<br />
[[zh:道德]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Normativn%C3%AD_syst%C3%A9m&diff=17549Normativní systém2012-02-08T22:37:30Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: '''Normativní systém''' je soubor ustálených norem lidského chování týkající se specifického prostředí. Příklady: * pravidla hry * slušné chování * dvo…</p>
<hr />
<div>'''Normativní systém''' je soubor ustálených [[norma|norem]] lidského chování týkající se specifického prostředí.<br />
<br />
Příklady:<br />
* pravidla hry<br />
* slušné chování<br />
* dvorská etiketa<br />
* morálka<br />
* náboženská pravidla<br />
* ''lex artis'' (profesní etika)<br />
* [[právo]]<br />
<br />
Právo jako normativní systém se od ostatních obdobných systémů liší hlavně tím, že je vynucováno [[stát]]em.<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spot%C5%99ebitelsk%C3%A9_pr%C3%A1vo&diff=17385Spotřebitelské právo2011-09-04T09:06:03Z<p>Augustin Machacek: oprava dle par. 57 ods. 1 ObčZ</p>
<hr />
<div>'''Spotřebitelské právo''' je dílčím [[právní odvětví|odvětví]]m [[občanské právo|občanského práva]], jehož předmětem jsou [[smlouva|smluvní vztahy]] vznikající mezi [[podnikatel]]i – obchodníky, dodavateli – a jejich zákazníky – spotřebiteli.<br />
<br />
Zvláštní úprava tohoto druhu smluv je poměrně mladá: [[římské právo]] vycházelo ze zásady ''[[caveat emptor]]'' a ani [[občanský zákoník|občanské zákoníky]] 19. století se od ní výrazněji neodchýlily. Platné právo, zejméně občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele, obsahuje pro spotřebitelské smlouvy celou řadu zvláštních ustanovení, od nichž vesměs není přípustné se ve smlouvě odchýlit – jsou [[kogentní ustanovení|kogentní]] – nebo je možná pouze odchylka ve prospěch spotřebitele.<br />
<br />
== Občanský zákoník ==<br />
Ačkoli [[marginální rubrika]] občanského zákoníku ''spotřebitelské smlouvy'' zahrnuje pouze [[paragraf|§§]] 52 až 65 občanského zákoníku, spotřebitelských vztahů se týkají rovněž ustanovení § 612–627 ObčZ; tato neuspořádanost občanského zákoníku je daní za překotné [[novela|novelisace]] tohoto [[kodex]]u v 90. letech 20. století.<br />
<br />
[[Prodávající]] musí za zboží vždy poskytnout [[záruka|záruku]], u běžného (spotřebního) zboží nejméně 24 měsíců, u použitého zboží minimálně 12 měsíců, u potravin 8 dnů, u krmiv 3 týdny a u živých zvířat 6 týdnů. V záruční době prodávající bezplatně opraví všechny [[vada věci|vady věci]] a není-li to možné nebo je vad víc, popř. se vyskytují opakované, podle volby buď [[kupující]]mu zboží vymění nebo mu vrátí kupní cenu – umožní mu od smlouvy [[odstoupení|odstoupit]]. Na opravené části věci začíná běžet nová, samostatná záruční doba.<br />
<br />
Je-li [[kupní smlouva]] uzavírána na dálku, tj. např. telefonicky, po Internetu apod., může od ní kupující ve lhůtě 14 dnů odstoupit i bez udání důvodu. Z tohoto pravidla existují některé přirozené výjimky, např. při koupi novin, časopisů, autorských děl, poruší-li zákazník originální obal, nebo bylo-li zboží pro zákazníka zvlášť upraveno (např. tričko s potiskem). Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo obvyklou provozovnu dodavatele (např. na promo akci, na veletrhu nebo v bytě zákazníka) nebo nemá-li dodavatel stálou provozovnu, může spotřebitel od smlouvy do 14 dnů odstoupit bez udání důvodu. Na možnost odstoupení musí dodavatel spotřebitele písemně upozornit, jinak je možné od smlouvy odstoupit ve lhůtě 1 roku.<br />
<br />
Velmi důležité je ustanovení § 55 odst. 1 ObčZ:<br />
<div class="qt">(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.<br />
</div><br />
<br />
Na spotřebitelné vztahy dopadá i úprava formulářových smluv, tj. smluv, které jsou předtištěny a spotřebitel do nich doplní pouze své osobní údaje a podepíše je, bez toho, že by měl možnost jednotlivá ustanovení s dodavatelem invidiuálně sjednat. Téhož účinku bývá dosahováno i formou všeobecných obchodních podmínek, tj. dokumentu, kterým dodavatel smluvní podmínky jednostranně stanoví a často rovněž může jednostranně měnit. Zejména v případech, že tento dokument je vystaven pouze na internetových stránkách dodavatele, je jakékoli dokazování pro poškozeného spotřebitele velmi složité.<br />
<br />
Platné české právo neobsahuje zvláštní (přísnější) úpravu takových smluv jako právo některých jiných zemí, avšak dopadá na ně ustanovení § 56 odst. 1 ObčZ, podle něhož spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat žádná ujednání, která v rozporu s požadavkem [[dobrá víra|dobré víry]] znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Další [[odstavce]] § 56 uvádějí [[demonstrativní výčet]] takových neplatných ujednání, např. umožňují-li podmínky dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za [[škoda|škodu]] apod.<br />
<br />
== Zákon o ochraně spotřebitele ==<br />
Zákon č. 634/1992 [[Sb.]] o ochraně spotřebitele stanoví prodávajícímu ve spotřebitelských vztazích – dodavateli – některé další povinnosti.<br />
<br />
Spotřebitel musí dostat možnost překontrolovat správnost hmotnosti, míry nebo množství prodaných výrobků.<br />
<br />
Zakázána je jakákoli diskriminace spotřebitele: to znamená, že nezákonná je v turisticky atraktivních lokalitách dosud občas vídaná praxe odlišných cen pro cizince a pro Čechy.<br />
<br />
Zakázáno je i klamání spotřebitele, nikdo nesmí "zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek."<br />
<br />
Dodavatel má povinnost zákazníka o zboží pravdivě informovat. Ustanovení § 12 odst. 2 zákona uvádí:<br />
<div class="qt">(2) Informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že: <br />
<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;a) cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti,<br />
<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;b) stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí,<br />
<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;c) v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť,<br />
<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;d) cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není,<br />
<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;e) vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není.<br />
</div><br />
<br />
Na dodržování zákona má dbát Česká obchodní inspekce, která může za jeho porušení uložit [[pokuta|pokutu]] až do výše 50 milionů korun; prakticky je však její působení stěží postřehnutelné, její kontroly bývají sporadické a inspektoři natolik [[korupce|úplatní]], že porušování zákona v neprospěch zákazníka se prodávajícím zpravidla vyplácí.<br />
<br />
== Ochrana spotřebitele ==<br />
