https://iuridictum.pecina.cz/api.php?action=feedcontributions&user=TomBot&feedformat=atomIuridictum - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-29T06:32:17ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.28.0-alphahttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9A%C5%99edn%C3%AD_jazyk&diff=9647Úřední jazyk2006-11-12T17:01:09Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Úřední''' neboli '''státní jazyk''' je jazyk stanovený zákonem pro komunikaci s úřady, včetně školství. Pro podání žádosti a její vyřízení je to ''vnější jazyk'', pro komunikaci mezi úřady navzájem a uvnitř úřadu je to ''vnitřní jazyk''. V laickém pojetí je úřední jazyk ten jazyk, kterým se na území daného státu převážně komunikuje. <br />
<br />
== Historie ==<br />
Koncept úředního jazyka pochází z myšlenky, že mezi národem (ethnikem) a [[stát]]em není rozdíl. Ve skutečnosti zejména ve východní Evropě převažují mnohonárodní státy, tj. s početnými národními menšinami.<br />
<br />
Za Rakouska nebyl úřední jazyk stanoven, ačkoliv o to Němci v druhé polovině 19. století usilovali. Na základě [[Právní obyčej|právního obyčeje]] to byla němčina, ale Češi si postupně prosadili nejprve vnější češtinu (v roce 1880 – [[Stremayrova jazyková nařízení]]), vnitřní čeština byla částečně a dočasně zavedena v roce 1897 (Badeniho nařízení) a v roce 1898 (Gautschova nařízení). Naproti tomu za první republiky byl přijat zákon č. 122/1920 [[Sb. z. a n.]], podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé, který v § 1 stanovil, že „jazyk československý jest státním, oficielním jazykem republiky“. Podle § 2 na území s více než 20 % národní menšiny byl povolen vnější jazyk národní menšiny. K tomu též srov. usnesení pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 1919 č. 73/18 (Boh. A V/19), usnesení ze dne 26. 6. 1919 č. 2334 (Boh. A XII/19) a <br />
usnesení pléna ze dne 9. 11. 1936 č. 251/33 (Boh. A DXIV/36).<br />
<br />
== Česká současnost ==<br />
Podle čl. 25 [[Listina základních práv a svobod|Listiny]] mají „národnostní nebo etnické menšiny“ oprávnění na vnější jazyk. Tato ústavní norma je však poměrně často porušována, zejména čl. 25 odst. 2 písm. b) Listiny. Kromě mezinárodních smluv a právních předpisů k jejich provedení, je právní norma stanovící úřední jazyk v:<br />
* § 3 zákona ČNR č. 337/1992 [[Sb.]], [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravadani/ o správě daní a poplatků], ve znění pozdějších předpisů, který jako úřední jazyk pro jednání před finančními úřady stanoví češtinu a slovenštinu. Práva národních menšin jsou omezena na hrazení nákladů tlumočníka státem. Podle zákona č. 36/1967 [[Sb.]], o znalcích a tlumočnících, se tlumočením rozumí i překládání.<br />
* stejná úprava je v § 46a zákona ČNR č. 202/1990 [[Sb.]], [http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf o loteriích a jiných podobných hrách], ve znění pozdějších předpisů.<br />
* stejná úprava je v § 71 odst. 3 zákona č. 455/1991 [[Sb.]], [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/ o živnostenském podnikání] (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde byl zaveden bodem 108 novely č. 286/1995 [[Sb.]]<br />
* ještě více protiústavní je § 123d zákona ČNR č. 582/1991 [[Sb.]], [http://i.iinfo.cz/urs-att/P_582-91-104998589628484.htm o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], ve znění pozdějších předpisů.<br />
* § 16 odst. 4 [[správní řád|nového správního řádu]] ústavní mantinely respektuje, když stanoví: "Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán." Na rozdál od daňového řádu tak stanoví oprávnění též na [[podání]] v mateřském jazyce.<br />
<br />
V [[Soukromé právo|soukromém právu]] je povinnost českých letáků stanovena v § 11 zákona č. 634/1992 [[Sb.]], [http://www.spotrebitele.info/kartoteka/index.php?page=410 o ochraně spotřebitele], ve znění pozdějších předpisů.<br />
<br />
Naproti tomu § 18 zákona č. 99/1963 [[Sb.]], [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/ občanský soudní řád], ve znění pozdějších předpisů, stanoví oprávnění na tlumočníka bez dalšího. Stejně liberální je úprava § 2 odst. 14 a §§ 28 – 29 zákona č. 141/1961 [[Sb.]], [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ o trestním řízení soudním] (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.<br />
<br />
Dne 15. června 2004 byl zamítnut [http://psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=485 návrh] kommunistických poslanců na novelu [[Ústava|ústavy]], který by zaváděl národní a úřední jazyk. Stanovisko vlády bylo [http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/usneseni/usneseni_test.nsf/132263141FA30C14C1256DF7002646C4?opendocument negativní].<br />
<br />
== Mezinárodní organisace ==<br />
Vnitřními jazyky [[Evropská unie|Evropské unie]] jsou angličtina a francouzština, s výjimkou Evropského soudního dvora v Lucemburku, kde je to pouze francouzština. „Od počátku evropské integrace (1951) až po první rozšíření (1973) byla jediným úředním jazykem ES francouzština. Francie si primát svého národního jazyka přísně střežila a při jednání o rozšíření ES o Velkou Británii, Irsko a Dánsko na počátku sedmdesátých let si vymínila ujištění, že Velká Británie nebude vyžadovat používání angličtiny jako dalšího úředního jazyka. Britové po svém vstupu slib dodrželi a při jednání uvnitř institucí používali jejich zástupci francouzštinu. Menší státy ale zareagovaly odlišně. Irsko a Dánsko (kterým byla angličtina mnohem bližší než francouzština) začaly při jednání používat angličtinu. Ke „vzpouře“ proti výlučnému používání francouzštiny se přidala Itálie, jejíž delegát dostal pokyn používat při jednání italštinu. I když by se zřejmě všechny tehdejší státy spokojily se zavedením dvou úředních jazyků (francouzštiny a angličtiny), jednání o jazykovém režimu nakonec vyústila v rovnocenné a paralelní používání jazyků všech členských států.“ Podle čl. 21 al. 3 smlouvy o ES má každý oprávnění na svůj vnější jazyk, který je uveden v čl. 314 smlouvy o ES. Po rozšíření dne 1. května 2004 a po přidání irštiny v roce 2005 je těchto jazyků 21.<br />
<br />
OSN má 5 úředních jazyků (angličtinu, čínštinu, arabštinu, francouzštinu a španělštinu) a Rada Evropy 2 (angličtinu a francouzštinu).<br />
<br />
== Jiné státy ==<br />
Ve většině států USA není angličtina jako úřední jazyk vůbec stanovena.<br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
* Antonín Hartmann, Václav Joachim a Hugo Diwald: Jazykové právo. In [[Slovník veřejného práva československého]] II. Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, Brno 1932, pp. 61 – 85; reprint Eurolex Bohemia, Praha 2000, ISBN 80-902752-6-5<br />
* Ivo Šlosarčík: Jazyková politika v členských zemích EU a její potenciální konflikt s komunitárním právem. In Integrace (EUROPEUM) 12/2002<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://europa.eu.int/comm/education/policies/lang/languages/index_en.html EU – jazyky Evropy] (zatím da, de, el, en, es, fr, it, nl, pt, fi, sv)<br />
* [http://www.aacc.fr/juridique/toubon.htm Francie – Loi Toubon] (francouzsky)<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]<br />
<br />
[[af:Amptelike taal]]<br />
[[als:Amtssprache]]<br />
[[an:Idioma ofizial]]<br />
[[ang:Ambihtlicu sprǣc]]<br />
[[ar:لغة رسمية]]<br />
[[ast:Idioma oficial]]<br />
[[bat-smg:Valstībėnė kalba]]<br />
[[be:Афіцыйная мова]]<br />
[[bg:Официален език]]<br />
[[br:Yezh ofisiel]]<br />
[[ca:Llengua oficial]]<br />
[[cs:Úřední jazyk]]<br />
[[cy:Iaith swyddogol]]<br />
[[da:Officielt sprog]]<br />
[[de:Amtssprache]]<br />
[[el:Επίσημη γλώσσα]]<br />
[[en:Official language]]<br />
[[eo:Oficiala lingvo]]<br />
[[es:Idioma oficial]]<br />
[[et:Riigikeel]]<br />
[[fa:زبان رسمی]]<br />
[[fi:Virallinen kieli]]<br />
[[fr:Langue officielle]]<br />
[[gd:Cànan Oifigeil]]<br />
[[he:שפה רשמית]]<br />
[[hr:Službeni jezik]]<br />
[[hu:Hivatalos nyelv]]<br />
[[id:Bahasa resmi]]<br />
[[is:Opinbert tungumál]]<br />
[[it:Lingua ufficiale]]<br />
[[ja:公用語]]<br />
[[ka:სახელმწიფო ენა]]<br />
[[ko:공용어]]<br />
[[la:Lingua publica]]<br />
[[lb:Offiziell Sprooch]]<br />
[[li:Offesjeel taol]]<br />
[[ln:Lokótá ya Lɛ́ta]]<br />
[[lt:Valstybinė kalba]]<br />
[[lv:Valsts valoda]]<br />
[[mk:Официјален јазик]]<br />
[[ms:Bahasa rasmi]]<br />
[[nds:Amtsspraak]]<br />
[[nl:Officiële taal]]<br />
[[no:Offisielt språk]]<br />
[[nrm:Langue officielle]]<br />
[[oc:Lenga oficiala]]<br />
[[pl:Język urzędowy]]<br />
[[pt:Língua oficial]]<br />
[[rmy:Prinjardi chhib]]<br />
[[ro:Limbă oficială]]<br />
[[ru:Официальный язык]]<br />
[[simple:Official language]]<br />
[[sk:Úradný jazyk]]<br />
[[sl:Uradni jezik]]<br />
[[sr:Службени језик]]<br />
[[sv:Officiellt språk]]<br />
[[ta:ஆட்சி மொழி]]<br />
[[th:ภาษาราชการ]]<br />
[[tl:Opisyal na wika]]<br />
[[tr:Resmî dil]]<br />
[[tt:Räsmi tel]]<br />
[[udm:Официальной кыл]]<br />
[[uk:Державна мова]]<br />
[[zh:官方语言]]<br />
[[zh-min-nan:Koaⁿ-hong gí-giân]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9Astava&diff=9646Ústava2006-11-12T17:00:56Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Ústava''' (lat. ''constitutio'', angl. a fr. ''constitution'', něm. ''Verfassung'', ''Grundgesetz'') je v ''materiálním'' smyslu soubor norem, které rozdělují [[státní moc]] a stanovují [[pravomoc|pravomoci]] nositelů státní moci. Ve ''formálním'' smyslu se jedná o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení [[občan]]ů vůči státu.<br />
<br />
Některé Ústavy (nikoli však česká) obsahují i [[katalog]] [[lidská práva|základních práv]]; v jiných je tato úprava provedena zvláštním [[právní předpis|právním předpisem]], např. [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]]. Ústava bývá až na výjimky (Velká Británie) [[psané právo|psaná]] a většinou i rigidní, tzn. jsou stanovena poměrně přísná pravidla, za nichž lze Ústavu změnit. Některá její ustanovení bývají absolutně rigidní, tzn. nezměnitelná, jiná jsou rigidní relativně, takže procedura jejich změny je přísnější než v případě prostých [[zákon]]ů, změna však není vyloučena.<br />
<br />
Některé státy ústavu ve formálním smyslu nemají, např. Spolková republika Německo nebo Stát Israel.<br />
<br />
Součástí moderních ústav bývá [[preambule]].<br />
<br />
== Ústavy platné na území České republiky ==<br />
# vladislavské zřízení zemské z roku 1500<br />
# obnovené zřízení zemské z roku 1627<br />
# dubnová ústava z roku 1848<br />
# březnová ústava z roku 1849<br />
# únorová ústava z roku 1861<br />
# prosincová ústava z roku 1867<br />
# prozatímní ústava z roku 1918<br />
# ústava z roku 1920<br />
# ústava 9. května z roku 1948<br />
# "socialistická" ústava z roku 1960<br />
# ústava ČR z 16. prosince 1992<br />
<br />
== Novely české ústavy ==<br />
# č. 347/1997 [[Sb.]] – zbytečná novela kvůli [[VÚSC]].<br />
# č. 300/2000 [[Sb.]] – vysílání vojsk.<br />
# č. 448/2001 [[Sb.]] – novela [[ČNB]]: místo péče o stabilitu měny nyní ČNB pečuje o cenovou stabilitu.<br />
# č. 395/2001 [[Sb.]] – změna dualistického systému mezinárodního práva na monistický.<br />
# č. 515/2002 [[Sb.]] – zbytečná novela kvůli referendu o [[EU]]. Ústava byla zaneřáděna jednorázovými [[právní norma|právními normami]], nyní již konsumovanými.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Česká ústava ve znění pozdějších předpisů]<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Zmoc%C5%88ovac%C3%AD_z%C3%A1kon&diff=9645Zmocňovací zákon2006-11-12T17:00:33Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Zmocňovací zákon''' je [[zákon]], jímž [[parlament]] svěří vládě moc vydávat [[nařízení]] s mocí zákona.<br />
<br />
V parlamentním systému neexistuje přísná dělba moci mezi zákonodárným sborem a vládou, vláda je ''de facto'' pouhým parlamentním výborem [[sui generis]]; cf. opačnou situaci v USA, kde president nemá zákonodárnou iniciativu, nebo ve Francii, kde má vláda vyhrazenou normotvornou působnost, do níž zákonodárce nesmí zasahovat.<br />
<br />
V [[Československo|Československu]] byl prvním zmocňovacím zákonem zákon č. 95/1933 [[Sb. z. a n.]], o mimořádné moci nařizovací, vydaný v době hospodářské krise k potlačení svobody obchodu. Byl několikrát novelisován: jeho platnost byla prodlužována a působnost rozšiřována. V této logice byl za II. republiky vydán ústavní zákon č. 330/1938 [[Sb.]], o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací.<br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
* [https://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=17368 Mnichov a druhá světová válka 1938–1945]<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=St%C3%AD%C5%BEnost&diff=9644Stížnost2006-11-12T17:00:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Stížnost''' je [[podání]] adresovaný veřejnoprávní nebo soukromoprávní osobě, jehož předmětem je nějaký nedostatek, nesprávné jednání nebo nečinnost adresáta nebo osoby, vůči níž má adresát nějakou pravomoc nebo odpovědnost, zejména nemá-li takové podání podle zvláštních právních předpisů jiný název. <br />
<br />
Dříve byla v civilním procesu stížnost zřejmě označována jako ''rekurs''.<br />
<br />
Stížnost v [[trestní řízení|trestním řízení]] je řádný [[opravný prostředek]] směřující proti [[právní moc|nepravomocnému]] [[usnesení]] (zatímco proti [[rozsudek|rozsudku]] je opravným prostředkem [[odvolání]]). Toto rozlišování mezi odvoláním a stížností mělo základ v [[trestní řád|trestním řádu]] z r. 1873, podle něhož bylo možno napadnout rozsudek jak odvoláním, tak zmateční stížností (odvolací a zmateční důvody se však lišily a různé byly i soudy, které o těchto opravných prostředcích rozhodovaly), dnes již jde o anachronismus a matoucí prvek. <br />
<br />
Výslovně se na stížnosti (stejně jako na žádosti a návrhu) ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu vztahuje i zákon č. 85/1990 [[Sb.]], o právu petičním. Podle tohoto zákona každý má právo se s nimi sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány. <br />
<br />
Po dlouhou dobu upravovala podávání a vyřizování stížností širokým okruhem organizací a orgánů vládní vyhláška č. 150/1958 [[Ú. l.]], o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Ta se obsahově zčásti překrývala s petičním zákonem, což vzbuzovalo pochybnosti o její závaznosti. Nakonec byla vládním nařízením č. 370/2005 k 1. lednu 2006 zrušena. <br />
<br />
== Podívejte se také na ==<br />
* [[Ústavní stížnost]]<br />
* [[Petice]]<br />
<br />
{{Wikipedie|Stížnost|[[:cs:User:ŠJů|ŠJů]]}}<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Identifik%C3%A1tor_listiny&diff=9643Identifikátor listiny2006-11-12T17:00:01Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Spisová značka''' ([[zkratka]] '''sp. zn.''') je jedinečné rozlišovací označení [[právní věc]]i používané [[orgán veřejné moci|orgánem veřejné moci]].<br />
<br />
== Konstrukce ==<br />
U [[správní úřad|správních úřadů]] není pojem spisová značka příliš vžitý. Její používání předepsal v § 17 nový [[správní řád]], zákon č. 500/2004 [[Sb.]] [[Soud]]y naproti tomu užívají jednotný systém, který pochází z 19. století a užívá se nejen v České republice, ale s menšími modifikacemi v celé střední Evropě, [[cf.]] IV ZR 32/50[http://www.futuo.org/Gerichtsurteile/Eigentumsrecht.html] nebo 1 Ob 862/47 [http://www.ratg.at/de/erben-verweisung-rechtsweg-229.aspx].<br />
<br />
Spisovou značku soudního spisu (např. '''4 C 192/2001''') tvoří čtyři části:<br />
# '''4''' je číslo [[soudní oddělení|soudního oddělení]] (senátu). Někdy má soud jen jeden rejstřík daného druhu, pak číselný prefix chybí, ale většinou soudy vedou pro každé soudní oddělení zvláštní rejstřík a potom je toto rozlišování nezbytné. U [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] se pro oddělení ([[senát (soudu)|senáty]]) používají římská čísla s tečkou, popř. '''Pl.''' v případě plenárních věcí, u [[obecný soud|obecných soudů]] arabská čísla bez tečky. Pokud byla věc převedena mezi dvěma odděleními, zapisují se staré i nové číslo oddělená lomítkem, např. '''12/31 Cm 441/1997'''.<br />
# '''C''' je označení [[Soudní rejstřík|rejstřík]]u, do kterého byla je věc zapsána. [[Vnitřní a kancelářský řád]] stanoví, že se číslo od písmene neodděluje mezerou (tj. '''4C'''), avšak to je [[mrtvá litera]], která se málokdy dodržuje.<br />
# '''192''' je pořadové číslo zápisu v rejstříku za daný rok.<br />
# '''2001''' je rok, k němuž se rejstřík vztahuje; obecné soudy dnes vesměs používají čtyřmístnou notaci, Ústavní soud s výjimkou roku 2000 setrval u dvoumístné.<br />
<br />
V daném příkladu jde tedy o občanskoprávní spornou věc zapsanou do rejstříku vedeného 4. oddělením soudu pro rok 2001 pod pořadovým číslem 192.<br />
<br />
== Číslo jednací ==<br />
'''Číslo jednací''' ('''č. j.''' nebo '''čj.''') má odlišný význam ve [[veřejná správa|veřejné správě]] a odlišný v [[soudnictví]]. Ve veřejné správě je to označení [[věc]]i, o níž [[úřad]] jedná. Jeho používání je předepsáno v § 67 odst. 2 věta druhá a § 69 odst. 1 věta druhá nového správního řádu. Jsou na něj stanoveny pouze minimální požadavky, takže mezi jednotlivými správními úřady panuje velká variabilita. V případě soudních písemností se číslo jednací konstruuje tak, že se ke spisové značce připojí spojovník a číslo listu první strany písemnosti založené v příslušném spisu, např. č. j. '''11 Tmo 214/2006-54''' označuje písemnost, která začíná ve spisu sp. zn. 11 Tmo 214/2006 na listu číslo 54.<br />
<br />
