Zobrazení zdroje stránky Exkomunikace

'''Exkomunikace''' (nepřesně '''vyobcování''', '''vyloučení z církve'''; lat. ''excommunicatio'', z ''ex-'' + ''communio'' = přijímání [[svátost]]i [[eucharistie]]) je nejtěžší [[církev]]ní [[trest]]. Je to nejpřísnější [[censura (trest)|censura]] (nápravný trest).

Nejde při něm o to, jak české překlady naznačují, že by potrestaný pozbyl členství v církvi (to je podle církevního učení založeno objektivně kanonickoprávní skutečností přijetí [[křest]]u a nelze se jej nijak zbavit), ale jsou mu odepřeny všechny [[svátost]]i, nesmí se účastnit bohoslužby ani zastávat žádný církevní úřad a ztrácí nárok na další beneficia vyplývající z členství v církvi.

Exkomunikaci lze uložit buď [[rozsudek|rozsudkem]], nebo vzniká jako [[samočinný trest]] za nejvážnější kanonickoprávní [[delikt]]y.

V případě, že se odsouzený napraví, má právo na to, aby mu byl trest exkomunikace prominut. Kdo smí vyobcování nebo [[klatba|klatbu]] prominout, je individuální, u nejzávažnějších provinění platí '''papežský reservát''', který vyhrazuje právo promíjet tresty [[Apoštolský stolec|Apoštolskému stolci]].

== Církevní zločiny trestané exkomunikací ''latae sententiae'' ==
# odpadnutí od víry (apostase)
# kacířství (bludařství, herese)
# rozkol v církvi (schisma)
# znesvěcení (''desecratio'') eucharistických [[způsoba|způsob]]
# fysické napadení [[papež]]e
# odvolání ([[rekurs]]) proti rozhodnutí papeže ke [[koncil]]u nebo sboru [[biskup]]ů
# [[rozhřešení]] spoluviníka smilného hříchu, je-li pachatelem [[kněz]] (samotné porušení [[celibát]]u se však trestá jen mírně)
# [[konsekrace]] biskupa bez papežského pověření (takto potrestány jsou obě strany)
# podstoupení nebo provedení [[interupce]]
# přímé porušení [[zpověď|zpovědního]] tajemství

== Církevní tresty z hlediska platného práva ==
Nejsilněji právě v souvislosti s trestem exkomunikace vzniká v moderním sekulárním a [[právní stát|právním státě]] otázka po legitimitě církevní moci.

V rozporu s ústavním právem je samotné ustanovení [[kánon|can.]] 1311 [[Codex Iuris Canonici|CIC]]/1983, podle něhož má církev má "vrozené a vlastní" právo trestat věřící, kteří spáchali zločin. To odporuje ustanovení čl. 39 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]: ''"Jen zákon'' [rozuměj světský] ''stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit."'' Obdobně čl. 40 Listiny: ''"Jen'' [světský] ''soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."''

Extense [[církevní soud|církevního soudnictví]] do oblasti trestního práva, třebaže toliko ''[[in nomine]]'', je tudíž ''[[prima facie]]'' protiústavní.

Dále je velmi sporné, zda je legitimní, aby jakákoli církev definovala příslušnost věřících bez ohledu na jejich vůli a nedovolovala jim církev opustit, a to ani v případě, že byli exkomunikováni. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. je příslušnost k církvi ''[[ex lege]]'' a bezvýjimečně dobrovolná. Jakákoli církev, jejíž [[stanovy]] brání věřícímu z církve platně a účinně vystoupit, je tudíž nezákonná a s ohledem na ustanovení čl. 16 odst. 1 Listiny (''"Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu."'') rovněž neústavní.

V souladu se zákonem nejsou ani ta ustanovení kanonickoprávních procesních předpisů, jimiž je založena povinnost [[svědka]] – bez ohledu na jeho příslušnost k církvi – dostavit se na [[předvolání]] před [[církevní soud]] (can. 1549), nehledě na to, že CIC/1983 dovoluje platně soudit na straně [[žalovaný|žalované]] i osobu, jež sama členem církve není.

Vposledku je nutno uvést, že v souladu se zákonem nejsou ani některé tresty ukládané [[duchovní]]m a [[řeholník]]ům: ačkoli podstoupení takového církevního trestu je [[zásadně]] dobrovolné, lze hodnotit např. trest zákazu nebo příkazu pobývat na určitém místě nebo území (tj. případně i inkarcerace, viz can. 1336 § 1 odst. 1 CIC/1983) jako nepřípustný zásah do ústavně zaručené svobody pohybu a může být i trestným činem [[omezování osobní svobody|omezování]] nebo [[zbavení osobní svobody]]. 

Z toho, co bylo uvedeno, tedy nelze než dospět k závěru, že římskokatholická církev je neústavní, zákony České republiky porušující náboženskou organisací, a pouze tisíciletá tradice chrání tuto církev před úředním zákazem.

== {{Interní odkazy}} ==
* [[interdikt]]
* [[suspense]]

== {{Externí odkazy}} ==
* heslo [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/372801-anathema-anathema-obetni-nebo-posvatny-dar Anathéma]. In Ottův slovník naučný

[[Kategorie:Kanonické právo]]

[[cs:Exkomunikace]]
[[de:Exkommunikation]]
[[fr:Excommunication]]
[[en:Excommunication]]