https://iuridictum.pecina.cz/api.php?action=feedcontributions&user=Honzula&feedformat=atomIuridictum - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T12:18:49ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.28.0-alphahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Man%C5%BEelstv%C3%AD&diff=17571Manželství2012-02-21T12:27:48Z<p>Honzula: oprava některých nepřesných tvrzení; strukturace textu</p>
<hr />
<div>'''Manželství''' je sociální svazek, z právního hlediska obvykle druh [[smlouva|smlouvy]], kterým vzniká příbuzenský vztah. Manželství existuje snad ve všech kulturách na celém světě, jeho formy se proto dost liší, ale nejčastěji jedná o společností uznávaný svazek mezi osobami různého pohlaví, který zahrnuje sexuální a majetkoprávní vztahy s cílem vytvořit novou rodinu. Vznik takového svazku je obvykle formalizován svatebním obřadem, či obdobným aktem s [[právo|právními]] důsledky.<br />
<br />
Nejobvyklejší formou manželství, která převažuje ve většině kultur, je [[polygamie]], především polygynie (jeden muž s více ženami), ať už pravidelná nebo příležitostná (tolerovaná za určitých podmínek), poměrně rozšířená je rovněž monogamie (jeden muž a jedna žena) a v několika málo společnostech se vyskytuje i polyandrie (jedna žena s více muži).<ref>Gray, J. Patrick: ''Ethnographic Atlas Codebook''. World Cultures 10(1):86–136. 1999. "A Corrected Ethnographic Atlas by George Peter Murdock" [http://eclectic.ss.uci.edu/~drwhite/worldcul/Codebook4EthnoAtlas.pdf]</ref> V některých zemích, zejména v moderní době, je možné i manželství osob stejného pohlaví (same-sex marriage).<br />
<br />
== Manželství v křesťanství ==<br />
<br />
V křesťanském pojetí je manželství svazek mezi mužem a ženou, jehož cílem je vytvořit rodinu za určitých podmínek:<br />
# povinnost '''sňatku''' je z komparativního hlediska výjimečná, v křesťanství byla zavedena až po Tridentu. V [[římské právo|římském právu]] měl sňatek patricijů formu ''confarreatio'' a sňatek plebejů formu ''coemptio''. Velice častý však byl ''usus'', což bylo manželství vzniklé neformálně a tato forma byla pravidlem i ve středověku.<br />
# rozlučitelnost / '''nerozlučitelnost'''; pravidlem je nerozlučitelnost. [[Katholická církev]] považuje nový sňatek po [[rozvod]]u za polygamii následnou.<br />
# povinnost '''monogamie''' je pravidlem. Výjimkou bylo klassické mormonství; v ostatním křesťanství jsou však velmi rozšířené faktické paralelní svazky (nepřesně konkubinát či svazek s milenkou).<br />
<br />
Manželství nevzniká souloží, ale souhlasem: ''"non enim coitus matrimonium facit, sed maritalis affectio"''[http://web.upmf-grenoble.fr/Haiti/Cours/Ak/Corpus/d-24.htm] (D 24, 1, 32, 13 Ulpianus)<ref>''Affectio'' znamená česky ''stav mysli''.[http://books.google.cz/books?id=e-kJxOISFSMC&pg=PA54#v=onepage&q&f=false]</ref> a ''"Nuptias non concubitus, sed consensus facit."''[http://web.upmf-grenoble.fr/Haiti/Cours/Ak/Corpus/d-50.htm#17] (D 50, 17, 30 Ulpianus)<br />
<br />
== Manželství v českém právu ==<br />
<br />
Manželská smlouva je jedna z mála smluv, která má povinně ústní formu. Kvůli totální právní ignoranci ministerstva spravedlnosti a lenosti či neschopnosti Legislativní rady vlády byl čl. VI bodem 23 novely notářského řádu č. č. 7/2009 [[Sb.]] zaveden nový § 35c notářského řádu, který ustanovil Centrální evidenci manželských smluv, ačkoliv se těmito "manželskými" smlouvami myslí svatební (předmanželské) smlouvy.<br />
<br />
Manželství osob stejného pohlaví je v České republice označováno termínem [[registrované partnerství]] a není právně rovnocenné manželství (nevzniká bezpodílové vlastnictví manželů, ani nárok na daňové výhody; není možná adopce dítěte partnera).<br />
<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references /><br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* Jakub Kříž: ''Americké smluvní manželství''. In [[Právní rozhledy]] 23/2008, pp. 858–862; název je nevhodným překladem [[termín]]u ''covenant marriage'', tedy slavnostní manželství či manželství pod pečetí.[http://www.merriam-webster.com/dictionary/covenant]<br />
<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
<br />
[[ar:زواج]]<br />
[[ay:Jaqichasiña]]<br />
[[bs:Brak]]<br />
[[br:Priedelezh]]<br />
[[bg:Брак]]<br />
[[ca:Matrimoni]]<br />
[[cs:Manželství]]<br />
[[da:Ægteskab]]<br />
[[de:Ehe]]<br />
[[el:Γάμος]]<br />
[[en:Marriage]]<br />
[[eo:Nupto]]<br />
[[es:Matrimonio]]<br />
[[et:Abiellumine]]<br />
[[fa:ازدواج]]<br />
[[fr:Mariage]]<br />
[[gd:Banais]]<br />
[[zh-classical:夫妻]]<br />
[[ko:혼인]]<br />
[[hr:Brak]]<br />
[[id:Pernikahan]]<br />
[[io:Mariajo]]<br />
[[is:Hjónaband]]<br />
[[it:Matrimonio]]<br />
[[he:נישואים]]<br />
[[ka:ქორწინება]]<br />
[[la:Matrimonium]]<br />
[[lv:Laulība]]<br />
[[lt:Santuoka]]<br />
[[hu:Házasság]]<br />
[[mk:Брак]]<br />
[[ml:വിവാഹം]]<br />
[[mzn:Hemraver]]<br />
[[nl:Huwelijk]]<br />
[[ja:結婚]]<br />
[[no:Ekteskap]]<br />
[[nn:Ekteskap]]<br />
[[nrm:Neuche]]<br />
[[oc:Matrimòni]]<br />
[[pl:Małżeństwo]]<br />
[[pt:Casamento]]<br />
[[qu:Kasarakuy]]<br />
[[ru:Брачный союз]]<br />
[[sq:Martesa]]<br />
[[simple:Marriage]]<br />
[[sl:Poroka]]<br />
[[sr:Брак]]<br />
[[fi:Avioliitto]]<br />
[[sv:Äktenskap]]<br />
[[tl:Kasal (institusyon)]]<br />
[[tt:Öylänü]]<br />
[[te:పెళ్ళి]]<br />
[[th:การสมรส]]<br />
[[vi:Hôn nhân]]<br />
[[tr:Evlilik]]<br />
[[uk:Шлюб]]<br />
[[wa:Mariaedje]]<br />
[[yi:אישית]]<br />
[[zh:婚姻]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse_s_u%C5%BEivatelem:Tom%C3%A1%C5%A1_Pecina&diff=17459Diskuse s uživatelem:Tomáš Pecina2011-10-18T11:20:18Z<p>Honzula: </p>
<hr />
<div>Sem mi můžete psát vzkazy, přání, dotazy, kritiku... --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 01:29, 25. 9. 2005 (CEST)<br />
<br />
== Kategorie ==<br />
Je třeba nějak stanovit strom kategorií. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:12, 26. 9. 2005 (CEST)<br />
<br />
== barvy vnejsich/vnitrnich odkazu ==<br />
<br />
ahoj, navrhuji zmenit barvu odkazu uvnitr iuridictum, nebot jich je mnohem mene nez tech "ven" a neni extra prijemne pokazde na to slovo najizdet a koukat se, kam link odkazuje... ale berte to jako navrj, ne jako prikaz :) --[[Uživatel:Macronyx|Macronyx]] 13. 10. 2005, 23:44 (CEST)<br />
<br />
: Odkazy ven jsou světlejší, takže by se měly dát &ndash; aspoň theoreticky &ndash; odlišit na první pohled. Fakt je, že ten rozdíl je malý, takže mohou splývat s normálními linky (navíc je známo, že citlivost lidského zraku k modré barvě je individuální: já třeba neumím dobře rozlišit černou od tmavě modré, naopak externí linky jako světlejší vidím bez potíží). Zkusím zahýbat barvou, zatím tam byla defaultní z MediaWiki. Díky za upozornění! --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 13. 10. 2005, 23:57 (CEST)<br />
<br />
kdyz je svetly mezi dvema tmavymi, tak rozlisit jde, ale pokud je nekde samostatne, tak to chce trochu "zbystrit" zda je to ten svetly nebo tmavejsi. jinak ale nosim bryle, to zase nerikam :))--[[Uživatel:Macronyx|Macronyx]] 14. 10. 2005, 17:35 (CEST)<br />
<br />
: V tom případě nezbývá než zvážit koupi nového monitoru &ndash; aspoň na mém LCD, kdyby ta světle modrá byla ještě světlejší, musel bych ji nazvat tmavě bílou. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 14. 10. 2005, 19:18 (CEST)<br />
<br />
<br />
== Pahýly ==<br />
Ve zlém jsem se rozešel s wikipedií. Rád bych se účastnil tady, ale mám jednu věc &ndash; v pravidlech jsem našel zákaz pahýlů, s tím mám velký problém, není to snad nějaká má libůstka nebo že bych chtěl vydírat, ale bytostně to souvisí s mým způsobem práce. jvano<br />
<br />
:Pahýly jsou podvod na čtenáři &ndash; předkládáme mu něco, co se tváří jako článek/heslo, ale ve skutečnosti jím není. Proto se kloním k jejich nepoužívání, ale není to samozřejmě žádné dogma. Kromě toho je otázka, co je to pahýl: některá hesla na Iuridictu jsou velmi krátká, aniž by nutně byla pahýly. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 30. 10. 2005, 19:29 (CET)<br />
<br />
== E-mail ==<br />
Poslal jsem Vám e-mail, ale vrátil se mi jako nedoručitelný. Detaily nechci zveřejňovat. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 10. 9. 2006, 08:38 (CEST)<br />
<br />
:Ano, díky za upozornění, to už je vyřešeno. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 15. 9. 2006, 14:59 (CEST)<br />
<br />
== ParserFunctions ==<br />
<br />
Děkuji, za to, že jste se na to podíval :-) --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 03:55, 2. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Podíval a opravil (ne wiki, stačilo změnit výraz). Pořád to nefunguje? --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 03:58, 2. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Agora ==<br />
Podívejte se prosím na agoru. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 11:11, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Co přesně máte na mysli? --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 16:13, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
Sjednocení kategorie MP a MPV. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 16:53, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Tak proč je nesjednotíte sám? Je to pár článků a jistě se v tomto odvětví práva výborně vyznáte. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 17:09, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
Myslil jsem, že by robot ušetřil tuto mechanickou práci. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 17:58, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Nenapadlo mne, že máte na mysli toto. Kategorie tedy sjednotím na Mezinárodní právo – to by mělo stačit, není nutné podrobná kategorisace. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 19:31, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Přesměrování ==<br />
Jinak jsem vás chtěl upozornit na to, že tuším od Mediawiki 1.9 je možno přesměrovávat i na určitou sekci článku (<nowiki>#redirect:[[článek#sekce]]</nowiki>). Osobně se mi zdá mnohem lepší u zakládaných redirektů typu [[Prvopis]], [[Druhopis]], [[Opis]].. atd, tedy u pojmů, které jsou vyjménovány a vysvětleny v rámci jedné sekce na ni odkazovat přimo. Pokud totiž někdo hledá přimo onen termín, nemusí ho obsah článku [[Listina]] až zas tak zajímat, a zbytečně musí psát Ctrl+F && Prvopis atd. navíc... --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 04:21, 24. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Máte pravdu. Je to tím, že používám na monitoru rozlišení 1920×1200, takže mi téměř všechny články připadají "krátké". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 06:02, 24. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Hlavní strana ==<br />
Mohu tedy návrh přesunout na hlavní stranu? -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:21, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
:Ještě moment, prosím, posečkejte, mám rozepsané [[Kanonické procesní právo]], pak se budu věnovat Hlavní straně. Je tam nutné drobné technické doladění. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 10:26, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
OK. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:11, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
== Lex Schwarzenberg ==<br />
<br />
Nejsem si jistý, jestli je vhodné dávat odkazy na tento článek do článků o uzákoněných zásluhách Masaryka, Hlinky, Štéfánika a Beneše, když je tento zákon o něčem úplně jiném. Nehodil by se víc do tématu konfiskací?<br />
<br />
:Také jsem měl pochybnosti, ale nakonec jsem se přiklonil k názoru, že rozhodující je formální shoda: že je to zákon pojmenovaný podle konkrétní osoby. Materiálně se tyto dvě skupiny podstatně liší. Link z [[konfiskace]] by měl být také, není-li, doplním ho. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 22:30, 12. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Poznámka pod čarou ==<br />
<br />
Jde nějak udělat poznámku pod čarou? Konkrétně odkaz na knihu v článku [[Lex Masaryk]]. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:36, 13. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:Snad ano: Máme aktivovanou extensi Cite, zkuste se podívat do [http://meta.wikimedia.org/wiki/Cite/Cite.php návodu]. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 19:03, 13. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Karel Eliáš ==<br />
<br />
Dobrý den, jsem ve světě práva nováčkem (student), proto mám jen malou připomínku a předem se omlouvám, jestli je z nějakého důvodu zbytečná.<br />
Na stránce o profesoru Karlu Eliášovi uvádíte, že je externím profesorem ZČU v Plzni, to by ovšem už neměla být pravda, ze ZČU v Plzni měl p. Eliáš odejít a z tohoto důvodu se účasti na tamní univerzitě vzdal i nynější ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. [[Uživatel:Ondřej Brožek|Ondřej Brožek]]<br />
<br />
: Dovolím si odpovědět za Tomáše Pecinu: Pokud máte pro své tvrzení hodnověrný zdroj, tak jej prosím doplňte přímo do článku. <br />—[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 21. 6. 2011, 10:04 (CEST)<br />
<br />
== dvojí státní občanství ==<br />
<br />
Našel jsem dnes zajímavé údaje k otázce státního občanství ČSR. Před lety (2007) jsme na toto téma vedli diskusi a na mou otázku ''"jak bylo v čs. předválečném právu ošetřeno dvojí státní občanství"'' jste tehdy odpověděl ''"Soudě podle naturalisační úmluvy s US nijak"''. Vladimír Verner, autor hesla ''Občanství státní'' (HÁCHA, E. - HOETZEL, J. - WEYR, F. - LAŠTOVKA, K.: Slovník veřejného práva československého, sv. II, Brno 1932) podává tento výklad: ''Objektem práva státního občanství je stát jako jednotný celistvý útvar územní. Proto je státní občanství v Československé republice jediné a jednotné a příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem Československé republiky.'' (...) ''Snahy o odstranění sporů o státní občanství mezi jednotlivými státy, zvláště k zamezení toho, aby nebylo osob bez státního občanství a osob s dvojím státním občanstvím, vedly v poslední době k pokusu o uzavření ''"Konvence o určitých otázkách ohledně sporů ze zákonů o státním občanství."'' sjednané v Haagu ve dnech 13. a 21. dubna 1931.'' Mezi způsoby pozbytí st. o. vypočítává: opci pro cizí stát, vystěhování a propuštění ze státního svazku, úřední nález atd. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 12. 10. 2011, 16:03 (CEST)<br />
<br />
:Zde musím tlumit vaše nadšení: tato úmluva nebyla Československem nikdy ratifikována [http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3b00.html]. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 12. 10. 2011, 21:16 (CEST)<br />
<br />
::Musím říct, že Vaše odpověď mě poněkud zaskočila, neboť zmíněný "pokus o uzavření konvence" jsem nepovažoval ani zdaleka za nejdůležitější a nejzajímavější část citovaného hesla, rozhodně ne zhlediska zaměřění naší debaty. Za podstatné považuji jednozančné stanovisko, že dvojí občanství je jev nežádoucí; dále že ''příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem ČSR'' a konečně, že pozbytí občanství mohlo nastat mj. úředním nálezem. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18. 10. 2011, 13:20 (CEST)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse_s_u%C5%BEivatelem:Tom%C3%A1%C5%A1_Pecina&diff=17451Diskuse s uživatelem:Tomáš Pecina2011-10-12T14:03:11Z<p>Honzula: Nová sekce /* dvojí státní občanství */</p>
<hr />
<div>Sem mi můžete psát vzkazy, přání, dotazy, kritiku... --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 01:29, 25. 9. 2005 (CEST)<br />
<br />
== Kategorie ==<br />
Je třeba nějak stanovit strom kategorií. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:12, 26. 9. 2005 (CEST)<br />
<br />
== barvy vnejsich/vnitrnich odkazu ==<br />
<br />
ahoj, navrhuji zmenit barvu odkazu uvnitr iuridictum, nebot jich je mnohem mene nez tech "ven" a neni extra prijemne pokazde na to slovo najizdet a koukat se, kam link odkazuje... ale berte to jako navrj, ne jako prikaz :) --[[Uživatel:Macronyx|Macronyx]] 13. 10. 2005, 23:44 (CEST)<br />
<br />
: Odkazy ven jsou světlejší, takže by se měly dát &ndash; aspoň theoreticky &ndash; odlišit na první pohled. Fakt je, že ten rozdíl je malý, takže mohou splývat s normálními linky (navíc je známo, že citlivost lidského zraku k modré barvě je individuální: já třeba neumím dobře rozlišit černou od tmavě modré, naopak externí linky jako světlejší vidím bez potíží). Zkusím zahýbat barvou, zatím tam byla defaultní z MediaWiki. Díky za upozornění! --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 13. 10. 2005, 23:57 (CEST)<br />
<br />
kdyz je svetly mezi dvema tmavymi, tak rozlisit jde, ale pokud je nekde samostatne, tak to chce trochu "zbystrit" zda je to ten svetly nebo tmavejsi. jinak ale nosim bryle, to zase nerikam :))--[[Uživatel:Macronyx|Macronyx]] 14. 10. 2005, 17:35 (CEST)<br />
<br />
: V tom případě nezbývá než zvážit koupi nového monitoru &ndash; aspoň na mém LCD, kdyby ta světle modrá byla ještě světlejší, musel bych ji nazvat tmavě bílou. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 14. 10. 2005, 19:18 (CEST)<br />
<br />
<br />
== Pahýly ==<br />
Ve zlém jsem se rozešel s wikipedií. Rád bych se účastnil tady, ale mám jednu věc &ndash; v pravidlech jsem našel zákaz pahýlů, s tím mám velký problém, není to snad nějaká má libůstka nebo že bych chtěl vydírat, ale bytostně to souvisí s mým způsobem práce. jvano<br />
<br />
:Pahýly jsou podvod na čtenáři &ndash; předkládáme mu něco, co se tváří jako článek/heslo, ale ve skutečnosti jím není. Proto se kloním k jejich nepoužívání, ale není to samozřejmě žádné dogma. Kromě toho je otázka, co je to pahýl: některá hesla na Iuridictu jsou velmi krátká, aniž by nutně byla pahýly. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 30. 10. 2005, 19:29 (CET)<br />
<br />
== E-mail ==<br />
Poslal jsem Vám e-mail, ale vrátil se mi jako nedoručitelný. Detaily nechci zveřejňovat. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 10. 9. 2006, 08:38 (CEST)<br />
<br />
:Ano, díky za upozornění, to už je vyřešeno. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 15. 9. 2006, 14:59 (CEST)<br />
<br />
== ParserFunctions ==<br />
<br />
Děkuji, za to, že jste se na to podíval :-) --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 03:55, 2. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Podíval a opravil (ne wiki, stačilo změnit výraz). Pořád to nefunguje? --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 03:58, 2. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Agora ==<br />
Podívejte se prosím na agoru. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 11:11, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Co přesně máte na mysli? --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 16:13, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
Sjednocení kategorie MP a MPV. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 16:53, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Tak proč je nesjednotíte sám? Je to pár článků a jistě se v tomto odvětví práva výborně vyznáte. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 17:09, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
Myslil jsem, že by robot ušetřil tuto mechanickou práci. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 17:58, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Nenapadlo mne, že máte na mysli toto. Kategorie tedy sjednotím na Mezinárodní právo – to by mělo stačit, není nutné podrobná kategorisace. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 19:31, 12. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Přesměrování ==<br />
Jinak jsem vás chtěl upozornit na to, že tuším od Mediawiki 1.9 je možno přesměrovávat i na určitou sekci článku (<nowiki>#redirect:[[článek#sekce]]</nowiki>). Osobně se mi zdá mnohem lepší u zakládaných redirektů typu [[Prvopis]], [[Druhopis]], [[Opis]].. atd, tedy u pojmů, které jsou vyjménovány a vysvětleny v rámci jedné sekce na ni odkazovat přimo. Pokud totiž někdo hledá přimo onen termín, nemusí ho obsah článku [[Listina]] až zas tak zajímat, a zbytečně musí psát Ctrl+F && Prvopis atd. navíc... --[[Uživatel:Augustin Machacek|Augustin Machacek]] 04:21, 24. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