U správních úřadů není systém spisových značek a jednacích čísel jednotný pro celou veřejnou správu. Každý správní úřad používá jiné označování, minimálním standardem je pouze to, že v čísle jednacím je obsaženo pořadové číslo iniciačního dokumentu (dokumentu, na jehož základě bylo [[správní řízení]] nebo jiné řízení zahájeno) a letopočet; to předepisuje ustanovení § 2 odst. 10 [[vyhláška|vyhlášky]] č. 646/2004 [[Sb.]], o podrobnostech výkonu spisové služby: "Dokument se označuje číslem jednacím. Číslo jednací obsahuje vždy zkratku označení určeného původce nebo jeho organizační jednotky, pořadové číslo zápisu dokumentu v podacím deníku a označení kalendářního roku, v němž je dokument evidován."<br />
<br />
Ve veřejné správně je číslo jednací a spisová značka obvykle nijak neliší. Výjimkou tvoří odpovědi prvopisem, kdy se nezakládá spis, takže spisová značka neexistuje. Příklady: sp. zn. nebo čj. '''NKÚ-0008/07''', sp. zn. nebo čj. '''JMK 101345/2006''' a sp. zn. nebo čj. '''S-JMK 47846/2006/OD/Bo'''.<br />
<br />
== Značka ==<br />
Často vzniká potřeba jednoznačné identifikace dokumentu ve spisu, když samotné číslo jednací (zde spíše spisová značka) nestačí. Název identifikace dokumentu není žádným předpisem předepsán. Z tradiční podoby memoranda (typ dokumentu se záhlavím „Váš dopis značky/ze dne Naše značka Vyřizuje/linka V Hradci Králové dne“) se podává, že by se mu mělo říkat značka. Název "spisová značka", který se občas objevuje, je nesprávný. Příklady: zn. '''NKÚ-0008/07-1''', zn. '''JMK 101345/2006-01''' a zn. '''S-JMK 47846-01/2006/OD/Bo'''.<br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
* instrukce ministerstva vnitra České republiky ze dne 25. 5. 1992, č. VSC/1-793/92, o spisové službě (historicky důležitá [[interní instrukce]])<br />
* Vyhláška č. 646/2004 [[Sb.]], o podrobnostech výkonu spisové služby<br />
* Ivan Bittner ''[[et al.]]'': ''Spisová a archivní služba ve státní správě, samosprávě a v podnikatelské sféře.'' 3. vydání, Linde, Praha 2005, ISBN 80-7201-549-4<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[spis]]<br />
* [[soudní rejstřík]]<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Porota&diff=9642Porota2006-11-12T16:59:30Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Porota''' (angl., fr. ''jury'', něm. ''Jury'', ''Geschworene'') je sbor [[laik]]ů (zástupců veřejnosti), který jako [[soud]]ní [[orgán]] rozhoduje o faktické otázce (nikoliv právní), kterou jí soud předloží.<br />
<br />
''Velká porota'' (angl. ''grand jury''), která rozhodovala o přípustnosti obžaloby, byla vesměs zrušena, ve Francii již v roce 1808. Výjimkou je zejména federální trestní jurisdikce v USA, kde to zakazuje V. dodatek ústavy. ''(Malá) porota'' vynáší [[rozsudek|verdikt]], tj. rozhoduje o [[vina|vině]] nebo nevině obžalovaného nebo žalovaného.<br />
<br />
Právo na porotu je jedním z nejdůležitějších znaků systému ''[[common law]]''. Je předmětem vášnivých diskussí veřejnosti a porota je předmětem mnoha uměleckých ztvárnění. Zavedení poroty bylo nejvýraznějším znakem přesunu od čistě inkvisičního procesu k více kontradiktornímu, tedy nynějšímu smíšenému, v kontinentálním právu. První zemí, která se inspirovala anglosaským příkladem, byla Francie dne 16. září 1791.<br />
<br />
V českých zemích byla porota zavedena dne 18. května 1848 pro tiskové delikty. Protože porota jako vrcholně demokratický prvek je na obtíž všem diktaturám, byly poroty dne 11. ledna 1852 poprvé zrušeny. Obnoveny byly v roce 1869 pro tiskové delikty a plně v roce 1873. Komplexní úpravou porot byl zákon č. 232/1946 [[Sb.]], o porotních soudech. Poroty byly zrušeny dne 22. prosince 1948 zákonem č. 319/1948 [[Sb.]], o zlidovění soudnictví. Důvodová zpráva to tehdy přešla pouze tímto konstatováním: "Porotní soudy se zrušují, účast lidu při rozhodování ve věcech trestních je zajištěna složením senátů."[http://psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0160_05.htm] Nahradili ji soudci z lidu, což je orgán, který se neosvědčil.<br />
<br />
Odpůrci porotních soudů namítají, že porotní soudy, složené z laiků, jsou snáz než soudci z povolání ovlivnitelné psychologickými triky [[obhájce|obhájců]], profesionálních [[advokát]]ů.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* Porota. In Ottův slovník naučný XX, pp. 253–255<br />
* [[:en:Grand jury|Grand jury]] (anglicky)<br />
<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
<br />
[[de:Jury]]<br />
[[en:Jury]]<br />
[[eo:Ĵurio]]<br />
[[es:Jurado]]<br />
[[fr:Jury]]<br />
[[gl:Xurado]]<br />
[[he:חבר מושבעים]]<br />
[[pl:Ława przysięgłych (prawo)]]<br />
[[pt:Júri]]<br />
[[sv:Jury]]<br />
[[ur:جیوری]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kancel%C3%A1%C5%99&diff=9641Kancelář2006-11-12T16:58:34Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Kancelář''' je [[organisační jednotka]] veřejné správy nebo [[justice]]. Na rozdíl od [[úřad]]u nemá vlastní agendu a slouží pouze jako pomocný útvar [[orgán]]u.<br />
<br />
Kancelář lze nejlépe přirovnat k [[oddělení]] úřadu, jehož orgán (vedoucí) má k ruce podřízené, [[referent]]y a pomocný personál (sekretáře).<br />
<br />
Některé typické kanceláře jsou z historických důvodů nazývány úřady, např. [[úřad vlády]]. Ten se však kvůli přípravě státní služby stal [[správní úřad|správním úřadem]]. Podobná je situace Úřadu [[Rada pro rozhlasové a televisní vysílání|Rady pro rozhlasové a televisní vysílání]].<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* zákon č. 654/1919 [[Sb. z. a n.]], kterým se zřizuje Kancelář presidenta republiky[http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1401_00.htm], [http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1940_00.htm], [http://psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/095schuz/s095002.htm] (zrušený)<br />
* zákon č. 176/1968 [[Sb.]], o Kanceláři presidenta republiky, ve znění zákona č. 129/1970 [[Sb.]] (zrušený)<br />
* zákonné opatření č. 16/1976 [[Sb.]], o Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů (zrušené)<br />
* zákon č. 135/1991 [[Sb.]], o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů (zrušený)<br />
* zákon č. 114/1993 [[Sb.]], o Kanceláři prezidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Hazard&diff=9640Hazard2006-11-12T16:58:24Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (- Sb. + Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Hazard''' je klassickým předmětem [[přestupek|přestupku]].<br />
<br />
Podle § 522 trestního zákona z roku 1852, který upravoval zločiny, přečiny i přestupky, byla hazardní hra trestána [[trest]]em od 10 do 900 zlatých, z něhož třetina vydobytá připadla udavači. Podle § 137 trestního zákona správního z roku 1950 se hraní hazardní hry trestalo pokutou 12 500 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo odnětím svobody až na jeden měsíc. Kdo se živil hazardem, mohl být potrestán až desetinásobným peněžitým trestem nebo šestinásobně delším vězením.<br />
<br />
V rámci zásadní reformy právního řádu po přijetí "socialistické" ústavy v roce 1960, byl trestní zákon správní zrušen a nahrazen nekvalitním zákonem č. 60/1961 [[Sb.]], o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Ten přestupek ''hazardní hry'' neupravoval, takže tím byl hazard legalisován.<br />
<br />
== Etymologie ==<br />
Slovo ''hazard'' se do češtiny dostalo přes španělštinu ''(azar)''. V dnešní španělštině však ''[[:es:azar|azar]]'' znamená ''jev, událost''. Slovo ''hazard'' pochází z arabského ''az-zahr'' (زهر, kostky). Česká forma "hasard", a obdobně v němčině ''Hasard'', je hyperkorektní a postrádá etymologického podkladu. Vznikla pod vlivem francouzštiny některá slova s původním ''z'' jsou přejímána se ''s'', jako pravý opak moderní češtiny, kde vládne zetism.<br />
<br />
== {{Reference}} ==<br />
* ''Hasard''. In Ottův slovník naučný X, p. 929<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?apm=0&aid=rgb&datum=18520004&zoom=2&seite=00000587&x=8&y=7 § 522 trestního zákona z roku 1852] (německy)<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[de:Hazard (Würfelspiel)]]<br />
[[en:Hazard (game)]]<br />
[[fr:Hasard]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C5%BDebrota&diff=9603Žebrota2006-11-12T11:33:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Žebrota''' dnes není v českém právním řádu nijak definována.<br />
<br />
Až do r. 1950 platil [[zákon]] č. 89/1885 [[říšský zákoník|ř. z.]] o robotárnách a polepšovnách, který v § 2 stanovil:<br />
<br />
<em><blockquote>Pro žebrotu budiž potrestán:<br />
<br />
# kdo na veřejných místech nebo dům od domu žebrá nebo ze zahálčivosti dovolává se veřejné dobročinnosti;<br />
# kdo nedospělé k žebrotě svádí, vysílá neb jiným přenechává.<br />
<br />
Trestem jest tuhé vězení od osmi dnů až do tří měsíců.</blockquote></em><br />
<br />
V době [[totalitní režim|totalitního režimu]] nebyla žebrota sice ''[[explicite]]'' zakázána, avšak [[státní orgán]]y ji nepřipouštěly, neboť její provozování nebylo v souladu s oficiální ideologickou doktrinou, že tzv. socialistický člověk je [[stát]]em natolik hmotně zabezpečen, že žebrat nemusí. Objevovaly se excesy, kdy komunistická policie (Veřejná bezpečnost) zasahovala proti průvodům maturantů, kteří ve městech prováděli sbírky na maturitní ples.<br />
<br />
Po r. 1989 se objevily tendence zakázat žebrání na [[veřejné prostranství|veřejných prostranstvích]] v [[obec|obcích]]. Tuto úpravu provedly s odvoláním na zákonné zmocnění § 10 [[obecní zřízení|obecního zřízení]], tj. jako opatření k ochraně [[veřejný pořádek|veřejného pořádku]], [[obecně závazná vyhláška|obecně závaznými vyhláškami]] např. Bochov, Brno, Broumov, Brumov-Bylnice, Františkovy Lázně, Hodonín, Horšovský Týn, Cheb, Chomutov, Jablunkov, Jilemnice, Kostelec nad Orlicí, Plzeň, Postoloprty, Hlavní město Praha, Prachatice, Přelouč, Rosice, Rýmařov, Stružná, Ústí nad Labem, Veselí nad Moravou, Vimperk, Zlín a Žďár nad Sázavou.<br />
<br />
Chebskou vyhlášku však v r. 2004 zrušil [[Ústavní soud]], který v [[nález (soudu)|nález]]u [[spisová značka|sp. zn.]] Pl. ÚS 50/03 dovodil, že obecní zřízení umožňuje stanovit jen takové zákazy, které se vztahují na některá veřejná prostranství v obci, nikoli paušálně na všechna.<br />
<br />
V reakci na tento nález proto obce své vyhlášky [[novela|novelisovaly]]. Např. v Praze je nyní zakázáno žebrání na těchto místech:<br />
* v prostorách metra, včetně přístupových a výstupních cest<br />
* ve vozidlech městské hromadné dopravy<br />
* na železničních stanicích a zastávkách a v okruhu 100 m od nich<br />
* na zastávkách linkové osobní dopravy a v okruhu 100 m od nich<br />
* na letištích a v okruhu 100 m od nich<br />
* u mateřských škol, základních škol a základních uměleckých škol a v okruhu 100 m od nich<br />
* u zastupitelských úřadů cizích států a v okruhu 100 m od nich<br />
* na vymezených veřejně přístupných místech na území města (28. října, Celetná, Havířská, Hradčanské nám., Jindřišská, Kaprova, Karlova, Karlův most, Ke hradu, Křižovnická, Křižovnické nám., Loretánské nám., Maislova, Melantrichova, Malé nám., Malostranské nám., Mariánské nám., Michalská, Mikulášská, Mostecká, Na můstku, Na příkopě, Národní, nám. Franze Kafky, nám. Republiky, Nerudova, Pařížská, Platnéřská, Pohořelec, Staré zámecké schody, Staroměstské nám., U Obecního domu, U radnice, Uhelný trh, Václavské nám., Vodičkova, Zámecké schody, Železná a Nádraží, Štefánikova a Plzeňská, v rozsahu pěší zony Anděl)<br />
<br />
Mnohé další z uvedených vyhlášek (např. bochovská) [[judikát]] Ústavního soudu nerespektují, avšak zatím zrušeny nebyly.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[veřejný pořádek]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C4%8Cesk%C3%A1_republika&diff=9602Česká republika2006-11-12T11:33:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Česká republika''' je [[veřejnoprávní korporace]] – [[stát]]. Vznikla – pod názvem Česká socialistická republika – dne 1. ledna 1969.<br />
<br />
Dne 1. ledna 1993 se Česká republika stala jedním ze dvou nástupnických států po [[ČSFR|České a Slovenské Federativní Republice]].<br />
<br />
Tam, kde české [[právní předpis]]y hovoří o státu, mají zpravidla na mysli Českou republiku.<br />
<br />
[[Kategorie:Mezinárodní právo veřejné]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C4%8Cesk%C3%A1_advok%C3%A1tn%C3%AD_komora&diff=9601Česká advokátní komora2006-11-12T11:33:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Česká advokátní komora''' ('''ČAK''') je stavovskou organisací sdružující [[advokát]]y. Členství v ní je pro všechny povinné ze zákona.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* http://www.cak.cz<br />
<br />
[[Kategorie:Justice]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9A%C5%99ad_vl%C3%A1dy_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky&diff=9600Úřad vlády České republiky2006-11-12T11:33:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Úřad vlády České republiky''' je atypický [[správní úřad]].<br />
<br />
Až do 28. května 2002 byl Úřad vlády České republiky normální [[kancelář]]í, obdobně jako vládní kanceláře (kanceláře [[premiér]]ů) jiných zemí. V rámci zřízení státní služby (k jejímuž vzniku dosud nedošlo) byl s okamžitou účinností Úřad vlády České republiky přeměněn na správní úřad. Důvodová zpráva to odůvodnila takto: ''"Podle dosavadní právní úpravy [§ 28 odst. 2 zákona č. 2/1969 [[Sb.]], o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon)] není Úřad vlády České republiky ústředním orgánem státní správy, v jehož čele není člen vlády. Jeho právní povaha není jasná. Podle tzv. kompetenčního zákona plní tento úřad úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů. Úřad vlády nedisponuje žádnými výkonnými oprávněními, která však budou při ústředním řízení státní služby nezbytná."''<br />
<br />
Proti nesystémové přeměně vládní kanceláře na správní úřad nikdo nic nenamítal, a proto byla schválena.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&T=793 Sněmovní tisk č. 793]<br />
* [http://www.mvcr.cz/sbirka/2002/zakon_05.html#castka_84 zákon č. 219/2002 [[Sb.]], kterým se provádějí změny v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a mění se zákon č. 2/1969 [[Sb.]], o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9A%C5%99ad&diff=9599Úřad2006-11-12T11:33:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Úřad''' je souhrn kompetencí vyhrazený vykonavateli veřejné moci.<br />
<br />
V českém [[právo|právu]] se [[soud]]y jako úřady neoznačují, takže je tento pojem uměle redukován na výhradně [[správní úřad]]y. Proto je užití adjektiva ''správní'' v českém právu dosud nadbytečné. V theorii však může být obsah tohoto pojmu širší a zahrnovat i další [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]], jako např. [[policii]], [[soud]]y a [[církevní právo|církev]]ní nebo [[vojenský úřad|vojenské úřady]]. Podle dřívější úpravy byla úřadem také [[pošta]].<br />
<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=%C3%9Azemn%C3%AD_jednotka&diff=9598Územní jednotka2006-11-12T11:33:05Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Územní jednotka''' je [[právo|právní]] pojem označující celek nějakého území, který má něco společného.<br />
<br />
Může ale nemusí mít právní subjktivitu. Územní jednotka musí být stanovena zákonem. Většina územních jednotek je stanovena zákon č. 36/1960 [[Sb.]], o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů.<br />
<br />
V [[ČR]] existují tyto územní jednotky:<br />
# [[osada]]<br />
# [[městská část]]<br />
# [[obec]] – základní územní samosprávný celek<br />
# [[vojenský újezd]] – není uveden v čl. 99 ústavy, a proto je jejich další existence protiústavní.<br />
# [[okres]]<br />
# samosprávný [[kraj]] – vyšší územní samosprávný celek (VÚSC)<br />
# "správní" kraj<br />
# [[region soudržnosti]]<br />
# [[stát]]<br />
<br />
Na rozdíl od [[správní obvod|správního obvodu]], který je pouhou hranicí územní působnosti správního úřadu, je územní jednotka celkem, např. několika obcí. ''Malé okresy'' tedy územní jednotkou nejsou, nýbrž se jedná o pouhé správní obvody městských úřadů s rozšířenou působností.<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%AD_spr%C3%A1vn%C3%AD_%C3%BA%C5%99ad&diff=9597Nejvyšší správní úřad2006-11-12T11:32:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Ústřední správní úřad''' nebo '''nejvyšší správní úřad''' (zastarale ''ústřední orgán státní správy'') je [[správní úřad]], který stojí na vrcholu správní hierarchie a jemuž není nadřízen žádný jiný úřad. Příkladem ústřednho správního orgánu je [[ministerstvo]].<br />
<br />
Soudní [[judikatura]] nesprávně dovodila, že postavení ústředního správního úřadu nepřísluší automaticky každému úřadu, který jinému správnímu úřadu nepodléhá, ale toto postavení mu musí být přiznáno [[kompetenční zákon|kompetenčním zákonem]]. Proto postavení ústředního správního úřadu nepřísluší např. [[Úřad pro ochranu osobních údajů|Úřadu pro ochranu osobních údajů]], přestože tento úřad materiálně bezpochyby ústředním správním úřadem je.<br />
<br />
Zvláštní, v [[Ústava|Ústavě]] zakotvené, postavení přísluší [[ČNB|České národní bance]]. Od 5.5.2006 převzala [[ČNB|České národní banka]] agendu Komise pro cenné papíry.<br />
<br />
<br />
V České republice působí tyto ústřední správní úřady:<br />
#[[Ministerstvo financí]]<br />
#[[Ministerstvo zahraničních věcí]]<br />
#[[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy]]<br />
#[[Ministerstvo kultury]]<br />
#[[Ministerstvo práce a sociálních věcí]]<br />
#[[Ministerstvo zdravotnictví]]<br />
#[[Ministerstvo spravedlnosti]]<br />
#[[Ministerstvo vnitra]]<br />
#[[Ministerstvo průmyslu a obchodu]]<br />
#[[Ministerstvo pro místní rozvoj]]<br />
#[[Ministerstvo zemědělství]]<br />
#[[Ministerstvo obrany]]<br />
#[[Ministerstvo dopravy]]<br />
#[[Ministerstvo životního prostředí]]<br />
#[[Ministerstvo informatiky]]<br />
#[[Český statistický úřad]]<br />
#[[Český úřad zeměměřický a katastrální]]<br />
#[[Český báňský úřad]]<br />
#[[Úřad průmyslového vlastnictví]]<br />