Faktická ochrana spotřebitele v [[ČR|České republice]] je prozatím velmi neuspokojivá. Česká obchodní inspekce individuální stížnosti a spory neřeší, postiženým nezbývá než obrátit se na [[soud]]; pomalé a eratické rozhodování českých soudů vede však k tomu, že poškozený spotřebitel je v posici [[hasard]]ního hráče, jen s tím rozdílem, že prohrát může desetitísicové částky nákladů řízení a vyhrát v nejlepším případě to, o co jej nezákonný postup dodavatele připravil. Pomalost soudů navíc činí z celé záležitosti mnohaleté dobrodružství.<br />
<br />
Cesta z této situace je v zásadě dvojí: buď lze po vzoru [[USA]] a zčásti Francie opustit zásadu reparace skutečné škody a přiznávat punitivní odškodnění, takže protiprávní jednání bude pro dodavatele demotivující a spotřebitelům se vyplatí domáhat svých práv, anebo tak jako např. ve Velké Británii nebo v Německu svěřit agendu spotřebitelských sporů speciálním mimosoudním [[tribunál]]ům, neboť soudní procedura je pro tyto [[bagatelní věc]]i nepřiměřeně komplikovaná a zdlouhavá.<br />
<br />
== Právní předpisy ==<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/Result.do?idRoot=1&refinecode=LEG*T1=V100;T2=V1;T3=V4&RechType=RECH_repertoire&rep=1520* kapitola 15.20. rejstříku EUR-Lex]<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31985L0577:CS:NOT směrnice Rady 85/577/EHS], o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31990L0314:CS:NOT směrnice Rady 90/314/EHS] ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31993L0013:CS:NOT směrnice Rady 93/13/EHS], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31994L0047:CS:NOT směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES] ze dne 26. října 1994, o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32008L0122:CS:NOT směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES] ze dne 14. ledna 2009, o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (''timeshare''), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně<br />
* zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů<br />
<br />
== Rozhodnutí ==<br />
* rozsudek ESD ''Leitner v. TUI Deutschland'' z 12. 3. 2002, sp. zn. [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62000J0168:CS:NOT C-168/00]<br />
* rozsudek ESD ''Handelsgesellschaft Heinrich Heine v. Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen'' z 15. 4. 2010, sp. zn. [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008J0511:CS:NOT C-511/08]<br />
* rozsudek NS ČR ''P. M. et al. v. cestovní kancelář S.'' z 30. 11. 2006, sp. zn. [http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/C12575ED00469787C12575F0001F93D2 33 Odo 852/2005]<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[vada věci]]<br />
* [[škoda]]<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* Tomáš Hulva: ''Ochrana spotřebitele'' (2004)<br />
* [[Markéta Selucká]]: ''Ochrana spotřebitele v soukromém právu'' (2008)<br />
* [http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=detail&c-id=44426&h_kat_id=5063&id=5431&kap_id=118823 Pojednání o evropském spotřebitelském právu] na serveru [http://www.euroskop.cz Euroskop]<br />
* [[Filip Melzer]]: ''[http://ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_6686/k-diskuzi-o-uprave-ochrany-spotrebitele-ve-vladnim-navrhu-obcanskeho-zakoniku.aspx K diskuzi o úpravě ochrany spotřebitele ve vládním návrhu občanského zákoníku]''. In Právní rozhledy 21/2009, pp. 771–776.<br />
<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Smlouva&diff=17384Smlouva2011-09-03T18:31:41Z<p>Augustin Machacek: tento pojem by si asi zasloužil lepší článek!</p>
<hr />
<div>'''Smlouva''' je [[právní jednání]] spočívající na vzájemných a obsahově shodných projevech vůle dvou nebo více stran, jímž se zakládá [[právní poměr]], čímž současně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Pokud se právní poměr mění nebo zrušuje, hovoří se o dohodě.<br />
<br />
Druhem smlouvy jsou punktace (angl. ''memorandum of understanding'', doslova ''prohlášení o porozumění'' nebo ''letter of intent'', doslova ''dopis o záměru''). Naproti tomu mimo [[právo]] stojí gentlemanská dohoda (angl. ''gentlemen's agreement''), která je právem nevynutitelná.<br />
<br />
Smlouva je jedním z hlavních pilířů soukromého a obzvláště občanského práva. Je základním právním instrumentem pro zakládání, změnu a zánik soukromoprávních vztahů. <br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Vzdání se práva]]<br />
<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
<br />
[[af:Kontrak]]<br />
[[ar:عقد (قانون)]]<br />
[[ast:Contratu]]<br />
[[bg:Договор]]<br />
[[ca:Contracte]]<br />
[[cs:Smlouva]]<br />
[[de:Vertrag]]<br />
[[eo:Kontrakto]]<br />
[[en:Contract]]<br />
[[es:Contrato]]<br />
[[et:Leping]]<br />
[[fr:Contrat]]<br />
[[gl:Contrato]]<br />
[[ko:미국의 계약법]]<br />
[[hr:Ugovor]]<br />
[[io:Kontrato]]<br />
[[id:Kontrak]]<br />
[[it:Contratto]]<br />
[[he:חוזה]]<br />
[[lt:Sutartis]]<br />
[[hu:Szerződés]]<br />
[[nl:Overeenkomst]]<br />
[[ja:契約]]<br />
[[no:Avtale]]<br />
[[pl:Umowa]]<br />
[[pt:Contrato]]<br />
[[qu:Arininakuy]]<br />
[[ru:Договор]]<br />
[[sq:Kontrata]]<br />
[[simple:Contract]]<br />
[[sl:Pogodba]]<br />
[[fi:Sopimus]]<br />
[[ta:ஒப்பந்தம்]]<br />
[[uk:Договір]]<br />
[[zh:契約]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=P%C5%AFsobnost&diff=17383Působnost2011-09-03T18:12:58Z<p>Augustin Machacek: lepší odkaz</p>
<hr />
<div>'''Působnost''' je [[právní institut]], který odpovídá na otázku, co se na koho vztahuje. Působnost a [[pravomoc]] tvoří společně úpravu kompetence. Otázka působnosti patří k nejsložitějším právním otázkám.<br />
<br />
== Druhy ==<br />
# hmotněprávní<br />
## '''věcná''' – podle vymezení předmětu právní úpravy.<br />
## '''časová''' neboli '''účinnost''' (angl. ''in force'', fr. ''en vigueur'') vyjadřuje čas, v němž má [[právní norma]] zavazovat. Každé objektivní právo má učinky jen do budoucna (opak je v zásadě nežádoucí [[retroaktivita]]) a obvykle na dobu neurčitou. Účinný nemůže být [[právní předpis]], který by nebyl zároveň platný, tj. neexistoval. Právní předpis začíná existovat (platit) svým vyhlášením, v [[ČR]] dnem rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů. Poté nastává ''vacatio legis'' (legisvakance), která slouží k tomu, aby se adresáti právního předpisu (tj. osoby v jeho osobní působnosti) seznámili s jeho obsahem tak, aby okamžitě od nabytí účinnosti mohli podle něj postupovat.<ref>''Od okamžiku platnosti řídicího aktu je záruka, že se na textu nebude nic měnit, takže je možné začít připravovat tiskopisy, provést školení atp. tak, aby do dne, kdy nastane účinnost aktu, bylo vše připraveno a vytvořeny podmínky pro dodržování daných ustanovení.'' Zbyněk Šín a Karel Řehák: ''Metodika tvorby předpisů. Příručka pro hospodářské a správní instituce''. Prospektrum, Praha 1993, p. 74.