:Máte pravdu. Je to tím, že používám na monitoru rozlišení 1920×1200, takže mi téměř všechny články připadají "krátké". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 06:02, 24. 2. 2007 (CET)<br />
<br />
== Hlavní strana ==<br />
Mohu tedy návrh přesunout na hlavní stranu? -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:21, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
:Ještě moment, prosím, posečkejte, mám rozepsané [[Kanonické procesní právo]], pak se budu věnovat Hlavní straně. Je tam nutné drobné technické doladění. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 10:26, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
OK. -- [[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:11, 8. 3. 2007 (CET)<br />
<br />
== Lex Schwarzenberg ==<br />
<br />
Nejsem si jistý, jestli je vhodné dávat odkazy na tento článek do článků o uzákoněných zásluhách Masaryka, Hlinky, Štéfánika a Beneše, když je tento zákon o něčem úplně jiném. Nehodil by se víc do tématu konfiskací?<br />
<br />
:Také jsem měl pochybnosti, ale nakonec jsem se přiklonil k názoru, že rozhodující je formální shoda: že je to zákon pojmenovaný podle konkrétní osoby. Materiálně se tyto dvě skupiny podstatně liší. Link z [[konfiskace]] by měl být také, není-li, doplním ho. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 22:30, 12. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Poznámka pod čarou ==<br />
<br />
Jde nějak udělat poznámku pod čarou? Konkrétně odkaz na knihu v článku [[Lex Masaryk]]. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:36, 13. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:Snad ano: Máme aktivovanou extensi Cite, zkuste se podívat do [http://meta.wikimedia.org/wiki/Cite/Cite.php návodu]. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 19:03, 13. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Karel Eliáš ==<br />
<br />
Dobrý den, jsem ve světě práva nováčkem (student), proto mám jen malou připomínku a předem se omlouvám, jestli je z nějakého důvodu zbytečná.<br />
Na stránce o profesoru Karlu Eliášovi uvádíte, že je externím profesorem ZČU v Plzni, to by ovšem už neměla být pravda, ze ZČU v Plzni měl p. Eliáš odejít a z tohoto důvodu se účasti na tamní univerzitě vzdal i nynější ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. [[Uživatel:Ondřej Brožek|Ondřej Brožek]]<br />
<br />
: Dovolím si odpovědět za Tomáše Pecinu: Pokud máte pro své tvrzení hodnověrný zdroj, tak jej prosím doplňte přímo do článku. <br />—[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 21. 6. 2011, 10:04 (CEST)<br />
<br />
== dvojí státní občanství ==<br />
<br />
Našel jsem dnes zajímavé údaje k otázce státního občanství ČSR. Před lety (2007) jsme na toto téma vedli diskusi a na mou otázku ''"jak bylo v čs. předválečném právu ošetřeno dvojí státní občanství"'' jste tehdy odpověděl ''"Soudě podle naturalisační úmluvy s US nijak"''. Vladimír Verner, autor hesla ''Občanství státní'' (HÁCHA, E. - HOETZEL, J. - WEYR, F. - LAŠTOVKA, K.: Slovník veřejného práva československého, sv. II, Brno 1932) podává tento výklad: ''Objektem práva státního občanství je stát jako jednotný celistvý útvar územní. Proto je státní občanství v Československé republice jediné a jednotné a příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem Československé republiky.'' (...) ''Snahy o odstranění sporů o státní občanství mezi jednotlivými státy, zvláště k zamezení toho, aby nebylo osob bez státního občanství a osob s dvojím státním občanstvím, vedly v poslední době k pokusu o uzavření ''"Konvence o určitých otázkách ohledně sporů ze zákonů o státním občanství."'' sjednané v Haagu ve dnech 13. a 21. dubna 1931.'' Mezi způsoby pozbytí st. o. vypočítává: opci pro cizí stát, vystěhování a propuštění ze státního svazku, úřední nález atd. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 12. 10. 2011, 16:03 (CEST)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse_s_u%C5%BEivatelem:Honzula&diff=17450Diskuse s uživatelem:Honzula2011-10-12T12:39:25Z<p>Honzula: /* Listina */</p>
<hr />
<div><div style="padding: 5px; background: #f9f9f9; border: 1px solid #39f;">[[Image:Tournesol.jpg|43px]]Rádi bychom Vás přivítali na [[Iuridictum:Iuridictum|Iuridictu]].<br />
<br />
Začali jste dobře a jste na nejlepší cestě přispívat vlastními články. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučujeme Vám nejdříve si přečíst [http://iuridictum.pecina.cz/iuridictum/index.php?title=Speci%C3%A1ln%C3%AD%3AAllpages&namespace=4 některé stránky], které Vám přiblíží provoz a zvyky na Iuridictu.<br />
<br />
Několik dobrých rad:<br />
* K podpisu na diskussních stránkách stačí napsat 4 vlnovky <nowiki>~~</nowiki>~~ (nebo je vložit pomocí druhé ikony zprava v liště nad editačním oknem). Naopak články se nepodepisují.<br />
* Opravdu se nebojte editovat. Když se Vám občas něco nepovede, jiní to spraví.<br />
<br />
Tak ještě jednou vítejte a děkujeme za Vaše příspěvky. Doufáme, že se tu uvidíme často.<br />
</div><br />
--[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 15:10, 10. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Udělení vyznamenání ==<br />
[[Soubor:Tournesol.jpg|100px]]<br />
Uděluji Vám vyznamenání za neochvějné bádání a uvádění věcí na pravou míru v málo záživných thematech. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:43, 14. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Poválečná změna právního řádu ==<br />
Můžete, prosím, vrátit do tohoto [http://iuridictum.pecina.cz/iuridictum/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&diff=13177&oldid=8315 diffu] dva linky na dekrety? Jinak bych rád upozornil, že [[právní řád]] v širším smyslu zahrnuje i právní vztahy vzniklé ze soukromoprávních aktů, takže zneplatnění celé řady majetkoprávních úkonů bych pod změnu právního řádu klidně podřadil, aniž bych si připadal jako pathologický normativista: možná jsem jen neměl napsat, že se tak stalo ''ex lege'', nýbrž ''ex decreto''&hellip; Díky! --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 22:33, 18. 6. 2007 (CEST)<br />
: Tvrzení, že byla ''"dekretem presidenta republiky č. 5/1945 Sb. prohlášena za '''neplatná všechna právní jednání''' učiněná pod tlakem okupace"'' neodpovídá obsahu dekretu ''o neplatnosti '''některých majetkově-právních''' jednání''.<br />
: Stejně tak neodpovídá tak docela pravdě, že dekretem 11/1944 ''"všechny právní předpisy přijaté od 30. září 1938 do konce války byly prohlášeny za neplatné"'', i když v tomto případě byla situace poněkud složitější.<br />
: Současné podobě se po stránce věcné nedá nic vytknout, ale pokusím se tam nějak zakomponovat odkazy na oba dekrety. Ovšem asi až v pátek večer. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 23:36, 19. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
Děkuji: Vašich věcných výhrad jsem si všiml a souhlasím s nimi, ale zdálo se mi ochuzením článku zbavit ho pertinentních linků. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 02:20, 20. 6. 2007 (CEST)<br />
: Odkaz na dekret 11/1944 jsem vrátil (a doplnil kratší historický exkurz), ale pro zařazení dekretu 5/1945 do článku obecně pojednávajícího o (českém) právním řádu nevidím důvod. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 09:41, 24. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Právní jednání za okupace ==<br />
Tak tomu nerozumím.<br />
''"dekretem presidenta republiky č. 5/1945 Sb. prohlášena za '''neplatná všechna právní jednání''' učiněná pod tlakem okupace"'' = prohlášení ''neplatnosti '''některých majetkově-právních''' jednání'', tj. těch učiněných pod tlakem okupace.<br />
''"všechny právní předpisy přijaté od 30. září 1938 do konce války byly prohlášeny za neplatné"'' A které nebyly? Jinak "konec války" je lépe vyjádřit jako konec doby nesvobody.<br />
—[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 08:58, 20. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: Tak téhle rovnosti zase nerozumím já.<br />
::: Pokud přistoupím na tvrzení, že ''všechna právní jednání učiněná pod tlakem okupace'' = ''některá majetkově-právní jednání'', znamená to, že všechna [http://business.center.cz/business/pojmy/p720-pravni-jednani.aspx právní jednání] z období okupace byla jednak jednání majetkově-právní a jednak učiněna pod tlakem okupace, což je evidentní nepravda. Nelze přeci tvrdit, že např. rozhodnutí soudu z roku 1943 o nesvéprávnosti pana X, nebo výběrové řízení z roku 1940 v němž obecní správa v Předním Zadákově přidělila zakázku na vydláždění náměstíčka firmě Y, nebo jmenování nového řídícího učitele školskou radou v roce 1944 byla všechno majetkově-právní jednání a že tudíž ''eo ipso'' byla všechna dekretem č. 5/1945 Sb. zrušena!?<br />
<br />
Pořád nerozumím. Máme zde všechna právní jednání. Ta se dělí na majetkověprávní a ostatní. Některá majetkověprávní, tj. taková, která byla učiněná pod tlakem okupace, byla prohlášena za neplatná, ostatní nikoliv.<br />
<br />
Jinak však máte pravdu, že onen dekret prohlašoval za neplatná toliko majetkověprávní, nikoliv ostatní právní jednání učiněná pod tlakem okupace, např. vynucený sňatek apod. Proto je věta v textu poněkud nepřesná. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:02, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Konec války ==<br />
::: Co se týče předpisů z období nesvobody, které nebyly prohlášeny za neplatné, tedy opakuji, že se jedná o složitější problematiku, neboť dekret [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.| č. 11/1944 Sb.]], tyto předpisy rozdělil na několik kategorií. Debatu na toto téma bych ale s dovolením přesunul do diskuse příslušného dekretu. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 16:17, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
::::Probůh! O co se tu vlastně snažím, když moje argumenty sice nikdo nevyvrací, ale jsou [http://iuridictum.pecina.cz/iuridictum/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&diff=13213&oldid=13210 okázale ignorovány]?<br />
:::::To mne mrzí, měl jsem pocit, že Vaše námitky reflektuji. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 14:13, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
::::::Ja mám tedy rozumnět tomu, že poté, co se snažím vysvětlit, že dekret 5/1945 se vztahoval pouze na majetkoprávní jednání a to ještě jen některá (učiněná pod tlakem okupace), někdo přidá, resp. vrátí do textu větu, že ''"byla dekretem presidenta republiky č. 5/1945 Sb. prohlášena za neplatná všechna právní jednání učiněná pod tlakem okupace"'' ??<br />
<br />
: OK, souhlasím, diskutujme tam. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 08:51, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
''Jinak "konec války" je lépe vyjádřit jako konec doby nesvobody.'' V tom případě jste buď komunista, nebo positivista :-) --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 08:59, 20. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:: V tomto případě jsem positivist. II. světová válka totiž skončila 2. září 1945. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:08, 21. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
To jistě, ale zde je ''tacite'' myšleno "konec 2. světové války v Evropě". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 10:31, 21. 6. 2007 (CEST)<br />
:: Jenže doba nesvobody skončila již 4. května 1945, zatímco 2. světová válka v Evropě až 8. května 1945. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:07, 21. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: Zacheus má v tomto bodě samozřejmě pravdu, opatření uvedených dekretů a jim podobných předpisů se vztahovala na období nesvobody, jehož konec byl stanoven na [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb15-45.pdf 4. května 1945], což je taky důvod, proč jsem původní formulaci odstranil. Dobové zákony operují s časovými mezníky jako ''"konec doby nesvobody"'', ''"konec doby branné pohotovosti státu"'' a ''"konec období zvýšeného ohrožení republiky"'' a nikoli s výrazem ''"konec války"'' (který, resp. jeho ekvivalent, byl tuším definován až někdy v roce 1951), mj. snad i proto, že toto datum nemělo pro vnitropolitický natož právní vývoj ČSR žádný zvláštní význam; nebo to tak alespoň nebylo tehdy vnímáno. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 15:52, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Budiž, ale použití takového termínu jako "konec doby nesvobody" si dnes nemůžeme dovolit, protože je to sice ''terminus technicus'', ale zároveň ostře příznakový výraz. U "konce války" tento problém nevzniká, a byť to není zcela přesné vyjádření, svou funkci v textu splní. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 18:35, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
::: Já se naopak domnívám, že si -zde, v článku nazvaném "Právní řád"- nemůžeme dovolit volně experimentovat s výrazy, zvlátě byl-li v souvislosti s právním řádem jeden výraz (konec doby nesvobody) definován právní normou a druhý (konec války) nikoliv.<br />
:::--[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18:45, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Jenže pak budete muset výrazně indikovat, že máte na mysli tento pojem v čistě právním a nikoli politickém smyslu. O žádný "konec nesvobody" nešlo. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 18:48, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
::: Jste si tímto názorem stoprocentně jistý? Řekl bych, že pár milónů občanů ČSR tehdy (a vlastně i teď) by svámi ostře nesouhlasilo. Ale pojďme na to jinak: zkuste definovat termíny "svoboda" a "nesvoboda" a potom se společně pokusíme dopátrat, jestli uvedené datum (4.5.1945) znamenalo pro obyvatele ČSR nějaký (byť symbolický) předěl (změnu), či nikoliv a jestli to byl posun k lepšímu, nebo k horšímu. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18:55, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Ano, je to kontroversní thema, a proto je lepší hledat neutrální vyjádření. Pro 3 miliony občanů ČSR (nezapomínejte, že neplatnost Mnichova znamená i neplatnost jejich ''ex lege'' uděleného říšského občanství) to byla změna k horšímu ihned, pro zbytek to byl jen předěl mezi dvěma totalitami. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 19:09, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
: Dobové termíny jako "konec doby nesvobody" jsou dosti sporné. Proto jako kompromis navrhuji přesné datum, tj. 4. 5. 1945. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 09:05, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:: Znovu opakuji, tento termín je definován právním předpisem. Tak jako si zde nikdo nedovolí relativizovat termíny jako [[rozklad]] nebo [[demise]], měl by být i tento termín respektován. Já navrhuji tento kompromis: vytvořit stránku s názvem např. [[terminologie dekretů]], kde by byly zapsány a do kategorií zařazeny všechny důležité termíny použité v dekretech (tj. alespoň takové, které byly přejímány z dekretu do dekretu, resp. zákonu), např. "doba zvýšeného ohrožení republiky", "zrádce", "národní výbor", "znárodnění" atd., u nichž bude v první řadě uvedena definice daná zákonodárcem a pak interpretace, reálný význam, resp. právní názor na něj, jak kdo bude chtít a cítit potřebu. Použitý "kontroverzní" termín by pak interně odkazoval do příslušné kategorie této stránky --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 23:28, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
: Např. zákon o sbírce zákonů tento termín nerespektuje: "Ministerstvo vnitra zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů vydávané po 4. květnu 1945 a Sbírky mezinárodních smluv." Domnívám se, že není možné se otrocky držet všech dobových termínů; kam bychom došli, kdybychom respektovali např. kommunistickou terminologii? —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 17:11, 26. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Což může mít několik důvodů, např. ten, že citovaný zákon [http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=181&O=3 č. 309/1999 Sb.] se vztahuje jen na dobu po 4.5.1945, použít výraz "doba nesvobody" by ssebou neslo nutnost definovat též její počátek, což bylo pro účely zákona naprosto zbytečné. Naproti tomu u všech dekretů, které termín "doba nesvobody" používají, se vychází z potřeby definovat počátek této periody (a u pozdějších dekretů též konec).<br />
:: Dalším důvodem může být třeba politická nevhodnost užití termínu doba nesvobody v roce 1999, nebo prostá skutečnost, že navrhovateli a jeho podporovatelům v r. 1999 nebyl tento termín znám. Bohužel je [http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=2625&T=k1998psp3v zápis příslušného výboru] příliš strohý, než aby umožnil jednoznačný soud... --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 23:29, 29. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
: To máte pravdu. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:23, 9. 7. 2007 (CEST)<br />
<br />
::''...kam bychom došli, kdybychom respektovali např. kommunistickou terminologii?'' A copak ji nerespektujeme? Tedy Vy možná ne, ale třeba soudy při svém posuzování skutečnosti (např. byla-li spáchána [[velezrada]]) vycházejí (protože jim to ukládá zákon) z toho, jak byla tato skutečnost ve své době definována zákonem, ne snad? --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 23:29, 29. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
: Ano, nerespektujeme. Zřejmě jste myslel § 78 odst. TZ 1950: "Kdo se pokusí zvlášť nebezpečným jednáním zničit samostatnost republiky, zničit nebo rozvrátit její lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád, zničit vymoženosti pracujícího lidu dosažené při výstavbě socialismu, zničit nebo rozvrátit územní celistvost republiky nebo podlomit její obranyschopnost, bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let." Rozvracení lidově demokratického státního zřízení dnes není považováno za velezradu, cf. § 2 odst. 1 písm. c) zákona o soudní rehabilitaci. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:23, 9. 7. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Občanství ==<br />
::: Jestli je to kontroverzní téma jsem se opravdu neptal :-D nicméně s řečeným mohu víceméně souhlasit, až na tu závorku: ''neplatnost Mnichova znamená i neplatnost jejich ex lege uděleného říšského občanství'' - to vycházíte z čeho? --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 21:16, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Zejména z toho, že občanu ČSR jste nemohl udělit cizí občanství proti jeho vůli. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 23:09, 23. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: Tak ohledně vůle oněch zmiňovaných 3 milionů žádné iluze nemám, v letech 1938-1944 ji projevili nesčetněkrát, existují o tom stovky svědectví a tisíce fotografií i na Wiki (za všechny doporučuji obsáhlou knihu Volkera Zimmermanna). Samozřejmě nelze vyloučit, že několika málo bylo občanství změněno proti jejich vůli (i když stále byla malá možnost optovat nebo odejít do českého vnitrozemí), ale rozhodně se nejednalo o miliony, spíše o promile toho množství. Naprosté většině bylo (v letech 45-46) pouze potvrzeno získání občanství, které vlastním úsilím získali. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 08:49, 24. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::V tom se patrně neshodneme, nevím o jediném sudetském Němci, který by si přál opustit v r. 1945&ndash;46 svou vlast (tj. Böhmen). Že si mnozí přáli, aby tato jejich vlast byla součástí Německa, a že se k dosažení tohoto cíle spojili s ne právě vhodným spojencem, je věc jiná. Německé občanství si většina přála, přesto je jeho udělení na základě aktu, o němž tvrdíme, že byl ''ab origine'' neplatný, velmi sporné. Povšimněte si, že česká šovinistická argumentace je vnitřně rozporná: zároveň má být Mnichov neplatný z hlediska porušených českých zájmů, a zároveň by měl být platný ohledně poškození zájmů sudetských Němců (ztráta čsl. občanství). --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 10:25, 24. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:::Mohli bychom se shodnout, pokud byste nekličkoval mezi tématy. Já přece nikdy nikdy netvrdil, že si nějaký sudetský Němec přál opustit svou vlast (i ti, co tak učinili dobrovolně v letech 38-39, tak učinili z obav před nástupem nacismu), o motivech jejich jednání nemluvě. Jenomže "diskuze" se vyvíjí takto:<br />