#[[Úřad pro ochranu hospodářské soutěže]]<br />
#[[Správa státních hmotných rezerv]]<br />
#[[Státní úřad pro jadernou bezpečnost]]<br />
#[[Národní bezpečnostní úřad]]<br />
#[[Energetický regulační úřad]]<br />
#[[Úřad vlády České republiky]]<br />
#[[Český telekomunikační úřad]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%BD_po%C5%99%C3%A1dek&diff=9596Veřejný pořádek2006-11-12T11:32:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Veřejný pořádek''' (angl. ''public order'', fr. ''ordre public'', něm. ''öffentliche Ordnung'') patří mezi tzv. [[neurčitý pojem|neurčité pojmy]] [[správní právo|správního práva]]. Ačkoli není v žádném [[právní předpis|právním předpisu]] definován, operuje s ním celá řada [[právní norma|právních norem]].<br />
<br />
Obvykle je jím míněn ideální stav společnosti, který se vyznačuje řádem, bezpečností a klidem – takovou definici však v právní normě použít nelze, protože jde fakticky o definici kruhem.<br />
<br />
K ochraně veřejného pořádku jsou příslušné v prvé řadě [[policie]], [[Policie České republiky|státní]] i [[obecní policie|obecní]], a orgány [[obec|obcí]].<br />
<br />
== Pojem veřejného pořádku v českém právním řádu ==<br />
Vedle [[zákon]]a o Policii České republiky a o obecní policii se pojem veřejného pořádku vyskytuje zejména v těchto dalších právních předpisech a normách:<br />
# v [[obecní zřízení|obecním řízení]] se stanoví, že obec může upravit záležitosti veřejného pořádku [[obecně závazná vyhláška|obecně závaznou vyhláškou]] (viz dále)<br />
# zákon o [[přestupek|přestupcích]] obsahuje [[marginální rubrika|marginální rubriku]] "Přestupky proti veřejnému pořádku"; žádný konkrétní přestupek (s nevýznamnou výjimkou drážního přestupku) však pomocí tohoto pojmu definován není<br />
# zájem na ochraně veřejného pořádku je jedním z důvodů, umožňujících vyloučit veřejnost z jednání [[soud]]u<br />
# s ohledem na ochranu veřejného pořádku lze v nezbytných případech omezit svobodu náboženského vyznání, svobodu pohybu, svobodu shromažďování a svobodu spolčování, včetně práva na sdružování v [[odbory|odborech]]; tato ustanovení, obsažená v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], však zdůrazňují, že musí jít o opatření subsidiární, v demokratické společnosti nezbytné<br />
# [[cizinecký zákon]] umožňuje z důvodu ohrožení veřejného pořádku nevpustit [[cizinec|cizince]] na [[území]] České republiky nebo jej adminstrativně [[vyhoštění|vyhostit]] (viz dále)<br />
# nelze pořádat [[veřejná sbírka|veřejnou sbírku]] k účelu, který je v rozporu s ochranou veřejného pořádku<br />
# nemůže vzniknout a působit [[církev]] nebo [[náboženská společnost]], jejíž učení nebo činnost je v rozporu s ochranou veřejného pořádku<br />
# [[obchodní zákoník]] stanoví, že soud prohlásí [[obchodní společnost]] za neplatnou, jestliže předmět jejího [[podnikání]] odporuje veřejnému pořádku<br />
# v [[mezinárodní právo soukromé|mezinárodním právu soukromém]] se [[kautela]] veřejného pořádku uplatňuje na několika místech:<br />
#* české orgány neposkytnou právní pomoc formou [[dožádání]], pokud se požadovaný úkon příčí domácímu veřejnému pořádku<br />
#* v řízení se nepoužije právního předpisu cizího státu, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat (příslušná marginální rubrika zní "Veřejný pořádek")<br />
#* nebude [[uznání cizozemského rozhodnutí|uznáno]] ani [[výkon rozhodnutí|vykonáno]] cizozemské [[rozhodnutí]], jestliže by se jeho uznání příčilo domácímu veřejnému pořádku<br />
# obdobně se neuzná a nevykoná cizozemský [[rozhodčí nález]], který odporuje veřejnému pořádku<br />
<br />
Historicky významné je použití pojmu veřejného pořádku v ustanovení § 26 [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného zákoníku občanského]], podle něhož jsou nepřípustné [[právnická osoba|právnické osoby]], které je "zřejmě příčí veřejnému pořádku".<br />
<br />
== Výkladové obtíže ==<br />
Neurčitost pojmu veřejný pořádek vede k celé řadě [[výklad]]ových problémů. Známé jsou např. potíže v otázce obecně závazných vyhlášek vydávaných [[obec|obcemi]]. Podle ustanovení § 10 písm. a) [[obecní zřízení|obecního zřízení]] může obec stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s [[dobré mravy|dobrými mravy]], ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých [[veřejné prostranství|veřejných prostranství]] v obci jsou takové činnosti zakázány. Tato [[právní norma]] je nepochopením maximy, že právo je minimem morálky, a proto jsou dobré mravy pouhý korrektiv, nikoliv paralelní právní systém, který by měl být právem vynucován.<br />
<br />
Toto ustanovení bylo některými obcemi vyloženo [[extensivně]] a např. [[město]] Cheb vyhláškou č. 3/2003 zakázalo na veřejných prostranstvích ve městě ponechávat volně pobíhat [[zvíře|zvířata]], [[žebrota|žebrat]], prodávat, podávat nebo konsumovat [[alkoholický nápoj|alkoholické nápoje]]. [[Ústavní soud]] tuto vyhlášku svým [[nález (soudu)|nález]]em [[spisová značka|sp. zn.]] Pl. ÚS 50/03 v příslušných částech zrušil, když dospěl k závěru, že tato úprava není ústavně konformní, neboť obec jí překročila [[zákon]]né zmocnění (viz článek [[Žebrota]]).<br />
<br />
Další problémy vyvolává nejasnost pojmu veřejný pořádek v ustanovení § 9 odst. 1 písm. l) cizineckého zákona, které umožňuje odepřít cizinci vstup na území České republiky, jestliže je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit výkon soudních či správních rozhodnutí. [[Policie]] toto ustanovení vykládá značně extensivně a na jeho základě v určitých obdobích (např. konání technoparty) odpírá vstup na území republiky velkému počtu osob, u nichž při osobní prohlídce zjistí, že u sebe mají materiály s politickým obsahem, tudíž má podezření, že by se v České republice zúčastnily [[občanské shromáždění|občanských shromáždění]].<br />
<br />
Jestliže cizinec "úmyslně ohrozí veřejný pořádek" [§ 19 odst. 1 písm. a) cizineckého zákona], může jej policie administrativně vyhostit: v r. 2000 tak bylo vyhoštěno cca 1&nbsp;000 účastníků pražských demonstrací proti zasedání Mezinárodního měnového fondu-Světové banky, avšak když jedna z vyhoštěných účastnic toto rozhodnutí napadla [[správní žaloba|správní žalobou]], [[soud]] jí dal za pravdu a [[rozhodnutí]] jako nezákonné zrušil, neboť pouhá účast na demonstraci nemůže být posuzována jako narušení veřejného pořádku.<br />
<br />
Čas od času se lze setkat se zneužíváním ochrany veřejného pořádku v případech [[shromáždění občanů]], která obecní úřady zakazují z důvodu, že by jejich konání mohlo narušit veřejný pořádek: jak však vyplývá z ustanovení čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, takový výklad vybočuje daleko mimo ústavní rámec – každé občanské shromáždění představuje nutně narušení veřejného pořádku a zakázat je lze jen tehdy, kdyby to bylo opatření v demokratické společnosti zcela nezbytné pro ochranu [[ústavní řád|ústavním řádem]] chráněných hodnot.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[obecně závazná vyhláška]]<br />
* [[žebrota]]<br />
* [[vyhoštění]]<br />
* [[shromáždění občanů]]<br />
* [[:en:public order crime|public order crime]] (anglicky)<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[fr:Ordre public]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_spr%C3%A1va&diff=9595Veřejná správa2006-11-12T11:32:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Veřejná správa''' je buď<br />
# druh činnosti (funkční pojetí), nebo<br />
# instituce, která ji vykováná (organisační pojetí)<br />
<br />
== Organisace veřejné správy ==<br />
Veřejné správa je organisována do těchto útvarů:<br />
# '''správní úřady''' – státní [[správní úřad]]y a samosprávné správní úřady. V Německu nejsou správní úřady obvyklé. Místo nich je orgán správy + kancelář (jako je u nás ombudsman nebo v některých věcech ministr spravedlnosti). Typicky: Úřad na ochranu osobních údajů (ČR) – Federální komisař na ochranu osobních údajů (SRN).<br />
# '''kanceláře''' – na rozdíl od správního úřadu, který vydává [[správní akt]]y, je kancelář pomocný útvar, sloužící orgánu správního úřadu, např. Úřad vlády, který slouží předsedovi vlády. V čele kanceláře stojí kancléř.<br />
# '''veřejné sbory'''<br />
## '''ozbrojené síly''' – nejrůznější druhy vojsk, např. pozemní, letectvo, námořnictvo, marína (námořní pěchota) etc.<br />
## '''bezpečnostní sbory''' – policie, hasiči, vězeňská služba, civilní zpravodajské služby.<br />
# '''veřejné ústavy''' – nesamostatné (bez právní subjektivity): v platném právním řádu organisační složky státu – a samostatné (s právní subjektivitou): v platném právním řádu obecně prospěšné společnosti a rozpočtové organisace. Např. základní a střední školy, knihovny, koupaliště, pohřebiště, etc.<br />
# '''veřejné podniky''' – na rozdíl od veřejných ústavů mají dosahovat zisku. V některých právních řádech mají formu kapitálových obchodních společností.<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=St%C3%AD%C5%BEnost&diff=9594Stížnost2006-11-12T11:32:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Stížnost''' je [[podání]] adresovaný veřejnoprávní nebo soukromoprávní osobě, jehož předmětem je nějaký nedostatek, nesprávné jednání nebo nečinnost adresáta nebo osoby, vůči níž má adresát nějakou pravomoc nebo odpovědnost, zejména nemá-li takové podání podle zvláštních právních předpisů jiný název. <br />
<br />
Dříve byla v civilním procesu stížnost zřejmě označována jako ''rekurs''.<br />
<br />
Stížnost v [[trestní řízení|trestním řízení]] je řádný [[opravný prostředek]] směřující proti [[právní moc|nepravomocnému]] [[usnesení]] (zatímco proti [[rozsudek|rozsudku]] je opravným prostředkem [[odvolání]]). Toto rozlišování mezi odvoláním a stížností mělo základ v [[trestní řád|trestním řádu]] z r. 1873, podle něhož bylo možno napadnout rozsudek jak odvoláním, tak zmateční stížností (odvolací a zmateční důvody se však lišily a různé byly i soudy, které o těchto opravných prostředcích rozhodovaly), dnes již jde o anachronismus a matoucí prvek. <br />
<br />
Výslovně se na stížnosti (stejně jako na žádosti a návrhu) ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu vztahuje i zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Podle tohoto zákona každý má právo se s nimi sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány. <br />
<br />
Po dlouhou dobu upravovala podávání a vyřizování stížností širokým okruhem organizací a orgánů vládní vyhláška č. 150/1958 [[Ú. l.]], o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Ta se obsahově zčásti překrývala s petičním zákonem, což vzbuzovalo pochybnosti o její závaznosti. Nakonec byla vládním nařízením č. 370/2005 k 1. lednu 2006 zrušena. <br />
<br />
== Podívejte se také na ==<br />
* [[Ústavní stížnost]]<br />
* [[Petice]]<br />
<br />
{{Wikipedie|Stížnost|[[:cs:User:ŠJů|ŠJů]]}}<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=St%C3%A1tn%C3%AD_spr%C3%A1va&diff=9593Státní správa2006-11-12T11:32:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Státní správa''' je jednou ze složek [[veřejná správa|veřejné správy]]: je to správa vykonávaná [[státní úřad|státními úřady]] nebo [[úřad]]y<br />
[[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávních korporací]] v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]]. Neboť termín [[veřejná správa]] je poměrně nový, často se hovoří o státní správě tam, kde jde ve skutečnosti o [[veřejná správa|veřejnou správu]], popř. se tyto termíny používají ''promiscue''.<br />
<br />
Vztah mezi [[státní úřad|státními úřady]] a [[územní samospráva|orgány území samosprávy]] může být v zásadě upraven třemi způsoby:<br />
# Jednou možností je, že státní správa se svěří výhradně [[státní úřad|státním úřadům]], takže [[územní samospráva|samosprávným orgánům]] bude příslušet pouze výkon [[samostatná působnost|samostatné působnosti]]. Tento model má významnou výhodu v tom, že zpravidla nevznikají pochybnosti o [[podjatost|nepodjatosti]] pracovníků [[správní úřad|správních úřadů]], neboť ti nepodléhají [[územní samospráva|územní samosprávě]], nejsou její součástí a na jejích orgánech jsou zcela nezávislí. Tento model je však nákladný, neboť administrativa musí být i na lokální úrovni plně duplicitní.<br />
# Další možný model svěřuje veškerou státní správu na nižší než ústřední úrovni [[územní samospráva|orgánům územní samosprávy]]. Tím ovšem vznikají problémy s dvojí loyalitou [[úředník]]ů, kteří jsou zároveň orgány [[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávních korporací]] a zároveň by měli být na těchto korporacích nezávislými [[úředník]]y [[stát]]u. Má-li např. [[stavební úřad]] rozhodnout o vydání [[stavební povolení|stavebního povolení]], je-li [[stavebník]]em [[obec]], vzniká těžko řešitelný problém, neboť nelze předpokládat [[nepodjatost]] u osoby, která je [[účastník]]u [[řízení]] po [[pracovní právo|pracovněprávní]] stránce podřízena a z jeho [[rozpočet|rozpočtu]] je placena.<br />
# Třetí model ponechává některé specialisované, složité [[působnost|kompetence]] územním složkám [[státní úřad|státních úřadů]], zatímco ostatní svěřuje [[územní samospráva|samosprávě]]. Tento model se používá i v [[Česká republika|České republice]]: některé [[úřad]]y jsou [[stát]]ní ([[finanční správa]], [[Český statistický úřad]], [[sociální zabezpečení|správa sociálního zabezpečení]] apod.), zatímco jiné vykonává v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] [[územní samospráva]] ([[přestupek|přestupková agenda]], [[státní stavební dohled]] a [[územní plánování]], [[živnostenský úřad|živnostenské úřady]] apod.).<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[veřejná správa]]<br />
* [[územní samospráva]]<br />
* [[zájmová samospráva]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%BEaloba&diff=9592Správní žaloba2006-11-12T11:32:05Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní žaloba''' je zvláštním druhem [[žaloba|žaloby]], která se užívá ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]].<br />
<br />
Toto označení je spíše tradiční, ve skutečnosti neexistují mezi správní a civilní žalobou žádné významné rozdíly.<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD&diff=9591Správní řízení2006-11-12T11:31:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní řízení''' (angl. ''administrative proceedings'', fr. ''procès administratif'', ''procédure administrative'',<br />
něm. ''Verwaltungsverfahren'') je druh [[řízení]], jímž [[správní úřad]]y jednají s [[fysická osoba|fysickými]] a [[právnická osoba|právnickými osobami]]. Předpisem komplexně upravujícím správní řízení je [[správní řád]].<br />
<br />
Správní řízení je universální procesní režim, tzn. není dovoleno, aby správní úřad činil úkony vůči fysickým a právnickým osobám mimo jeho rámec; přestože se hovoří např. o [[daně|daňovém]] nebo [[přestupek|přestupkovém řízení]], jde pouze o zvláštní podtypy správního řízení. Totéž platí i o různých kontrolních nebo inspekčních řízeních, u kterých se úřady někdy snaží předstírat, že se o správní řízení nejedná, takže [[účastník]]ům v něm nepříslušejí žádná [[právo#Hmotná a procesní práva|procesní práva]]. Takový postup je však nezákonný.<br />
<br />
Správní řízení [[zásadně]] směřuje k vydání [[rozhodnutí]], jehož [[rozhodnutí#Právní moc a vykonatelnost|právní mocí]] se řízení končí.<br />
<br />
Ve správním řízení být zvykem hovořit místo o (procesních) stranách o účastnících řízení, tyto termíny jsou však záměnné.<br />
<br />
== Zásady správního řízení ==<br />
Správní řízení, zvlášť v moderním (tzv. judicialisovaném) pojetí, je v mnoha aspektech blízké řízení před [[soud]]em, je jeho zjednodušenou podobou. Uplatňují se v něm proto i některé shodné zásady; v řadě směrů se však toto řízení od řízení před soudem liší.<br />
# '''Zásada legality''' a '''zásada oficiality'''. Správní úřad jedná ve správním řízení jen na základě zákonného zmocnění a z úřední povinnosti. Svévole a [[diskriminace|diskriminační]] přístupy jsou vyloučeny, a to i tehdy, když zákon dává správnímu úřadu možnost rozhodnout na základě [[správní uvážení|správního uvážení]].<br />
# '''Zásada písemnosti.''' Všechny podklady pro rozhodnutí musejí být zachyceny v písemné podobě a musejí být součástí [[spis]]u.<br />
# '''Zásada ústnosti''' platí jen v některých řízeních, např. v [[přestupek|řízení přestupkovém]]. V jiných případech může správní úřad od ústního jednání upustit a rozhodnout jen na základě písemných podkladů, které sám shromáždil nebo které předložili účastníci řízení.<br />
# '''Zásada [[audiatur et altera pars]]''' zajišťuje účastníkům právo seznámit se se všemi podklady, na jejichž základě bude vydáno rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.<br />
# '''Zásada přímosti''' brání rozhodovat na základě hodnocení důkazů "z druhé ruky", např. toho, jak byly vyhodnoceny jiným správním orgánem nebo v jiném řízení.<br />
# '''[[rovnost stran|Zásada rovnosti stran]]''' zajišťuje všem účastníkům stejná procesní práva.<br />
# '''Zásada neveřejnosti.''' Ústní jednání ve správním řízení není na rozdíl od jednání před soudem přístupné veřejnosti, ledaže by správní úřad rozhodl o jeho zpřístupnění.<br />
# '''Zásada materiální pravdy.''' Správní úřad se musí snažit zjistit vždy správně a úplně skutkový stav, nestačí, aby se spokojil se shodnými tvrzeními účastníků.<br />
# '''Zásada projednací''' má ve správním řízení místo jen omezeně u určitých druhů řízení, většinou ustupuje '''zásadě vyhledávací''' – správní úřad sám aktivně vyhledává důkazy potřebné k rozhodnutí, nespokojuje se se skutkovým materiálem, který do řízení vnesli účastníci.<br />
# '''Zásada právní pomoci''' ukládá správnímu úřadu poskytovat účastníkům, které nejsou v řízení zastoupeni [[advokát]]em, poučení o procesních právech, aby v důsledku jejich neznalosti neutrpěli újmu na svých právech.<br />
<br />