</ref> Počátek účinnosti je většinou vyjádřen v závěrečných ustanoveních. Není-li (což se v praxi nikdy nestalo), stanoví zákon o Sbírce zákonů, že právní předpis vyhlašovaný ve Sbírce zákonů nabývá účinnosti začátkem 15. dne po jeho vyhlášení. Ostatní právní předpisy nabývají účinnosti okamžikem platnosti, není-li jejich účinnost výslovně odložena. Pokud by doba účinnosti byla stanovena tak, že by předběhla dobu platnosti, posune se účinnost až na dobu platnosti, neboť neexistující předpis nemůže být účinný. Účinnost nelze zrušit, lze ji jen pozastavit, čemuž se říká ''sistace''. Někdy předpis vyjde z užívání (stane se obsoletním). V ČR je naprostá většina předpisů z doby před rokem 1945 obsoletní. Zrušením předpisu (derogace nebo abrogace) zaniká jeho platnost. Ani zrušení předpisu nemůže mít zpětné účinky, působí jen do budoucna (''ex nunc'').<br />
## '''prostorová''' (územní) – ohraničuje působnost právního předpisu místně. V zásadě žádný suverén nemůže rozšířit působnost svých předpisů mimo území, nad nímž vykonává svrchovanou moc (zásada territoriality). Stát nemá povinnost uznávat cizí právní jednání, pokud ho k tomu neváže [[mezinárodní právo]]. V praxi je uznáváno veškeré cizí právní jednání, s výhradou veřejného pořádku.<br />
## '''osobní''' stanoví, nad kterými osobami může stát vykonávat svou působnost. Podle zásady territoriality nad všemi osobami, které se nacházejí na jeho území. Vynětí z osobní působnosti je exempce. Processní exempce, např. diplomatická a poslanecká, se nazývá [[imunita]] (nedotknutelnost).<br />
#* Mezinárodní právo ale též uznává, že suverén má pravomoc nad svými občany na celém světě (zásada personality). To v anglosaském právu nebylo příliš běžné, ale v poslední době se používání této zásady rozšiřuje, např. ve vztahu ke korrupci. Konflikt zásady territoriality a personality řeší mezinárodní smlouvy. Dále je stát oprávněn stíhat cizince, kteří se v cizině dopustili poškozování jeho zájmů. A nakonec zásady mezinárodní zdvořilosti velí stíhat zločiny cizinců, jichž se dopustili v cizině, pokud jsou zločiny podle mezinárodního práva obyčejového, např. vražda, loupež či penězokazectví (zásada universality). Sem nespadá většina politických zločinů, např. vlastizrada.<br />
# processní – pravomoc a příslušnost<br />
<br />
Čeští novináři nejsou s to pochopit triviální rozdíl mezi [[platnost]]í a účinností[http://www.ct24.cz/domaci/41644-ministr-pospisil-predstavil-novy-obcansky-zakonik/] a soustavně hovoří o účinnosti jako o platnosti, ačkoliv každý český [[právní předpis]] obsahuje jako své poslední ustanovení [[právní norma|právní normu]]: "Tento [právní předpis] nabývá účinnosti dnem…"<br />
<br />
'''Obcházení zákona''' je takové právní jednání, jež ''prima facie'' není porušením žádné právní normy, avšak které ke zmaření jejího účelu a smyslu přesto směřuje (např. rozdělení transakce v zakázaném objemu na větší počet dílčích transakcí). Vymanění se z territoriálního dosahu zákona není obcházení zákona, pokud se právní norma neřídí zásadou personality a výslovně nezakazuje takové jednání na celém světě.<br />
<br />
Spory o působnost reguluje zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references /><br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_oby%C4%8Dej&diff=17245Mezinárodní obyčej2011-02-09T08:27:44Z<p>Augustin Machacek: -duplicitní slovo</p>
<hr />
<div>'''Mezinárodní obyčej''' je [[právní obyčej]], jehož podstatou je dlouhodobé chování států, které je považováno za závazné. Samotným důvodem k jeho závaznosti není souhlas s ním (''konsens''), ale přesvědčení o jeho právní závaznosti (''opinio iuris''). Jde o [[Mezinárodní právo#Prameny mezinárodního práva|pramen mezinárodního práva]].<br />
<br />
[[Kategorie:Mezinárodní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17076Laický stát2010-11-16T08:24:13Z<p>Augustin Machacek: +</p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv. [[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. V současné době je laický stát vpodstatě synonymem sekulárního státu (odluka církve od státu), v době svého vzniku však znamenal prohloubení sekularizace tím, že církvi odebral určité sféry vlivu (zejména vzdělání), které ji i po sekularizaci zůstaly.<br />
<br />
=== Vývoj pojmu ===<br />
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').<br />
<br />
=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===<br />
* Albánie<br />
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)<br />
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)<br />
* Kosovo<br />
* Kuba (od r. 1959)<br />
* Indie<br />
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)<br />
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)<br />
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)<br />
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)<br />
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)<br />
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)<br />
<br />
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že ''Česká republika je založena na principu laického státu''. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17075Laický stát2010-11-16T08:16:29Z<p>Augustin Machacek: /* Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě */ typo</p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv.[[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. <br />
<br />
=== Vývoj pojmu ===<br />
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').<br />
<br />
=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===<br />
* Albánie<br />
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)<br />
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)<br />
* Kosovo<br />
* Kuba (od r. 1959)<br />
* Indie<br />
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)<br />
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)<br />
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)<br />
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)<br />
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)<br />
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)<br />
<br />
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že ''Česká republika je založena na principu laického státu''. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17074Laický stát2010-11-16T08:16:02Z<p>Augustin Machacek: /* Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě */ zmena formulace</p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv.[[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. <br />
<br />
=== Vývoj pojmu ===<br />
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').<br />
<br />
=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===<br />
* Albánie<br />
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)<br />
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)<br />