::: Vaše tvrzení: ''"neplatnost Mnichova znamená i neplatnost uděleného říšského občanství"''<br />
::: Moje otázka: ''"- to vycházíte z čeho?"''<br />
::: Vaše odpověď: ''"z toho, že občanu ČSR jste nemohl udělit cizí občanství proti jeho vůli"''<br />
::: Moje odpověď: ''"Naprosté většině bylo pouze potvrzeno získání občanství, které vlastním úsilím získali."'' (tj. říšské občanství jim nebylo uděleno proti jejich vůli)<br />
::: Vaše odpověď: ''"nevím o jediném sudetském Němci, který by si přál opustit v r. 1945&ndash;46 svou vlast"''<br />
::: Odpustím si ironický dotaz: jestliže ztráta čsl. občanství poškozovala zájmy sudetských Němců, proč o to tak usilovali? A vrátím se zpět k původní otázce: '''Na čem zakládáte své tvrzení, že "neplatnost Mnichova znamená i neplatnost uděleného říšského občanství" ?''' --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 11:51, 24. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::Snažím se nekličkovat, možná se vyjadřuji příliš zkratkovitě. Tedy konkrétně k Vaší otázce: Němci si přáli "heim ins Reich", ale to byl (politicky legitimní, právně vlastizrádný) požadavek na přičlenění jejich území k jinému státnímu útvaru, nikoli na vyhnání. Vycházím z toho, že Mnichov byl od počátku neplatný, nebylo tudíž možné, aby sudetští Němci, českoslovenští státní občané, nabyli občanství (stali se příslušníky jiné vp korporace) proti své vůli, zákonem státu, který nebyl jejich suverénem. Stejně tak se Vy nemůžete stát rumunským občanem silou rumunského zákona, aniž byste o občanství požádal. Protože osobně se kloním k thesi o neplatnosti Mnichovské dohody ''ex tunc'', musím dovodit, že sudetští Němci nikdy nenabyli říšského občanství a nikdy neztratili československé, Q.E.D. Je samozřejmě poněkud iracionální posuzovat historické události ''sub specie'' právního positivismu, to bychom mohli dojít (např.) k závěru, že Rakousko-Uhersko nikdy nezaniklo. K Vaší druhé otázce: ztráta čsl. občanství poškozovala sudetské Němce v tom, že ČSR se jich po válce zbavila ("odsunula" je), aniž by se zatěžovala otázkou, že takto nedovoleně nakládá s vlastními občany. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 12:27, 24. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:: V první řadě bych rád podotkl, že vaši tezi o neplatnosti Mnichovské dohody ''ex tunc'' nesdílí rovná polovina signatářů dohody (resp. jejich nástupců), Británie a Německo. Podle německého právního názoru tedy dotyční čs. občané skutečně v letech 38-39 nabyli říšské občanství a dotyční (žijící), pokud vím, proti tomu neprotestují a práv svého občanství plně využívají. S neplatností dohody ex tunc je to vůbec složité (a dle mého soudu byl tento požadavek chybou čs. diplomacie). Nebyla např. nikdy součástí čs. právního řádu; naproti tomu, příslušné usnesení o udělení říšského občanství do čs. právního řádu bylo recipováno. Dostávám se tedy k jádru své otázky: '''jak může platnost či neplatnost normy, která je součástí určitého právního řádu být ovlivněna platností či neplatností normy, která součástí tohoto právního řádu nikdy nebyla a není?'''<br />
:: Ještě jedna věc, se kterou si nevím rady - nemá někdo tušení, jak bylo v čs. předválečném právu ošetřeno dvojí státní občanství? --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 23:41, 25. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: K tomu bych chtěl dodat, že každá neplatnost je z definice ex tunc.<br />
<br />
::: ''jak může platnost či neplatnost normy, která je součástí určitého právního řádu být ovlivněna platností či neplatností normy, která součástí tohoto právního řádu nikdy nebyla a není'' Naprosto jednoduše: tím, že se na ni odkáže. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 17:15, 26. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::::Přirozeně se nabízí zcela jednoduchá otázka: Které z čs. norem jež možno považovat za ústavotvorné nebo "ohniskové" pro československou resp. poválečnou normotvorbu odkazují na Mnichovskou dohodu, resp. vyhlašuje její neplatnost? --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 00:14, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: Československo se celou dobu řídilo dualistickým systémem, a proto neexistuje předpis, který by řešil platnost mnichovské dohody. Stejně jako neexistuje předpis, který by upravoval vyhnání Němců. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:27, 9. 7. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: ''jak bylo v čs. předválečném právu ošetřeno dvojí státní občanství'' Podle mého názoru bylo vždy nepřípustné. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 17:15, 26. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: ''jak bylo v čs. předválečném právu ošetřeno dvojí státní občanství'' Soudě podle naturalisační úmluvy s US nijak. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 18:26, 26. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::: Správně uvádíte, že these o neplatnost Mnichova ''ex tunc'' je politicky nevýhodná, ale dost dobře nemohu najít souladu mezi suverenitou ČSR a způsobem, jak o ní v Mnichově bylo rozhodováno. Neplatnost je jediný závěr, k němuž lze konsistentně dospět. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 18:28, 26. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::::Nic takového jsem neřekl, naopak připouštím, že že teze o neplatnosti Mnichova ''ex tunc'' byla politicky výhodná, přinejmenším po jistou dobu trvání okupace, kdy jednak měla určitý moralní (satisfakční) rozměr (přinejmenším pro jisté osoby a jejich politickou linii), jednak měla umožnit návrat ke ''statu, quo ante''. Jednoznačně však byla problematická z hlediska mezinárodně-právního (už jen proto, že relevantní činitelé -signatáři- zrušení ''ex tunc'' odmítali) a měla být opuštěna nejlépe v době, kdy už bylo zřejmé, že návrat ke "starým pořádkům" (právním i společenským) je vzhledem délce uplynulého času nejen nežádoucí, ale i nemožný. Což bylo nepřímo přiznáno vydáním dekretu [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.| č. 11/1944 Sb.]] a výslovně řečeno [[ratihabice|ratihabicí]]. Uvedené, řekl bych dětinsky tvrdohlavé, lpění na neplatnosti Mnichova ''ex tunc'' nejenže způsobilo jistou disonanci ve vnitřním právu (přinejmenším mezi proklamací a realitou), ale dodnes vyvolává zmatky a pomýlené výklady u některých historiků a právníků a navíc i způsobuje onen zmíněný nesoulad mezi právním pojetím některých skutečností ze strany ČR a některých dřívějších signatářů - viz IV článek [http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=26316&ido=14070&idj=1&amb=1 česko-německé deklarace].<br />
::::--[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 00:14, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::::: Znovu opakuji, že '''každá''' neplatnost je vždy ''ex tunc'', neboť jak by mohla z čista jasna být ''ex nunc''? Na základě čeho? A jak to, že po nějakou dobu byl právní akt platný? Naproti tomu je zrušení ''ex nunc'', protože právní akt nemůže jít dozadu. Maximálně může konstatovat, že bylo v pořádku, pokud se nějakou dobu podle právního aktu nepostupovalo. —[[Uživatel:Zacheus|Zacheus]] 13:04, 9. 7. 2007 (CEST)<br />
<br />
::::''nemohu najít souladu mezi suverenitou ČSR a způsobem, jak o ní v Mnichově bylo rozhodováno. Neplatnost je jediný závěr, k němuž lze konsistentně dospět'' Totéž by muselo být řečeno např. o "převodu" Hong-Kongu mezi V.Británií a Čínou, nebo o autonomii Kosova apod. Rozhodování narušující cizí suverenitu nemělo a stále nemá valného vlivu na platnost mezinárodně-právních aktů. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 00:14, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:::Vždyť připouštím, že positivní právo se k popisu některých historických událostí nehodí. Požadavek oportunity velí považovat Mnichov za platný. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 07:46, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
::::A co z tohoto požadavku plyne pro potvrzení říšského (a maďarského) občanství u osob, které je nabyly v letech 1938-39, jak to postuluje dekret č. 33/1945 Sb.? --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 13:24, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
:::Že československá politika byla vnitřně inkonsistentní. --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 14:25, 30. 6. 2007 (CEST)<br />
<br />
== Listina ==<br />
<br />
Odstranil jsem Vaši úvodní pasáž u článku [[Listina]]. Jednak byla nepřesná (pokud listina nebude mít požadovanou formu, nepřestane být listinou), jednak vnitřně rozporná (listina je/není definována, v jednom odstavci), a kromě toho směšuje právní a historiografický pojem a zcela podružné informace vkládá na místo, které je vyhrazeno pro ty nejdůležitější.<br />
<br />
Vaše editace jsou obvykle přínosné, jen prosím, vždy předem zvažte, co chcete napsat. Děkuji! --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 2. 10. 2011, 09:16 (CEST)<br />
<br />
: Vzhledem k tomu, že hned v úvodu hesla se uvádí, že listina není definována zákonem, vycházel jsem z předpokladu, že žádná právnická definice listiny není a tudíž jsem přesnou definici přirozeně opřel o vědní disciplinu, kde definice listiny je, tj. o diplomatiku. Přičemž, to,co jste označil jako "nepovedený historický exkurs" je zestručněná verze příslušného hesla v citované knize (Vademecum...).<br />
Co se týče "nepřesnosti", je-li '''Listina''' definována jako '''druh písemnosti s právně relevantním záznamem''', pak je jen logicky odvoditelným důsledkem, že např. úřední vyhláška či kupní smlouva, která nebude mít (dobově a místně podmíněné) náležitosti vyhlášky či kupní smlouvy, nebude právně relevantní a ipso facto nebude listinou (neb nebude naplňovat její definici).<br />
<br />
Mimochodem, zrovna držím v ruce ''Všeobecný slovník právní'' z r. 1897,kde je listina definována jako '''písemné potvrzení nějaké události nebo písemné znázornění prohlášení vůle''' (což v zásadě koresponduje se základním dělením listin v diplomatice na deklarativní a konstitutivní). Základní dělení listin v tomto slovníku je na ''veřejné'' a ''soukromé''; ty druhé pak dále dělí na ''doznávací'', ''disposiční'', ''osvědčovací'' a ''jednoduché''. Z jiného hlediska na ''prvopisy'' (zahrnujíc v to i duplikáty, triplikáty atd.) a ''opisy''. Též je tam věta, že ''o zevnějších formálnostech listiny rozhoduje místo a čas zřízení'' atd. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 12. 10. 2011, 14:39 (CEST)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Listina&diff=17421Listina2011-10-01T19:03:25Z<p>Honzula: terminologické upřesnění</p>
<hr />
<div>{{Další význam|[[Listina základních práv a svobod]]}}<br />
'''Listina''' (latinsky '''diploma''') je definována jako písemnost s právně relevantním záznamem, který respektuje určitou formu, danou místem a dobou vzniku listiny, stejně jako věcí a osobami, jichž se týká.<ref>Hlaváček, I. - Kašpar, J. - Nový, R.: ''Vademecum pomocných věd historických'', 3. vydání, Jinočany, H&H 1997, s. 154, 175-178.</ref> Věda zabývající se studiem listin se nazývá diplomatika. Listina není [[zákon]]em nijak definována. Samotný pojem "listina" zavedl teprve historik František Palacký, aby terminologicky odlišil listy s právním významem od listů ostatních, např. od běžné korespondence (do té doby se používal termín "list" s příslušným adjektivem, například ''zakládací list'').<br />
<br />
== Druhy listin ==<br />
<br />
Historicko-právně se rozlišují dva základní druhy listin:<br />
* listiny '''deklarativní''' nebo-li vysvědčovací (notitiae), které objektivním způsobem dokumentují [[Právní jednání|právní pořízení]], které se uskutečnilo dříve a na nich nezávisle;<br />
* listiny '''konstitutivní''' nebo-li dispozitivní (chartae), které právní úkon přímo zakládají.<br />
<br />
Dále možno listiny prakticky libovolně dělit podle jejich obsahu, vydavatele a autenticity.<br />
<br />
Na '''substrátu''' (podkladu) listiny přitom nezáleží: za platnou byla uznána i listina ([[směnka]]) vyhotovená na dřevěné krabici od doutníků. Zvláštní postavení mají písemnosti v elektronické podobě (bez hmotného substrátu), které se ''[[de lege lata]]'' za listiny nepovažují, přestože ve většině případů mohou plnit obdobnou funkci.<br />
<br />
* '''Prvopis''' (originál) je listina, která obsahuje authentický záznam, včetně originálních prvků dosvědčujících pravost projevu vůle (povinně [[podpis]]u, v některých případech i [[razítko|razítka]], příp. [[pečeť|pečeti]]).<br />
* '''Druhopis''' je listina odvozená od prvopisu, od nějž se obsahem neliší, avšak její pravost není osvědčena authenticky jako na prvopisu, ale jiným zákonem předepsaným způsobem (např. u úředně ověřeného opisu vyznačením [[doložky|doložky]] o shodě opisu s originálem). S výjimkou [[směnka|směnek]], [[šek]]ů, [[bankovka|bankovek]], [[cenina|cenin]], úředních [[průkaz]]ů a dalších specifických listin mají prvopisy a druhopisy stejnou platnost a [[důkaz]]ní sílu a lze je použít stejným způsobem.<br />
* '''Opis''' (kopie) je listina stejného obsahu jako prvopis. Nemá-li žádné authentisační prvky, hovoříme o ''prosté kopii'', je-li shoda s originálem ověřena doložkou o vidimaci, používá se termínu ''úředně ověřený opis'' (jenž je, jak bylo vysvětleno shora, druhopisem).<br />
* '''Výpis''' je opis, který obsahuje pouze část záznamu originální listiny (např. výpis z [[obchodní rejstřík|obchodního rejstříku]]).<br />
* '''Stejnopis''' (exemplář, angl. ''counterpart'') je jedno ze shodných vyhotovení prvopisu nebo druhopisu. "Stejnopis [[rozsudek|rozsudku]]/[[usnesení]]" zasílaný [[soud]]em [[strana řízení|stranám řízení]] je formálně stejnopisem druhopisu, naopak [[správní úřad]]y až do [[účinnost]]i nového [[správní řád|správního řádu]] (1. ledna 2006) obvykle stranám zasílaly stejnopisy prvopisů. Stejnopis je regulován např. v § 64 odst. 1 a 2 směnečného řádu: "Směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech. Tyto stejnopisy musí být v textu listiny číslovány, jinak platí každý stejnopis za zvláštní směnku."<br />
<br />
Ustanovení § 69 odst. 1 věty třetí nového správního řádu nesmyslně směšuje prvopis s druhopisem, ačkoliv z povahy věci je naprosto zřejmé, že druhopis není stejnopisem prvopisu: „Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.“<br />
<br />
Podle nesmyslného § 67 odst. 4 písm. a) osnovy daňového řádu: "V ověřovací doložce o shodě se spisem správce daně uvede zda opis, kopie nebo stejnopis souhlasí doslovně s listinou, z níž byl pořízen a zda tato listina je prvopisem, opisem, kopií nebo stejnopisem a z kolika listů nebo archů se skládá"[http://psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=685], což je známkou nekvalitní práce legislativy ministerstva financí a legislativní rady vlády.<br />
<br />
=== Veřejné a soukromé listiny ===<br />
Nejdůležitější jsou ty listiny, které osvědčují projev soukromé nebo veřejné vůle, a z nich zejména [[právní úkon]]y, [[rozhodnutí]] a [[osvědčení]].<br />
<br />
Listiny vystavené [[veřejný úřad|veřejným úřadem]] se nazývají '''veřejné listiny''' a požívají '''presumce správnosti''' (není-li prokázán opak, osvědčuje listina to, co je na ní uvedeno). Ostatní listiny jsou '''soukromé'''. U jakékoli listiny, veřejné i soukromé, je však možné prokázat, jestli jde o '''padělek''' (falsum).<br />
<br />
=== Další typy listin ===<br />
'''Záznam''' je listina, na níž je zachycen průběh jednání.<br />
<br />
'''Zápis''' je listina shrnující výsledky jednání.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[důkaz]]<br />
* [[přípis]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* Slovníček archivní terminologie I. Praha 1954, [http://www.ceskearchivy.cz/info/view.php?cisloclanku=2007040004 A-M]<br />
* Slovníček archivní terminologie I. Praha 1954, [http://www.ceskearchivy.cz/info/view.php?cisloclanku=2007040005 N-Z]<br />
* [http://rn-iea.webpark.cz/PVH/glosard.htm Malý glosář pojmů k novověké diplomatice]<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references/><br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
<br />
[[de:Urkunde]]<br />
[[en:Deed]]<br />
[[fr:Charte]]<br />
[[it:Rogito]]<br />
[[nl:Oorkonde]]<br />
[[no:Skjøte]]<br />
[[Sv:Urkund]]<br />
[[ru:грамота]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&diff=17409Právní řád2011-09-24T11:44:52Z<p>Honzula: link</p>
<hr />
<div>'''Právní řád''' v užším smyslu označuje soubor [[právní norma|právních norem]], které platí v určité době na určitém území. V širším smyslu do právního řádu spadají i všechny individuální [[akt]]y upravující [[právní vztah|právní vztahy]] na daném území, např. zápisy v [[pozemková kniha|pozemkových knihách]], záznamy o uzavření [[manželství]] v [[matrika|matrikách]], [[stavební povolení]], [[rozsudek|rozsudky]] [[soud]]ů apod.<br />
<br />
Právní řád je inherentně spojen se [[stát]]em, který jeho právní normy, resp. individuální akty, vydává a vymáhá. Změní-li se na určitém území [[státní moc]], mění se i právní řád. Aby se předešlo [[právní jistota|právní nejistotě]], bývají po takové změně vyhlašovány [[recepční zákon|recepční zákony]], které stávající [[právní předpis|právní předpisy]] prohlásí za (dočasnou nebo trvalou) součást nového právního řádu.<br />
<br />
Protože původně bylo písemně zaznamenáno jen minimum právních norem, převládalo [[Zvykové právo|právo zvykové]], které bylo ''ad hoc'' vždy znovu nalézáno. Právní jistota a kontinuita práva tak byly zaručeny pouze kontinuitou elit, které byly k nalézání a výkladu práva oprávněny.<br />
<br />
K vytvoření právního řádu v dnešním pojetí tak dochází teprve v souvislosti s jeho rozsáhlou [[kodifikace|kodifikací]], v podmínkách českých zemí tedy ve 14.&ndash;16. stol. Teprve tehdy je také možno hovořit o zásadních změnách v právním řádu. V českých zemích k tomu poprvé došlo právě během procesu kodifikace zvykového práva, kdy současně došlo k obsáhlé [[recepce|recepci]] práva [[římské právo|římského]].<br />
<br />
Dramatickou změnu prodělal český právní řád v pobělohorském období, kdy bylo za účelem upevnění panovnické moci domu Habsburského vydáno ''Obnovené zřízení zemské'' pro Čechy (1627) a Moravu (1628), které spolu s dalšími císařskými patenty znamenalo zásadní změny ve oblasti státoprávní, majetkové, kulturní, náboženských svobod atd.<br />
<br />
V moderní historii k úplné změně právního řádu ("ze dne na den") na území České republiky nikdy nedošlo; nejradikálnější změna nastala po skončení 2. světové války, kdy byla většina [[právní předpisy|právních předpisů]] z období po přijetí [[Mnichovská dohoda|mnichovského diktátu]] a následné [[okupace (vojenská)|okupace]] prohlášena za neplatné a postupně nahrazena předpisy z období [[první republika|první republiky]] nebo předpisy novými (viz dekret [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|č. 11/1944 Ú. v. čsl.]]). Zároveň byla prohlášena za neplatná některá [[právní jednání]] učiněná pod tlakem [[okupace (vojenská)|okupace]] (viz [[dekret č. 5/1945 Sb.]]).<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jurisdikce&diff=17408Jurisdikce2011-09-24T11:39:12Z<p>Honzula: státy</p>
<hr />
<div>'''Jurisdikce''' je slovo latinského původu (''iurisdictio'' nebo ''ius dicere'', tj. „vyslovit, co je právem“) a vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smyslu znamená jurisdikce soudní [[pravomoc]] a soudní [[příslušnost]]. V širším smyslu znamená toto právo nejen u soudů, nýbrž i [[veřejný úřad|úřadů správních]] (politických, samosprávných, disciplinárních senátů aj.), včetně vymezení rozsahu územní a věcné oblasti, ve které svou pravomoc mohou uplatnit. Souhrn předpisů o příslušnosti úřadů nazývá se [[jurisdikční norma|jurisdikční normou]]. Někdy užívá se slovo jurisdikce k vyjádření právních zásad, které ten který úřad při svém rozhodování uplatňuje. <br />
<br />