== Situace v České republice ==<br />
Po změně režimu v r. 1989 se [[veřejná správa]] dostala do složité situace, kdy byla jednak vystavena tlaku ze strany pravicových stran (zejména ODS), které poukazovaly na bytnění a neefektivitu [[byrokracie]], jednak se pro její úředníky otevřely atraktivní možnosti kariéry v soukromé sféře. Celková výkonnost veřejné správy se proto objektivně zhoršila, což se promítlo i do průběhu jednotlivých správních řízení.<br />
<br />
Základní problémy správního řízení v jeho současné podobě spočívají v jeho pomalosti, složitosti a formalismu při rozhodování. Úřady od účastníků vyžadují – někdy se zákonnou licencí, někdy svévolně – velké množství podkladů, které by si snadno mohly obstarat samy z informačních systémů veřejné správy, rozhodovací činnost záměrně rozkládají do týdnů a měsíců tam, kde by snadno mohly rozhodnout a své rozhodnutí účastníkům oznámit během hodin. To motivuje [[korupce|korupci]], která je v České republice ve všech oblastech veřejné správy značná, v některých případech srovnatelná s rozvojovými africkými a jihoamerickými zeměmi.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[správní řád]]<br />
* [[sporné řízení]]<br />
* [[nesporné řízení]]<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[de:Verwaltungsverfahren]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&diff=9590Správní řád2006-11-12T11:31:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní řád''' je [[hmotné a procesní právo|procesní]] [[právní předpis|předpis]] upravující [[řízení]] před [[správní úřad|správním úřadem]] ([[správní řízení]]).<br />
<br />
Do konce roku 2005 platil v České republice správní řád z r. 1967 (zákon č. 71/1967 [[Sb.]]), pozoruhodné legislativní dílo, které prakticky bez [[novela|novelisací]] přežilo téměř 40 let.<br />
<br />
'''Nový správní řád''' (zákon č. 500/2004 [[Sb.]]) se stal předmětem kritiky [[nevládní organisace|nevládních organisací]], které [[předloha|předloze]] vytýkaly, že porušuje princip [[rovnost stran|rovnosti stran]] a dovoluje správnímu úřadu upírat účastníkům podle své libovůle [[hmotné a procesní právo|procesní práva]], umožňuje bez přiměřeného důvodu vyloučit [[odkladný účinek]] [[odvolání]] a zpřísňuje podmínky, za nichž lze dosáhnout [[obnova řízení|obnovy řízení]], a je obecně koncipována tak, aby dovolovala správním úřadům vycházet vstříc velkým [[podnikatel]]ům (investorům staveb) na úkor jejich činností dotčené veřejnosti. [[legislativní proces|Legislativním procesem]] se podařilo některé z těchto výtek zmírnit, pochybnosti nad kvalitou nového zákona však přetrvávají.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.zakony.webzdarma.cz/Obecne/Sprr/sprrado.htm starý správní řád]<br />
* [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravni_rad/ nový správní řád]<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_%C3%BA%C5%99ad&diff=9589Správní úřad2006-11-12T11:31:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní úřad''' je [[orgán veřejné moci]], jemuž je [[zákon]]em svěřena vymezená [[působnost]] v oblasti [[státní správa|státní správy]]. Správní úřady jsou součástí [[výkonná moc|výkonné moci]] a podléhají [[vláda|vládě]], která je methodicky řídí. Správní úřady jsou na rozdíl od [[soud]]ů vázány i podzákonnými předpisy ([[vyhláška]]mi a [[nařízení]]mi).<br />
<br />
Vinou komunistické minulosti, kdy existovala tendence chápat úřady a státní byrokracii pejorativně jako produkt dekadentní, tzv. buržoasní demokracie, je dnes v českém právu termín ''správní úřad'' používán pouze v theorii; právní předpisy o správních úřadech stále hovoří jako o ''správních orgánech'', ačkoli v tradiční právní terminologii může být orgánem pouze konkrétní osoba, která jménem úřadu jedná. Tento anachronismus neodstranil ani nový [[správní řád]], nabývající účinnosti 1. ledna 2006.<br />
<br />
Služba ve správních úřadech je regulována zákony o státní službě. V Rakousku to v letech 1914–1979 byla služební pragmatika ''(Dienstpragmatik)'', zákonem č. 15/1914 [[Říšský zákoník|ř. z.]], ze dne 25. ledna 1914, o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů (služební pragmatika). V [[Československo|Československu]] byla zrušena zákonem č. 66/1950 [[Sb.]], o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?apm=0&aid=rgb&datum=19140004&seite=00000087 Dienstpragmatik] <br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_uv%C3%A1%C5%BEen%C3%AD&diff=9588Správní uvážení2006-11-12T11:31:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní uvážení''' (diskreční rozhodnutí, diskrece; z lat. ''discrebo'' = rozděluji) je situace, kdy [[zákon]] umožňuje [[správní úřad|správnímu úřadu]] rozhodnout v určitých mezích podle vlastního uvážení. V textu zákona je tato eventualita obvykle vyznačena použitím slovesa "může", např. ''"Ministerstvo může udělit výjimku."''.<br />
<br />
Meze diskrečního rozhodování však nejsou neomezené, správní úřady musejí především dbát na to, aby aplikací správního uvážení neporušovaly zásadu [[rovnost]]i před zákonem. Stane-li se například, že jeden řidič je postižen sankcí za méně závažný dopravní přestupek, zatímco druhému řidiči je závažnější přestupek bezdůvodně prominut, může se takto poškozený řidič s úspěchem domoci zrušení správního rozhodnutí u [[soud]]u.<br />
<br />
Správní uvážení je pro fungování moderního [[právní stát|právního státu]] nezbytné, zároveň však velmi posiluje [[korupce|korupční]] motivaci [[účastník]]ů [[správní řízení|správního řízení]].<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[správní řízení]]<br />
* [[rozhodnutí]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[de:Ermessen]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_soudnictv%C3%AD&diff=9587Správní soudnictví2006-11-12T11:31:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>Ve '''správním soudnictví''' [[soud]]y rozhodují o [[správní žaloba|správních žalobách]] [[fysická osoba|fysických]] a [[právnická osoba|právnických osob]], které se domáhají ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo postupem [[orgán veřejné moci|orgánů veřejné moci]].<br />
<br />
V řadě zemí je správní soudnictví zcela samostatné, v České republice je soustava [[obecný soud|obecných soudů]] jednotná, avšak o správních věcech rozhodují specialisované [[senát (soud)|senáty]] a [[samosoudce|samosoudci]].<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Justice]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Spr%C3%A1vn%C3%AD_obvod&diff=9586Správní obvod2006-11-12T11:31:05Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Správní obvod''' je [[právo|právní]] pojem označující územní působnost [[správní úřad|správního úřadu]].<br />
<br />
Každý správní úřad musí mít stanoven správní obvod. Velikostně může jít od území jedné obce (např. Brno), ba její části (např. Praha 1), až po celý stát.<br />
<br />
V [[ČR]] existují tyto velikosti správních obvodů, přičem větší velikost se vždy beze zbytku dělí na menší velikost:<br />
# ve všech obcích – [[obecní úřad]]. Příklad: kladenský městský úřad.<br />
# v obcích typu II, např. [[matriční úřad]]. Příklad: odbor matrik kladenského městského úřadu.<br />
# v obcích s pověřeným obecním úřadem, např. [[stavební úřad]]. Příklad: stavební odbor kladenského městského úřadu.<br />
# v obcích s rozšířenou působností, např. [[vodoprávní úřad]]. Příklad: vodoprávní odbor kladenského městského úřadu.<br />
# okresní, např. [[pozemkový úřad]]. Příklad: Pozemkový úřad v Kladně.<br />
# krajské<br />
#* "samosprávně" krajské, např. krajský [[živnostenský úřad]]. Příklad: středočeský živnostenský úřad.<br />
#* "správně" krajské, např. [[finanční ředitelství]]. Příklad: středočeské finanční ředitelství.<br />
# celostátní, např. [[Úřad pro ochranu hospodářské soutěže]].<br />
<br />
Například městský úřad obce s rozšířenou působností má tyto správní obvody:<br />
# městského úřadu obce s rozšířenou působností<br />
# pověřeného obecního úřadu<br />
# městského úřadu obce typu II<br />
# jako každý obecní úřad<br />
<br />
Lze tedy uzavřít, že výraz "Správní obvod obce s rozšířenou působností Kladno" je matoucí, neboť není jasné, který ze 4 správních obvodů připadajících v úvahu se tím myslí.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Územní jednotka]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Soudn%C3%AD_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD_spr%C3%A1vn%C3%AD&diff=9585Soudní řízení správní2006-11-12T11:30:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Soudní řízení správní''' je druh řízení před [[soud]]em, které probíhá ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]]. Na rozdíl od [[občanskoprávní řízení|řízení občanskoprávního]], jemuž se v řadě rysů podobá, zde však není žalovaným subjekt [[soukromé a veřejné právo|soukromého práva]], ale orgán veřejné moci, tedy nejčastěji státní nebo místní úřad, jenž není nadán hmotněprávní subjektivitou a nemohl by proto být jinak žalován.<br />
<br />
[[Žaloba]], na jejímž základě se řízení zahajuje, se nazývá [[správní žaloba|žalobou správní]]. Ta nejčastěji směřuje proti pravomocnému rozhodnutí [[správní úřad|správního úřadu]], avšak možné jsou i zvláštní žaloby na ochranu proti nečinnosti správního úřadu, proti faktickému zásahu do žalobcových práv, žaloby ve věcech [[volby|volebních]], [[asyl]]ových apod.<br />
<br />
Správní soud žalobu projedná a pokud žalobě vyhoví, napadené rozhodnutí zruší nebo správnímu orgánu zakáže pokračovat v jednání, jež je předmětem sporu, případně mu uloží obnovit předchozí stav.<br />
<br />
Správní soud nikdy sám nerozhoduje místo správního úřadu, ale napadené rozhodnutí smí pouze zrušit a vrátit věc tomuto orgánu k dalšímu řízení – v něm je však správní orgán vázán právním názorem soudu a musí tedy fakticky jeho pokynů uposlechnout.<br />
<br />
Řízení ve správním soudnictví je dvouinstanční: v prvém stupni rozhodují krajské soudy (ty ale mají pro správní soudnictví vyčleněny zvláštní senáty a samosoudce) a jejich rozhodnutí jsou bezprostředně pravomocná a vykonatelná. Napadnout rozhodnutí krajského soudu lze pouze mimořádným [[opravný prostředek|opravným prostředkem]], jenž se nazývá [[kasační stížnost]] a který je obdobou [[dovolání]]. Kasační stížnosti projednává [[Nejvyšší správní soud]].<br />
<br />
Velký problém postkomunistické justice spočívá v pomalosti soudů obecně a soudnictví správního zvlášť. Často se stává, že správní soud sice rozhodne ve prospěch žalobce a zruší napadené rozhodnutí nebo přikáže správnímu orgánu postupovat v řízení bez průtahů, ale mezitím je zásah do žalobcových práv dovršen: nedovolená stavba stojí, nesprávně vypočtená daň byla exekučně vymožena a poplatník musel proto ukončit podnikání, nerovné zacházení se soutěžiteli poskytlo žalobcovým konkurentům takovou konkureční výhodu, že dokázali žalobce vytlačit z trhu.<br />
<br />
Obzvlášť tristní je praxe [[Nejvyšší správní soud|Nejvyššího správního soudu]], který o kasačních stížnostech bězně rozhoduje téměř dva roky a než se věc, v níž správní orgán rozhodl chybně, vrátí zpět a je pravomocně rozhodnuto znovu, může uplynout i více než pět let.<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Soudn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d_spr%C3%A1vn%C3%AD&diff=9584Soudní řád správní2006-11-12T11:30:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Soudní řád správní''' ([[zákon]] č. 150/2002 [[Sb.]], [[zkratka]] '''SŘS''' nebo '''s. ř. s.''') je [[právní předpis]] upravující komplexně [[řízení]] před [[soud]]em ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]]. Před jeho účinností (tzn. před 1. leden 2003) se pro řízení ve správním soudnictví používal [[občanský soudní řád]] (OSŘ), který ve své páté části – poměrně kuse – upravoval odlišnosti tohoto řízení od [[občanskoprávní řízení|řízení občanskoprávního]].<br />
<br />
Hlavním přínosem nového předpisu je, že byla do správního soudnictví zavedena tzv. plná jurisdikce, tzn. soudy mohou přezkoumávat napadené správní rozhodnutí po stráce všech vad, nikoli jen z hlediska formální nezákonnosti, jak tomu bylo dříve. Zavedeny byly i dva nové druhy [[žaloba|žalob]], žaloba proti tzv. [[faktický zásah|faktickému zásahu]] orgánu veřejné moci a žaloba na ochranu před nečinností [[správní úřad|správního úřadu]]. Nově bylo upraveno i [[volební soudnictví]] a řešení [[příslušnost|kompetenčních sporů]].<br />
<br />
Významnou novinkou je, že byl zaveden mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu I. stupně, nazývaný [[kasační stížnost]]í, a v řízení před soudem I. stupně bylo zrušeno povinné zastoupení [[advokát]]em, čímž bylo správní soudnictví zpřístupněno velkému okruhu potenciálních žalobců, kteří se svých práv nemohli domoci jen proto, že povinné zastoupení pro ně představovalo neúnosnou finanční zátěž. <br />
<br />
Autoři zákona vyšli z premisy, že [[soudce|soudci]] i [[strana (sporu)|strany]] jsou zvyklí na dosavadní úpravu, a odchýlili se od OSŘ jen tam, kde to vyžadovala specifičnost správního soudnictví:<br />
* Byla sjednocena [[příslušnost]] soudů pro jednotlivé druhy řízení, která nyní konají v I. stupni výlučně [[krajský soud|krajské soudy]].<br />
* S využitím toho, že [[žalovaný|žalovanému]] – [[správní úřad|správnímu úřadu]] – nesvědčí [[základní práva|základní právo]] na ústní projednání věci, má soud možnost rozhodnutí správního úřadu zrušit z řady taxativně vymezených důvodů bez jednání i bez souhlasu účastníků.<br />
* Nově lze spornou věc vyřešit [[smír]]em.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[správní soudnictví]]<br />
* [[správní řízení]]<br />
* [[správní úřad]]<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Rozklad&diff=9583Rozklad2006-11-12T11:30:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Rozklad''' je název používaný ve [[správní řízení|správním řízení]] pro [[odvolání]] směřující proti rozhodnutí [[ústřední správní úřad|ústředního správního úřadu]].<br />
<br />
Protože takovému úřadu z definice není nikdo nadřazen (vyjma [[vláda|vlády]], která však jako [[správní úřad]] nepůsobí), o rozkladu rozhoduje osoba stojící v jeho čele ([[ministr]] nebo předseda), zpravidla na základě doporučení rozkladové komise.<br />
<br />
Rozlišovat mezi odvoláním a rozkladem se zejména po sjednocení [[věcná příslušnost|věcné příslušnosti]] ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]] nezdá účelné, neboť po stránce obsahu se obě [[podání]] nijak neliší a z hlediska odvolatele je lhostejné, kdo o jeho opravném prostředku rozhodne. Stávající úprava vyvolává u laické veřejnosti nesprávný dojem, že jde o dva odlišné [[opravné prostředky]].<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=P%C5%AFsobnost&diff=9582Působnost2006-11-12T11:30:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Působnost''' je [[právo|právní]] institut, který odpovídá na otázku, co se na koho vztahuje. Působnost a pravomoc tvoří společně úpravu kompetence. Otázka působnosti patří k nejsložitějším právním otázkám.<br />
<br />
== Druhy ==<br />
# hmotněprávní<br />
## '''věcná''' – podle vymezení předmětu právní úpravy.<br />
## '''časová''' neboli '''účinnost''' vyjadřuje čas, v němž má [[právní norma]] zavazovat. Každé objektivní právo má učinky jen do budoucna (opak je v zásadě nežádoucí [[retroaktivita]]) a obvykle na dobu neurčitou. Účinný nemůže být [[právní předpis]], který by nebyl zároveň platný, tj. neexistoval. Právní předpis začíná existovat (platit) svým vyhlášením, v [[ČR]] dnem rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů. Poté nastává ''vacatio legis'' (legisvakance), která slouží k tomu, aby se adresáti právního předpisu (tj. osoby v jeho osobní působnosti) seznámili s jeho obsahem tak, aby okamžitě od nabytí účinnosti mohli podle něj postupovat. Počátek účinnosti je většinou vyjádřen v závěrečných ustanoveních. Není-li (což se v praxi nikdy nestalo), stanoví zákon o Sbírce zákonů, že právní předpis vyhlašovaný ve Sbírce zákonů nabývá účinnosti začátkem 15. dne po jeho vyhlášení. Ostatní právní předpisy nabývají účinnosti okamžikem platnosti, není-li jejich účinnost výslovně odložena. Pokud by doba účinnosti byla stanovena tak, že by předběhla dobu platnosti, posune se účinnost až na dobu platnosti, neboť neexistující předpis nemůže být účinný. Účinnost nelze zrušit, lze ji jen pozastavit, čemuž se říká ''sistace''. Někdy předpis vyjde z užívání (stane se obsoletním). V ČR je naprostá většina předpisů z doby před rokem 1945 obsoletní. Zrušením předpisu (derogace nebo abrogace) zaniká jeho platnost. Ani zrušení předpisu nemůže mít zpětné účinky, působí jen do budoucna ''(ex nunc)''.<br />
## '''prostorová''' (územní) – ohraničuje působnost právního předpisu místně. V zásadě žádný suverén nemůže rozšířit působnost svých předpisů mimo území, nad nímž vykonává svrchovanou moc (zásada territoriality). Stát nemá povinnost uznávat cizí právní jednání, pokud ho k tomu neváže [[mezinárodní právo]]. V praxi je uznáváno veškeré cizí právní jednání, s výhradou veřejného pořádku.<br />
## '''osobní''' stanoví, nad kterými osobami může stát vykonávat svou působnost. Podle zásady territoriality nad všemi osobami, které se nacházejí na jeho území. Vynětí z osobní působnosti je exempce. Processní exempce, např. diplomatická a poslanecká, se nazývá [[imunita]] (nedotknutelnost).<br />
#* Mezinárodní právo ale též uznává, že suverén má pravomoc nad svými občany na celém světě (zásada personality). To v anglosaském právu nebylo příliš běžné, ale v poslední době se používání této zásady rozšiřuje, např. ve vztahu ke korrupci. Konflikt zásady territoriality a personality řeší mezinárodní smlouvy. Dále je stát oprávněn stíhat cizince, kteří se v cizině dopustili poškozování jeho zájmů. A nakonec zásady mezinárodní zdvořilosti velí stíhat zločiny cizinců, jichž se dopustili v cizině, pokud jsou zločiny podle mezinárodního práva obyčejového, např. vražda, loupež či penězokazectví (zásada universality). Sem nespadá většina politických zločinů, např. vlastizrada.<br />