* Kosovo<br />
* Kuba (od r. 1959)<br />
* Indie<br />
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)<br />
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)<br />
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)<br />
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)<br />
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)<br />
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)<br />
<br />
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že ''Česká relublika je založena na principu laického státu''. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17073Laický stát2010-11-15T22:14:12Z<p>Augustin Machacek: /* Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě */ +</p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv.[[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. <br />
<br />
=== Vývoj pojmu ===<br />
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').<br />
<br />
=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===<br />
* Albánie<br />
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)<br />
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)<br />
* Kosovo<br />
* Kuba (od r. 1959)<br />
* Indie<br />
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)<br />
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)<br />
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)<br />
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)<br />
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)<br />
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)<br />
<br />
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že ''Česká relublika je laický stát''. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17072Laický stát2010-11-15T22:06:01Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv.[[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. <br />
<br />
=== Vývoj pojmu ===<br />
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').<br />
<br />
=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===<br />
* Albánie<br />
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)<br />
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)<br />
* Kosovo<br />
* Kuba (od r. 1959)<br />
* Indie<br />
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)<br />
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)<br />
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)<br />
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)<br />
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)<br />
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)<br />
<br />
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání."<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17071Laický stát2010-11-15T21:28:11Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' či též '''sekulární stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv.[[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání."<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Laick%C3%BD_st%C3%A1t&diff=17070Laický stát2010-11-15T21:24:49Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: '''Laický stát''' či též '''sekulární stát''' je stát, který (na rozdíl od tzv. klerikálního státu) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaruču...</p>
<hr />
<div>'''Laický stát''' či též '''sekulární stát''' je stát, který (na rozdíl od tzv. klerikálního státu) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům svobodu vyznání.</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=17003Anglický právní vývoj2010-09-20T23:53:10Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
<br />
Počátky anglického právního vývoje spadají do 6. století, kdy na Britské ostrovy přicházejí germánské kmeny Jutů, Anglů a Sasů. Ty vytlačují původní keltské obyvatelstvo a postupně si zřizují sedm království (tzv. heptarchii) - Wessex, Sussex, Essex, Kent, Northumbria, Mercia a East Anglia. V tomto období dochází k základní hierarchizaci rodové společnosti: v čele království stojí panovník, zárodek budoucí šlechty tvoří nejvýznamější bojovníci, ostatní obyvatelé jsou buď svobodní rolníci (s různou velikostí od krále obdržené půdy) či otroci (tzv. ''theowman''). Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení. <br />
<br />
Od osmého století započíná proces postupného sjednocování anglosaských království, situaci kromě složitosti místních poměrů dále ztěžovaly i pustošivé nájezdy Vikingů (Dánů a norských Normanů). Ve snaze odvrátit válku jim začali někteří králové platit zvláštní daň z míru, tzv. Danegeld. Ta se stala základem pro pozdější daň z majetku. Roku 875 byl uzavřen s Vikingy mír, v části země jimi přímo ovládané bylo zavedeno dánské právo (Danelaw). Na konci 10. století Anglosasové přestali Danegeld platit, což zavdalo příčinu k mohutnému zásahu dánského krále Svena a jeho syna Knuta. Anglie byla dobyta a načas dokonce připojena k Dánsku. Z právního hlediska je zajímavé, že Knut vydal ve spolupráci s arcibiskupem z Yorku zvláštní zákoník, který obsahoval jak anglosaské tak i dánské zvykové právo. Knutův nástupce na trůnu, Eduard Vyznavač, založil v Londýně westminsterské opatství (Westminster Abbey), jeden ze symbolů anglické státnosti. <br />
<br />
Na konci anglosaského období se také již postupně konstituuje rozdělení země na hrabství (shire či county), v jejichž čele stál správce zvaný šerif (shire reef) nebo ealdorman. Základní správní jednotkou je však tzv. setnina (hundred), v bývalých dánských územích zvaná též wapentake, která se skládá z desetin (tithting), původně obývaných deseti rodinami. V této době též vznikají jako zvláštní správní a soudní jednotky i města (borough). V uvedených jednotkách se pravidelně scházejí svobodní mužové na zasedáních se správní a soudní pravomocí zvaných moots - v setninách (Houndred moots) 12x za rok, v hrabstvích (Shire moots) 2x ročně. Dále se vytváří rada starších - wigan - nejprve ze všech svobodných mužů, později jen ze šlechty a duchovních - která mimo jiné i v jednotlivých královstvích volila krále, pročež se wigan někdy považuje za předchůdce parlamentu.<br />
<br />
<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
<br />
Zcela zásadní předěl britských dějin znamená rok 1066, kdy anglickou korunu po vylodění na Britských ostrovech a vítězství v bitvě u Hastings získává normanský vévoda Vilém Dobyvatel. Následující období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Vilém provádí rozsáhlé konfiskace majetku původní šlechty a jeho přerozdělování svým stoupencům. V propůjčování lén je důsledně uplatňována zásada "vazal mého vazala je mým vazalem". Od krále získávají půdu jeho přímí vazalové (tzv. tenants-in-chief, baronové, barons). Ti ji následně přerozdělují na rytíře (knights), kteří jsou ovšem kromě podřízenosti svým lenním pánům vázáni i přísahou lenní věrnosti králi a stávají se jeho osobními vazaly. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. <br />