=== Římské právo ===<br />
V [[Římské právo|římském právu]] znamenala jurisdikce nejprve uplatnění imperia (pravomocí), později za republiky trestní a civilní moc nejvyšších [[Římské právo#úředníci|magistrátů]] (tj. úředníků): konsulů a praetorů v Římě, praefektů ve městech, prokonsulů v provinciích apod. V některých případech mohl nositel jurisdikce svou pravomoc zčásti přenést ([[delegace|delegovat]]) na podřízeného úředníka (výjimečně též na soukromou osobu), který už ji však dál delegovat nesměl. Věcně se jurisdikce uplatňovala nejen při řešení soudních sporů, ale i na zásahy učiněné z moci úřední. Místně byla jurisdikce omezena soudním obvodem daného magistráta. Příslušnost osob se zpravidla odvíjela od toho, komu podléhal žalovaný. Z principátu (raného císařství) byl nositelem jurisdikce ve všech případech císař, který ji delegoval na podřízené úředníky. Na konci pozdního císařství se pojem jurisdikce blížil modernímu pojetí pravomoci vyslovit v konkrétním případě závazně pro zúčastněné strany, co je podle práva platné.<br />
<br />
=== Mezinárodní právo ===<br />
[[Mezinárodní právo]] považuje za nositele jurisdikce především [[stát]]y. V zásadě se rozlišuje jurisdikci územní (teritoriální), vyplývající z územní výsostnosti daného státu tak, že i cizinec je v zásadě podřízen suverénní moci státu, na jehož území se zdržuje (vyjma osob požívajících diplomatickou [[Imunita|imunitu]]), a jurisdikci osobní (personální), podle níž podléhá občan [[právní řád|právu]] domovského státu, i v době, kdy se zdržuje na cizím území. V moderní době se uplatňuje též jurisdikce nadnárodních institucí.<br />
<br />
=== Církevní právo ===<br />
V [[Církevní právo|církevním právu]] se jurisdikcí rozumí též zmocnění kléru k duchovnímu vedení příslušníků církve; včetně úkonů zákonodárných, správních aj. (v minulosti například patřily do církevní jurisdikce [[manželství]] a rodinné záležitosti).<br />
<br />
[[Kategorie:Latinské výrazy]]<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jurisdikce&diff=17405Jurisdikce2011-09-20T12:06:51Z<p>Honzula: drobné opravy;další linky</p>
<hr />
<div>'''Jurisdikce''' je slovo latinského původu (''iurisdictio'' nebo ''ius dicere'', tj. „vyslovit, co je právem“) a vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smyslu znamená jurisdikce soudní [[pravomoc]] a soudní [[příslušnost]]. V širším smyslu znamená toto právo nejen u soudů, nýbrž i [[veřejný úřad|úřadů správních]] (politických, samosprávných, disciplinárních senátů aj.), včetně vymezení rozsahu územní a věcné oblasti, ve které svou pravomoc mohou uplatnit. Souhrn předpisů o příslušnosti úřadů nazývá se [[jurisdikční norma|jurisdikční normou]]. Někdy užívá se slovo jurisdikce k vyjádření právních zásad, které ten který úřad při svém rozhodování uplatňuje. <br />
<br />
=== Římské právo ===<br />
V [[Římské právo|římském právu]] znamenala jurisdikce nejprve uplatnění imperia (pravomocí), později za republiky trestní a civilní moc nejvyšších [[Římské právo#úředníci|magistrátů]] (tj. úředníků): konsulů a praetorů v Římě, praefektů ve městech, prokonsulů v provinciích apod. V některých případech mohl nositel jurisdikce svou pravomoc zčásti přenést ([[delegace|delegovat]]) na podřízeného úředníka (výjimečně též na soukromou osobu), který už ji však dál delegovat nesměl. Věcně se jurisdikce uplatňovala nejen při řešení soudních sporů, ale i na zásahy učiněné z moci úřední. Místně byla jurisdikce omezena soudním obvodem daného magistráta. Příslušnost osob se zpravidla odvíjela od toho, komu podléhal žalovaný. Z principátu (raného císařství) byl nositelem jurisdikce ve všech případech císař, který ji delegoval na podřízené úředníky. Na konci pozdního císařství se pojem jurisdikce blížil modernímu pojetí pravomoci vyslovit v konkrétním případě závazně pro zúčastněné strany, co je podle práva platné.<br />
<br />
=== Mezinárodní právo ===<br />
[[Mezinárodní právo]] v zásadě rozlišuje jurisdikci územní (teritoriální), vyplývající z územní výsostnosti daného státu tak, že i cizinec je v zásadě podřízen suverénní moci státu, na jehož území se zdržuje (vyjma osob požívajících diplomatickou [[Imunita|imunitu]]), a jurisdikci osobní (personální), podle níž podléhá občan [[právní řád|právu]] domovského státu, i v době, kdy se zdržuje na cizím území. V moderní době se uplatňuje též jurisdikce nadnárodních institucí.<br />
<br />
=== Církevní právo ===<br />
V [[Církevní právo|církevním právu]] se jurisdikcí rozumí též zmocnění kléru k duchovnímu vedení příslušníků církve; včetně úkonů zákonodárných, správních aj. (v minulosti například patřily do církevní jurisdikce [[manželství]] a rodinné záležitosti).<br />
<br />
[[Kategorie:Latinské výrazy]]<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Jurisdikce&diff=17396Jurisdikce2011-09-14T16:36:31Z<p>Honzula: Nová strana: '''Jurisdikce''' je slovo latinského původu (''iurisdictio'' nebo ''ius dicere'', tj. „vyslovit, co je právem“) a vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smy...</p>
<hr />
<div>'''Jurisdikce''' je slovo latinského původu (''iurisdictio'' nebo ''ius dicere'', tj. „vyslovit, co je právem“) a vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smyslu znamená jurisdikce soudní [[pravomoc]] a soudní [[příslušnost]]. V širším smyslu znamená toto právo nejen u soudů, nýbrž i [[veřejný úřad|úřadů správních]] (politických, samosprávných, discipl. senátů aj.), včetně vymezení rozsahu územní a věcné oblasti, ve které svou pravomoc mohou uplatnit. Souhrn předpisů o příslušnosti úřadů nazývá se [[jurisdikční norma|jurisdikční normou]]. Někdy užívá se slovo jurisdikce k vyjádření právních zásad, které ten který úřad při svém rozhodování uplatňuje. <br />
<br />
=== Římské právo ===<br />
V [[Římské právo|římském právu]] znamenala jurisdikce nejprve uplatnění imperia (pravomocí), později za republiky trestní a civilní moc nejvyšších [[Římské právo#úředníci|magistrátů]] (tj. úředníků): konsulů a praetorů v Římě, praefektů ve městech, prokonsulů v provinciích apod.). V některých případech mohl nositel jurisdikce svou pravomoc zčásti přenést ([[delegace|delegovat]]) na podřízeného úředníka (výjimečně též na soukromou osobu), který už ji však dál delegovat nesměl. Věcně se jurisdikce uplatňovala nejen při řešení soudních sporů, ale i na zásahy učiněné z moci úřední. Místně byla jurisdikce omezena soudním obvodem daného magistráta. Příslušnost osob se zpravidla odvíjela od toho, komu podléhal žalovaný. Z principátu (ranného císařství) byl nositelem jurisdikce ve všech případech císař, který ji delegoval na podřízené úředníky. Na konci pozdního císařství se pojem jurisdikce blížil modernímu pojetí pravomoci vyslovit v konkrétním případě závazně pro zúčastněné strany, co je podle práva platné.<br />
<br />
=== Mezinárodní právo ===<br />
Mezinárodní právo v zásadě rozlišuje jurisdikci územní (teritoriální), vyplývající z územní výsostnosti daného státu tak, že i cizinec je v zásadě podřízen suverénní moci státu, na jehož území se zdržuje (vyjma osob požívajících diplomatickou imunitu), a jurisdikci osobní (personální), podle níž podléhá občan [[právní řád|právu]] domovského státu, i v době, kdy se zdržuje na cizím území. V moderní době se uplatňuje též jurisdikce nadnárodních institucí.<br />
<br />
=== Církevní právo ===<br />
V církevním právu se jurisdikcí rozumí též zmocnění kléru k duchovnímu vedení příslušníků církve; včetně úkonů zákonodárných, správních aj. (v minulosti například patřily do církevní jurisdikce manželství a rodinné záležitosti).<br />
<br />
[[Kategorie:Latinské výrazy]]<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=17363Dekret č. 138/1945 Sb.2011-08-18T08:32:38Z<p>Honzula: /* Předmět stíhání */ původní podoba dekretu obsahovala výčet tr.č.</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků byla na zásah ministerstva spravedlnosti z návrhu odstraněna a měla být v upravené podobě zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
Souhrnné výsledky stíhání provinění proti národní cti nebyly, narozdíl od výsledků činnosti mimořádných lidových soudů, v roce 1947 ani později publikovány. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednaly trestní nalézací komise dohromady 179&nbsp;896 případů. Z nich 88&nbsp;845 případů z nějakého důvody odložily nebo obviněné v těchto případech osvobodily, ve 46&nbsp;422 případech obviněné odsoudily k trestům různé výše a 44&nbsp;629 nedořešených případů předaly po květnu 1947 okresním soudům. Nutno však upozornit, že v případě malého dekretu měl odsouzený možnost se odvolat a odhadem přes 50% odsouzených tak skutečně učinilo. Mnohé trestní nálezy tak v roce 1947 ještě nebyly pravomocné a skutečný výsledek "malé retribuce" ještě nebylo možné předjímat, neboť některá odvolací řízení se protáhla až do počátku 50. let.<br />
<br />
V průběhu obnovené retribuce po únoru 1948 pak správní, soudní a zejména politické orgány sledovaly jiné cíle, než přísné byť i spravedlivé potrestání kolaborace. Po vyhlášení amnestie v červnu 1948 dostaly národní výbory pokyn, aby k revizi provinění proti národní cti přistoupily jen v těch případech, kdy se předpokládal trest nad limitem stanoveným pro amnestii, nebo v případech politicky vhodných, kde byla žádoucí samotná publicita obnoveného řízení, bez ohledu na výsledek. Ovšem i v případech odsouzených docházelo během odvolacího řízení ke snížení trestu tak, aby bylo možné aplikovat dobrodiní amnestie. Ačkoliv tedy ani výsledky revize roku 1948 nebyly publikovány (a nejsou dodnes známy), lze předpokládat, že počet obnovených řízení, uložených a vykonaných trestů byl řádově nižší, než iniciátoři revize předpokládali.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Frommer, B.: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. <br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Hanoben%C3%AD_republiky_a_jej%C3%ADho_p%C5%99edstavitele&diff=17362Diskuse:Hanobení republiky a jejího představitele2011-08-17T13:01:39Z<p>Honzula: Nová strana: Jestliže již v názvu (tj. tučně) používáte termín ''crimen laesae maiestatis'', měl by článek podchytit vývoj definice tohoto trestného činu na našem území (přine...</p>
<hr />
<div>Jestliže již v názvu (tj. tučně) používáte termín ''crimen laesae maiestatis'', měl by článek podchytit vývoj definice tohoto trestného činu na našem území (přinejmenším) a ne se omezovat na právní úpravu z doby komunistické totality, která představuje nikoli závěrečnou, nikoli nejdelší a nikoli nejtíže sankcionovanou etapu trestání "hanobení hlavy státu" apod. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17. 8. 2011, 15:01 (CEST)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=17361Dekret č. 138/1945 Sb.2011-08-17T12:26:19Z<p>Honzula: /* Novodobá (2000+) */</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
Souhrnné výsledky stíhání provinění proti národní cti nebyly, narozdíl od výsledků činnosti mimořádných lidových soudů, v roce 1947 ani později publikovány. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednaly trestní nalézací komise dohromady 179&nbsp;896 případů. Z nich 88&nbsp;845 případů z nějakého důvody odložily nebo obviněné v těchto případech osvobodily, ve 46&nbsp;422 případech obviněné odsoudily k trestům různé výše a 44&nbsp;629 nedořešených případů předaly po květnu 1947 okresním soudům. Nutno však upozornit, že v případě malého dekretu měl odsouzený možnost se odvolat a odhadem přes 50% odsouzených tak skutečně učinilo. Mnohé trestní nálezy tak v roce 1947 ještě nebyly pravomocné a skutečný výsledek "malé retribuce" ještě nebylo možné předjímat, neboť některá odvolací řízení se protáhla až do počátku 50. let.<br />
<br />
V průběhu obnovené retribuce po únoru 1948 pak správní, soudní a zejména politické orgány sledovaly jiné cíle, než přísné byť i spravedlivé potrestání kolaborace. Po vyhlášení amnestie v červnu 1948 dostaly národní výbory pokyn, aby k revizi provinění proti národní cti přistoupily jen v těch případech, kdy se předpokládal trest nad limitem stanoveným pro amnestii, nebo v případech politicky vhodných, kde byla žádoucí samotná publicita obnoveného řízení, bez ohledu na výsledek. Ovšem i v případech odsouzených docházelo během odvolacího řízení ke snížení trestu tak, aby bylo možné aplikovat dobrodiní amnestie. Ačkoliv tedy ani výsledky revize roku 1948 nebyly publikovány (a nejsou dodnes známy), lze předpokládat, že počet obnovených řízení, uložených a vykonaných trestů byl řádově nižší, než iniciátoři revize předpokládali.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Frommer, B.: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. <br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=17360Dekret č. 138/1945 Sb.2011-08-17T12:25:26Z<p>Honzula: /* Výsledky retribuce podle malého dekretu */</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
Souhrnné výsledky stíhání provinění proti národní cti nebyly, narozdíl od výsledků činnosti mimořádných lidových soudů, v roce 1947 ani později publikovány. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednaly trestní nalézací komise dohromady 179&nbsp;896 případů. Z nich 88&nbsp;845 případů z nějakého důvody odložily nebo obviněné v těchto případech osvobodily, ve 46&nbsp;422 případech obviněné odsoudily k trestům různé výše a 44&nbsp;629 nedořešených případů předaly po květnu 1947 okresním soudům. Nutno však upozornit, že v případě malého dekretu měl odsouzený možnost se odvolat a odhadem přes 50% odsouzených tak skutečně učinilo. Mnohé trestní nálezy tak v roce 1947 ještě nebyly pravomocné a skutečný výsledek "malé retribuce" ještě nebylo možné předjímat, neboť některá odvolací řízení se protáhla až do počátku 50. let.<br />
<br />
V průběhu obnovené retribuce po únoru 1948 pak správní, soudní a zejména politické orgány sledovaly jiné cíle, než přísné byť i spravedlivé potrestání kolaborace. Po vyhlášení amnestie v červnu 1948 dostaly národní výbory pokyn, aby k revizi provinění proti národní cti přistoupily jen v těch případech, kdy se předpokládal trest nad limitem stanoveným pro amnestii, nebo v případech politicky vhodných, kde byla žádoucí samotná publicita obnoveného řízení, bez ohledu na výsledek. Ovšem i v případech odsouzených docházelo během odvolacího řízení ke snížení trestu tak, aby bylo možné aplikovat dobrodiní amnestie. Ačkoliv tedy ani výsledky revize roku 1948 nebyly publikovány (a nejsou dodnes známy), lze předpokládat, že počet obnovených řízení, uložených a vykonaných trestů byl řádově nižší, než iniciátoři revize předpokládali.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Frommer, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. <br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=17359Dekret č. 138/1945 Sb.2011-08-17T12:18:54Z<p>Honzula: /* Výsledky retribuce podle malého dekretu */</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
Souhrnné výsledky stíhání provinění proti národní cti nebyly, narozdíl od výsledků činnosti mimořádných lidových soudů, v roce 1947 ani později publikovány. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednaly trestní nalézací komise dohromady 179&nbsp;896 případů. Z nich 88&nbsp;845 případů z nějakého důvody odložily nebo obviněné v těchto případech osvobodily, ve 46&nbsp;422 případech obviněné odsoudily k trestům různé výše a 44&nbsp;629 nedořešených případů předaly po květnu 1947 okresním soudům. Nutno však upozornit, že v případě malého dekretu měl odsousezený možnost se odvolat a odhadem přes 50% odsouzených tak skutečně učinilo. Mnohé trestní nálezy tak v roce 1947 ještě nebyly pravomocné a skutečný výsledek "malé retribuce" ještě nebylo možné předjímat, neboť některá odvolací řízení se protáhla až do počátku 50. let.<br />
<br />
V průběhu obnovené retribuce po únoru 1948 pak správní, soudní a zejména politické orgány sledovaly jiné cíle, než přísné byť i spravedlivé potrestání kolaborace. Po vyhlášení amnestie v červnu 1948 dostaly národní výbory pokyn, aby k revizi provinění proti národní cti přistoupily jen v těch případech, kdy se předpokládal trest nad limitem stanoveným pro amnestii, nebo v případech politicky vhodných, kde byla žádoucí samotná publicita obnoveného řízení, bez ohledu na výsledek. Ovšem i v případech odsouzených docházelo během odvolacího řízení ke snížení trestu tak, aby bylo možné aplikovat dobrodiní amnestie. Ačkoliv tedy ani výsledky revize roku 1948 nebyly publikovány (a nejsou dodnes známy), lze předpokládat, že počet obnovených řízení, uložených a vykonaných trestů byl řádově nižší, než iniciátoři revize předpokládali.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Frommer, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. <br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=17358Dekret č. 138/1945 Sb.2011-08-17T12:16:43Z<p>Honzula: výsledky retribuce; nová literatura</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
Souhrnné výsledky stíhání provinění proti národní cti nebyly, narozdíl od výsledků činnosti mimořádných lidových soudů, v roce 1947 ani později publikovány. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednaly trestní nalézací komise dohromady 179&nbsp;896 případů. Z nich 88&nbsp;845 případů z nějakého důvody odložily nebo obviněné v těchto případech osvobodily, ve 46&nbsp;422 případech obviněné odsoudily k trestům různé výše a 44&nbsp;629 nedořešených případů předaly po květnu 1947 okresním soudům. Nutno však upozornit, že v případě malého dekretu měl odsousezený možnost se odvolat. Odhadem přes 50% odsouzených tak skutečně učinilo; mnohé trestní nálezy tak v roce 1947 ještě nebyly pravomocné a skutečný výsledek "malé retribuce" ještě nebylo možné předjímat, neboť některá odvolací řízení se protáhla až do počátku 50. let.<br />
<br />
V průběhu obnovené retribuce po únoru 1948 pak správní, soudní a zejména politické orgány sledovaly jiné cíle, než přísné byť i spravedlivé potrestání kolaborace. Po vyhlášení amnestie v červnu 1948 dostaly národní výbory pokyn, aby k revizi provinění proti národní cti přistoupily jen v těch případech, kdy se předpokládal trest nad limitem stanoveným pro amnestii, nebo v případech politicky vhodných, kde byla žádoucí samotná publicita obnoveného řízení, bez ohledu na výsledek. Ovšem i v případech odsouzených docházelo během odvolacího řízení ke snížení trestu tak, aby bylo možné aplikovat dobrodiní amnestie. Ačkoliv tedy ani výsledky revize roku 1948 nebyly publikovány (a nejsou dodnes známy), lze předpokládat, že počet obnovených řízení, uložených a vykonaných trestů byl řádově nižší, než iniciátoři revize předpokládali.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Frommer, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. <br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Lex_Mare%C5%A1&diff=16619Lex Mareš2010-03-30T10:13:47Z<p>Honzula: </p>
<hr />
<div>'''''Lex Mareš''''' je běžné hovorové označení [[zákon]]a z 19. února 1920, č. 135/1920 [[Sb. z. a n.]], o poměru pražských universit, nazvaný tak podle jednoho z předkladatelů, profesora fyziologie Františka Mareše.<br />
<br />
[[Účel]]em zákona ''o poměru pražských universit'' bylo zvrátit stav trvající od roku 1882, kdy byla pražská Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na německou a českou část, přičemž většinová (co do počtu posluchačů) česká část byla v té době považována za novou univerzitu, zatímco menšinová německá část byla považována za pokračovatelku historické univerzity a držela též většinu jejího majetku.<br />
<br />
Zákon prohlásil za dědičku tradic pražské univerzity její českou část, jejíž název byl změněn na "Universita Karlova", a které měl na principu restituce připadnout větší díl majetku univerzity, včetně starobylých písemností a insignií.<br />
<br />
V zákoně, jenž má 11 [[paragraf]]ů, se praví:<br />
<br />
<div class="qt"><center>§ 1.</center><br />
Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova. Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: »Česká universita Karlo-Ferdinandova« a »Německá universita Karlo-Ferdinandova« se zrušují. České universitě vrací se jméno »Universita Karlova«. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem.<br />
<br />
<center>§ 2. </center><br />
Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.<br />
<br />
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnouc zúčastněné činitele, přidělilo jmění a práva, která byla dosud společná, té či oné universitě nebo fakultě, anebo je mezi ně rozdělilo oceňujíc spravedlivě všechny okolnosti.<br />
<br />
Újma, která by snad byla způsobena jedné z obou universit novými opatřeními na základě tohoto zákona v oboru práv majetkových, budiž vyrovnána novými stavbami, jichž se oběma universitám dostati má.<br />
<br />
<center>§ 3. </center><br />
Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud jí nebudou přikázány dostačující místnosti náhradní.<br />
<br />
<center>§ 4. </center><br />
<br />
Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1. vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní osvěty vyslechnouc obě university.<br />
<br />
<center>§ 5. </center><br />
Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlově rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty a ustanoví, pokud za ně dostane německá universita věci náhradní.<br />
<br />
<center>§ 6. </center><br />
Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z.<br />
<br />
V pochybnostech o tom, mají-li tyto věci vlastnosti právě uvedené, rozhoduje ministerstvo školství a národní osvěty, jemuž náleží také rozhodnout o způsobu odevzdání těchto věcí universitě Karlově.<br />
<br />
<center>§ 7. </center><br />
Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem, jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.<br />
<br />
<center>§ 8. </center><br />
Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plnit účel, jemuž je statek tento věnován.<br />
<br />
<center>§ 9. </center><br />
Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.<br />
<br />
<center>§ 10. </center><br />
Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z., se zrušují.<br />
<br />
<center>§ 11. </center><br />
<br />
Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.<br />
</div><br />
<br />
Jedním z navrhovatelů zákona byl poslanec a rektor univerzity, profesor František Mareš, pozdější dlouholetý senátor a český nacionalista (ve 30. letech čestný člen Vlajky). Protože byl zároveň zpravodajem školského, a později kulturního výboru, které návrh zákona Národnímu shromáždění předkládaly a zároveň jeho velkým propagátorem, byl zákon již v době svého přijetí nazýván Marešovým jménem.<br />
<br />
V [[důvodová zpráva|důvodové zprávě]] k zákonu se pravilo: ''"Česká universita, uhájivši proti prudkému odporu Němců historické kontinuity s universitou Karlovou, má stará práva na budovy, fondy, nadace, insignie, statky, a i sbírky a učební prostředky staré university pražské, a nám náleží provésti restituci, pokud se v držení toho všeho vetřeli Němci. Dělení samo bylo prováděno rakouskou vládou ke škodě Čechův a na prospěch Němců. Resoluce o ústavech pojata do zákona tlakem Němců, začež Čechům vládou slíbeno vybudování nových ústavů. Tato podmínka nebyla rakouskou vládou dodržena: naopak, co Čechům slibováno, Němcům dáváno; stavěny nové ústavy, ale pro universitu německou. Proto jest nárok české university na tyto ústavy oprávněný. Konečně platí mravní zásada, prohlášená slavnostně německým akademickým senátem pražské university při jejím dělení roku 1881: »Vždy bude nutno trvati na zásadě, že ta z obou pražských universit, která více vykoná ve vědě a v učení, bude míti právo žádati více.«"''<br />
<br />
Přijetí zákona, jehož první návrh byl Národnímu shromáždění předložen již v prosinci 1918, bylo několikrát odkládáno, zejména z důvodů diplomatických. Proti zákonu protestovala zejména německá část Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale také vláda chtěla s podobným zákonem vyčkat, než bude mírovými smlouvami definitivně rozhodnut osud Němců na území československého státu. Ze stejných důvodů proti zákonu intervenoval též prezident Tomáš Masaryk.<br />
<br />
Po několika odkladech a kompromisních úpravách byl zákon 19. února 1920 konečně přijat, jeho celkové naplnění však bylo z politických ohledů na národnostní menšiny po mnoho let odkládáno. Situace se změnila poté, co byl novým rektorem Univerzity Karlovy zvolen profesor botaniky Karel Domin. Ten počátkem ledna 1934 zážádal úřady o zápis budovy Karolina jako majetku Univerzity Karlovy a současně též o oficiální předání starobylých insignií, které byly v Karolinu, jež až dosud užívala hlavně německá univerzita, uloženy. Avšak teprve v listopadu 1934 vydalo ministerstvo školství příkaz k vydání insignií Univerzitě Karlově, a tím k realizaci dosud nenaplněných částí zákona č. 135/1920 Sb. Rektorát německé univerzity vydání odznaků univerzity odmítl a to posléze vyvolalo několikadenní pouliční nepokoje a rvačky mezi pravicovými a levicovými studenty, socialisty, českými fašisty a německými nacisty označované jako "insigniáda". Proti předání insignií protestovali zejména němečtí nacisté a česká levice.<br />
<br />
== Literatura ==<br />
Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918-1938), Díl druhý, Československo a České země v krizi a v ohrožení (1930-1935), Praha 2005, ss. 269-280.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
; zákony o zásluhách<br />
* ''[[lex Hlinka]]''<br />
* ''[[lex Štefánik]]''<br />
* ''[[lex Beneš]]''<br />
; ostatní odkazy<br />
* ''[[lex Schwarzenberg]]'' (konfiskační zákon)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t0433_01.htm Zpráva školského výboru Národního shromáždění ze dne 24.1.1919] o návrhu zákona o universitě Karlově-Ferdinandově v Praze na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR<br />
* [http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2112_00.htm Zpráva kulturního výboru Národního shromáždění ze dne 7.1.1920] o návrhu zákona o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR<br />
* [http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2430_00.htm Zpráva kulturního výboru Národního shromáždění ze dne 17.2.1920] o návrhu zákona o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR<br />
* [http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/352schuz/s352002.htm Prohlášení ministra školství a národní osvěty ze dne 1.12.1934] o provádění zákona č. 135/1920 o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR<br />
<br />
[[Kategorie:Akademické právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Lex&diff=16618Lex2010-03-30T10:13:13Z<p>Honzula: plebiscit a další historické "lexy"</p>
<hr />
<div>'''Lex''' je latinské slovo, které mělo v klasické latině význam "ustanovení", "smlouva" též "podmínka"<ref>Latinsko-český slovník, 4. vydání, Praha 1996, s. 261.</ref>.<br />
<br />
Ve většině evropských jazyků je slovo "lex" synonymem slova "[[zákon]]" a je tak zhusta užíváno v moderní právní terminologii i v historických souvislostech. V [[římské právo|římském právu]] bylo slovem "lex" označováno obecně závazné ustanovení, na němž se na návrh úředníka (nejčastěji konzula) usneslo shromáždění oprávněných občanů<ref>Ottův slovník naučný, Sv. XV, s. 980.</ref> – ''[[:it:lex est quod populus iubet atque constituit|lex est quod populus iubet atque constituit]]'' – a bylo tak (zpočátku) kvalitativně nadřazené [[plebiscit]]u, což bylo usnesení shromáždění římských obyvatel druhé kategorie.<br />
<br />
== Skloňování ==<br />
{| class="wikitable"<br />
|align="center" | Pád || singulár || plurál<br />
|-<br />
| 1. (nominativ)<br />
| '''lex'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 2. (genitiv)<br />
| '''legis'''<br />
| '''legium'''<br />
|-<br />
| 3. (dativ)<br />
| '''legi'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
| 4. (akusativ)<br />
| '''legem'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 5. (vokativ)<br />
| '''lex!'''<br />
| '''leges!'''<br />
|-<br />
| 6. (ablativ)<br />
| '''lege'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
|}<br />
<br />
== Užití výrazu v právní terminologii ==<br />
<br />
* [[lex civium dux]]<br />
* [[lex imperfecta]]<br />
* [[dura lex, sed lex]]<br />
<br />
* [[lex causae]]<br />
* [[lex fori]]<br />
* [[lex loci contractu]]<br />
<br />
* [[lex scripta]]<br />
* [[lex non scripta]]<br />
* [[lex specialis]]<br />
* [[lex specialis derogat generali]]<br />
* [[lex posterior derogat priori]]<br />
* [[lex superior derogat inferiori]]<br />
* [[de lege ferenda]]<br />
* [[de lege lata]]<br />
* [[vacatio legis]] = [[legisvakance]]<br />
<br />
* [[ratio legis]]<br />
* [[ex lege]] = [[intra legem]]<br />
* [[ex lex]] = [[extra legem]]<br />
* [[contra legem]]<br />
* [[secundum legem]]<br />
* [[praeter legem]]<br />
* [[in fraudem legis]]<br />
<br />
== Užití výrazu v souvislosti s konkrétním historickým zákonem ==<br />
* [[Lex Beneš]]<br />
* [[Lex Hlinka]]<br />
* [[Lex Mareš]]<br />
* [[Lex Masaryk]]<br />
* [[Lex Parma]]<br />
* [[Lex Perek]]<br />
* [[Lex Prášek]]<br />
* [[Lex Schwarzenberg]]<br />
* [[Lex Štefánik]]<br />
<br />
== Poznámky pod čarou ==<br />
<references/><br />
<br />
[[Kategorie:Latinské výrazy]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_revolu%C4%8Dn%C3%AD&diff=14030Doba revoluční2008-04-06T21:09:53Z<p>Honzula: Nová strana: '''Doba revoluční''', ve smyslu ústavního dekretu č. 137/1945 Sb., je doba přibližně od 11. dubna 1945 do 25. prosince 1945 (včetně). V...</p>
<hr />
<div>'''Doba revoluční''', ve smyslu [[Ústavní dekret č. 137/1945 Sb.|ústavního dekretu č. 137/1945 Sb.]], je doba přibližně od 11. dubna 1945 do 25. prosince 1945 (včetně).<br />
<br />
V poválečném českém prostředí byla jako revoluční obecně chápána především doba bezprostředně po válce, vymezená z jedné strany tzv. "květnovým povstáním českého lidu" a ze strany druhé polovinou srpna, kdy byla zrušena sovětská vojenská velitelství a správa českých zemí přešla plně do rukou československé vlády. Pro toto období byly příznačné dramatické změny v oblasti státoprávní, správní, hospodářské, národnostní a současně značný chaos v právním řádu. V dobové terminologii se též označuje jako "národní a demokratická revoluce" (pojem za komunistického režimu rozšířený na celé období 1945-1948).<br />
<br />
V oboru práva dobu revoluční definoval (a užíval) pouze [[ústavní dekret č. 137/1945 Sb.]], o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční, a to ještě nikoliv explicitně. V § 3 cit. dekretu je stanoveno, že se vztahuje pouze na případy zatčení nebo prodloužení [[vazba|vazby]], které se odehrály před účinností cit. dekretu. V § 5 je dále vymezena jeho působnost na zemi Českou a Moravskoslezskou. Protože zatýkání a arestování nepřátelských osob a zrádců přicházelo v úvahu teprve v okamžiku, kdy se první české resp. moravské obce ocitly pod kontrolou spojeneckých vojsk (11.4.1945), počíná doba revoluční ve smyslu c.d. tímto okamžikem. Končí den před nabytím účinnosti dekretu, což bylo třicátý den od vyhlášení (u dekretů, zpravidla nabývajících platnosti dnem vyhlášení, neobvykle dlouhá doba), ke kterému došlo 26.11.1945.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba zvýšeného ohrožení republiky]]<br />
*[[doba nesvobody]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Doba_nesvobody&diff=14029Diskuse:Doba nesvobody2008-04-06T18:43:22Z<p>Honzula: /* Zákon č. 309/1999 Sb. */</p>
<hr />
<div>== "pro účely tohoto zákona" ==<br />
Rád bych z článku odstranil také frázi ''což je zcela nevhodná legislativní technika'', protože termín <br />
"pro účely tohoto zákona" byl a je v českém právu docela častý. Je však možné, že jsem dost dobře nepochopil, jak to s tou legislativní technikou autor myslel, proto bych o tom rád diskutoval. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:05, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
:Autora tu nevidím, ale řekl bych, že není dobré, existuje-li jedna universální legální zkratka, pro ni v jednotlivém předpisu zavádět odlišnou definici, protože to povede k chaosu. Něco jiného jsou legální zkratky definované mnoha různými způsoby, např. "bezúhonnost". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 20:33, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
: Byl a je, a proto je český právní řád na tak bídné úrovni. Právní řád, který má mít elementární konsistenci, musí právní pojmy zavádět jednotné pro celé právní řád. —[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 15:36, 29. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
== Zákon č. 309/1999 Sb. ==<br />
Po zralé úvaze jsem odstranil celou pasáž o zákonu č. 309/1999 Sb., protože tento zákon se daného problému vůbec netýká - tento termín nepoužívá, ani se nezabývá takto definovaným časovým úsekem.<br />
Vlastně byl původně použit jen jako příklad toho, že dnes se už termín "doba nesvobody" nepoužívá - jenomže takových zákonů byly od roku 1945 vydány tisíce... a navíc už takový důvod pominul, byv překonán vývojem událostí.<br />
<br />
: S tím nesouhlasím. Ve větě: "Ministerstvo vnitra zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů vydávané po 4. květnu 1945 a Sbírky mezinárodních smluv," není to datum uvedeno jen tak pro nic za nic. —[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 20:46, 1. 4. 2008 (UTC)<br />
:: A je tedy uvedeno - proč? Zmínku o zák. č. 309/1999 Sb., jsem opět odstranil, protože je zbytečná. Např. zákon č. 212/2000 Sb. operuje s pojmem doba nesvobody, ale protože rozšiřuje působnost restitučního dekretu na delší časový úsek, paralelně též využívá termín "období od 29. září 1938 do 8. května 1945". Naproti tomu u zákona, který se na dané období nevztahuje, nelze oprávněně očekávat, že bude operovat se speciálním výrazem pro toto období, a tudíž jej nelze ani použít jako příkladu toho, že uvedený termín vyšel z užívání. Souhlasím s větou o (dočasném) vyjití z užívání, ale ne s uvedením zákona 309/1999 Sb. jako příkladu, protože se naprosto nehodí nejen z uvedených důvodů, ale i proto, že výraz "doba nesvobody" byl užit již zákonem z roku 1991 (viz článek). --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18:37, 6. 4. 2008 (UTC)<br />
:: Zcela obdobně - v pozměňovacím návrh k zákonu z roku 1947, o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze (pozdější zákon č. 116/1947 Sb.) se vypuští výraz "[[Doba zvýšeného ohrožení republiky]]", protože počátek vztaženého období je sice totožný, ale konec nikoliv. - Jinými slovy, poněvaďž se časový úsek nekryl přesně, nebyl ani použit výraz. (viz http://www.snemovna.cz/eknih/1946uns/tisky/T0637_00.htm) --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18:43, 6. 4. 2008 (UTC)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Doba_nesvobody&diff=14028Diskuse:Doba nesvobody2008-04-06T18:37:31Z<p>Honzula: /* Zákon č. 309/1999 Sb. */</p>
<hr />
<div>== "pro účely tohoto zákona" ==<br />
Rád bych z článku odstranil také frázi ''což je zcela nevhodná legislativní technika'', protože termín <br />
"pro účely tohoto zákona" byl a je v českém právu docela častý. Je však možné, že jsem dost dobře nepochopil, jak to s tou legislativní technikou autor myslel, proto bych o tom rád diskutoval. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:05, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
:Autora tu nevidím, ale řekl bych, že není dobré, existuje-li jedna universální legální zkratka, pro ni v jednotlivém předpisu zavádět odlišnou definici, protože to povede k chaosu. Něco jiného jsou legální zkratky definované mnoha různými způsoby, např. "bezúhonnost". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 20:33, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
: Byl a je, a proto je český právní řád na tak bídné úrovni. Právní řád, který má mít elementární konsistenci, musí právní pojmy zavádět jednotné pro celé právní řád. —[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 15:36, 29. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
== Zákon č. 309/1999 Sb. ==<br />
Po zralé úvaze jsem odstranil celou pasáž o zákonu č. 309/1999 Sb., protože tento zákon se daného problému vůbec netýká - tento termín nepoužívá, ani se nezabývá takto definovaným časovým úsekem.<br />
Vlastně byl původně použit jen jako příklad toho, že dnes se už termín "doba nesvobody" nepoužívá - jenomže takových zákonů byly od roku 1945 vydány tisíce... a navíc už takový důvod pominul, byv překonán vývojem událostí.<br />
<br />
: S tím nesouhlasím. Ve větě: "Ministerstvo vnitra zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů vydávané po 4. květnu 1945 a Sbírky mezinárodních smluv," není to datum uvedeno jen tak pro nic za nic. —[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 20:46, 1. 4. 2008 (UTC)<br />
:: A je tedy uvedeno - proč? Zmínku o zák. č. 309/1999 Sb., jsem opět odstranil, protože je zbytečná. Např. zákon č. 212/2000 Sb. operuje s pojmem doba nesvobody, ale protože rozšiřuje působnost restitučního dekretu na delší časový úsek, paralelně též využívá termín "období od 29. září 1938 do 8. května 1945". Naproti tomu u zákona, který se na dané období nevztahuje, nelze oprávněně očekávat, že bude operovat se speciálním výrazem pro toto období, a tudíž jej nelze ani použít jako příkladu toho, že uvedený termín vyšel z užívání. Souhlasím s větou o (dočasném) vyjití z užívání, ale ne s uvedením zákona 309/1999 Sb. jako příkladu, protože se naprosto nehodí nejen z uvedených důvodů, ale i proto, že výraz "doba nesvobody" byl užit již zákonem z roku 1991 (viz článek). --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 18:37, 6. 4. 2008 (UTC)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_nesvobody&diff=14027Doba nesvobody2008-04-06T18:29:34Z<p>Honzula: další příklady použití termínu</p>
<hr />
<div>'''Doba nesvobody''' ve smyslu poválečného českého práva je období od 30. září 1938 do 4. května 1945.<br />
<br />
Doba nesvobody je v článku 1, odst. 2 ústavního [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]] o obnovení právního pořádku obecně definována jako doba, ''"kdy československý lid byl zbaven své svobody"''. Počátek tohoto období byl vymezen citovaným dekretem a konec vládní vyhláškou č. 31/1945 Sb. Jako první časový mezník bylo určeno datum přijetí mnichovské dohody a druhým se stal předvečer pražského povstání.<br />
<br />
Pro takto zvolené časový úsek byla stanovena mimořádná opatření: právní i protiprávní jednání, především však samotná [[legislativa|normotvorba]] tohoto období měly být posuzovány podle zvláštních předpisů. Při [[retroaktivita|zpětném]] rozhodování, zda právní akt nebo úkon lze považovat za platný, byl jeho případný vznik v době nesvobody zásadním momentem.<br />
<br />
Vedle citovaného ústavního dekretu s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, např. [[dekret č. 5/1945 Sb.]] o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě (...), [[dekret č. 105/1945 Sb.]] o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, [[dekret č. 108/1945 Sb.]] o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy nebo zákon č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody, jakož i některé další zákony z roku 1946, vesměs povahy [[restituce|restituční]].<br />
<br />
V pozdější době tento termín téměř vyšel z užívání, až restituční zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, použil v § 31 výraz doba nesvobody sice bez bližší definice nebo odkazu, přičemž však kontext nepřipouští jinou definici, než byla dána dekretem č. 11/1944 Úř. věst. čsl. Ve stejném duchu je doba nesvobody pojímána i zákonem č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb.<br />
<br />
Komplikaci přinesl zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, který tuto dobu explicitně nedefinuje, lze ji však odvodit z toho, že se cit. zákon vztahuje k období 1948–1989.<br />
<br />
V současné době byl termín doba nesvobody, jak je definován v úvodu, bezezbytku [[recepce|recipován]] zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, je jím však v § 2 písm. a) tento pojem vymezen pouze "pro účely tohoto zákona" (ačkoliv ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. dobu svobody definoval jako universální právní pojem pro celý právní řád), což je zcela nevhodná legislativní technika. Naproti tomu období 1948–1989 je v zákoně č. 181/2007 Sb. nově definováno jako "období komunistické totalitní moci", čímž je dříve uvedený zákon č. 480/1991 Sb. vlastně [[derogace|derogován]].<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba zvýšeného ohrožení republiky]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Seznam_pr%C3%A1vn%C3%ADk%C5%AF_a_pr%C3%A1vni%C4%8Dek&diff=14026Seznam právníků a právniček2008-04-06T17:57:17Z<p>Honzula: doplněni dva kancléři Starého města, 16.st.</p>