# processní – pravomoc a příslušnost<br />
<br />
'''Obcházení zákona''' je takové právní jednání, jež ''prima facie'' není porušením žádné [[právní norma|právní normy]], avšak které ke zmaření jejího účelu a smyslu přesto směřuje (např. rozdělení transakce v zakázaném objemu na větší počet dílčích transakcí). Vymanění se z territoriálního dosahu zákona není obcházení zákona, pokud se právní norma neřídí zásadou personality a výslovně nezakazuje takové jednání na celém světě.<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Pr%C3%A1vn%C3%AD_akt&diff=9581Právní akt2006-11-12T11:30:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Právní akt''' je společný název projevů výkonu [[veřejná moc|veřejné moci]], jímž se právo buď tvoří nebo aplikuje.<br />
<br />
Právotvorný právní akt se nazývá '''normativní právní akt''' (nejčastěji [[právní předpis]]), zatímco pro akt aplikace práva se tradičně užívá název '''individuální právní akt''' (autoritativní [[rozhodnutí]] [[soud]]u nebo [[správní úřad|správního úřadu]]). Do této skupiny se však řadí i některá rozhodnutí, která striktně vzato individuální nejsou – tzv. '''obecně konkrétní akty'''.<br />
<br />
Spojení těchto dvou [[institut]]ů pod jediný termín právního aktu je čistě účelové a tradiční, neboť normativní a individuální právní akty se jak po formální, tak po obsahové stránce podstatně odlišují.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[právní předpis]]<br />
* [[rozhodnutí]]<br />
* [[správní akt]]<br />
<br />
[[Kategorie:Legislativa]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=O%C5%A1atn%C3%A9&diff=9580Ošatné2006-11-12T11:30:05Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Ošatné''' je hovorový název pro peněžitou dávku vyplácenou [[zaměstnavatel]]em [[zaměstnanec|zaměstnanci]] jako příspěvek na oblečení.<br />
<br />
Běžně se ošatné vyplácí státním [[úředník]]ům, dosti obvyklá je ale i její výplata těm zaměstnancům soukromých zaměstnavatelů, od nichž se vyžaduje, aby zaměstnavatele representovali např. při obchodních jednáních.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[tužkovné]]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Pracovní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Osv%C4%9Bd%C4%8Den%C3%AD&diff=9579Osvědčení2006-11-12T11:29:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Osvědčením''' se v právu nazývá [[listina]], jíž [[orgán veřejné moci]] oprávněné osobě osvědčuje, že nastala nebo nenastala určitá [[právní skutečnost]], např. že daňový poplatník nemá žádné dluhy na [[daně|daních]] nebo že [[fysická osoba]] nebyla evidována jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti (StB).<br />
<br />
Osvědčení není [[rozhodnutí]]m a nelze proti němu uplatnit žádné [[opravný prostředek|opravné prostředky]], lze se však [[správní žaloba|správní žalobou]] domáhat odstranění průtahů při jeho vydání.<br />
<br />
Tato procesní úprava je značně suboptimální a vede k řadě absurdních důsledků: např. daňový poplatník, jemuž [[finanční úřad]] nesprávně vydá osvědčení o tom, že má [[pohledávka|pohledávku]] na daních, nemůže žalobou brojit proti tomuto osvědčení, ale musí žalovat průtahy při vydání osvěčení o daňové bezdlužnosti. Osoba, které bylo vydání positivní [[lustrační osvědčení]], musí podat žalobu na [[ochrana osobnosti|ochranu osobnosti]] a domáhat se, aby její jméno bylo z evidence tajných spolupracovníků StB vyřazeno.<br />
<br />
Někteří theoretici od [[veřejné právo|veřejnoprávního]] osvědčení odlišují [[soukromé právo|soukromoprávní]] [[potvrzení]], jímž se dosvědčuje [[Hmotné právo|hmotněprávní]] skutečnost, např. zaplacení kupní ceny.<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Odvol%C3%A1n%C3%AD&diff=9578Odvolání2006-11-12T11:29:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Odvolání''' je řádný [[opravné prostředky|opravný prostředek]], kterým lze napadnout [[právní moc|nepravomocné]] [[rozhodnutí]] [[soud]]u nebo [[správní úřad|správního úřadu]] I. stupně.<br />
<br />
Řízení o odvolání probíhá v režimu [[apelace]], tzn. odvolací soud nebo správní úřad přezkoumává správnost napadeného rozhodnutí po všech stránkách a pokud odvolání shledá důvodným, může podle své úvahy napadené rozhodnutí buď zrušit a vrátit věc zpět k dalšímu řízení, nebo místo soudu nebo správního úřadu I. stupně sám rozhodnout.<br />
<br />
Rozsah odvolacích důvodů je poměrně široký, nikoli však neomezený: projevuje se obecná tendence směřující k tzv. ''koncentraci řízení'', zejména civilního, čímž se procesní předpisy ve snaze zamezit obstrukčnímu jednání [[strana (sporu)|stran]] tuto škálu postupně omezují, a tak je např. nepřípustné uplatňovat v civilním odvolacím řízení nové důkazy, pokud strana mohla tyto důkazy uplatnit (a věděla o jejich relevanci) už v řízení u soudu I. stupně.<br />
<br />
V některých případech není odvolání přípustné vůbec nebo jsou jeho důvody strikně omezeny: příkladmo se nelze odvolat proti usnsesení, jímž soud nebo správní úřad pouze upravuje vedení řízení (např. odročuje jednání), není možné odvolání proti rozsudcích v tzv. bagatelních věcech (spory o plnění do 2.000,- Kč) a odvolání proti [[kontumační rozsudek|kontumačnímu rozsudku]] je [[zásadně]] možné jen na základě tvrzení, že pro vynesení takového rozsudku nebyly dány zákonné předpoklady.<br />
<br />
Podání odvolání vyvolává dvojí účinek:<br />
#'''Odkladný''' (suspensivní) účinek znamená, že včas podaným odvoláním se odkládá [[právní moc]] a [[vykonatelnost]] napadeného rozhodnutí. Ve výjimečných případech může soud nebo správní úřad, který napadené rozhodnutí vydal, odkladný účinek odvolání vyloučit.<br />
#'''Devolutivní''' účinek způsobuje, že o odvolání [[zásadně]] rozhoduje soud nebo správní úřad nadřízený soudu nebo úřadu, který rozhodnutí vydal. Výjimkou je případ tzv. ''autoremedury'', která umožňuje za určitých okolností soudu nebo správnímu úřadu odvolání v plném rozsahu vyhovět a vlastní rozhodnutí tak opravit ("zhojit" – lat. ''remederi'').<br />
<br />
Odvolání se podává u toho soudu nebo správního úřadu, který napadené rozhodnutí vydal. Ten je povinen (s výjimkou autoremedury) odvolání spolu s příslušnými spisy postoupit soudu nebo úřadu odvolacímu.<br />
<br />
O možnosti odvolání musí být oprávněné osoby přímo v textu rozhodnutí poučeny. Nezřídka se ovšem stává, že správní úřady (a někdy též soudy) nesprávně v rozhodnutí uvedou, že se proti němu nelze odvolat, ačkoli to podle zákona možné je, a dokonce leckdy místo toho, aby odvolání předložily odvolacímu soudu nebo správnímu úřadu, je samy jako nepřípustné odmítnou (zamítnou). Odvolateli pak nezbývá, než se obrátit přímo na odvolací soud nebo úřad a domáhat se intervence z jeho strany.<br />
<br />
V [[trestní řízení|trestním řízení]] se řádný opravný prostředek proti [[usnesení]] nazývá [[stížnost]]; odvoláním lze napadnout pouze trestní [[rozsudek]]. Toto rozlišování mezi odvoláním a stížností mělo základ v [[trestní řád|trestním řádu]] z r. 1873, podle něhož bylo možno napadnout rozsudek jak odvoláním, tak [[zmateční stížnost|zmateční stížností]] (odvolací a zmateční důvody se však lišily a různé byly i soudy, které o těchto opravných prostředcích rozhodovaly), dnes již jde o anachronismus a matoucí prvek, který ve spojení s charakteristickou nekulturností právnického jazyka ("podat si stížnost do usnesení") před [[laik]]y podstatu věci zamlžuje.<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
Ve [[správní řízení|správním řízení]] se odvolání směřujícímu proti rozhodnutí [[ústřední správní úřad|ústředního správního úřadu]] nazývá [[rozklad]].</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ob%C4%8Dan&diff=9577Občan2006-11-12T11:29:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Občanství''' je vztah mezi [[fysická osoba|fysickou osobou]] a územní [[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávní korporací]], jejímž je tato osoba členem – '''občanem'''.<br />
<br />
Zdaleka nejdůležitější je přitom vztah mezi občanem a [[stát]]em, státní občanství, proto se termínu "občanství" běžně používá jako synonyma pro státní občanství a "občan" pro státního občana.<br />
<br />
Jde [[zásadně]] o vztah nedobrovolný, vznikající narozením, uzavřením [[manželství]], přistěhováním apod.<br />
<br />
V moderním pojetí [[právní stát|právního státu]] nemá veřejnoprávní korporace žádné prostředky, jak tento svazek zrušit: občan nemůže být zbaven občanství proti své vůli; je však možné, aby tento svazek zanikl tím, že občan nabude občanství jiné veřejnoprávní korporace. Praxe se liší v tom, zda a za jakých okolností k tomu dochází: některé státy nemají zájem na tom, aby vznikalo '''dvojí občanství''' (bipolitismus), a snaží se tomu různými prostředky zabránit (např. Česká republika), jiné to umožňují (Švédsko, Kanada).<br />
<br />
Zvláštností jsou USA, které chápou občanství jako vztah, z něhož se nelze efektivně vyvázat. Podle [[judikatura|judikatury]] [[federace|federálního]] Nejvyššího soudu (''Supreme Court'') se nikdo nemůže dovolávat toho, že pozbyl amerického občaství.<br />
<br />
== Druhy občanství ==<br />
<br />
Vztah občanství vzniká ke každé územní veřejnoprávní korporaci.<br />
<br />
Osoba žijící v Praze 4 je tak zároveň občanem [[Městská část|Městské části]] Praha 4, občanem [[Hlavní město Praha|Hlavního města Prahy]], občanem [[Česká republika|České republiky]] a je rovněž občanem [[Evropská unie|Evropské unie]], přestože ta charakter územní veřejnoprávní korporace zatím ve všech aspektech nemá.<br />
<br />
== Občanství České republiky ==<br />
<br />
[[právní předpis|Právním předpisem]] upravujícím otázky státního občanství je [[zákon]] č. 40/1993 [[Sb.]], základní aspekty jsou však upraveny přímo v [[Ústava|Ústavě]], resp. v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]].<br />
<br />
Občanem České republiky se fysická osoba stává:<br />
* narozením v případě, že aspoň jeden z [[rodič]]ů je českým občanem<br />
* [[osvojení]]m, je-li českým občanem aspoň jeden z osvojitelů<br />
* určením [[otcovství]], je-li určený otec českým občanem<br />
* nalezením, pokud je osoba nalezena na území České republiky a neprokáže se, že narozením nabyla jiného státního občanství<br />
* prohlášením, což je přechodný způsob vzniku občanství související s rozpadem [[federace]]<br />
* udělením může nabýt občanství na vlastní žádost cizinec při splnění určitých relativně rigorosních kritérií, z nichž nejdůležitější je dlouhodobý pobyt na českém území, znalost českého jazyka a doklad, že zaniklo nebo nejpozději nabytím českého občanství zanikne jeho občanství stávající; státní občanství uděluje [[ministerstvo vnitra]]<br />
<br />
České občanství zaniká:<br />
* prohlášením učiněným u [[zastupitelský úřad|zastupitelského úřadu]], v němž občan uvede, kdy nabyl cizího státního občanství (prokazovat to však nemusí)<br />
* samotným nabytím cizího státního občanství, tedy ''[[ipso facto]]''<br />
<br />
Tato striktní [[pravidlo|pravidla]] se setkala s velkou nelibostí u české emigrantské komunity, protože fakticky ponechala v platnosti komunistická rozhodnutí o zbavení státního občanství a zabránila emigrantům v získání českého občanství, pokud nebyli ochotni zříci se svého nového občanství. I když v r. 1999 bylo toto pravidlo v případě emigrantů částečně zmíněno, vzájemná animosita přetrvává.<br />
<br />
=== Československé občanství Němců ===<br />
Na základě Benešova [[dekret č. 33/1945 Sb.|dekretu č. 33]] byli k 10. srpnu 1945 zbaveni čs. občanství i ti Němci, kteří v roce 1938 neoptovali pro Německou říši. Po dokončení vyhnání k 1. 1. 1947 zůstalo v Československu 200 000 Němců, vesměs "nepostradatelných odborníků" bez jakéhokoliv občanství – bezdomovců. K 7. květnu 1953 jim bylo čs. občanství vráceno (''[[de iure]]'' uděleno) zákonem č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství.<br />
<br />
== Občanství kraje a obce ==<br />
<br />
Občanem [[územní samosprávný celek|územního samosprávného celku]], tzn. [[kraj]]e nebo [[obec|obce]], popř. [[městská část|městské části]] [[Hlavní město Praha|Hlavního města Prahy]], je ten státní občan České republiky, který je na jeho území přihlášen k [[trvalý pobyt|trvalému pobytu]]. Práva občana, s výjimkou práva [[volby|volebního]], může vykonávat i ta osoba, která dosáhla [[věk]]u 18 let a vlastní na území kraje nebo obce [[nemovitost]]; nemusí jít přitom nutně o českého občana ani o občana jiné členské země [[Evropská unie|Evropské unie]].<br />
<br />
Tento druh občanství vzniká a existuje ''[[ex lege]]'', nezávisle na vůli občana, a ''ex lege'' rovněž zaniká.<br />
<br />
Problematické je občanství městských částí [[statutární město|statutárních měst]]: [[obecní zřízení]] sice v § 4 odst. 2 uvádí, že území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány [[samospráva|samosprávy]], avšak práva občanů jsou v zákoně výslovně zakotvena pouze pro městské části Hlavního města Prahy. Tento deficit zákona může vést ke značným [[výklad]]ovým potížím.<br />
<br />
== Občanství Evropské unie ==<br />
<br />
Pojem občanství Evropské unie (EU), které automaticky přísluší všem občanům členských zemí EU, poprvé zavedla [[Maastrichtská smlouva]] v r. 1992 a pojem dále rozšířila v r. 1997 [[Amsterdamská smlouva]].<br />
<br />
Občanům EU svědčí řada práv, např. volně se pohybovat po celém území Unie, volit a být volen do [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]], podávat stížnosti [[Evropský ombudsman|Evropskému ombudsmanovi]], obracet se na orgány EU, být pod [[konsul]]ární a [[diplomat]]ickou ochranou zastupitelského úřadu jiného státu EU v případě, že mateřský stát v příslušné zemi diplomatickou misi nemá apod.<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Mezinárodní právo veřejné]]<br />
[[Kategorie:Evropské právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Obnova_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD&diff=9576Obnova řízení2006-11-12T11:29:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>Žádost o '''obnovu řízení''' je mimořádný [[opravné prostředky|opravný prostředek]], jimž navrhovatel žádá, aby bylo obnoveno [[právní moc|pravomocně]] skončené [[řízení|řízení]], protože se ve věci objevily dříve neznámé nebo nedostupné [[důkaz]]y nebo skutečnosti, které by samy nebo ve spojení s původně známými důkazy a skutečnostmi mohly vést k jinému rozhodnutí ve věci.<br />
<br />
Obnova řízení je přípustná ve [[správní řízení|správním]], v [[civilní řízení|civilním]], v [[trestní řízení|trestním řízení]] a v řízení před [[Ústavní soud|Ústavním soudem]], přičemž úprava řízení o povolení obnovy se ve všech případech podobá. Proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení (s výjimkou řízení před Ústavním soudem) je přípustný řádný opravný prostředek ([[odvolání]], [[rozklad]] nebo [[stížnost]]).<br />
<br />
Povolením obnovy se původní rozhodnutí buď ruší (v trestním řízení) nebo se pozastavuje jeho [[vykonatelnost]] (ve správním a civilním řízení), a v původním řízení se pokračuje. V trestním řízení nové rozhodnutí původní rozhodnutí vždy nahrazuje, ve správním a civilním řízení se buď původní rozhodnutí potvrdí (tj. obnovené řízení nevede ke změně napadeného rozhodnutí), nebo se změní.<br />
<br />
Před Ústavním soudem se obnovuje řízení o [[ústavní stížnost|ústavní stížnosti]] v případě, že stěžovatel se svým podáním uspěl u mezinárodního orgánu (typicky u [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]] ve Štrasburku). V současné době je přípustná obnova pouze v trestních věcech; to se však stalo předmětem kritiky, neboť jde o neodůvodněnou diskriminaci jednoho druhu stěžovatelů.<br />
<br />
Mediálně známou se stala žádost o obnovu trestního řízení Jiřího Kajínka.<br />
<br />
[[Kategorie:Procesní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Občanské právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ministr&diff=9575Ministr2006-11-12T11:29:15Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Ministr''' je buď:<br />
# vedoucí [[ministerstvo|ministerstva]] (podle jedné definice, starší), anebo<br />
# člen [[vláda|vlády]] (podle druhé definice, novější).<br />
<br />
Podle toho, které ministerstvo řídí, přísluší ministru titul, např. ''ministr vnitra'' nebo ''ministr životního prostředí''. Počet členů vlády není žádným [[právní předpis|právním předpisem]] omezen, počet ministrů jako představitelů ministerstev je dán počtem ministerstev, jichž je podle českého [[kompetenční zákon|kompetenčního zákona]] 15.<br />
<br />
== Ministr bez portefeuille ==<br />
V případě, že ministr neřídí žádné ministerstvo, je označován jako '''ministr bez portfeje''' (fr. ''portefeuille'' = náprsní taška, přeneseně ministerské křeslo). Ve vládě jich může být několik, jeden, nebo žádný. V poslední době bývá v [[ČR]] právě jeden.<br />
<br />
Pokud by byl ministr vymezen jako vedoucí ministerstva, tak by ministr bez portefeuille nebyl ministrem. Pokud by byl ministr vymezen jako člen vlády, tak by nemělo logiku zavádět pojem "člen vlády", protože by byl synonymem k pojmu "ministr". <br />
<br />
== Funkce ve vládě ==<br />
Ministr nemusí být jen řadový člen vlády, ale může mít ve vládě nějakou funkci. Ministr, který vládu řídí, je [[premiér]]. Ten může být jen jeden.<br />
<br />
=== Místopředseda vlády ===<br />