<br />
Vilém Dobyvatel buduje novou soustavu nejvyšších úřadů. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Za Jindřicha I. je role Královské rady posílena. Vlivným se stává Lord kancléř (Lord Chancellor), který spravuje královy listiny. Dalšími důležitými členy rady jsou Lord Komoří (Lord Chamberlain) a Kancléř pokladu (Chancellor of Exchequer). Mimo to Jindřich zakládá ještě tzv. Velkou radu (Great Council), což je Královská rada rozšířená o barony. Tento orgán se schází třikrát ročně a mezi jeho nejvýznamnější pravomoci patří schvalování subvencí a daní, pročež je někdy považován za předchůdce parlamentu. <br />
<br />
Jindřich I. také provedl důležitou reformu soudnictví (proto bývá titulován jako Lev spravedlnosti, Lion of Justice). Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: 1) soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie (Chief Justiciar of England) 2) soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin 3) soudy na jednotlivých panstvích (manor courts) a 4) církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností). Nutno však dodat, že vlastní soudy měla i větší města a existovaly ještě zvláštní soudy pro lesy.<br />
<br />
== Dynastie Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
<br />
=== Jindřich II. (1154-1189) ===<br />
Za prvního krále nové dynastie Plantagenetů je považován Jindřich II. Kromě územních zisků (dobyl část Skotska a Irsko) tento panovník proslul konfliktem se svým kancléřem arcibiskupem canterburským Thomasem Becketem, který byl na jeho rozkaz roku 1170 zavražděn přímo v katedrále. Spor byl veden o rozsah královské moci vůči církvi. Text tzv. Clarendonských konstitucí (z roku 1164) obsahující mimo jiné i reformu procesního práva byl nakonec z velké části uznán. Upravena byla jurisdikce církevních soudů, kterým zůstalo rozhodování v trestních věcech kleriků a poddaných církevních vrchností jakožto majetkových záležitostí týkajících se církevní půdy, sexuálních deliktů a majetkových a dědických věcí. Všechny ostatní záležitosti spadaly pod soudy královské, hrabské a vrchnostenské. Ve sporných případech měly mít přednost soudy královské. <br />
§<br />
Z hlediska dalšího právního vývoje je ale zásadnější Jindřichova reforma soudního systému a práva. Jeho snaha sjednotit co největší počet místních obyčejů a nahradit je právem "společným všem" dala vzniknout anglickému "obecnému právu", tedy common law. Do tvorby práva Jindřich zasahoval přes výnosy (tzv. assizes) vydávané Královskou radou. Dále vydával příkazy k řešení konkrétních (zejména majetkových) sporů, tzv. writy. Již v této době vzniká kupříkladu jeden z nejvýznamnějších writů - writ of novel disseisin (chránící vlastníka, do jehož držby někdo protiprávně zasáhne). <br />
<br />
Jindřichova soudní reforma probíhala dotvořením soustavy soudů. Ze členů původní královské rady byl vytvořen soud Královské lavice (King's Bench), který rozhodoval spory náležící do té doby k rozhodování přímo králi. (Tzv. "korunní pře", crown pleas). Tento soud soudil hlavně nejtěžší zločiny (vražda, žhářství, loupež) považované za "porušení králova míru". Došlo též k dotvoření soudu Kancléře Šachové desky (Chancelor of the Exchequer Chamber), jehož jurisdikce byly finanční záležitosti, daně a královy důchody. Vznikla instituce pojízdných soudců (itinerant justices či justices in "eyre"). Královi soudci zpravidla čtyřikrát ročně navštěvovali jednotlivé soudní obvody (circuits) a soudili pachatele trestných činů, kteří ve věznicích očekávali soud. Trestné činy byly rozhodovány spolu s porotou (jury), v níž zasedali rytíři a sedláci z místa zasedání. Kromě toho soudci řešili majetkové spory, stížnosti na úředníky a daňové záležitosti. Mimo soudních pravomocí tak vykonávali i jakousi kontrolu místní správy. <br />
<br />
=== Richard Lví srdce (1189-1199), Jan Bezzemek (1199-1216) ===<br />
Jindřichův syn Richard Lví srdce je znám především pro své účasti na křížových výpravách. V rámci jejich financování vydával některým větším městům výměnou za platby charty, v kterých potvrzoval jejich svobody a další práva. Po Richardově smrti získal korunu jeho bratr Jan zvaný Bezzemek. Ten byl však neúspěšný v zahraniční politice (ztratil většinu francouzských držav) a také porušoval právo a zneužíval královská výsadní práva. V zemi se tak proti němu vytvořila opozice, tzv. Velká koalice baronů, rytířů a některých měst. Jejich požadavky byly formulovány v dokumentu dnes známém jako Velká listina svobod (Magna Charta Libertatum) považovaném za základní dokument anglického ústavního vývoje. Jan Bezzemek nakonec podvolil a 19. června 1215 na listinu připojil svou pečeť. <br />
<br />
Magna Charta byla psána latinsky a obsahovala množství nejrůznějších požadavků. Zejména byly stanoveny limity královské moci, potvrzena privilegia šlechty a práva některých měst. Král byl podřízen právu, které ani on nesměl porušit. Byl omezen i v právu jmenovat světské a duchovní hodnostáře. Nejznámější článek dokumentu je dnes asi ten, který prohlašuje, že žádný svobodný nesmí být uvězněn, zatčen, zbaven svého majetku, prohlášen za psance, poslán do vyhnanství či jinak potrestán bez řádného soudu jemu rovných nebo podle práva země a že svobodní se mohou dovolat ochrany před svévolí králových úředníků. Další důležitý článek se týkal zdanění: bez souhlasu Velké rady král nesměl získávat od vazalů štítovné ani žádné mimořádné daně s výjimkou tří tradičních feudálních poplatků. <ref>vykoupení krále ze zajetí, povýšení jeho prvorozeného syna na rytíře, stanovení věna pro nejstarší dceru </ref> Velká rada měla být složena ze zástupců baronů, rytířů, měst a duchovních a měla být svolána nejméně 40 dní před jejím konáním. Tímto Magna Charta významným způsobem přispěla ke konstituování parlamentu. <br />
<br />
=== Jindřich III. (1216-1272) ===<br />