<hr />
<div>== Seznam českých a slovenských právních vědců ==<br />
seřazen podle data narození<br />
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]] (1460–1520)<br />
* [[Pavel Kristián z Koldína]] (1530-1589)<br />
* [[Franz Fischer]]<br />
* [[Antonín Randa]] (1834–1914)<br />
* [[Emil Ott]] (1845–1924)<br />
* [[Jiří Pražák]] (1846–1905)<br />
* [[Josef Stupecký]] (1848–1907)<br />
* [[Albín Bráf]] (1851–1912)<br />
* [[Emanuel Tilsch]] (1866–1912)<br />
* [[Alfred Meissner]] (1871–1950)<br />
* [[Emil Hácha]] (1872–1945)<br />
* [[Jiří Hoetzel]] (1874–1961)<br />
* [[Jan Krčmář]] (1877–1950)<br />
* [[Emil Svoboda]] (1878–1948)<br />
* [[František Weyr]] (1879–1951)<br />
* [[Jaromír Sedláček]] (1885–1945)<br />
* [[František Rouček]] (1891–1967)<br />
* [[Adolf Procházka]] (1900–1969)<br />
* [[Zdeněk Neubauer]] (1901–1956)<br />
* [[Štefan Luby]] (1910–1976)<br />
* [[Viktor Knapp]] (1914–1996)<br />
* [[Zdeněk Kratochvíl]] (* 1922)<br />
* [[Stanislav Stuna st.]] (* 1925)<br />
* [[Marta Knappová]] (* 1925)<br />
* [[Karol Plank]] (1927–1997)<br />
* [[Josef Macur]] (1928–2002)<br />
* [[Václav Pavlíček]] (* 1934)<br />
* [[Karel Čermák]] (* 1934)<br />
* [[Petr Hajn]] (* 1935)<br />
* [[Irena Pelikánová]] (* 1949)<br />
* [[Jiří Malenovský]] (* 1950)<br />
* [[Jan Dědič]] (* 1952)<br />
* [[Karel Eliáš]] (*1955)<br />
* [[Stanislav Stuna ml.]] (* 1957)<br />
* [[Bohumil Havel]] (* 1975)<br />
* [[Ján Matejka]] (* 1976)<br />
<br />
== Seznam praktických právníků a právniček ==<br />
* Jan z Jesenice (asi †1420)<br />
* Jan Theodor Sixtus z Ottersdorfu (asi 1500-1583)<br />
* Jan Václav Rosa (asi 1620–1689)<br />
* Ivo Jahelka (*1954)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* Tomáš Němeček: ''[http://www.ihned.cz/c4-10072080-20715310-00000K_d-kdo-je-nejvlivnejsi-cesky-pravnik-pavel-hollander Kdo je nejvlivnější český právník? Pavel Holländer]''<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci| ]]<br />
<br />
[[en:List of lawyers]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_nesvobody&diff=14019Doba nesvobody2008-04-01T20:28:45Z<p>Honzula: zákon č. 480/1991 Sb.</p>
<hr />
<div>'''Doba nesvobody''' ve smyslu poválečného českého práva je období od 30. září 1938 do 4. května 1945.<br />
<br />
Doba nesvobody je v článku 1, odst. 2 ústavního [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]] o obnovení právního pořádku obecně definována jako doba, ''"kdy československý lid byl zbaven své svobody"''. Počátek tohoto období byl vymezen citovaným dekretem a konec vládní vyhláškou č. 31/1945 Sb. Jako první časový mezník bylo určeno datum přijetí mnichovské dohody a druhým se stal předvečer pražského povstání.<br />
<br />
Pro takto zvolené časový úsek byla stanovena mimořádná opatření: právní i protiprávní jednání, především však samotná [[legislativa|normotvorba]] tohoto období měly být posuzovány podle zvláštních předpisů. Při [[retroaktivita|zpětném]] rozhodování, zda právní akt nebo úkon lze považovat za platný, byl jeho případný vznik v době nesvobody zásadním momentem.<br />
<br />
Vedle citovaného ústavního dekretu s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, např. [[dekret č. 105/1945 Sb.]] o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, [[dekret č. 108/1945 Sb.]] o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy nebo zákon č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.<br />
<br />
Mnohem pozdější zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, tuto dobu explicitně nedefinuje, lze ji však odvodit z toho, že se cit. zákon vztahuje k období 1948-1989.<br />
<br />
V současné době byl termín doba nesvobody, jak je definován v úvodu, bezezbytku [[recepce|recipován]] zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, je jím však v § 2 písm. a) tento pojem vymezen pouze "pro účely tohoto zákona" (ačkoliv ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. dobu svobody definoval jako universální právní pojem pro celý právní řád), což je zcela nevhodná legislativní technika. Naproti tomu období 1948-1989 je v zákoně č. 181/2007 Sb. nově definováno jako "období komunistické totalitní moci", čímž je dříve uvedený zákon č. 480/1991 Sb. vlastně [[derogace|derogován]].<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba zvýšeného ohrožení republiky]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_zv%C3%BD%C5%A1en%C3%A9ho_ohro%C5%BEen%C3%AD_republiky&diff=14018Doba zvýšeného ohrožení republiky2008-04-01T19:51:47Z<p>Honzula: </p>
<hr />
<div>'''Doba zvýšeného ohrožení republiky''' ve smyslu poválečného českého práva je období od 21. května 1938 do 31. prosince 1946.<br />
<br />
Doba zvýšeného ohrožení republiky byla poprvé definována v § 17 dekretu č. 6/1945 Úř. věst. čsl. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a později znovu v § 18 stejnojmenného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] Jako počátek tohoto období bylo určeno datum tzv. "částečné mobilizace" (oficiálně šlo o "mimořádná opatření" a "ostrahu hranic" v důsledku falešného poplachu vlastní i spojeneckých rozvědek). Konec tohoto období byl v souladu s citovaným § 18 dekretu stanoven vládním nařízením č. 217/1946 Sb na konec roku 1946.<br />
<br />
Pro toto období byla charakteristická především mimořádná vojenská opatření (stejně dobře by se tedy pro dobu zvýšeného ohrožení hodil i termín [[výjimečný stav]]), proto se po válce všeobecně předpokládalo, že doba zvýšeného ohrožení republiky skončí společně s ukončením branné pohotovosti státu k 31.12.1945, což se ovšem nestalo a doba zvýšeného ohrožení republiky byla ukončena až o rok později.<br />
<br />
V souladu s teorií o [[výjimečný stav|výjimečném stavu]], který byl takto nastolen, byly chování a skutky československých občanů a dalších osob v daném období posuzovány daleko přísněji (a to i [[retroaktivita|zpětně]]) a za případné prohřešky byly uloženy přísnější [[sankce]], než znalo předchozí československé právo. Vedle citovaného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, vesměs retribuční povahy, např. [[ústavní dekret č. 33/1945 Sb.]] o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebo [[dekret č. 138/1945 Sb.]] o trestání některých provinění proti národní cti.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba nesvobody]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_zv%C3%BD%C5%A1en%C3%A9ho_ohro%C5%BEen%C3%AD_republiky&diff=14017Doba zvýšeného ohrožení republiky2008-04-01T19:50:27Z<p>Honzula: upřesnění úvodní definice</p>
<hr />
<div>'''Doba zvýšeného ohrožení republiky''' ve smyslu poválečného českého práva je období od 21. května 1938 do 31. prosince 1946.<br />
<br />
Doba zvýšeného ohrožení republiky byla poprvé definována v § 17 dekretu č. 6/1945 Úř. věst. čsl. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a později znovu v § 18 stejnojmenného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] Jako počátek tohoto období bylo určeno datum tzv. "částečné mobilizace" (oficiálně šlo o "mimořádná opatření" a "ostrahu hranic" v důsledku falešného poplachu vlastní i spojeneckých rozvědek). Konec tohoto období byl v souladu s citovaným § 18 dekretu stanoven vládním nařízením č. 217/1946 Sb na konec roku 1946.<br />
<br />
Pro toto období byla charakteristická především mimořádná vojenská opatření (stejně dobře by se tedy pro dobu zvýšeného ohrožení hodil i termín [[výjimečný stav]]), proto se po válce všeobecně předpokládalo, že doba zvýšeného ohrožení republiky skončí společně s ukončením branné pohotovosti státu k 31.12.1945, což se ovšem nestalo a doba zvýšeného ohrožení republiky byla ukončena až o rok později.<br />
<br />
V souladu s teorií o [[výjimečný stav|výjimečném stavu]]), který byl takto nastolen, byly chování a skutky československých občanů a dalších osob v daném období posuzovány daleko přísněji (a to i [[retroaktivita|zpětně]]) a za případné prohřešky byly uloženy přísnější [[sankce]], než znalo předchozí československé právo. Vedle citovaného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, vesměs retribuční povahy, např. [[ústavní dekret č. 33/1945 Sb.]] o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebo [[dekret č. 138/1945 Sb.]] o trestání některých provinění proti národní cti.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba nesvobody]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_nesvobody&diff=14016Doba nesvobody2008-04-01T19:44:31Z<p>Honzula: mírné rozvedení významu pojmu</p>
<hr />
<div>'''Doba nesvobody''' ve smyslu poválečného českého práva je období od 30. září 1938 do 4. května 1945.<br />
<br />
Doba nesvobody je v článku 1, odst. 2 ústavního [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]] o obnovení právního pořádku obecně definována jako doba, ''"kdy československý lid byl zbaven své svobody"''. Počátek tohoto období byl vymezen citovaným dekretem a konec vládní vyhláškou č. 31/1945 Sb. Jako první časový mezník bylo určeno datum přijetí mnichovské dohody a druhým se stal předvečer pražského povstání.<br />
<br />
Pro takto zvolené časový úsek byla stanovena mimořádná opatření: právní i protiprávní jednání, především však samotná [[legislativa|normotvorba]] tohoto období měly být posuzovány podle zvláštních předpisů. Při [[retroaktivita|zpětném]] rozhodování, zda právní akt nebo úkon lze považovat za platný, byl jeho případný vznik v době nesvobody zásadním momentem.<br />
<br />
Vedle citovaného ústavního dekretu s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, např. [[dekret č. 105/1945 Sb.]] o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, [[dekret č. 108/1945 Sb.]] o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy nebo zákon č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.<br />
<br />
V současné době byl termín doba nesvobody "[[recepce|recipován]]" zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, kde je však v § 2 písm. a) tento pojem vymezen pouze "pro účely tohoto zákona" (ačkoliv ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. dobu svobody definoval jako universální právní pojem pro celý právní řád), což je zcela nevhodná legislativní technika.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba zvýšeného ohrožení republiky]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_zv%C3%BD%C5%A1en%C3%A9ho_ohro%C5%BEen%C3%AD_republiky&diff=14014Doba zvýšeného ohrožení republiky2008-03-31T00:02:16Z<p>Honzula: Nová strana: '''Doba zvýšeného ohrožení republiky''' je období od 21. května 1938 do 31. prosince 1946. Doba zvýšeného ohrožení republiky byla poprvé definována v § 17 dekretu č. 6...</p>
<hr />
<div>'''Doba zvýšeného ohrožení republiky''' je období od 21. května 1938 do 31. prosince 1946.<br />
<br />
Doba zvýšeného ohrožení republiky byla poprvé definována v § 17 dekretu č. 6/1945 Úř. věst. čsl. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a později znovu v § 18 stejnojmenného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] Jako počátek tohoto období bylo určeno datum tzv. "částečné mobilizace" (oficiálně šlo o "mimořádná opatření" a "ostrahu hranic" v důsledku falešného poplachu vlastní i spojeneckých rozvědek). Konec tohoto období byl v souladu s citovaným § 18 dekretu stanoven vládním nařízením č. 217/1946 Sb na konec roku 1946.<br />
<br />
Pro toto období byla charakteristická především mimořádná vojenská opatření (stejně dobře by se tedy hodil i termín [[výjimečný stav]]), proto se po válce všeobecně předpokládalo, že doba zvýšeného ohrožení republiky bude ukončena společně s ukončením branné pohotovosti státu k 31.12.1945, což se ovšem nestalo a doba zvýšeného ohrožení republiky skončila až o rok později.<br />
<br />
V souladu s teorií o [[výjimečný stav|výjimečném stavu]]), který byl takto nastolen byly chování a skutky československých občanů a dalších osob v daném období posuzovány daleko přísněji (a to i [[retroaktivita|zpětně]]) a za případné prohřešky byly uloženy přísnější [[sankce]], než znalo předchozí československé právo. Vedle citovaného [[Dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, vesměs retribuční povahy, např. [[ústavní dekret č. 33/1945 Sb.]] o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebo [[dekret č. 138/1945 Sb.]] o trestání některých provinění proti národní cti.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba nesvobody]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=14013Dekret č. 138/1945 Sb.2008-03-30T23:06:21Z<p>Honzula: interlink</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''[[doba zvýšeného ohrožení republiky|v době zvýšeného ohrožení republiky]]''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''[[doba nesvobody|v době nesvobody]] porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v § 2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27. 11. 1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26. 5. 1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Doba_nesvobody&diff=14012Diskuse:Doba nesvobody2008-03-30T23:02:55Z<p>Honzula: Nová sekce /* zákon č.309/1999Sb. */</p>
<hr />
<div>== "pro účely tohoto zákona" ==<br />
Rád bych z článku odstranil také frázi ''což je zcela nevhodná legislativní technika'', protože termín <br />
"pro účely tohoto zákona" byl a je v českém právu docela častý. Je však možné, že jsem dost dobře nepochopil, jak to s tou legislativní technikou autor myslel, proto bych o tom rád diskutoval. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:05, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
:Autora tu nevidím, ale řekl bych, že není dobré, existuje-li jedna universální legální zkratka, pro ni v jednotlivém předpisu zavádět odlišnou definici, protože to povede k chaosu. Něco jiného jsou legální zkratky definované mnoha různými způsoby, např. "bezúhonnost". --[[Uživatel:Tomáš Pecina|Tomáš Pecina]] 20:33, 26. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
: Byl a je, a proto je český právní řád na tak bídné úrovni. Právní řád, který má mít elementární konsistenci, musí právní pojmy zavádět jednotné pro celé právní řád. —[[Uživatel:Guy Peters|Guy Peters]] 15:36, 29. 3. 2008 (UTC)<br />
<br />
== zákon č.309/1999Sb. ==<br />
<br />
Po zralé úvaze jsem odstranil celou pasáž o zákonu č. 309/1999 Sb., protože tento zákon se daného problému vůbec netýká - tento termín nepoužívá, ani se nezabývá takto definovaným časovým úsekem.<br />
Vlastně byl původně použit jen jako příklad toho, že dnes se už termín "doba nesvobody" nepoužívá - jenomže takových zákonů byly od roku 1945 vydány tisíce... a navíc už takový důvod pominul, byv překonán vývojem událostí.</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_nesvobody&diff=14011Doba nesvobody2008-03-30T23:00:12Z<p>Honzula: rozšíření definice; příklady užívaní; odstranění zbytečného příkladu; další interní odkazy</p>
<hr />
<div>'''Doba nesvobody''' je období od 30. září 1938 do 4. května 1945.<br />
<br />
Doba nesvobody je v článku 1, odst. 2 ústavního [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]] obecně definována jako doba, ''"kdy československý lid byl zbaven své svobody"''. Počátek tohoto období byl vymezen citovaným dekretem a konec vládní vyhláškou č. 31/1945 Sb. Jako první časový mezník bylo určeno datum přijetí mnichovské dohody a druhým se stal předvečer pražského povstání.<br />
<br />
Pro takto zvolené časový úsek byla stanovena mimořádná opatření: právní i protiprávní jednání, ba i samotná [[legislativa|normotvorba]] tohoto období měly být posuzovány podle zvláštních předpisů (někdy i [[retroaktivita|zpětně]]). Vedle citovaného ústavního dekretu s tímto termínem, resp. časovým obdobím, operovaly i další důležité normy, např. [[dekret č. 105/1945 Sb.]] o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, [[dekret č. 108/1945 Sb.]] o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy nebo zákon č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.<br />
<br />
V současné době byl termín doba nesvobody "[[recepce|recipován]]" zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, kde je však v § 2 písm. a) tento pojem vymezen pouze "pro účely tohoto zákona" (ačkoliv ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. dobu svobody definoval jako universální právní pojem pro celý právní řád), což je zcela nevhodná legislativní technika.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
*[[doba zvýšeného ohrožení republiky]]<br />
*[[doba revoluční]]<br />
*[[přechodné období]]<br />
*[[zcela přechodná doba]]<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._105/1945_Sb.&diff=14000Dekret č. 105/1945 Sb.2008-03-26T17:11:57Z<p>Honzula: linky</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 105/1945 Sb.''' o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, vydaný 4. října 1945, je jedním z [[retribuce|retribučních]] [[Benešovy dekrety|dekretů presidenta Beneše]].<br />
<br />
Na rozdíl od [[velký dekret|velkého]] a [[malý dekret|malého]] retribučního dekretu, které vedle potrestání válečných zločinců zaváděly očistu národa, dekret č. 105/1945 Sb. zaváděl očistu stavovskou. Vztahoval se na osoby placené z veřejných prostředků: aktivní i bývalé zaměstnance státní správy i samosprávy, [[soudce]], četníky, učitele, zaměstnance železnic i pošt atd., kteří byli české, slovenské nebo jiné slovanské [[národnost]]i a v [[doba nesvobody|době nesvobody]] (tj. v letech 1938-1945) se nějak prohřešili proti republice, národu nebo národní cti. Dekret se nevztahoval na činné vojáky z povolání.<br />
<br />
Podstatu provinění uvádí dekret [[demonstrativní výčet|demonstrativním výčtem]] v §2: přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti, politická spolupráce s Němci nebo Maďary, členství v různých organisacích, propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo [[antisemitismus|antisemitismu]], schvalování, podpora nebo obhajování projevů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců, odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízeného výkonu (iniciativní a mimoslužební návrhy, příkazy na zvýšení pracovní výkonnosti apod.), ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů a funkcionářů, společenský mimoslužební styk s Němci nebo Maďary (na honech, společenských večírcích apod.), skládání zkoušek na německých (maďarských) školách, zapsání (posílání) dětí pod 18 let do německých (maďarských) škol atp.<br />
<br />
Za porušení věrnosti byli mohli být provinilí veřejní zaměstnanci potrestání [[důtka|důtkou]], omezením služebního postupu, dočasným snížením [[plat]]u, přeložením na jiné místo nebo [[propuštění]]m bez nároku na zaopatření. O vině a trestu rozhodovaly tzv. očistné komise, složené převážně ze státních úředníků.<br />
<br />
Trestáním byly pověřené očistné komise okresních (popř. zemských) národních výborů, v níchž musel zasedat alespoň jeden člen znalý práva a alespoň jeden zaměstnanec ze stejného oboru jako obviněný. Příslušná očistná komise zahajovala kárné řízení na návrh úřadu, u kterého byl obviněný zaměstnán, nebo který mu vyplácel důchod.<br />
<br />
Na rozdíl od [[malý dekret|malého dekretu]], který neumožňoval stíhat činy spadající do kompetence soudu (tím byly myšleny především mimořádné lidové soudy), očistné komise mohly stíhat veřejné zaměstnance bez ohledu na soudy a nebyly soudním verdiktem vázány při rozhodování o vině a nevině stíhaného. Právní odborníci si tehdy kladli otázku, zda není v rozporu s ústavou trestat člověka za stejný čin dvakrát. S odvoláním na znění §2 cit. dekr. i nezávisle na něm, se komentátoři shodli na tom, že disciplinární řízení není na závadu trestnímu řízení ať soudnímu nebo správnímu a někteří navíc zdůraznili, že veřejní zaměstnanci mají vzhledem ke svému postavení ve společnosti zvýšenou odpovědnost za své činy.<br />
<br />