Zástupcem premiéra je [[místopředseda vlády]] ''(Deputy Prime Minister)'', kterážto funkce je obvyklá především v postkommunistických zemích, kde jich navíc bývá povícero. Je poměrně novodobá, ve Spojeném království tato funkce byla poprvé zavedena za války v roce 1942 v koaliční vládě, kdy v situaci, že premiérem byl konservativec, tak místopředsedou vlády byl labourista. Poprvé byla zrušena v roce 1955 a od té doby je občas zaváděna, občas rušena. Funkce bývá spojena s některým jiným postem v kabinetu.<br />
<br />
Podle doslovného výkladu ústavy nejsou [[místopředseda vlády|místopředsedové vlády]] ministry ani tehdy, stojí-li v čele ministerstva, přestože jsou tak v médiích běžně označováni (např. "místopředseda vlády a ministr financí"). Ale podle § 4 odst. 1 irské novely zákona o ministrech a tajemnících z roku 1939: "Člen vlády, který není ministrem odpovědným za správní úřad ''(Department of State)'', se označuje jako ministr bez portefeuille".<br />
<br />
== Historie ==<br />
Institut ministra je historicky starší než institut vlády. Souverain si k správní činnosti vyvolil nejprve jednoho, později několik ministrů (kabinet). Ministři odpovídali panovníkovi osobně, netvořili kolektivní orgán.<br />
<br />
Se vznikem ústavní odpovědnosti ministrů vzniká i vláda jako kolektivní orgán mající důvěru parlamentu a jemu odpovědná.<br />
<br />
== Vymezení podle československých ústav ==<br />
# § 14 prozatímní ústavy před novelou č. 271/1919 [[Sb.]]: "Moc výkonná a nařizovací přísluší 17členné vládě, jejíž předsedu a členy (ministry) volí Národní shromáždění. Vláda volí ze sebe náměstka předsedova, který zastupuje předsedu.". Po novele: "Moc výkonná a nařizovací přísluší vládě, jejíhož předsedu a členy (ministry) jmenuje a propouští president republiky. Vláda volí ze sebe náměstka předsedova, který zastupuje předsedu. Kdyby ho ani náměstek nemohl zastupovati, učiní tak věkem nejstarší člen vlády."<br />
# § 70 odst. 1 ústavy z roku 1920: "Předsedu a členy vlády (ministry) jmenuje a propouští president republiky." § 71: "Vláda volí ze sebe náměstka předsedova, který předsedu zastupuje. Nemohl-li by ho zastupovati ani náměstek, činí tak věkem nejstarší člen vlády." § 72: "President republiky stanoví, který z členů vlády řídí jednotlivá ministerstva."<br />
# § 80 odst. 1 Ústavy 9. května: "Vláda se skládá z předsedy vlády, z jeho náměstků a z ostatních členů (ministrů a státních tajemníků)."<br />
# Čl. 67 socialistické ústavy: "Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů."<br />
<br />
Doslovným výkladem by tedy šlo dovodit, že předseda vlády není jejím členem. Takový výklad by však byl absurdní, tedy nesprávný. Větu: "Předsedu a členy vlády (ministry) jmenuje a propouští president republiky," je třeba vyložit takto: "Předsedu a [jiné] členy vlády = jiné ministry…".<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[da:Gesandt]]<br />
[[de:Minister]]<br />
[[en:Political minister]]<br />
[[fr:Ministre]]<br />
[[he:שר]]<br />
[[mi:Minita Karauna]]<br />
[[nl:Minister]]<br />
[[ja:大臣]]<br />
[[pl:Minister]]<br />
[[sk:Minister]]<br />
[[sv:Statsråd]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ministerstvo&diff=9574Ministerstvo2006-11-12T11:29:05Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Ministerstvo''', anglicky ''Department of State'', je [[ústřední správní úřad]], v jehož čele stojí člen [[vláda|vlády]] ([[ministr]]). Jinak se ministerstvo od ostatních ústředních správních orgánů (např. [[Český statistický úřad|Českého statistického úřadu]]) neodlišuje.<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
<br />
[[de:Ministerium]]<br />
[[en:Ministry (government department)]]<br />
[[fr:Ministère]]<br />
[[hi:मानस शास्त्र]]<br />
[[nl:Ministerie]]<br />
[[sk:Ministerstvo]]<br />
[[sv:Departement]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kraj&diff=9573Kraj2006-11-12T11:28:55Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Kraj''' je tradiční větší jednotkou územní samosprávy v českých zemích. V některých státech mu odpovídá župa.<br />
<br />
V gothice vzniklo v Českém království 12 krajů. V čele krajů stáli poprávci ''(iudices provinciales)'' a 2 krajští hejtmani. V druhé polovině 15. století existovaly tyto kraje:<br />
# '''pražský''' – '''kouřimský'''<br />
# '''slánský''' neměl poprávce.<br />
# '''žatecký'''<br />
# '''bechyňský'''<br />
# '''prácheňský (písecký)''': v Písku sídlil kmet. Byl spojen s vltavským děkanátem a podbrdskou cudou.<br />
# '''plzeňský'''<br />
# '''rakovnický''' neměl poprávce.<br />
# '''litoměřický'''<br />
# '''boleslavský'''<br />
# '''hradecký'''<br />
# '''chrudimský''' byl spojen s mýtským děkanátem.<br />
# '''čáslavský'''<br />
<br />
K tomu existovaly ještě 4 vnější kraje:<br />
# '''Loketsko'''<br />
# '''Trutnovsko'''<br />
# '''Žitavsko'''<br />
# '''Kladsko'''<br />
<br />
V roce 1714 byla provedena územní reforma:<br />
# '''slánský''' kraj zanikl připojením k rakovnickému kraji a do Slaného bylo přeloženo sídelní město.<br />
# k '''žateckému''' kraji bylo připojeno Loketsko a Chebsko.<br />
# '''berounský''' kraj vznikl vydělením Vltavska a Podbrdska z píseckého kraje.<br />
# z '''litoměřického''' krej bylo odděleno mělnické panství.<br />
# k '''boleslavskému''' kraji byla připojena část brandýského panství a celé mělnické panství.<br />
<br />
V roce 1751 bechyňský kraj rozdělen na podíl táborský a budějovický, plzeňský na podíl plzeňský a klatovský, žatecký na podíl žatecký a loketský a hradecký na podíl hradecký a bydžovský.<br />
<br />
V roce 1849 byla provedena radikální reforma, kdy zůstalo pouze 7 krajů (krajských vlád) a 13 zemských (tj. krajských) soudů. V roce 1854 byla provedena nová reforma: bylo zřízeno 13 krajů a 15 krajských soudů. V roce 1862 bylo krajské zřízení zrušeno.<br />
<br />
Kraje byly obnoveny v roce 1949 a radikálně reformovány v roce 1960. V roce 1990 byly zrušeny krajské národní výbory, které byly obecnými správními úřady. V nové podobě byly kraje obnoveny v roce 1997. Území krajů z roku 1960 dodnes přežívají v soudní obvody a správní obvody pro zvláštní státní správu (např. [[daň]]ovou).<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://upload.wikimedia.org/wikipedia/cs/2/2c/Cechy.zupy.1920.png obrázek žup]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Korupce&diff=9572Korupce2006-11-12T11:28:45Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>Termínem '''korupce''' (z lat. ''com-'' = s- + ''rumpere'' = rozbít, přeneseně ''corruptus'' = zkažený), užívaným nejčastěji ve významu '''politická korupce''', je stav, kdy je [[veřejná moc]] vykonávána nikoli v zájmu občanů, ale pro partikulární výhody jednotlivých nositelů veřejné moci ([[úředník]]ů a [[politik]]ů).<br />
<br />
Méně častá je ekonomická korupce (např. přijetí [[úplatek|úplatku]] za zprostředkování [[banka|bankovního]] [[úvěr]]u), korupce ve sportu (úplatek rozhodčímu za ovlivnění výsledku sportovního zápasu), v oblasti [[sociální péče]] a obecně všude tam, kde se rozhoduje o rozdělování [[veřejný statek|veřejných statků]]. Jistým českým specifikem je korupce ve zdravotnictví.<br />
<br />
Korupce má řadu forem. Nejčastější je '''úplatkářství''', přímá finanční odměna za získání neoprávněné výhody. '''Nepotismem''' (z lat. ''nepos'' = synovec) se nazývá zvýhodňování příbuzných, vytváření rodinných klik. '''Favoritismus''' (z lat. ''favere'' = být prospěšný) neboli '''protekcionismus''' (z lat. ''protegere'' = chránit) je nejméně obvyklou formou korupce: výhoda je poskytována spřízněné osobě za skutečnou nebo očekávanou protislužbu.<br />
<br />
== Situace v České republice ==<br />
[[Česká republika]] je zemí s tradičně vysokým stupněm korupce ve všech oblastech života.<br />
<br />
Zatímco v období rakousko-uherské monarchie byla korupce poměrně výjimečnou záležitostí, od počátku 20. let, kdy byla bývalá německá státní byrokracie po přijetí [[jazykový zákon|jazykového zákona]] nahrazena českým [[úředník|úřednictvem]], se stala masivní korupce státní správy pro poměry v nové republice příznačnou. Nejznámější aférou té doby je finanční skandál [[senátor]]a Karla Práška.<br />
<br />
Pro období komunistické vlády (1948–1989) je spíše než klasická politická korupce charakteristická korupce spotřebitelská. Všudypřítomný nedostatek spotřebního zboží způsoboval, že prodavači a další zaměstnanci organisací, které toto zboží prodávaly, nedostatkové zboží (což byl v té době např. i toaletní papír) vyjímali z běžného prodeje, drželi je "pod pultem" a nabízeli je pouze svým přátelům a známým, od nichž za to vyžadovali přiměřené protislužby, nejčastěji obstarání jiného nedostatkového zboží, ale např. také přednostní přidělení [[dekret]]u na [[byt]], kvalitnější nebo rychlejší ošetření ve zdravotnickém zařízení, [[oprava|opravu]] automobilu, na niž pro běžné zákazníky nebyly náhradní díly, zavedení telefonní linky mimo oficiální pořadník (doba čekání na zavedení telefonu činila ještě v 70. letech minulého století cca 15 let), prominutí dopravního [[přestupek|přestupku]], přijetí dítěte na [[vysoká škola|vysokou školu]], výjezdní doložku, poukaz do lázní, zajištění tuzexových poukázek (tzv. bonů) apod.<br />
<br />
V této souvislosti se hovořilo o systému "konexí" – čím cennější a nedostupnější statek mohl kdo nabídnout, tím více cenných "konexí" získával a jeho postavení ve společenské hierarchii se zlepšovalo. Kdo nemohl nebo nechtěl nabídnout nic, zůstával společensky u dna a musel se spokojit se základní, velmi omezenou spotřebitelskou nabídkou.<br />
<br />
Právě v té době přestalo být korupční jednání společností vnímáno jako zavrženíhodné, ale bylo paradoxně dokonce pokládáno za součást všeobecného odporu k [[totalita|totalitnímu]] režimu.<br />
<br />
Po r. 1989 sice nedostatky v zásobování zmizely, avšak tolerance společnosti ke korupčnímu jednání a jeho všeobecná akceptace přetrvávají. Je pokládáno za zcela přirozené, že získáním [[veřejná funkce|veřejné funkce]] se jejímu držiteli otevírá přístup ke korupčním prostředkům. V místní politice je běžné, že radní obcí nebo jejich rodinní příslušníci mají vlastní stavební [[společnost]]i, jimž obec přednostně na základě zmanipulovaných [[výběrové řízení|výběrových řízení]] zadává stavební zakázky, ve vrcholné politice nikoho nepřekvapí, jestliže [[ústavní činitel]]é neumějí vysvětlit původ peněz na koupi svých [[byt]]ů a další výdaje luxusního životního stylu.<br />
<br />
Spotřebitelská korupce přetrvává v těch oblastech, kde je určitý statek nedostatkový, např. ve zdravotnictví (úplatek za operaci mimo pořadí) a v oblasti [[sociální péče]] (úplatek za přijetí do domova důchodců).<br />
<br />
Častá je korupce u [[policie]] (cizinecké, dopravní) a soudů. Za úplatek lze v [[Česká republika|České republice]] dosáhnout nejen zastavení vlastního [[trestní řízení|trestního stíhání]] nebo stíhání pro [[přestupek]], ale rovněž záhájení trestního stíhání obchodního konkurenta.<br />
<br />
Další oblastí, kde je korupce vnímána jako naprosto přirozený jev, jsou sdělovací prostředky: velké [[obchodní společnost]]i si buď insercí, nebo přímými úplatky zajišťují příznivou mediální odezvu (tzv. Public Relations články) nebo potlačování negativních informací. České deníky nebo televise jsou nadto tradičně propojeny s jednotlivými [[politická strana|politickými stranami]], v jejichž prospěch zkreslují realitu. Patrně nejkřiklavějším příkladem je deník ''Právo'', který byl za úplatnost kritisován i ''Syndikátem novinářů'' – jeho články psané ve prospěch ''TV Nova'' nebo společnosti Sazka se staly učebnicovým příkladem korupčního žurnalismu.<br />
<br />
Mezi českými politiky není zvykem za prokázanou korupci odstupovat, naopak tento problém bývá samotnými politiky i médii bagatelisován (krise ODS v r. 1997 navíc prokázala, že česká společnost je ke korupčnímu jednání shovívavá). Výjimkou bylo odstoupení [[premiér]]a Stanislava Grosse (ČSSD) v r. 2005.<br />
<br />
== Korupce z hlediska práva ==<br />
Korupční jednání zpravidla naplňuje trestný čin [[úplatkářství]], avšak vzhledem k tomu, že korupce je výhodná pro obě strany této transakce, nebývá její trestní postih účinný. Účinnější by mohlo být zavedení povinných [[majetkové přiznání|majetkových přiznání]]. <br />
<br />
Velmi účinným, nikoli však universálním prostředkem je omezování korupčních příležitostí tím, že se státní regulace nahradí mechanismem tržního výběru. Nedostatkem této methody však je, že korupce postihuje velmi často právě ty regulační funkce státu, které fungování trhu simulují, příkladmo [[výběrové řízení|výběrová řízení]].<br />
<br />
Ve vyspělých demokratických zemích je nejvýznamnějších prostředkem snižování korupce presentace jednotlivých kaus v médiích a následný dopad na [[volič]]ské preference těch [[politická strana|stran]], jejichž politici byli z korupce usvědčeni. To však, jak bylo vysvětleno, v podmínkách ke korupci mimořádně tolerantní české společnosti nepřichází v úvahu.<br />
<br />
== Postavení práva ve zkorumpované společnosti ==<br />
Druhou stránkou vztahu práva a korupce je otázka, jaký vliv má politická korupce na fungování [[právní stát|právního státu]] a jeho institucí. Obecně se dá říci, že od jisté úrovně intensity a prevalence (všudypřítomnosti) korupčního prostředí přestávají mechanismy právního státu fungovat, neboť stát, který je v rukou zkorumpovaných politiků a úředníků, nezajišťuje právní regulaci buď vůbec, nebo jen ve zkarikované, povrchní podobě. Celková dysfunkce státu není ''průvodním znakem'', ale ''záměrem'' tohoto způsobu vlády: jen zkorumpovaná [[veřejná správa]] zajišťuje korupčnímu jednání politiků prostor a jeho nositelům beztrestnost.<br />
<br />
Ve zkorumpovaném státě je právo chápáno jako selektivní, alternativní a málo účinný regulační mechanismus: daleko účinnější než spoléhat se na ochranu zkorumpované [[policie]], [[úřad]]ů a [[soud]]ů, je spojit se s těmi, kteří stojí nad právem a mimo ně (nebo jsou tak aspoň obecně vnímáni), tedy mafiánů a oligarchů. Společenské vztahy nejsou již primárně regulovány právem, ale přímým uplatněním mocenského vlivu.<br />
<br />
Občané takového státu mají (oprávněný) pocit, že právo je jen pro chudé a neprivilegované, bohatí a vlivní jsou z něho vyňati: charakteristickým znakem takové společnosti je, že zatímco řidiči silných a drahých vozů nemusejí dodržovat dopravní předpisy a běžně parkují např. na chodnících, [[policie]] vymáhá [[pokuta|pokuty]] [[a/nebo]] [[úplatek|úplatky]] po řadových občanech a po cizincích, zpravidla za banální nebo zcela fiktivní [[přestupek|přestupky]]. Obdobná nerovnost dopadá např. i na výběr [[daně|daní]].<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://www.transparency.cz Transparency International] v češtině<br />
* [http://www.transparency.org Transparency International] v angličtině<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
<br />
[[cs:korupce]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kompeten%C4%8Dn%C3%AD_z%C3%A1kon&diff=9571Kompetenční zákon2006-11-12T11:28:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Kompetenční zákon''' stanoví seznam [[ústřední správní úřad|ústředních správních úřadů]] a vymezuje jejich [[působnost]].<br />
<br />
[[Česká republika]] ve své historii má dosud jediný, mnohokrát novelisovaný, kompetenční zákon č. 2/1969 [[Sb.]]<br />
<br />
== Československé kompetenční zákony ==<br />
# zákon č. 2/1918 [[Sb.]], jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém<br />
# ústavní dekret č. 1/1945 [[Sb.]], o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné<br />
# zákon č. 133/1970 [[Sb.]], o působnosti federálních ministerstev<br />
# zákon č. 194/1988 [[Sb.]], o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Komora&diff=9570Komora2006-11-12T11:28:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Kategorie:Veřejná správa +Kategorie:Správní právo)</p>
<hr />
<div>'''Komora''' se v právu užívá ve dvou významech:<br />
<br />
# V případě dvoukomorových (bikamerálních) [[parlament]]ů se komorami nazývají její jednotlivé sbory, jako např. v České republice [[Poslanecká sněmovna]] a [[Senát (parlament)|Senát]].<br />
# Komorami se tradičně nazývají některé [[stavovská organisace|stavovské organisace]]: Hospodářská a agrární komora České republiky, Komora autorizovaných inženýrů a techniků, Česká lékařská komora, [[Česká advokátní komora]] apod.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[Parlament]]<br />
* [[zájmová samospráva]]<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]<br />
[[Kategorie:Správní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Rehabilitace&diff=9343Rehabilitace2006-11-09T12:40:35Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Rehabilitace''' (z lat. ''rehabilitare'' = znovu učinit schopným, doslova znovu obléct – [[cf.]] angl. ''redress'' a fr. ''redresser'') znamená očištění od předchozího [[rozsudek|odsouzení]]. Je to postup, jímž se napravuje [[újma]] způsobená předchozím [[rozhodnutí]]m, vydaným podle [[právní předpis|právních předpisů]], které jsou později shledány vadnými.<br />
<br />
V České republice proběhly od r. 1918 čtyři hlavní rehabilitační vlny.<br />
<br />
== Rehabilitace po r. 1918 ==<br />
<br />
Po skončení 1. světové války byly rozsáhlou [[amnestie|amnestií]], provedenou nařízením Národního výboru československého ze dne 5. listopadu 1918, č. 28/1918 [[Sb.]] o amnestii, ''[[ex lege]]'' prominuty a [[zahlazení|zahlazeny]] [[trest]]y za velmi širokou třídu [[trestný čin|trestných činů]].<br />
<br />
[[Zákon]]em č. 8/1918 [[Sb.]] bylo zrušeno [[propadnutí majetku|zabavení jmění]] podle císařského nařízení č. 156/1915 [[Říšský zákoník|ř. z.]] Toto zrušení prováděly z [[úřední povinnost]]i [[soud]]y, které je předtím nařídily.<br />
<br />
== Rehabilitace po r. 1945 ==<br />
<br />