Jan Bezzemek zemřel během občanské války, která vypukla poté, co se pokusil odvolat Magnu Chartu. Jeho nástupce Jindřich po nástupu na trůn listinu sice potvrdil, nicméně v praxi nedodržoval. Po čase se proto proti němu vytvořila opozice, do jejíhož čela se postavil jeho bratranec Šimon z Montfortu. V roce 1258 se vytvořil výbor baronů, který sepsal tzv. Oxfordské klauzule (Provisions of Oxford), jež byly o rok později doplněny o tzv. Westminsterské klauzule (Provisions of Westminster). V těchto dokumentech zazněl požadavek vytvoření rady 24 baronů, která měla dohlížet na to, aby se alespoň jednou za rok konal za účasti krále či jeho úředníků parlament (parliament). Dále zde byl požadavek vytvoření Královy rady, v níž mělo zasedat patnáct duchovních a šlechticů. Jindřich dokumenty sice původně přijal, nicméně později začal s barony bojovat. (Tento válečný konflikt se označuje jako válka baronů.) Šimon z Montfortu roku 1264 zvítězil v bitvě u Lewesu a tak byl do Londýna svolán parlament. Účastnila se ho nejvyšší šlechta (5 hrabat a 17 baronů), 2 zástupci rytířů z každého hrabství a 2 měšťané z každého významného města (borough). Hlavním úkolem parlamentu bylo schvalovat daně, projednávat stížnosti a další politické otázky. Boje nicméně vypukly nanovu a již následující rok byl Šimon z Montfortu poražen a popraven rozčtvrcením<ref>rozčtvrcení ve středověku symbolizovalo zradu</ref>. Jindřich III. poté obnovil většinu královských privilegií, avšak zároveň vydal tzv. Marlboroughský statut (Statute of Marlborough) a v něm uznal platnost Magny Charty a části Oxfordských a Westminsterských klauzulí.<br />
<br />
=== Eduard I. (1272-1307) ===<br />
Za vlády Eduarda I. byl dokončen proces formování parlamentu. Nejprve roku 1275 Eduard nechal svolat parlament, do nějž byli povoláni kromě představitelů duchovenstva a nejvyšší šlechty i po čtyřech zástupci z každého hrabství a 4-6 zástupců měst z každého hrabství. Posledně jmenovaní, zástupci hrabství a měst, se však směli vyjadřovat jen k otázce daní. Eduard v této době začal vydávat zákony, jež byly předány ke schválení parlamentu. (Označovány jsou jako statutes). Jeden z prvních takto vydaných zákonů byl ještě v roce 1275 přijatý '''Westminsterský statut''' (''Statute of Westminster''). Je považován za další dokument anglického ústavního vývoje, protože jednak obsahuje samotný pojem parlament, a pak i zajišťoval "svobodné volby" do něj, jež nesměly být nikým "se zbraní, násilím nebo hrozbami" narušovány. Dokument dále obsahoval řadu dalších ustanovení, týkajících se omezení královy moci (zejména ukládání daní, majetkové vztahy mezi králem a barony), dále pak trestního práva (vyjmenovány jsou zločiny, za které je možné udělit kauci ('''bail''') a propustit obžalovaného výměnou za slib, že se dostaví k soudu). Pro další právní vývoj je důležité i stanovení data, od kterého se počítá '''time immemorial''' (či též '''time beyond memory''', doba za hranicí lidské paměti) - doba, od které je možné se dovolávat precedentních soudních rozhodnutí.<br />
<br />
V následujících letech Eduard I. vydával řadu důležitých zákonů. Roku 1295 pak byl svolán tzv. vzorný či modelový parlament ('''model parliament'''). Na jeho zasedání byli královým zvláštním příkazem ('''writ of summons''') pozváni zástupci nejvyšší šlechty (7 hrabata, 41 baronů), duchovenstva (oba arcibiskupové, biskupové, představení největších klášterů, celkem 70 nejvýznaměnších anglických duchovních), dva rytíři z každého hrabství, dva měšťané z významných měst ('''towns''') a dále 2 měšťané z městeček jednotlivých hrabství ('''boroughs'''). Zástupci hrabství a měst byli povoláváni šerify a museli být vybavení "plnými mocemi" obsahujícími ujednání o tom, jak mají hlasovat. Roku 1297 potřeboval Eduard další finance na vedení válečných výprav, proti čemuž se v království vytvořila opozice. Král proto ustoupil a zvláštním dokumentem potvrdil Magnu Chartu doplněnou o Listinu lesů (''Charter of the Forest''). Všechny již přiznané svobody byly potvrzeny a zdůrazněno bylo pravidlo, že nové daně a dávky mohou být uloženy jen "se souhlasem a pro dobro celého království". (Parlament sice nebyl přímo zmíněn, nicméně bylo zřejmé, že takovýto souhlas může nejlépe poskytnout právě on.)<br />
<br />
Eduard I. rovněž přistoupil k další soudní reformě. Královský soud zasedající ve Wesminsteru byl definitivně rozdělen na soud Královské lavice (the Court of the King's Bench) a tzv. Soud obecných pří (the Court of Common Pleas). V čele soudu Královské lavice stojí vrchní soudce a tři další soudci. Spadají pod něj nejvýznamnější případy týkající se krále a jeho práv, zejména pak trestní agenda (trespass), z civilních případů ty, u kterých byl dán najevo "zájem krále". Král mohl příkazem (writem) navíc přenést projednávání případu od všech nižších soudů na tento soud, rovněž se k tomuto soudu mohli odvolat všichni svobodní, kteří se domnívali, že jim nižší soud upřel spravedlnost nebo že se soudce dopustil procesní chyby. U tohoto soudu také v Londýně vzniklo později proslulé vězení. Soud obecných pří zasedal také ve Wesminsteru, jeho agenda byla značně široká (v zásadě rozhodoval všechny majetkoprávní vztahy, tzv. civil cases), pro další vývoj common law měl tento soud větší význam než soud Královské lavice. V čele tohoto soudu stál hlavní soudce (chief justice) a čtyři nižší soudci (později pět). Reformou prošel i systém pojízdných soudců. Anglie byla rozdělena na čtyři, poté na šest soudních obvodů (circuits). Král pověřoval tyto soudce buď k projednání případu nisi prius - vyslechli výrok poroty, případ se ale dále projednával u králových soudů - a nebo tito soudci projednali celý případ od začátku do konce a vynesli též rozsudek (těmto jednáním se vžil název assizes). Rovněž došlo k reformě vrchnostenských soudů - zrušeny byly ty, které neexistovaly již před rokem 1189. Došlo k omezení jejich jurisdikce: majetkové spory vyšší než 40 šilinků měly rozhodovat pouze královské soudy, soudy hrabství tak měly rozhodovat jen tzv. small claims. <br />
<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /></div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=16990Anglický právní vývoj2010-09-19T20:45:45Z<p>Augustin Machacek: /* Vláda Lancasterů (1399-1471) */</p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: <br />
# soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie <br />
# soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin <br />
# soudy na jednotlivých panstvích <br />
# církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)<br />
<br />
== Vláda Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti. <br />
<br />
=== Nejvýznamnější panovníci a události ===<br />
'''Jindřich II.''' (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká '''Common law'''; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví<br /><br /><br />
'''Jan Bezzemek''' (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)<br /><br /><br />
'''Jindřich III.''' (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.<br /><br /><br />
'''Edvard I.''' (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189<br /><br /><br />
'''Richard II.''' (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)<br />
<br />
=== Vznik parlamentu ===<br />
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker.<br />
<br />
== Vláda Lancasterů (1399-1471) ==<br />
1455-1485 Válka růží<br />
<br />
== 16. století ==<br />