Podle pozdějších předpisů mělo kárné řízení podle dekretu č. 105/1945 Sb. přednost před řízením podle [[malý dekret|dekretu č. 138/1945 Sb.]] o trestání některých provinění proti národní cti.<br />
<br />
Proti rozhodnutí očistné komise se mohl odvolat odsouzený i kárný zástupce (jakási obdoba [[Státní zástupce|prokurátora]], hájil zájem úřadu, který dal podnět ke stíhání) k Vrchní očistné komisi v Praze (popř. Bratislavě).<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb48-45.pdf Původní znění dekretu (před novelou)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Diskuse:Doba_nesvobody&diff=13999Diskuse:Doba nesvobody2008-03-26T17:05:14Z<p>Honzula: Nová strana: == "pro účely tohoto zákona" == Rád bych z článku odstranil také frázi ''což je zcela nevhodná legislativní technika'', protože termín "pro účely tohoto zákona" byl a...</p>
<hr />
<div><br />
== "pro účely tohoto zákona" ==<br />
Rád bych z článku odstranil také frázi ''což je zcela nevhodná legislativní technika'', protože termín <br />
"pro účely tohoto zákona" byl a je v českém právu docela častý. Je však možné, že jsem dost dobře nepochopil, jak to s tou legislativní technikou autor myslel, proto bych o tom rád diskutoval. --[[Uživatel:Honzula|Honzula]] 17:05, 26. 3. 2008 (UTC)</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&diff=13998Právní řád2008-03-26T17:00:12Z<p>Honzula: oprava data</p>
<hr />
<div>'''Právní řád''' v užším smyslu označuje soubor [[právní norma|právních norem]], které platí v určité době na určitém území. V širším smyslu do právního řádu spadají i všechny individuální [[akt]]y upravující [[právní vztah|právní vztahy]] na daném území, např. zápisy v [[pozemková kniha|pozemkových knihách]], záznamy o uzavření [[manželství]] v [[matrika|matrikách]], [[stavební povolení]], [[rozsudek|rozsudky]] [[soud]]ů apod.<br />
<br />
Právní řád je inherentně spojen se [[stát]]em, který jeho právní normy, resp. individuální akty, vydává a vymáhá. Změní-li se na určitém území [[státní moc]], mění se i právní řád. Aby se předešlo [[právní jistota|právní nejistotě]], bývají po takové změně vyhlašovány [[recepční zákon|recepční zákony]], které stávající [[právní předpis|právní předpisy]] prohlásí za (dočasnou nebo trvalou) součást nového právního řádu.<br />
<br />
Protože původně bylo písemně zaznamenáno jen minimum právních norem, převládalo právo zvykové, které bylo ''ad hoc'' vždy znovu nalézáno. Právní jistota a kontinuita práva tak byly zaručeny pouze kontinuitou elit, které byly k nalézání a výkladu práva oprávněny.<br />
<br />
K vytvoření právního řádu v dnešním pojetí tak dochází teprve v souvislosti s jeho rozsáhlou [[kodifikace|kodifikací]], v podmínkách českých zemí tedy ve 14.&ndash;16. stol. Teprve tehdy je také možno hovořit o zásadních změnách v právním řádu. V českých zemích k tomu poprvé došlo právě během procesu kodifikace zvykového práva, kdy současně došlo k obsáhlé [[recepce|recepci]] práva [[římské právo|římského]].<br />
<br />
Dramatickou změnu prodělal český právní řád v pobělohorském období, kdy bylo za účelem upevnění panovnické moci domu Habsburského vydáno ''Obnovené zřízení zemské'' pro Čechy (1627) a Moravu (1628), které spolu s dalšími císařskými patenty znamenalo zásadní změny ve oblasti státoprávní, majetkové, kulturní, náboženských svobod atd.<br />
<br />
V moderní historii k úplné změně právního řádu ("ze dne na den") na území České republiky nikdy nedošlo; nejradikálnější změna nastala po skončení 2. světové války, kdy byla většina [[právní předpisy|právních předpisů]] z období po přijetí [[Mnichovská dohoda|mnichovského diktátu]] a následné [[okupace (vojenská)|okupace]] prohlášena za neplatné a postupně nahrazena předpisy z období [[první republika|první republiky]] nebo předpisy novými (viz dekret [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|č. 11/1944 Ú. v. čsl.]]). Zároveň byla prohlášena za neplatná některá [[právní jednání]] učiněná pod tlakem [[okupace (vojenská)|okupace]] (viz [[dekret č. 5/1945 Sb.]]).<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Doba_nesvobody&diff=13997Doba nesvobody2008-03-26T16:56:17Z<p>Honzula: rozšíření, přeformulování</p>
<hr />
<div>'''Doba nesvobody''' je období od 30. září 1938 do 4. května 1945.<br />
<br />
Počátek tohoto období byl vymezen [[Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.|ústavním dekretem č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]] a konec vládní vyhláškou č. 31/1945 Sb. Jako první časový mezník bylo určeno datum přijetí mnichovské dohody a druhým se stal předvečer pražského povstání.<br />
<br />
V pozdější době tento termín vyšel z užívání, např. zákon č. 309/1999 Sb. o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv tento pojem nepoužívá a místo toho stanoví: "Ministerstvo vnitra zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup stejnopis Sbírky zákonů vydávané po 4. květnu 1945 a Sbírky mezinárodních smluv." Nicméně je třeba podotknout, že zákon zákon č. 309/1999 Sb. se nezabývá obdobím 30.9.1938 až 4.5.1945, ale teprve obdobím následujícím.<br />
<br />
V současné době byl termín doba nesvobody "[[recepce|recipován]]" zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, kde je však v § 2 písm. a), tento pojem vymezen pouze "pro účely tohoto zákona" (ačkoliv ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. dobu svobody definoval jako universální právní pojem pro celý právní řád), což je zcela nevhodná legislativní technika.<br />
<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[doba zvýšeného ohrožení republiky]] (od 21. května 1938 do 31. prosince 1946).<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=13446Dekret č. 138/1945 Sb.2007-07-01T16:20:16Z<p>Honzula: interní odkazy</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát [[novela|novelizován]] zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''v době zvýšeného ohrožení republiky''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''v době nesvobody porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v §2 odst. 2 zmíněného [[Dekret č. 105/1945 Sb.|dekretu č. 105/1945 Sb.]]<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly [[Promlčení#Trestní právo|promlčenými]] půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27.11.1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26.5.1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
== Opravné prostředky ==<br />
<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o [[odvolání]] rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou [[milost]]i. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila [[amnestie|amnestii]] na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb.&diff=13445Dekret č. 138/1945 Sb.2007-07-01T16:08:56Z<p>Honzula: /* Předmět stíhání */ veřejné pohoršení</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo '''malý dekret''', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů [[okupace (vojenská)|okupantů]], [[kolaborant]]ů a domácích zrádců a zároveň umožnily [[retroaktivita|retroaktivně]] postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.<br />
<br />
Účelem malého [[dekret]]u bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných, známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:<br />
<div class="qt"><center>§ 1</center><br />
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.<br />
</div><br />
<br />
== Vznik a vývoj dekretu ==<br />
<br />
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.<br />
<br />
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat [[mimořádný lidový soud|mimořádné lidové soudy]]. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného [[dekret č. 16/1945 Sb.|dekretu č. 16/1945 Sb.]] a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.<br />
<br />
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu ''o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu'', který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.<br />
<br />
Dekret č. 138/1945 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, dne 27. listopadu 1945, kdy byl zveřejněn spolu s prováděcími směrnicemi.<br />
<br />
Dekret byl dvakrát novelizován zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.<br />
<br />
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů revizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.<br />
<br />
== Předmět stíhání ==<br />
<br />
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) ''nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu'', které vzbudilo ''veřejné pohoršení'' a bylo spácháno ''v době zvýšeného ohrožení republiky''. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.<br />
<br />
* '''Nepřístojné chování''' byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresů trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.<br />
<br />
* '''Veřejné pohoršení''' byl výraz pocházející z trestního zákona a původně označoval takové jednání, které ohrožovalo náboženské cítění, mravopočestnost nebo stydlivost. K dokonání veřejného pohoršení stačilo pouhé způsobení nebezpečí pro tyto obecně sdílené morální hodnoty, a to nejméně před dvěma dalšími lidmi.<br />
<br />
* '''Provinění proti národní cti''' byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které ''v době nesvobody porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa''.<br />
<br />
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charakterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v §2 odst. 2 zmíněného dekretu č. 105/1945 Sb.<br />
<br />
Trestat bylo možné činy spáchané '''v době zvýšeného ohrožení republiky''', tj. od 21.&nbsp;května 1938 do 31.&nbsp;prosince 1946. Uvedené činy se staly promlčenými půl roku po spáchání, činy spáchané před vyhlášením dekretu (27.11.1945) byly promlčeny půl roku po jeho vyhlášní (26.5.1946).<br />
<br />
== Příslušnost věcná, místní aj. ==<br />
<br />
Trestním řízením byly pověřeny tzv. '''trestní nalézací komise''', což byly komise zvláštního charakteru (zvláštní komise byly zřizovány na základě jiných právních předpisů, než byl prozatímní organizační řád národních výborů, např. volební komise) zřizované u okresních národních výborů (resp. u okresních správních komisí v pohraničních oblastech). Každý okresní národní výbor tak podle potřeby zřídil nejčastěji dvě i více trestních komisí nalézacích; ve statutárních městech (např. Praha) mohlo současně pracovat i několik desítek komisí současně.<br />
<br />
Úkolem takové komise bylo převzít případ zastavený mimořádným lidovým soudem, odložený veřejným žalobcem, uzavřený očistnou komisí nebo oznámený jiným orgánem, posoudit jej z hlediska provinění proti národní cti a následně vydat trestní nález. Komise vycházela z důkazního materiálu, který jí předaly výše zmíněné orgány a instituce, popř. mohla požádat příslušnou stanici SNB o došetření některých okolností. Podmínkou pro vydání platného trestního nálezu byl alespoň jeden výslech obviněného před komisí.<br />
<br />
K zahájení trestního řízení byla příslušná komise okresního národního výboru, na jehož území byl skutek spáchán, popřípadě komise, která se jako první dozvěděla o spáchaném skutku. Dekret platil jen pro české země, na Slovensku byla méně závažná provinění pojmuta společně s těmi závažnými do nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.<br />
<br />
Protože trestní nalézací komise si často konkurovaly s očistnými komisemi, které posuzovaly prakticky shodně definované skutky, bylo pozdější úpravou stanoveno, že vynesení rozsudku podle malého dekretu má následovat až po uzavření daného případu očistnou komisí. Pokud bylo sporné, zda se jedná o čin trestný podle malého nebo velkého retribučního dekretu, bylo na veřejném žalobci, aby rozhodl, bude-li případ projednáván trestní nalézací komisí nebo mimořádným lidovým soudem.<br />
<br />
Proti rozhodnutí komise ONV bylo možné se odvolat k příslušnému zemskému národnímu výboru (Praha, Brno a expozitura v Ostravě), jehož trestní odvolací komise byla okresním komisím nadřízena i po stránce metodologické.<br />
<br />
== Tresty ==<br />
<br />
Komise rozhodovala o vině či nevině nadpoloviční většinou hlasů za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny členů. Obviněný byl buď uznán vinným s upuštěním od trestu nebo potrestán, zproštěn obvinění, nebo mohlo být řízení z nějakého jiného důvodu zastaveno (z důvodu úmrtí, odsunu obviněného či nepříslušnosti komise).<br />
<br />
=== Základní tresty ===<br />
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán '''pokutou''' až do výše 1&nbsp;000&nbsp;000 Kčs, '''vězením''' až do jednoho roku, '''veřejným pokáráním''', nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.<br />
<br />
* Trest '''vězení''' odsouzený nastupoval u místně příslušného okresního nebo krajského soudu, výkon trestu se však většinou odehrával v nucených pracovních oddílech. Do délky trestu se započítávala doba, kterou odsouzený strávil v zajišťovací vazbě a někdy i doba strávená v internačním táboře (přestože dekrety výslovně zakazovaly započítání doby, kterou Němci strávili v internaci, do trestu na svobodě).<br />
<br />
* '''Pokuta''' měla být stanovena s ohledem na majetkové poměry odsouzeného, pro případ nedobytnosti měl být stanoven náhradní trest vězení. Celková délka vězení, včetně trestu na svobodě, nesměla překročit jeden rok. Pozdější nařízení zakazovala započítávání zajišťovací vazby do náhradního trestu, protože tímto způsobem měli někteří odsouzení možnost se vyhnout pokutě. Vymáháním pokut byly pověřeny okresní národní výbory.<br />
<br />
* '''Veřejné pokárání''' byl ve správním právu nový druh trestu, převzatý patrně z nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR. Pokárání se provádělo zveřejněním pravomocného trestního nálezu v obci, kde potrestaný bydlel, popř. i v obci, v níž byl čin spáchán. V některých okresech byly trestní nálezy také uveřejňovány v tisku nebo vyhlašovány rozhlasem, přestože toto opatření nemělo právní podklad. Jsou známy případy, kdy byly zveřejňovány tresty v případech dosud pravomocně neukončených, ale také případy, kdy trestní nalézací komise nařídila zveřejnění nálezů v tisku, ale žádné noviny je neotiskly.<br />
<br />
=== Následné tresty ===<br />
Vedle výše uvedených trestů, které byly dány zákonem, mohl být odsouzenec vystaven ještě dalším formám postihu. Některé vyplývaly z podstaty provinění (např. služební postih státních zaměstnanců), jiné se staly předmětem kontroverzí v odborném právnickém tisku (např. konfiskace):<br />
<br />
Právoplatné trestní nálezy proti vojenským osobám se oznamovaly příslušnému oblastnímu velitelství k dalšímu kárnému opatření. Též jiným úřadům mělo být zasláno vyrozumnění o výsledku tr. řízení proti zaměstnanci.<br />
<br />
Seznamy všech právoplatně odsouzených se zasílaly úřadům práce za účelem zajištění nedobrovolných pracovních sil na naléhavé práce v zemědělství.<br />
<br />
Tytéž seznamy odsouzených se zasílaly i Osídlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy. Odsouzený pak správně neměl získat příděl ze zkonfiskované půdy. Naopak, odsouzení za provinění proti národní cti mohlo být vzato jako důvod ke konfiskaci části nebo veškerého majetku odsouzence podle dekretu č. 108/1945 Sb. Ke konfiskaci majetku podle citovaného dekretu ve skutečnosti žádný soudní nebo trestní nález nebylo potřeba, stačilo k tomu rozhodnutí okresního národního výboru. V praxi se však jako důkaz nepřátelské a zrádné činnosti osob jiné než Německé a Maďarské národnosti vyžadoval rozsudek mimořádného lidového soudu; u některých okresních národních výborů postačilo též odsouzení za provinění proti národní cti (alespoň v některých výjimečných případech).<br />
<br />
Odsouzeným za provinění proti národní cti a často také těm, proti nimž se teprve vedlo řízení, se zpravidla nevystavovalo osvědčení o národní spolehlivosti. Vydávání osvědčení se řídilo značnou libovůlí u jednotlivých národních výborů, bez něj však nebylo možné se ucházet o některá zaměstnání a v podmínkách přídělového systému bez něj bylo např. téměř nemožné koupit auto.<br />
<br />
Zvláštním případem následného trestu byla ztráta volebního práva po dobu jednoho roku nebo tří let (podle výše trestu). Na jeden rok ztratil volební právo i provinilec odsouzený s upuštěním od trestu. Volební právo ztratili vedle odsouzených také ti, proti nimž bylo do 15.3.1946 učiněno trestní oznámení podle některého retribučního dekretu, pokud odvolací volební komise ONV rozhodla, že je odejmutí ve veřejném zájmu. Toto opatření, společně s opatřením o urychleném zahájení trestního řízení před uplynutím promlčecí lhůty, později zavdalo příčinu spekulacím o deseti- až statisících odpůrců komunistů, jimž mělo být "na poslední chvíli" odňato volební právo. Žádný historický výzkum tyto pověsti dosud nepotvrdil, a přestože zneužití malého dekretu ve volbách v roce 1946 zcela vyloučit nelze, případný počet postižených musel být řádově nižší (stovky, maximálně tisíce), tedy příliš malý na ovlivnění výsledků voleb.<br />
<br />
Po dobu ztráty volebního práva neměl odsouzený nárok na zaopatření pro oběti války a nacistické perzekuce ani na daňové úlevy, které se na tyto oběti a na účastníky odboje jinak vztahovaly.<br />
<br />
Pouhý trest veřejného pokárání nebo i jen výrok o vině s upuštěním od trestu mohl mít pro některé lidi (např. státní úředníky) nedozírné existenční následky. Naproti tomu lidí, kteří nebyli závislí na veřejných zdrojích a neměli velký majetek (např. dělníci, na venkově domkáři či výměnkáři) se takové rozsudky nijak nedotkly.<br />
<br />
=== Beztrestnost ===<br />
Za provinění proti národní cti neměl být potrestán nikdo, kdo v době spáchání činu nebyl trestně zodpovědný (nedovršil 14 let) nebo příčetný (počítaje v to opilost), čin spáchal pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu (bylo nutno prokázat) a současně činem způsobená škoda nepřevyšovala neúměrně zamýšlený prospěch. Za některé činy mohl být potrestán pouze československý občan a za některé pouze československý občan slovanské národnosti. U některých činů bylo podmínkou trestnosti způsobení veřejného pohoršení.<br />
<br />
Ne vždy a ne všechny trestní komise nalézací tato omezení respektovaly.<br />
<br />
=== Opravné prostředky ===<br />
Proti trestnímu nálezu komise se bylo možné prostřednictvím okresního národního výboru odvolat k nadřízenému zemskému národnímu výboru, kde o odvolání rozhodovala trestní odvolací komise. Odvolací řízení trvalo měsíce, někdy i roky (až do 50. let). Pokud měl odsouzený za to, že v průběhu jeho řízení došlo k závažnému porušení zákona a odvolací komise nezjednala nápravu, mohl se odvolat ještě k nejvyššímu správnímu soudu. K tomu však docházelo jen výjimečně.<br />
<br />
Mimořádným opravným prostředkem bylo požádat o odpuštění nebo zmírnění trestu cestou milosti. Bez ohledu na to, kdo byl adresátem žádosti o milost, rozhodoval o ní zemský národní výbor po konzultaci s okresním národním výborem a někdy i ministerstvem vnitra. U příležitosti zvolení nového prezidenta pak vláda 18. 6. 1948 vyhlásila amnestii na správní přestupky, která se vztahovala i na provinění proti národní cti, pokud uložený trest neobsahoval pokutu vyšší než 100&nbsp;000 Kčs; v některých případech byl trest za tímto účelem snížen. Amnestií se nepromíjely následné tresty ani následky již vykonaného trestu a nevztahovala se na Němce.<br />
<br />
== Výsledky retribuce podle malého dekretu ==<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
* [[velký retribuční dekret]]<br />
* [[trestní řízení]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb57-45.pdf Původní znění dekretu (před novelizací)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb53-46.pdf První novela dekretu (zák. č. 123/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb106-46.pdf Druhá novela dekretu (zák. č. 246/1946 Sb.)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
== Odborná literatura ==<br />
=== Dobová (1945-1948) ===<br />
* Fusek, J.: Provinění proti národní cti. Praha 1946.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 9-10/1945, s. 828.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 7-8/1946, s. 764.<br />