Po 2. světové válce proběhla rovněž rozsáhlá amnestie, provedená zákonem č. 115/1946 [[Sb.]] o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Podle tohoto zákona "jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné." Rehabilitace se prováděla v režimu [[obnova řízení|obnovy řízení]]. Zvláštní rehabilitační úpravu obsahoval rovněž [[ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl.]]<br />
<br />
Tento zákon je předmětem kritiky Sudetoněmeckého krajanského sdružení (''Sudetendeutsche Landsmannschaft''; [http://www.sudeten.de]), neboť na jeho základě bylo amnestováno i poválečné násilí na sudetských Němcích.<br />
<br />
Podle [[dekret č. 5/1945 Sb.|dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb.]] o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů byly dále prohlášeny za neplatné "jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce".<br />
<br />
== Rehabilitace v období tzv. Pražského jara ==<br />
<br />
První pokus o odčinění komunistického [[teror]]u 50. let 20. století probíhal již cca od r. 1958, nelze však hovořit o rehabilitaci v pravém slova smyslu, neboť se vesměs jednalo pouze o [[podmíněné propuštění]] [[politický vězeň|politických vězňů]].<br />
<br />
Skutečná rehabilitace mohla začít až v atmosféře Pražského jara. Zákon č. 82/1968 [[Sb.]] o soudní rehabilitaci v [[preambule|preambuli]] uvádí:<br />
<br />
<blockquote><br />
''Odčinění křivd, k nimž v minulosti došlo porušováním zákonnosti na úseku trestního soudnictví, je základním předpokladem pro obnovení obecné a plné důvěry v socialistickou zákonnost a spravedlnost. Zejména je třeba, aby se urychleně dostalo plné rehabilitace občanům, kteří byli odsouzeni a potrestáni jako škůdci socialismu, ač se na zájmech socialistické společnosti trestnou činností neprovinili.''<br /><br />
''Nelze však odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat či dokonce popírat socialistický právní řád. Rehabilitace nemůže se týkat nepřátel socialistické výstavby, kteří trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou činností porušili platné zákony a byli podle nich právem potrestáni.''<br />
</blockquote><br />
<br />
Rehabilitace probíhala v režimu přezkumného řízení, na návrh [[odsouzený|odsouzeného]] nebo jeho příbuzných.<br />
<br />
I když se na základě tohoto zákona podařilo zrušit řadu konkrétních nezákonných rozsudků z počátku 50. let, změněná politická situace po vstupu [[okupace (vojenská)|okupačních]] vojsk nedovolila rehabilitace dokončit. Odsouzení byli od podání návrhu odrazováni a rehabilitační [[senát (soud)|senát]]y (v jednom z nich působil mj. polistopadový předseda [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] Pavel Rychetský) rozhodovaly zaujatě, v jejich neprospěch.<br />
<br />
Tyto rehabilitace nebyly vůbec spojeny s majetkovými [[restituce]]mi.<br />
<br />
== Rehabilitace po listopadu 1989 ==<br />
<br />
Rehabilitace obětí [[totalita|totalitního]] komunistického režimu, jak byla uskutečněna počínaje rokem 1990, byla sice širší než nedokončená rehabilitace předchozí, avšak ani ona nemůže být považována za uspokojivou. Základní problém spočívá v tom, že ''ex lege'' se rehabilitovala jen vymezená část trestných činů, v ostatních [[výrok|výrocích]] zůstaly původní rozsudky v platnosti a odsouzeným byly vyměřeny nové, tzv. [[zbytkový trest|zbytkové tresty]]. Ty političtí vězňové a emigranti, jichž se zbytkové tresty rovněž často týkaly, chápali jako hlubokou osobní urážku a jako důkaz, že polistopadový režim je pouhým pokračováním režimu předchozího. Některé konkrétní rehabilitační kausy se navíc táhly velmi dlouhou dobu – např. disident Vladimír Hučín dosáhl úplné rehabilitace svých činů ze 70. a 80. let 20. století až v r. 2006, na základě [[nález (soudu)|nález]]u [[Ústavní soud|Ústavního soudu]].<br />
<br />
K dovršení všeho polistopadový režim sice odškodnil – i když nikoli zvlášť štědře – vazbu a věznení rehabilitovaných osob, odmítl však převzít odpovědnost za zrušené tresty [[propadnutí majetku]]: postižení se stali pouhými "oprávněnými osobami" a své nároky se museli pokusit vymoci sami na neoprávněných vlastnících jejich majetku, kteří se však u českých soudů ubránili tvrzením, že konfiskovaný majetek nabyli ''[[bona fine]]''.<br />
<br />
Zákon č. 119/1990 [[Sb.]] o soudní rehabilitaci obsahuje pro rehabilitační řízení poměrně komplikovanou úpravu.<br />
<br />
Některé trestné činy byly buď ve všech případech nebo zčásti rehabilitovány ''ex lege'':<br />
* [[rozvracení republiky]]<br />
* [[podvracení republiky]]<br />
* [[poškozování státu světové socialistické soustavy]]<br />
* [[pobuřování]]<br />
* [[zneužívání náboženské funkce]]<br />
* [[hanobení republiky a jejího představitele]]<br />
* [[hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele]]<br />
* [[opuštění republiky]]<br />
* [[poškozování zájmů republiky v cizině]]<br />
* [[odnětí věci hospodářskému určení]]<br />
* [[ohrožení hospodářského tajemství]]<br />
* [[neoprávněné nakládání s vynálezem]]<br />
* [[ohrožení služebního tajemství]]<br />
* [[maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi]]<br />
* řada dalších, obdobných trestných činů podle starších trestních [[zákoník]]ů<br />
<br />
Rehabilitace se v těchto případech uskutečnila ''[[ex officio]]'', odsouzený k tomu nemusel podávat návrh.<br />
<br />
U dalších trestných činů, jejich okruh byl ovšem vymezen poměrně úzce, byla možná rehabilitace v přezkumném řízení. Zda původní rozsudek bude zrušen, záviselo ovšem na úvaze [[soud]]u; zákonné rehabilitační důvody byly sice pouze [[demonstrativní výčet|demonstrativní]], avšak soudy měly tendenci rozhodovat v těchto případech v neprospěch odsouzeného a původní rozhodnutí ponechat v platnosti.<br />
<br />
To vyvolalo rostoucí nespokojenost a společenské napětí, proto byl v r. 1993 přijat zákon č. 198/1993 [[Sb.]] o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Ten kromě deklarativní úvodní části obsahoval v § 6 úpravu, která možnost dosáhnout rehabilitace v přezkumném řízení rozšířila i na další trestné činy, "prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky".<br />
<br />
Aplikace tohoto zákona však narazila na neochotu soudů měnit předchozí komunistické rozsudky; zejména vzhledem k časové odlehlosti předmětných událostí nebyli odsouzení schopni unést [[důkazní břemeno]], když v trestních [[spis]]ech byly obvykle shromážděny pouze důkazy svědčící v jejich neprospěch, často např. i [[výpověď (výslech)|výpovědi]] vynucené [[násilí]]m.<br />
<br />
Stejně nedůsledně jako rehabilitace proběhly v České republice rovněž majetkové [[restituce]]; bezpráví spáchané komunistickým režimem nebylo ani v této oblasti nikdy napraveno, naopak osobám, které se na nezákonnostech podílely, byla zajištěna beztrestnost a ochrana neoprávněně nabytého majetku.<br />
<br />
== {{Interní odkazy}} ==<br />
* [[zbytkový trest]]<br />
* [[amnestie]]<br />
* [[restituce]]<br />
<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
[[Kategorie:Právní dějiny]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=D%C4%9Btsk%C3%A1_pornografie&diff=9342Dětská pornografie2006-11-09T12:40:25Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Dětská pornografie''' je druhem pornografie, v níž jsou zobrazeny dítě či děti jako sexuální aktéři nebo objekty. <br />
<br />
Definice pornografie ani dětské pornografie není obecně ustálená ani jednotná a obvykle se přizpůsobuje represivním potřebám státu. Obvykle se za dětskou pornografii považuje: <br />
*zobrazení soulože, masturbace nebo podobných aktivit, jichž se účastní dítě nebo děti<br />
*zobrazení dětských genitálií nebo dětské nahoty pořízené nebo používané za účelem sexuálního vzrušení nebo uspokojení <br />
<br />
Definice obvykle zahrnuje nejen vizuální díla (fotografie, kresby, filmy, sochy), ale i literární nebo zvuková (fantazijní povídky, záznam dětského hlasu apod.). <br />
<br />
== Právní regulace==<br />
Restrikce nakládání s pornografickými díly zobrazujícími děti se většinou opírá o tyto mezinárodní smlouvy: <br />
<br />
* ''Úmluva o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací'' (1910) – vyhlášena pod č. 116/1912 [[Říšský zákoník|Ř. z.]]<br />
* ''Úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování'' (1923) – vyhlášena pod č. 96/1927 [[Sb.]]<br />
* Čl. 34 ''[[Úmluva o právech dítěte|Úmluvy o právech dítěte]]'' (1989) – vyhlášena pod č. 104/1991 [[Sb.]]<br />
* ''Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce'' (Úmluva [[Mezinárodní organizace práce|MOP]] č. 182) (1999) – vyhlášena pod č. 90/2002 [[Sbírka mezinárodních smluv|Sb. m. s.]]<br />
<br />
Rámcové rozhodnutí [[Rada Evropské unie|Rady Evropské unie]] č. 2004/68/SVV [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004F0068:CS:NOT] ze dne 22. prosince 2003, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii, v čl. 3 odst. 1 nařizuje členským státům přijmout opatření proti nakládání s dětskou pornografií, včetně jejího držení. Pro některé formy, při nichž nedošlo ke zneužití, však připouští výjimky. <br />
<br />
Český [[trestní zákon]] (140/1961 [[Sb.]] v platném znění, § 205, Ohrožování mravnosti) označuje za trestný čin, pokud někdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost, která zobrazují dítě. Zákon stanoví trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci.<br />
<br />
V České republice narozdíl od mnoha okolních států není trestné držení pornografických děl pro vlastní potřebu (pokud tím nedochází k podílnictví na výrobě, šíření apod.). V návrzích nového trestního zákona (např. vládní návrh z 21. července 2004, zamítnutý v [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovně]] 21. března 2006, který byl dílem kolektivu pod vedením [[Pavel Šámal|Pavla Šámala]]) byl navrhován trest odnětí svobody za pouhé držení těchto děl až tři roky odnětí svobody, což podporovali například někteří představitelé nadace Naše dítě. Naopak například sexuolog a dlouholetý přednosta pražského Sexuologického ústavu Jaroslav Zvěřina ([http://www.zverina.cz/new/index.php?offset=2&lang=cz&artid=46 diskuse, 3. února 2005]) je vůči trestnosti pouhého držení pro vlastní potřebu kritický. <br />
<br />
Vláda se rovněž svým návrhem nového trestního zákona na podnět Rámcového rozhodnutí EU pokusila rozšířit restrikci i na zobrazení osob starších 18 let, pokud jako děti vypadají. <br />
<br />
Jan Chmelík a kol. (2003) uvádí, že v anglosaském právu jsou před pornografickým zobrazováním obvykle chráněny děti mladší 18 let, přičemž za pornografické je považováno takové zobrazení nahého dítěte, které z hlediska postoje nebo úhlu záběru je možné hodnotit jako necudné, obscénní nebo jinak neslušné. Nizozemsko umožňuje dobrovolné sexuální kontakty od 12 let, zatímco v pornografických dílech mohou figurovat osoby starší 16 let. Švédská a norská definice za dětskou pornografii považuje znázorňování sexuálních úkonů na osobách, jejichž tělesný vývoj ještě není nebo se nezdá být ukončen.<br />
<br />
== Sporné otázky restrikce ==<br />
=== Virtuální a fantazijní díla ===<br />
Základním důvodem restrikce dětské pornografie je, že v mnoha případech vzniká vykořisťováním nebo [[pohlavní zneužívání|pohlavním zneužíváním]] dětí. K právním a politickým sporům dochází zejména ve vztahu k těm pornografickým dílům, která zneužíváním nevznikla, například literárním, kresleným nebo animovaným, včetně počítačové animace. <br />
<br />
Například Nejvyšší soud USA 16. dubna 2002 (Ashcroft versus Free Speech Coalition) rozhodl [http://caselaw.lp.findlaw.com/cgi-bin/getcase.pl?court=US&navby=case&vol=000&invol=00-795], že omezování takovýchto děl je v rozporu se svobodou projevu zaručenou prvním dodatkem ústavy. Zrušil tak předchozí rozsudky podle ''Child Pornography Prevention Act'' (Zákona o prevenci dětské pornografie) z roku 1996.<br />
<br />
V Japonsku jsou běžně dostupné, legálně šiřitelné a společensky tolerované i pornograficky (hentai) zaměřené komiksy a obrázky ve stylu manga zobrazující i děti (shotacon je označení pro mangy zobrazující chlapce, lolicon pro mangy zobrazující dívky). <br />
<br />
Rámcové rozhodnutí Rady EU požaduje restrikce i vůči dílům zobrazujícím dospělou osobu „se vzhledem dítěte“ nebo „realistické zobrazení neexistujícího dítěte“. Zákony některých zemí virtuální pornografii od reálné vůbec nerozlišují.<br />
<br />
=== Subjektivní hodnocení díla ===<br />
V praxi často dochází k tomu, že otázka, zda [[dílo]] je pornografické, není posuzována objektivně z povahy díla, ale ze způsobu jeho užívání nebo důvodů jeho držení. Někdy tedy bývá jako pornografické hodnoceno dílo, které je schopné u některých osob vyvolat pohlavní vzrušení, přestože například nebylo za tímto účelem vytvořeno nebo ani nemá formální rysy pornografického díla (může zobrazovat i nepornografickou nahotu nebo i zčásti oblečené děti). V praxi tak dochází k tomu, že osoba, která je pedofilně zaměřená nebo které je takové zaměření v rámci trestního řízení přiřknuto, může být trestána za takové jednání, které by u jiné osoby za trestné považováno nebylo, případně je de facto trestána nikoliv za své jednání ani za újmu způsobenou jiné osobě, ale za své vrozené zaměření.<br />
<br />
=== Věk ===<br />
V některých evropských zemích je např. legální natáčet pornografické filmy, ve kterých se objevují 16letí, zatímco v jiných státech se totéž považuje za ilegální dětskou pornografii. Rámcové rozhodnutí Evropské unie se snaží udržet hranici chráněnosti na 18 letech, avšak přesto uvádí některé výjimky. <br />
<br />
Paradoxem českého právního řádu je, že osoby starší 15 let se sice nedopouštějí trestného ani zakázaného jednání sexuálními aktivitami, ale dopustily by se trestného činu, pokud by se přitom vyfotografovaly nebo si zážitky zapsaly do deníčku. <br />
<br />
=== Kdo je poškozená osoba? ===<br />
Právní restrikce mají tu slabinu, že neberou ohled na skutečnou vůli osob, které mají chránit. Nepřiznávají osobám mladším 18 let právo rozhodovat o tom, zda chtějí být pornograficky zobrazeny, a dokonce ani právo, aby se samy zobrazily způsobem, který by mohl být označen za pornografický. Zajímavou otázkou je, zda [[zletilý]] má právo povolit nebo umožnit pornografické využití díla, kde je sám zobrazena jako [[dítě]] a které původně nebyly pořízeny jako pornografické. <br />
<br />
Kromě ochrany dětí a mladých lidí před skutečným zneužíváním se tak v restrikcích uplatňují také ideologicky podmíněné zásadně podezíravé stanovisko vůči tělesnosti a sexualitě a představa dětské asexuálnosti a spory, které vyplývají z generačních, kulturních a sociálních rozdílů ve společnosti. <br />
<br />
=== Efektivita a kontraproduktivita restrikcí ===<br />
Ze strany příznivců zpřísněných restrikcí bývá uplatňován argument, že trestností držení dětské pornografie bude omezeno komerční zneužívání dětí, protože výrobcům této pornografie se ztíží odbyt a zúží trh. Někdy se rovněž v argumentaci objevuje i představa, že pedofilie vzniká (šíří se) prohlížením dětské pornografie nebo že trestnost držení umožní odstranit ze společnosti a zneškodnit pedofilně orientované osoby ještě dříve, než někomu skutečně způsobí faktickou újmu. <br />
<br />
Ze sociologického a ekonomického hlediska bývá namítáno, že restrikce může zvýšit tržní cenu zakázané pornografie a tak zvýšit zisky z její výroby, čímž může podpořit ty nejhorší formy komerčního zneužívání a vykořisťování a učinit tuto činnost atraktivní pro aktéry špičkového [[organizovaný zločin|organizovaného zločinu]] mafiózního typu. Tolerance vůči držení a bezplatnému šíření již existujících děl nebo jejich nekomerční výrobě za konsensuálních podmínek naopak může ceny a poptávku po ilegálně a komerčně vyráběných pornografických dílech výrazně snížit. <br />
<br />
Někteří sexuologové zastávají názor, že „používání“ dětské pornografie nejen že pedofilii nezpůsobuje, ale naopak může pozitivně ovlivnit socializaci a psychické zdraví pedofilně disponovaných lidí a tak snížit riziko, že sami sobě nebo nějakému dítěti ublíží. K podobným názorům se přiklání i liberálnější část veřejnosti.<br />
<br />
=== Záminka k mocenské kontrole ===<br />
Vzhledem k tomu, že zejména v anglickém a americkém prostředí je v obecném povědomí pojem pedofilie úzce spjat s pohlavním zneužíváním dětí, dětskou pornografií a podobnými jevy a boj proti skutečným či domnělým pedofilům či zneuživatelům dětí má širokou veřejnou podporu, často jsou politicky úspěšná represivní opatření, která by u mnohých i závažných zločinů jiného druhu nebylo možné uplatnit. Bojem proti dětské pornografii, podobně jako bojem proti terorismu, se často zaštiťuje snaha mocenských orgánů podrobit plné kontrole počítačovou síť a komunikaci na ní, telefonickou komunikaci, provádění domovních prohlídek a preventivní kriminalizace osob, které fakticky nikomu újmu nezpůsobily. <br />
<br />
Zejména v USA, Kanadě, Velké Británii a části západní Evropy se objevují obavy, že uplatnění těchto mocenských principů a technologií do dalších oblastí života naruší úctu státní moci k základním právům a svobodám lidí. Řidčeji se objevuje námitka, že i současný stav slouží více honu na nekriminální pedofily a narušování jejich práv, nežli skutečné ochraně dětí, případně že boj proti dětské pornografii je pro některé mocenské subjekty a činitele pouhou záminkou k omezení svobod sloužícímu jiným účelům.<br />
<br />
== Reference a odkazy ==<br />
* Jan Chmelík a kolektiv: ''Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita'', Portál, Praha, 2003, ISBN 80-7178-739-6<br />
* Petr Weiss a kolektiv: ''Sexuální zneužívání dětí'', Grada Publishing, Praha, 2005, ISBN 80-247-0929-5<br />
* Trestní zákon, č. 140/1961 [[Sb.]] v platném znění <br />
* [http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=744 Vládní návrh trestního zákona] (2004, zamítnut 2006)<br />