Držiteli pozemku ve svobodné držbě je umožněno převádět držbu na někoho jiného. Rozvíjí se nájem půdy za platbu každoroční renty. Vzniká nárok na náhradu škody za neoprávněné vnunknutí na pozemek. Také se objevuje pojem podobný římské pozemkové služebnosti (easement) - právo cesty přes sousední pozemek, přístupu světla a braní vody. U obligací vzniká pojem "kauzy" (důvodu obligace). Přestupky civilní povahy - trespass - jsou rozděleny do několika kategorií: proti půdě, proti movitým věcem, proti osobě, škody způsobené nedbalostí, pomluvy. V určitých obchodních oblastech jsou na základě výsadních listin (chart) panovníkem garantovány monopoly (East India Company apod.) Tyto společnosti dostávají právní subjektivitu. Začíná se tak rozvíjet obchodní právo. V procesním právu se ustálila možnost nechat přezkoumat rozhodnutí na základě chyby. Právní profese (barrister, solicitor) získávají na důležitosti. Definitivně se ustaluje pojem equity, časté jsou však spory mezi soudy common law a Soudem kancléře. Nastává rozvoj tzv. chudinského práva. Seznamy osob, které mohou žebrat. Omezení příliš vysokých platů námezdních dělníků. Oficiální žádosti o změnu místa. Dozor nad chudými svěřen smírčím soudcům. Vznikají nápravné pracovny pro osoby štítící se práce. Péči o chudé mají na starosti farnosti. V trestním právu jsou prohlubovány rozdíly mezi zločiny a přestupky. Za Tudorovců vzniká nová skutková podstata velezrady. Dále vytvořeny kategorie zločinů sodomie, homosexuální styk apod.</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=16989Anglický právní vývoj2010-09-19T20:42:46Z<p>Augustin Machacek: /* Vláda Tudorovců (1485-1603) */ +</p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: <br />
# soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie <br />
# soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin <br />
# soudy na jednotlivých panstvích <br />
# církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)<br />
<br />
== Vláda Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti. <br />
<br />
=== Nejvýznamnější panovníci a události ===<br />
'''Jindřich II.''' (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká '''Common law'''; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví<br /><br /><br />
'''Jan Bezzemek''' (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)<br /><br /><br />
'''Jindřich III.''' (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.<br /><br /><br />
'''Edvard I.''' (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189<br /><br /><br />
'''Richard II.''' (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)<br />
<br />
=== Vznik parlamentu ===<br />
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker.<br />
<br />
== Vláda Lancasterů (1399-1471) ==<br />
== 16. století ==<br />
Držiteli pozemku ve svobodné držbě je umožněno převádět držbu na někoho jiného. Rozvíjí se nájem půdy za platbu každoroční renty. Vzniká nárok na náhradu škody za neoprávněné vnunknutí na pozemek. Také se objevuje pojem podobný římské pozemkové služebnosti (easement) - právo cesty přes sousední pozemek, přístupu světla a braní vody. U obligací vzniká pojem "kauzy" (důvodu obligace). Přestupky civilní povahy - trespass - jsou rozděleny do několika kategorií: proti půdě, proti movitým věcem, proti osobě, škody způsobené nedbalostí, pomluvy. V určitých obchodních oblastech jsou na základě výsadních listin (chart) panovníkem garantovány monopoly (East India Company apod.) Tyto společnosti dostávají právní subjektivitu. Začíná se tak rozvíjet obchodní právo. V procesním právu se ustálila možnost nechat přezkoumat rozhodnutí na základě chyby. Právní profese (barrister, solicitor) získávají na důležitosti. Definitivně se ustaluje pojem equity, časté jsou však spory mezi soudy common law a Soudem kancléře. Nastává rozvoj tzv. chudinského práva. Seznamy osob, které mohou žebrat. Omezení příliš vysokých platů námezdních dělníků. Oficiální žádosti o změnu místa. Dozor nad chudými svěřen smírčím soudcům. Vznikají nápravné pracovny pro osoby štítící se práce. Péči o chudé mají na starosti farnosti. V trestním právu jsou prohlubovány rozdíly mezi zločiny a přestupky. Za Tudorovců vzniká nová skutková podstata velezrady. Dále vytvořeny kategorie zločinů sodomie, homosexuální styk apod.</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=16988Anglický právní vývoj2010-09-19T20:22:55Z<p>Augustin Machacek: /* Vznik parlamentu */ +</p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: <br />
# soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie <br />
# soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin <br />
# soudy na jednotlivých panstvích <br />
# církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)<br />
<br />
== Vláda Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti. <br />
<br />
=== Nejvýznamnější panovníci a události ===<br />
'''Jindřich II.''' (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká '''Common law'''; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví<br /><br /><br />
'''Jan Bezzemek''' (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)<br /><br /><br />
'''Jindřich III.''' (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.<br /><br /><br />
'''Edvard I.''' (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189<br /><br /><br />
'''Richard II.''' (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)<br />
<br />
=== Vznik parlamentu ===<br />
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker.<br />
<br />
== Vláda Lancasterů (1399-1471) ==<br />
== Vláda Tudorovců (1485-1603) ==</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=16987Anglický právní vývoj2010-09-19T20:20:12Z<p>Augustin Machacek: /* Vláda Plantagenetů (1154-1485) */ +</p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: <br />
# soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie <br />
# soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin <br />
# soudy na jednotlivých panstvích <br />
# církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)<br />
<br />
== Vláda Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti. <br />
<br />
=== Nejvýznamnější panovníci a události ===<br />
'''Jindřich II.''' (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká '''Common law'''; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví<br /><br /><br />
'''Jan Bezzemek''' (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)<br /><br /><br />
'''Jindřich III.''' (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.<br /><br /><br />
'''Edvard I.''' (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189<br /><br /><br />
'''Richard II.''' (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)<br />
<br />
=== Vznik parlamentu ===<br />