* Hoffmann, J.: Očista veřejného života. Nové zákony a nařízení ČSR, č. 12a/1946, s. 1526.<br />
* Jizba, J.: Trestní normy správní po revoluci. Věstník Ministerstva vnitra ČSR, č. 6/1948, s. 117.<br />
* Morávek, J.: Dekret o národní cti. Národní výbory. 2/1946, s. 2.<br />
* Plzák, J.: Malý retribuční dekret (dekret pres. rep. č.138/1945 Sb.) ve světle judikatury nejvyššího správního soudu. Právní Prakse. Ročník XI/1947, s. 113.<br />
* Pošvář, J.: Nástin správního práva trestního II. O administrativních trestech a správním trestním řízení. Studijní vydání. Brno 1946.<br />
* Stach, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č.138 Sb. Brno 1946.<br />
<br />
=== Novodobá (2000+) ===<br />
* Borák, M. (''ed.''): Poválečná justice a národní podoby antisemitismu: postih provinění vůči Židům před soudy a komisemi ONV v českých zemích v letech 1945–1948 a v některých zemích střední Evropy. Praha – Opava 2002.<br />
* Borák, M. (''ed.''): Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu: židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha – Opava 2002.<br />
* Chrobáková-Lněničková, A.: Mohli se odsouzení kolaboranti bránit? Odvolání a komunistický pokus o jeho zrušení v řízení podle malého retribučního dekretu v roce 1946. Tvar 9/2004, s. 18.<br />
* Jech, K. – Kaplan, K. (''eds.''): Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Druhé vydání. Brno 2002.<br />
* Kuklík, J.: Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Praha 2002.<br />
* Malý, K. – Soukup, L. (''eds.''): Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha 2004.<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Dekret_%C4%8D._105/1945_Sb.&diff=13444Dekret č. 105/1945 Sb.2007-07-01T15:42:38Z<p>Honzula: rozšíření informací</p>
<hr />
<div>'''Dekret č. 105/1945 Sb.''' o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, vydaný 4. října 1945, je jedním z [[retribuce|retribučních]] [[Benešovy dekrety|dekretů presidenta Beneše]].<br />
<br />
Na rozdíl od [[velký dekret|velkého]] a [[malý dekret|malého]] retribučního dekretu, které vedle potrestání válečných zločinců zaváděly očistu národa, dekret č. 105/1945 Sb. zaváděl očistu stavovskou. Vztahoval se na osoby placené z veřejných prostředků: aktivní i bývalé zaměstnance státní správy i samosprávy, [[soudce]], četníky, učitele, zaměstnance železnic i pošt atd., kteří byli české, slovenské nebo jiné slovanské [[národnost]]i a v době nesvobody (tj. v letech 1938-1945) se nějak prohřešili proti republice, národu nebo národní cti. Dekret se nevztahoval na činné vojáky z povolání.<br />
<br />
Podstatu provinění uvádí dekret [[demonstrativní výčet|demonstrativním výčtem]] v §2: přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti, politická spolupráce s Němci nebo Maďary, členství v různých organisacích, propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo [[antisemitismus|antisemitismu]], schvalování, podpora nebo obhajování projevů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců, odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízeného výkonu (iniciativní a mimoslužební návrhy, příkazy na zvýšení pracovní výkonnosti apod.), ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů a funkcionářů, společenský mimoslužební styk s Němci nebo Maďary (na honech, společenských večírcích apod.), skládání zkoušek na německých (maďarských) školách, zapsání (posílání) dětí pod 18 let do německých (maďarských) škol atp.<br />
<br />
Za porušení věrnosti byli mohli být provinilí veřejní zaměstnanci potrestání [[důtka|důtkou]], omezením služebního postupu, dočasným snížením [[plat]]u, přeložením na jiné místo nebo [[propuštění]]m bez nároku na zaopatření. O vině a trestu rozhodovaly tzv. očistné komise, složené převážně ze státních úředníků.<br />
<br />
Trestáním byly pověřené očistné komise okresních (popř. zemských) národních výborů, v níchž musel zasedat alespoň jeden člen znalý práva a alespoň jeden zaměstnanec ze stejného oboru jako obviněný. Příslušná očistná komise zahajovala kárné řízení na návrh úřadu, u kterého byl obviněný zaměstnán, nebo který mu vyplácel důchod.<br />
<br />
Na rozdíl od [[malý dekret|malého dekretu]], který neumožňoval stíhat činy spadající do kompetence soudu (tím byly myšleny především mimořádné lidové soudy), očistné komise mohly stíhat veřejné zaměstnance bez ohledu na soudy a nebyly soudním verdiktem vázány při rozhodování o vině a nevině stíhaného. Právní odborníci si tehdy kladli otázku, zda není v rozporu s ústavou trestat člověka za stejný čin dvakrát. S odvoláním na znění §2 cit. dekr. i nezávisle na něm, se komentátoři shodli na tom, že disciplinární řízení není na závadu trestnímu řízení ať soudnímu nebo správnímu a někteří navíc zdůraznili, že veřejní zaměstnanci mají vzhledem ke svému postavení ve společnosti zvýšenou odpovědnost za své činy.<br />
<br />
Podle pozdějších předpisů mělo kárné řízení podle dekretu č. 105/1945 Sb. přednost před řízením podle dekretu č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti.<br />
<br />
Proti rozhodnutí očistné komise se mohl odvolat odsouzený i kárný zástupce (jakási obdoba prokurátora, hájil zájem úřadu, který dal podnět ke stíhání) k Vrchní očistné komisi v Praze (popř. Bratislavě).<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Benešovy dekrety]]<br />
* [[retribuce]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb48-45.pdf Původní znění dekretu (před novelou)] na serveru ministerstva vnitra (PDF)<br />
<br />
[[Kategorie:Lidská práva]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Lex&diff=13437Lex2007-06-30T21:21:22Z<p>Honzula: kategorie</p>
<hr />
<div>'''Lex''' je latinské slovo, které mělo v klasické latině význam "ustanovení", "smlouva" též "podmínka"<ref>Kol. aut.: Latinsko-český slovník, 4. vydání, Praha 1996, s. 261.</ref>.<br />
<br />
Ve většině evropských jazyků je slovo "lex" synonymem slova "[[zákon]]" a je tak zhusta užíváno v moderní právní terminologii i v historických souvislostech.<br />
<br />
V [[římské právo|římském právu]] bylo slovem "lex" označováno obecně závazné ustanovení, na němž se na návrh úředníka (nejčastěji konzula) usneslo shromáždění oprávněných občanů<ref>Ottův slovní naučný, Sv. XV, s. 980.</ref> - ''[http://it.wikipedia.org/wiki/Lex_est_quod_populus_iubet_atque_constituit lex est quod populus iubet atque constituit]''.<br />
<br />
== Skloňování ==<br />
{| class="wikitable"<br />
|align="center" | Pád || singulár || plurál<br />
|-<br />
| 1. (nominativ)<br />
| '''lex'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 2. (genitiv)<br />
| '''legis'''<br />
| '''legium'''<br />
|-<br />
| 3. (dativ)<br />
| '''legi'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
| 4. (akusativ)<br />
| '''legem'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 5. (vokativ)<br />
| '''lex!'''<br />
| '''leges!'''<br />
|-<br />
| 6. (ablativ)<br />
| '''lege'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
|}<br />
<br />
== Užití výrazu v právní terminologii ==<br />
<br />
* [[lex civium dux]]<br />
* [[lex imperfecta]]<br />
* [[dura lex, sed lex]]<br />
<br />
* [[lex causae]]<br />
* [[lex fori]]<br />
* [[lex loci contractux]]<br />
<br />
* [[lex scripta]]<br />
* [[lex non scripta]]<br />
* [[lex specialis]]<br />
* [[lex specialis derogat generali]]<br />
* [[lex posterior derogat priori]]<br />
* [[lex superior derogat inferiori]]<br />
* [[de lege ferenda]]<br />
* [[de lege lata]]<br />
* [[vacatio legis]] = [[legisvakance]]<br />
<br />
* [[ratio legis]]<br />
* [[ex lege]] = [[intra legem]]<br />
* [[ex lex]] = [[extra legem]]<br />
* [[contra legem]]<br />
* [[secundum legem]]<br />
* [[praeter legem]]<br />
* [[in fraudem legis]]<br />
<br />
== Užití výrazu v souvislosti s konkrétním historickým zákonem ==<br />
* [[Lex Beneš]]<br />
* [[Lex Hlinka]]<br />
* [[Lex Mareš]]<br />
* [[Lex Masaryk]]<br />
* [[Lex Schwarzenberg]]<br />
* [[Lex Štefánik]]<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Lex&diff=13436Lex2007-06-30T21:20:20Z<p>Honzula: /* Užití výrazu v právní terminologii */</p>
<hr />
<div>'''Lex''' je latinské slovo, které mělo v klasické latině význam "ustanovení", "smlouva" též "podmínka"<ref>Kol. aut.: Latinsko-český slovník, 4. vydání, Praha 1996, s. 261.</ref>.<br />
<br />
Ve většině evropských jazyků je slovo "lex" synonymem slova "[[zákon]]" a je tak zhusta užíváno v moderní právní terminologii i v historických souvislostech.<br />
<br />
V [[římské právo|římském právu]] bylo slovem "lex" označováno obecně závazné ustanovení, na němž se na návrh úředníka (nejčastěji konzula) usneslo shromáždění oprávněných občanů<ref>Ottův slovní naučný, Sv. XV, s. 980.</ref> - ''[http://it.wikipedia.org/wiki/Lex_est_quod_populus_iubet_atque_constituit lex est quod populus iubet atque constituit]''.<br />
<br />
== Skloňování ==<br />
{| class="wikitable"<br />
|align="center" | Pád || singulár || plurál<br />
|-<br />
| 1. (nominativ)<br />
| '''lex'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 2. (genitiv)<br />
| '''legis'''<br />
| '''legium'''<br />
|-<br />
| 3. (dativ)<br />
| '''legi'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
| 4. (akusativ)<br />
| '''legem'''<br />
| '''leges'''<br />
|-<br />
| 5. (vokativ)<br />
| '''lex!'''<br />
| '''leges!'''<br />
|-<br />
| 6. (ablativ)<br />
| '''lege'''<br />
| '''legibus'''<br />
|-<br />
|}<br />
<br />
== Užití výrazu v právní terminologii ==<br />
<br />
* [[lex civium dux]]<br />
* [[lex imperfecta]]<br />
* [[dura lex, sed lex]]<br />
<br />
* [[lex causae]]<br />
* [[lex fori]]<br />
* [[lex loci contractux]]<br />
<br />
* [[lex scripta]]<br />
* [[lex non scripta]]<br />
* [[lex specialis]]<br />
* [[lex specialis derogat generali]]<br />
* [[lex posterior derogat priori]]<br />
* [[lex superior derogat inferiori]]<br />
* [[de lege ferenda]]<br />
* [[de lege lata]]<br />
* [[vacatio legis]] = [[legisvakance]]<br />
<br />
* [[ratio legis]]<br />
* [[ex lege]] = [[intra legem]]<br />
* [[ex lex]] = [[extra legem]]<br />
* [[contra legem]]<br />
* [[secundum legem]]<br />
* [[praeter legem]]<br />
* [[in fraudem legis]]<br />
<br />
== Užití výrazu v souvislosti s konkrétním historickým zákonem ==<br />
* [[Lex Beneš]]<br />
* [[Lex Hlinka]]<br />
* [[Lex Mareš]]<br />
* [[Lex Masaryk]]<br />
* [[Lex Schwarzenberg]]<br />
* [[Lex Štefánik]]<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/></div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Smysl_z%C3%A1kona&diff=13432Smysl zákona2007-06-30T21:11:58Z<p>Honzula: Přesměrováno na Ratio legis</p>
<hr />
<div>#redirect [[ratio legis]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ratio_legis&diff=13431Ratio legis2007-06-30T21:11:08Z<p>Honzula: </p>
<hr />
<div>'''Ratio legis''' (latinsky: smysl zákona) je právní termín odpovídající českému výrazu '''úmysl zákonodárce'''. Tím se myslí účel, jehož chtěl zákonodárce vydáním [[zákon]]a dosáhnout. Zjistit úmysl zákonodárce (např. pomocí [[materiálie|materiálií]]) je důležité zejména tehdy, nastanou-li pochybnosti jak obecně formulovanou [[norma|normu]] aplikovat na konkrétní případ.<br />
<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ratio_legis&diff=13430Ratio legis2007-06-30T21:10:54Z<p>Honzula: smysl zákona</p>
<hr />
<div>'''Ratio legis''' (latinsky: smysl zákona)je právní termín odpovídající českému výrazu '''úmysl zákonodárce'''. Tím se myslí účel, jehož chtěl zákonodárce vydáním [[zákon]]a dosáhnout. Zjistit úmysl zákonodárce (např. pomocí [[materiálie|materiálií]]) je důležité zejména tehdy, nastanou-li pochybnosti jak obecně formulovanou [[norma|normu]] aplikovat na konkrétní případ.<br />
<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Seznam_pr%C3%A1vn%C3%ADk%C5%AF_a_pr%C3%A1vni%C4%8Dek&diff=13429Seznam právníků a právniček2007-06-30T20:10:38Z<p>Honzula: přidáni právníci do seznamu</p>
<hr />
<div>== Seznam českých a slovenských právních vědců ==<br />
seřazen podle data narození<br />
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]] (1460–1520)<br />
* [[Antonín Randa]] (1834–1914)<br />
* [[Emil Ott]] (1845–1924)<br />
* [[Jiří Pražák]] (1846–1905)<br />
* [[Josef Stupecký]] (1848–1907)<br />
* [[Albín Bráf]] (1851–1912)<br />
* [[Emanuel Tilsch]] (1866–1912)<br />
* [[Alfred Meissner]] (1871-1950)<br />
* [[Emil Hácha]] (1872–1945)<br />
* [[Jiří Hoetzel]] (1874–1961)<br />
* [[Jan Krčmář]] (1877–1950)<br />
* [[Emil Svoboda]] (1878–1948)<br />
* [[František Weyr]] (1879–1951)<br />
* [[Jaromír Sedláček]] (1885–1945)<br />
* [[František Rouček]] (1891–1967)<br />
* [[Adolf Procházka]] (1900-1969)<br />
* [[Zdeněk Neubauer]] (1901-1956)<br />
* [[Štefan Luby]] (1910–1976)<br />
* [[Viktor Knapp]] (1914–1996)<br />
* [[Zdeněk Kratochvíl]] (* 1922)<br />
* [[Stanislav Stuna st.]] (* 1925)<br />
* [[Marta Knappová]] (* 1925)<br />
* [[Karol Plank]] (1927–1997)<br />
* [[Josef Macur]] (1928–2002)<br />
* [[Václav Pavlíček]] (* 1934)<br />
* [[Karel Čermák]] (* 1934)<br />
* [[Irena Pelikánová]] (* 1949)<br />
* [[Jiří Malenovský]] (* 1950)<br />
* [[Jan Dědič]] (* 1952)<br />
* [[Karel Eliáš]] (*1955)<br />
* [[Stanislav Stuna ml.]] (* 1957)<br />
* [[Bohumil Havel]] (* 1975)<br />
* [[Ján Matejka]] (* 1976)<br />
<br />
== Seznam praktických právníků a právniček ==<br />
* Jan z Jesenice (asi †1420)<br />
* Jan Václav Rosa (asi 1620–1689)<br />
* Ivo Jahelka (*1954)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [[Tomáš Němeček]]: ''[http://www.ihned.cz/c4-10072080-20715310-00000K_d-kdo-je-nejvlivnejsi-cesky-pravnik-pavel-hollander Kdo je nejvlivnější český právník? Pavel Holländer]''<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci| ]]<br />
<br />
[[en:List of lawyers]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Franti%C5%A1ek_Weyr&diff=13428František Weyr2007-06-30T19:51:15Z<p>Honzula: odkazy na podrobnější životopisy</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Weyr.jpg|right|thumb|175px|František Weyr]]<br />
'''František Weyr''' (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl významný český právní theoretik první poloviny 20. století, přední odborník na ústavní právo, zakladatel [[normativismus|normativní školy právní]], první děkan právnické fakulty Masarykovy university v Brně, v letech 1918 až 1920 byl jako [[poslanec]] [[Národní shromáždění|Národního shromáždění]] jedním z autorů československé ústavy. Byl též prezidentem státního úřadu statistického a členem brněnské městské rady. Napsal řadu odborných publikací, z nichž nejvýznamnější byla ''Teorie práva'', a množství článků. Byl redaktorem ''Časopisu pro právní a státní vědu'' a pětisvazkového ''Slovníku veřejného práva československého''. Ve svých publikacích kromě odborné erudice vynikal především celkovým nadhledem a jemnou ironií, která dráždila jeho odpůrce, zejména ty tzv. "zaujaté pro věc".<br />
<br />
== Podívejte se též na ==<br />
* [[Seznam právníků a právniček]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/weyr.html Weyrův životopis na stránkách Filozofické fakulty MUNI]<br />
* [http://www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=2220&nav03=2447&idosobnosti=160 Weyrův životopis na stránkách města Brna]<br />
* [http://abicko.avcr.cz/bulletin_txt_show_clanek.php?Cislo=09/2001&Poradi=09 Weyrův životopis v Akademickém bulletinu]<br />
* [http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Česká ústava ve znění pozdějších předpisů]<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Weyr, František]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Franti%C5%A1ek_Weyr&diff=13427František Weyr2007-06-30T19:39:27Z<p>Honzula: dílo</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Weyr.jpg|right|thumb|175px|František Weyr]]<br />
'''František Weyr''' (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl významný český právní theoretik první poloviny 20. století, přední odborník na ústavní právo, zakladatel [[normativismus|normativní školy právní]], první děkan právnické fakulty Masarykovy university v Brně, v letech 1918 až 1920 byl jako [[poslanec]] [[Národní shromáždění|Národního shromáždění]] jedním z autorů československé ústavy. Byl též prezidentem státního úřadu statistického. Napsal řadu odborných publikací, z nichž nejvýznamnější byla ''Teorie práva'', a množství článků. Byl redaktorem ''Časopisu pro právní a státní vědu'' a pětisvazkového ''Slovníku veřejného práva československého''. Ve svých publikacích kromě odborné erudice vynikal především celkovým nadhledem a jemnou ironií, která dráždila jeho odpůrce, zejména ty tzv. "zaujaté pro věc".<br />
<br />
== Podívejte se též na ==<br />
* [[Seznam právníků a právniček]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Česká ústava ve znění pozdějších předpisů]<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Weyr, František]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C5%A0tefan_Luby&diff=13426Štefan Luby2007-06-30T19:14:29Z<p>Honzula: Lubyho redaktorská činnost</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Luby.jpg|right|thumb|175px|Štefan Luby]]<br />
'''Štefan Luby''' (5. ledna 1910 [[:sk:Liptovský Hrádok|Liptovský Hrádok]] – 10. října 1976 Bratislava) byl významný slovenský [[Občanské právo|civilista]] - zabýval se občanským a rodinným právem, též srovnávacím právem a dějinami práva. Autor několika desítek odborných článků a monografií. Po válce šéfredaktor odborného časopisu ''Právny obzor'', na jehož stránskách mj. hájil slovenské stanovisko k otázce kontinuity československého [[právní řád|právního řádu]]. Člen Československé akademie věd.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://iuridica.truni.sk/nadacia/char.html Životopis]<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Luby, Štefan]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=V%C3%A1clav_Pavl%C3%AD%C4%8Dek&diff=13425Václav Pavlíček2007-06-30T19:04:47Z<p>Honzula: </p>
<hr />
<div>Prof. '''Václav Pavlíček''' (* 1934) je přední [[ČR|český]] konstitucionalista a vedoucí kathedry [[ústavní právo|ústavního práva]] právnické fakulty University Karlovy. Je členem sboru poradců [[president republiky|presidenta republiky]] Václava Klause.<br />
<br />
Svým odborným názorem je nekompromisní [[juspositivismus|positivista]]. Je předním odborníkem na [[Benešovy dekrety]], které obhajuje jakožto nutný předpoklad a záruku kontinuity československého práva, přestože většina pramenů a autorů, na něž se odvolává, některé z jeho výkladů nepotvrzují. Jeho kandidaturu na ústavního soudce [[Senát]] v r. 2003 [[veto]]val pro jeho kommunistickou minulost. V osobním životě je autoritativní.<br />
<br />
== Dílo ==<br />
# ''[[et al.]]'': ''Ústavní právo a státověda I. a II.'' Linde, Praha 1998, ISBN 80-7201-141-3<br />
# ''[[et al.]]'': ''Benešovy dekrety. Sborník textů.'' Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha 2002, 183 [[pp.]], ISBN 80-86547-11-6 (brož.)<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://info.prf.cuni.cz/predmety/ucitel.php?dat=1095 vyučované předměty]<br />
<br />
[[Kategorie:Právníci|Pavlíček, Václav]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9Amysl_z%C3%A1konod%C3%A1rce&diff=13424Úmysl zákonodárce2007-06-30T18:57:33Z<p>Honzula: Přesměrováno na Ratio legis</p>
<hr />
<div>#redirect [[ratio legis]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ratio_legis&diff=13423Ratio legis2007-06-30T18:57:02Z<p>Honzula: Nová strana: '''Ratio legis''' je latinský termín odpovídající českému výrazu '''úmysl zákonodárce'''. Tím se myslí účel, jehož chtěl zákonodárce vydáním zákona dosáhnout...</p>
<hr />
<div>'''Ratio legis''' je latinský termín odpovídající českému výrazu '''úmysl zákonodárce'''. Tím se myslí účel, jehož chtěl zákonodárce vydáním [[zákon]]a dosáhnout. Zjistit úmysl zákonodárce (např. pomocí [[materiálie|materiálií]]) je důležité zejména tehdy, nastanou-li pochybnosti jak obecně formulovanou [[norma|normu]] aplikovat na konkrétní případ.<br />
<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Základní pojmy]]</div>Honzulahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Materi%C3%A1lia&diff=13422Materiália2007-06-30T18:47:29Z<p>Honzula: Přesměrováno na Materiálie</p>
<hr />
<div>#redirect [[Materiálie]]</div>Honzula