* Jan Vaca, Petra Sasínová, Lukáš Dolanský: [http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A040512_214747_domaci_pol ''Stát vyhlásil válku pedofilům''] (MF Dnes, 13. května 2004)<br />
* Radka Chromovská: ''Velká kauza – Dětská pornografie'' (MF plus, 18.3.2005, str. 34)<br />
* [http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004F0068:CS:NOT Rámcové rozhodnutí Rady EU č. 2004/68/SVV, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii] ze dne 22. prosince 2003<br />
<br />
{{Wikipedie|Dětská_pornografie|[[:cs:User:ŠJů|ŠJů]]}}<br />
<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
<br />
[[cs:Dětská pornografie]]<br />
[[da:Børneporno]]<br />
[[de:Kinderpornografie]]<br />
[[en:Child pornography]]<br />
[[es:Pornografía infantil]]<br />
[[fi:Lapsiporno]]<br />
[[ja:児童ポルノ]]<br />
[[nl:Kinderpornografie]]<br />
[[no:Barnepornografi]]<br />
[[pt:Pornografia infantil]]<br />
[[sv:Barnpornografi]]<br />
[[zh:兒童色情]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Policie&diff=9341Policie2006-11-09T11:52:00Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Policie''' je [[bezpečnostní sbor]], jehož úkolem je střežit [[veřejný pořádek]]. Kromě toho její neuniformovaná složka, kriminální policie, odhaluje [[trestný čin|trestné činy]].<br />
<br />
== Etymologie ==<br />
Slovo pochází z latinského výrazu ''politia'' (občanská správa), který byl převzat z řeckého slova πολιτεία, který znamená vláda nebo správa a je odvozen ze slova πόλις (město).<br />
<br />
== Četnictvo ==<br />
Četnictvo plní stejné úkoly jako policie, ale na rozdíl od ní je součástí [[armáda|armády]].<br />
<br />
== Československo ==<br />
Policie měla služebny ve městech, četnictvo na venkově. V roce 1947 byl zřízen Sbor národní bezpečnosti (SNB), čímž byl legalisován faktický stav vzniklý na základě rozhodnutí košické vlády v roce 1945. Součástí SNB byla uniformovaná Veřejná bezpečnost (VB) a tajná Státní bezpečnost (StB).<br />
<br />
== Česká republika ==<br />
V ČR se policie rozpadá na Policii České republiky (PČR) a četné městské policie.<br />
<br />
== Prameny ==<br />
* zákon č. 299/1920 [[Sb.]], o četnictvu<br />
* zákon č. 149/1947 [[Sb.]], o národní bezpečnosti<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [http://psp.cz/eknih/1946uns/tisky/T0377_01.htm Tisk č. 377]<br />
* [http://www.mvcr.cz/archivnictvi/archivmv/dejiny.html Historie SNB]<br />
<br />
[[Kategorie:Správní právo]]<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]<br />
<br />
[[bg:Полиция]]<br />
[[ca:Policia]]<br />
[[da:Politi]]<br />
[[de:Polizei]]<br />
[[en:Police]]<br />
[[eo:Polico]]<br />
[[es:Policía]]<br />
[[et:Politsei]]<br />
[[fi:Poliisi]]<br />
[[fr:Police]]<br />
[[he:משטרה]]<br />
[[hi:पुलिस]]<br />
[[id:Polisi]]<br />
[[ja:警察]]<br />
[[ko:경찰]]<br />
[[ms:Polis]]<br />
[[nb:Politi]]<br />
[[nl:Politie]]<br />
[[pl:Policja]]<br />
[[simple:Police]]<br />
[[sv:Polisen]]<br />
[[zh:警察]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Trestn%C3%AD_z%C3%A1kon&diff=9340Trestní zákon2006-11-09T11:51:50Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Trestní zákon''' je výsledek [[kodifikace]] [[trestní právo|trestního práva hmotného]], uspořádáným sebráním jeho obecné části a [[trestný čin|trestných činů]].<br />
<br />
== České trestní zákoníky ==<br />
# všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně z roku 1787<br />
# zákon trestní o zločinech a těžkých policejních přestupcích, vydaný dne 3. září 1803<br />
# zákon č. 117/1852 [[říšský zákoník|ř. z.]], o zločinech, přečinech a přestupcích, ze dne 27. května 1852<br />
# zákon č. 86/1950 [[Sb.]], trestní zákon, ze dne 12. července 1950<br />
# zákon č. 140/1961 [[Sb.]], trestní zákon, ze dne 29. listopadu 1961<br />
<br />
== Některé české zvláštní trestní zákony ==<br />
# zákon č. 50/1923 [[Sb.]], na ochranu republiky, ze dne 19. března 1923<br />
# zákon č. 91/1934 [[Sb.]], o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech, ze dne 3. května 1934<br />
# zákon č. 231/1948 [[Sb.]], na ochranu lidově demokratické republiky, ze dne 6. října 1948<br />
# zákon č. 165/1950 [[Sb.]], na ochranu míru, ze dne 20. prosince 1950<br />
<br />
== Cizí trestní zákoníky ==<br />
; '''Francie'''<br />
* Trestní zákoník z roku 1810<br />
* Trestní zákoník z března 1994<br />
<br />
== Vnitřní odkazy ==<br />
* [[Trestní řád]]<br />
<br />
== {{Externí odkazy}} ==<br />
* [[:en:Model Penal Code|Model Penal Code]]<br />
<br />
[[Kategorie:Trestní právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%BD_%C3%BA%C5%99ad&diff=9339Veřejný úřad2006-11-09T11:51:40Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Veřejný úřad''' (opisně též ''orgán veřejné moci'') je [[úřad]], který je oprávněn autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech [[fysická osoba|fysických]] a [[právnická osoba|právnických osob]], vůči nimž jedná vrchnostensky.<br />
<br />
V České republice mohou v této posici vystupovat:<br />
#[[státní orgán|státní orgány]], tj. orgány státu, např. [[soud]]y, [[Policie ČR]], [[soudní exekutor|soudní exekutoři]], [[správní úřad|správní úřady]] apod.<br />
#orgány [[územní samospráva|územní samosprávy]], např. [[obecní policie]]<br />
#orgány [[zájmová samospráva|zájmové samosprávy]], např. disciplinární komise [[stavovská organisace|stavovských organisací]]<br />
<br />
Orgány [[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávních korporací]] (obcí a krajů) vykonávající svou pravomoc v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] jsou formálně státním orgánem, ačkoli organisačně jsou součástí příslušného obecního nebo krajského úřadu. To s sebou přináší časté spory o to, zda je takový úřad způsobilý rozhodovat nestranně v řízeních, kde vystupuje jako jedna ze [[strana (řízení)|stran]] řízení příslušná obec nebo kraj, např. zda stavební odbor [[obecní úřad|obecního úřadu]] může udělit obci stavební povolení, přestože všichni jeho zaměstnanci jsou vůči této obci v pracovním poměru a tím je dán jejich zvláštní vztah k jednomu z účastníků řízení.<br />
<br />
== Orgán v. úřad ==<br />
Dnešní zmatení mezi pojmem orgán (tj. [[fysická osoba]] nebo kollegim fysických osob) a pojmem úřad (tj. souhrn kompetencí) lze demonstrovat na nepochopení recepčního zákona (zákon č. 11/1918 [[Sb.]]). Ten v čl. 3 stanovil: "Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení." Dnes je to však překládáno takto: "Národní výbor, jemuž se měly podřídit všechny správní orgány, v sobě zahrnoval jak nejvyšší exekutivní moc, tak i moc legislativní spočívající v přijímání prvních československých zákonů a nařízení."[http://web2006.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=631]<br />
<br />
[[Kategorie:Veřejné právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Kompeten%C4%8Dn%C3%AD_z%C3%A1kon&diff=9338Kompetenční zákon2006-11-09T11:51:30Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. z. a n. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Kompetenční zákon''' stanoví seznam [[ústřední správní úřad|ústředních správních úřadů]] a vymezuje jejich [[působnost]].<br />
<br />
[[Česká republika]] ve své historii má dosud jediný, mnohokrát novelisovaný, kompetenční zákon č. 2/1969 [[Sb.]]<br />
<br />
== Československé kompetenční zákony ==<br />
# zákon č. 2/1918 [[Sb.]], jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém<br />
# ústavní dekret č. 1/1945 [[Sb.]], o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné<br />
# zákon č. 133/1970 [[Sb.]], o působnosti federálních ministerstev<br />
# zákon č. 194/1988 [[Sb.]], o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy<br />
<br />
[[Kategorie:Veřejná správa]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Ob%C4%8Dan&diff=9337Občan2006-11-09T11:24:22Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Občanství''' je vztah mezi [[fysická osoba|fysickou osobou]] a územní [[veřejnoprávní korporace|veřejnoprávní korporací]], jejímž je tato osoba členem – '''občanem'''.<br />
<br />
Zdaleka nejdůležitější je přitom vztah mezi občanem a [[stát]]em, státní občanství, proto se termínu "občanství" běžně používá jako synonyma pro státní občanství a "občan" pro státního občana.<br />
<br />
Jde [[zásadně]] o vztah nedobrovolný, vznikající narozením, uzavřením [[manželství]], přistěhováním apod.<br />
<br />
V moderním pojetí [[právní stát|právního státu]] nemá veřejnoprávní korporace žádné prostředky, jak tento svazek zrušit: občan nemůže být zbaven občanství proti své vůli; je však možné, aby tento svazek zanikl tím, že občan nabude občanství jiné veřejnoprávní korporace. Praxe se liší v tom, zda a za jakých okolností k tomu dochází: některé státy nemají zájem na tom, aby vznikalo '''dvojí občanství''' (bipolitismus), a snaží se tomu různými prostředky zabránit (např. Česká republika), jiné to umožňují (Švédsko, Kanada).<br />
<br />
Zvláštností jsou USA, které chápou občanství jako vztah, z něhož se nelze efektivně vyvázat. Podle [[judikatura|judikatury]] [[federace|federálního]] Nejvyššího soudu (''Supreme Court'') se nikdo nemůže dovolávat toho, že pozbyl amerického občaství.<br />
<br />
== Druhy občanství ==<br />
<br />
Vztah občanství vzniká ke každé územní veřejnoprávní korporaci.<br />
<br />
Osoba žijící v Praze 4 je tak zároveň občanem [[Městská část|Městské části]] Praha 4, občanem [[Hlavní město Praha|Hlavního města Prahy]], občanem [[Česká republika|České republiky]] a je rovněž občanem [[Evropská unie|Evropské unie]], přestože ta charakter územní veřejnoprávní korporace zatím ve všech aspektech nemá.<br />
<br />
== Občanství České republiky ==<br />
<br />
[[právní předpis|Právním předpisem]] upravujícím otázky státního občanství je [[zákon]] č. 40/1993 [[Sb.]], základní aspekty jsou však upraveny přímo v [[Ústava|Ústavě]], resp. v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]].<br />
<br />
Občanem České republiky se fysická osoba stává:<br />
* narozením v případě, že aspoň jeden z [[rodič]]ů je českým občanem<br />
* [[osvojení]]m, je-li českým občanem aspoň jeden z osvojitelů<br />
* určením [[otcovství]], je-li určený otec českým občanem<br />
* nalezením, pokud je osoba nalezena na území České republiky a neprokáže se, že narozením nabyla jiného státního občanství<br />
* prohlášením, což je přechodný způsob vzniku občanství související s rozpadem [[federace]]<br />
* udělením může nabýt občanství na vlastní žádost cizinec při splnění určitých relativně rigorosních kritérií, z nichž nejdůležitější je dlouhodobý pobyt na českém území, znalost českého jazyka a doklad, že zaniklo nebo nejpozději nabytím českého občanství zanikne jeho občanství stávající; státní občanství uděluje [[ministerstvo vnitra]]<br />
<br />
České občanství zaniká:<br />
* prohlášením učiněným u [[zastupitelský úřad|zastupitelského úřadu]], v němž občan uvede, kdy nabyl cizího státního občanství (prokazovat to však nemusí)<br />
* samotným nabytím cizího státního občanství, tedy ''[[ipso facto]]''<br />
<br />
Tato striktní [[pravidlo|pravidla]] se setkala s velkou nelibostí u české emigrantské komunity, protože fakticky ponechala v platnosti komunistická rozhodnutí o zbavení státního občanství a zabránila emigrantům v získání českého občanství, pokud nebyli ochotni zříci se svého nového občanství. I když v r. 1999 bylo toto pravidlo v případě emigrantů částečně zmíněno, vzájemná animosita přetrvává.<br />
<br />
=== Československé občanství Němců ===<br />
Na základě Benešova [[dekret č. 33/1945 Sb.|dekretu č. 33]] byli k 10. srpnu 1945 zbaveni čs. občanství i ti Němci, kteří v roce 1938 neoptovali pro Německou říši. Po dokončení vyhnání k 1. 1. 1947 zůstalo v Československu 200 000 Němců, vesměs "nepostradatelných odborníků" bez jakéhokoliv občanství – bezdomovců. K 7. květnu 1953 jim bylo čs. občanství vráceno (''[[de iure]]'' uděleno) zákonem č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství.<br />
<br />
== Občanství kraje a obce ==<br />
<br />
Občanem [[územní samosprávný celek|územního samosprávného celku]], tzn. [[kraj]]e nebo [[obec|obce]], popř. [[městská část|městské části]] [[Hlavní město Praha|Hlavního města Prahy]], je ten státní občan České republiky, který je na jeho území přihlášen k [[trvalý pobyt|trvalému pobytu]]. Práva občana, s výjimkou práva [[volby|volebního]], může vykonávat i ta osoba, která dosáhla [[věk]]u 18 let a vlastní na území kraje nebo obce [[nemovitost]]; nemusí jít přitom nutně o českého občana ani o občana jiné členské země [[Evropská unie|Evropské unie]].<br />
<br />
Tento druh občanství vzniká a existuje ''[[ex lege]]'', nezávisle na vůli občana, a ''ex lege'' rovněž zaniká.<br />
<br />
Problematické je občanství městských částí [[statutární město|statutárních měst]]: [[obecní zřízení]] sice v § 4 odst. 2 uvádí, že území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány [[samospráva|samosprávy]], avšak práva občanů jsou v zákoně výslovně zakotvena pouze pro městské části Hlavního města Prahy. Tento deficit zákona může vést ke značným [[výklad]]ovým potížím.<br />
<br />
== Občanství Evropské unie ==<br />
<br />
Pojem občanství Evropské unie (EU), které automaticky přísluší všem občanům členských zemí EU, poprvé zavedla [[Maastrichtská smlouva]] v r. 1992 a pojem dále rozšířila v r. 1997 [[Amsterdamská smlouva]].<br />
<br />
Občanům EU svědčí řada práv, např. volně se pohybovat po celém území Unie, volit a být volen do [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]], podávat stížnosti [[Evropský ombudsman|Evropskému ombudsmanovi]], obracet se na orgány EU, být pod [[konsul]]ární a [[diplomat]]ickou ochranou zastupitelského úřadu jiného státu EU v případě, že mateřský stát v příslušné zemi diplomatickou misi nemá apod.<br />
<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]<br />
[[Kategorie:Veřejná správa]]<br />
[[Kategorie:Mezinárodní právo veřejné]]<br />
[[Kategorie:Evropské právo]]</div>TomBothttps://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Z%C3%A1kon%C3%ADk_pr%C3%A1ce&diff=9336Zákoník práce2006-11-09T11:24:12Z<p>TomBot: Robot: Automated text replacement (-Sb. +Sb.)</p>
<hr />
<div>'''Zákoník práce''' (ZP) je výsledkem [[kodifikace]] pracovního práva.<br />
<br />
Přijímání zákoníků práce je znakem [[totalita|totalitních]] régimů, fašistických nebo kommunistických, [[cf.]] italská Charta práce ([http://it.wikisource.org/wiki/Carta_del_lavoro,_promulgata_dal_Gran_Consiglio_del_Fascismo_il_21_aprile_1927 Carta del lavoro]) z roku 1927 nebo španělský Statut práce ([[:es:Fuero del Trabajo|Fuero del Trabajo]]) z roku 1938. S výjimkou postkommunistických zemí existuje v našem slova smyslu pouze ve [[:fr:Code du travail (France)|Francii]] (ta inspirovala [[:fr:Code du travail (Cameroun)|Cameroun]]) a ve [[:es:Estatuto de los trabajadores (España)|Španělsku]]. [[:en:Canada Labour Code|Kanadský zákoník práce]] je jiný případ, neboť vychází z anglosaského pojetí [[zákon]]a.<br />
<br />
== Španělsko a latinskoamerické země ==<br />
První španělský zákoník práce vydal diktátor Primo de Rivera v roce 1926 pod názvem ''[http://www.eurofound.eu.int/emire/SPAIN/LABOURCODE-ES.html Código de Trabajo]''. Tento vzor se stal populární pro latinskoamerické země:<br />
# [http://www.ministrabajo.go.cr/Codigo/Indice.htm Constarica] (1943)<br />
# [http://www.legalinfo-panama.com/legislacion/laboral/codtrab_index.htm Panama] (PDF; úvod v HTML)<br />
# [http://www.ilo.org/dyn/natlex/docs/WEBTEXT/45784/65050/S96NIC01.htm Nicaragua ] (1996)<br />
# [http://www.ildis.org.ec/laboral/laboralc.htm Código del Trabajo del Ecuador] (1997), [http://www.manabi.gov.ec/consejo_cat.php?id=112&gid=36&gidm=1 hlava I]<br />
# [http://www.dt.gob.cl/legislacion/1611/article-59096.html Chile] (PDF; úvod v HTML)<br />
<br />
== České zákoníky práce ==<br />
# zákon č. 65/1965 [[Sb.]] (ZP)<br />
# zákon č. 262/2006 [[Sb.]] (NZP) – dosud není účinný<br />
<br />
== Velké novely zákoníku práce ==<br />
# zákon č. 153/1969 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 20/1975 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 52/1987 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 188/1988 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 3/1991 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 231/1992 [[Sb.]]<br />
# zákon ČNR č. 37/1993 [[Sb.]], o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů<br />
# zákon č. 74/1994 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 155/2000 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 220/2000 [[Sb.]], o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích<br />
# zákon č. 46/2004 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 436/2004 [[Sb.]]<br />
# zákon č. 253/2005 [[Sb.]], kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce<br />
<br />
== Prameny a literatura ==<br />
# [http://www.inem.es/legis/empleo/rdley1_95.htm Novelisovaný španělský zákoník práce] (španělsky)<br />
# [[Karel Eliáš]]: [http://cheminfo.chemi.muni.cz/odbory/VOS/Elias-LN_2005-06-21.doc Takóvo kódeksa nět nigdě] [Такого кодекса нет нигде]. In Lidové noviny, 2. června 2005 (DOC)<br />
# [http://www.llrx.com/features/ladu2.htm Prameny italského práva] (anglicky)<br />
# [http://www.ilo.org/public/english/dialogue/ifpdial/ll/it.htm Pojednání o italském pracovním právu] (anglicky)<br />
# [[:en:Fuero|Fuero]] (anglicky)<br />
# [http://club.telepolis.com/erbez/ft.htm Frankistický Statut práce] (španělsky)<br />
# [http://www.ilo.org/public/english/dialogue/ifpdial/ll/observatory/profiles/rus.htm Pojednání o ruském pracovním právu] (anglicky)<br />
# [http://www.rg.ru/oficial/doc/kodex/trud.shtm Nový ruský zákoník práce] (rusky)<br />
<br />
[[Kategorie:Pracovní právo]]<br />
<br />
[[cs:Zákoník práce]]</div>TomBot