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker.</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Anglick%C3%BD_pr%C3%A1vn%C3%AD_v%C3%BDvoj&diff=16986Anglický právní vývoj2010-09-19T20:08:21Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: == Anglosaské období (476-1066) == Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za siln...</p>
<hr />
<div>== Anglosaské období (476-1066) ==<br />
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.<br />
<br />
== Normanské období (1066-1135) ==<br />
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů: <br />
# soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie <br />
# soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin <br />
# soudy na jednotlivých panstvích <br />
# církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)<br />
<br />
== Vláda Plantagenetů (1154-1485) ==<br />
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti. <br />
<br />
=== Nejvýznamnější panovníci a události ===<br />
'''Jindřich II.''' (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká '''Common law'''; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví<br /><br /><br />
'''Jan Bezzemek''' (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)<br /><br /><br />
'''Jindřich III.''' (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.<br /><br /><br />
'''Edvard I.''' (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189<br /><br /><br />
'''Richard II.''' (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Allgemeines_B%C3%BCrgerliches_Gesetzbuch&diff=16985Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch2010-09-19T19:33:02Z<p>Augustin Machacek: Přesměrováno na Všeobecný zákoník občanský</p>
<hr />
<div>#redirect [[Všeobecný zákoník občanský]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=P%C5%99irozenopr%C3%A1vn%C3%AD_kodifikace&diff=16984Přirozenoprávní kodifikace2010-09-19T19:32:49Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>__NOTOC__<br />
Tzv. '''přirozenoprávní kodifikace''' byly práce evropských právních teoretiků 18. a 19. století. Byly dobově poplatné představě "přírodou daných a zdravým rozumem poznatelných práv", vznikaly hlavně v německém a francouzském jazykovém prostoru. <br />
<br />
Nejvýznamnější díla:<br />
== Bavorsko ==<br />
* '''''Codex Maximilianeus Bavaricus Civilis''''' (CMBC) - kodifikace občanského práva hmotného z roku 1765 (autorem von Kreittmayr)<br />
== Prusko==<br />
* '''''[[Allgemeines Landrecht]]''''' (ALR) - Všeobecné zemské právo, 1794<br />
* '''''[[Bürgerliches Gesetzbuch]]''''' (BGB) - 1896, účinnost 1900<br />
== Francie ==<br />
* '''''Deklarace práv člověka a občana''''' (1789)<br />
* '''''Code civil''''' ('''''Code Napoleon'''''), 1804<br />
* '''''Code penal''''' (trestní zákoník, 1810)<br />
== Rakousko ==<br />
* '''''[[Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch]]''''' (ABGB), 1811<br />
<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=P%C5%99irozenopr%C3%A1vn%C3%AD_kodifikace&diff=16983Přirozenoprávní kodifikace2010-09-19T19:31:04Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: Tzv. '''přirozenoprávní kodifikace''' byly práce evropských právních teoretiků 18. a 19. století. Byly dobově poplatné představě "přírodou daných a zdravým rozumem poz...</p>
<hr />
<div>Tzv. '''přirozenoprávní kodifikace''' byly práce evropských právních teoretiků 18. a 19. století. Byly dobově poplatné představě "přírodou daných a zdravým rozumem poznatelných práv", vznikaly hlavně v německém a francouzském jazykovém prostoru. <br />
<br />
Nejvýznamnější díla:<br />
== Bavorsko ==<br />
* '''''Codex Maximilianeus Bavaricus Civilis''''' (CMBC) - kodifikace občanského práva hmotného z roku 1765 (autorem von Kreittmayr)<br />
== Prusko==<br />
* '''''[[Allgemeines Landrecht]]''''' (ALR) - Všeobecné zemské právo, 1794<br />
* '''''[[Bürgerliches Gesetzbuch]]''''' (BGB) - 1896, účinnost 1900<br />
== Francie ==<br />
* '''''Deklarace práv člověka a občana''''' (1789)<br />
* '''''Code civil''''' ('''''Code Napoleon'''''), 1804<br />
* '''''Code penal''''' (trestní zákoník, 1810)<br />
== Rakousko ==<br />
* '''''[[Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch]]''''' (ABGB), 1811<br />
<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Konsensu%C3%A1ln%C3%AD_kontrakt&diff=16980Konsensuální kontrakt2010-09-13T17:27:28Z<p>Augustin Machacek: mini rozšíření</p>
<hr />
<div>'''Konsensuální kontrakt''' (z lat. ''consentire'' = "souhlasit" a ''contractus'' = "smlouva") je druh [[smlouva|smlouvy]], k jejímuž uzavření dochází už souhlasným projevem vůle stran, nikoli až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy, jak je tomu u [[reálný kontrakt|reálných kontraktů]].<br />
<br />
Pojem vznikl ve starém Římě v průběhu 2. stol. př. Kr. Na svou dobu bylo uznání právně vymahatelného nároku na plnění na základě pouhé dohody a bez jakékoli záruky velmi průkopnické a revoluční. Samotný princip konsensuálních kontraktů se tak řadí mezi hlavní odkazy římské jurisprudence pozdějšímu právnímu vývoji. <br />
<br />
Mezi konsensuální kontrakty v antickém Římě patřily: koupě/prodej (smlouvá trhová, ''emptio venditio''), pacht a nájem (''locatio conductio rei''), smlouva o dílo (''locatio conductio operis''), smlouva pracovní (''locatio conductio operarum''), smlouva společenská (''societas'') a smlouva příkazní (''mandatum'').<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[reálný kontrakt]]<br />
* [[formální kontrakt]]<br />
<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
[[Kategorie:Římské právo]]</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=D%C4%9Bdick%C3%A9_pr%C3%A1vo&diff=16976Dědické právo2010-09-10T12:57:41Z<p>Augustin Machacek: </p>
<hr />
<div>'''Dědické právo''' je odvětví [[civilistika|civilistiky]], které reguluje přechod práv (zejména majetkových) ze [[zůstavitel]]e na druhou osobu ([[dědic]]e).<br />
<br />
== Pojmy ==<br />
* delace - napadení pozůstalosti na dědice<br />
* deferace - přenos majetku a práv ze zůstavitele na dědice<br />
* delační důvod - [[právní skutečnost]] vedoucí k delaci - typicky smrt zůstavitele a závěť nebo smrt zůstavitele a zákonný nárok</div>Augustin Machacekhttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kmetsk%C3%BD_soud&diff=16958Kmetský soud2010-09-03T19:34:52Z<p>Augustin Machacek: Nová strana: '''Kmetský soud''' je druh soudu, jehož rozhodování se účastní i nesoudci. Jako příklad může být uvedeno rozhodování prvorepublikových soudů ve věcech křivého ob...</p>
<hr />
<div>'''Kmetský soud''' je druh [[soud]]u, jehož rozhodování se účastní i nesoudci. Jako příklad může být uvedeno rozhodování prvorepublikových soudů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážky cti. Tyto spory rozhodovaly zvláštní pětičlenné senáty krajských soudů, v nichž zasedali 3 soudci a 2 přísedící.</div>Augustin Machacek