Zobrazení zdroje stránky Právo na ochranu osobnosti

'''Právo na ochranu osobnosti''' je široký a různorodý soubor dílčích práv, která poskytují [[fysická osoba|fysické osobě]] [[soukromé právo|soukromoprávní]] ochranu '''osobnostních práv''', tzn. [[nemajetkové právo|nemajektových práv]] souvisejících s její osobní svobodou, tělesnou integritou, soukromím, rodinným životem, ctí, důstojností a postavením ve společnosti.

V českém [[právní řád|právním řádu]] je ochrana osobnosti zakotvena v čl. 10 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]. Toto ustanovení je [[prováděcí předpis|provedeno]] řadou dílčích [[zákon]]ů, zejména pak ustanovením § 11 [[a násl.]] [[občanský zákoník|občanského zákoníku]], která postulují obecné právo na ochranu osobnosti a stanoví [[soukromé právo|soukromoprávní]] [[sankce]] za jeho porušení. Ochrana řady osobnostních práv je poskytována rovněž na základě mezinárodních [[úmluva|úmluv]], např. [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]] nebo [[Úmluva proti mučení|Úmluvy proti mučení]].

== Druhy osobnostních práv ==
Vytvořit úplný [[katalog]] osobnostních práv nelze, neboť rozsah práv, kterým se poskytuje ochrana jako právům osobnostním, se v čase mění a obecně se stále rozšiřuje. Příkladmo ještě v polovině 20. století nebyla přiznávána ochrana právu [[fysická osoba|fysické osoby]] na důvěrnost jejích [[osobní údaj|osobních údajů]]. S příchodem masového marketingu a agresivních marketingových kampaní maloobchodních řetězců začalo být i toto právo chráněno.

Základní rozčlenění osobnostních práv:
# '''Právo na osobní svobodu''' zaručuje [[fysická osoba|fysické osobě]], že nesmí být omezována ve volnosti pohybu. Nezákonné omezení osobní svobody je jednak [[trestný čin|trestným činem]] [[omezování osobní svobody]], jednak jde o zásah do osobnostních práv, za který má [[poškozený]] právo na přiměřené zadostiučinění.
# '''Právo na tělesnou integritu''' je rovněž chráněno souběžně [[veřejné právo|veřejnoprávními]] i [[soukromé právo|soukromoprávními]] prostředky. Anachronismem v českém [[právo|právu]] je [[právní institut|institut]] [[bolestné]]ho, na jehož základě se bolest a ztížení společenského uplatnění [[škoda|odškodňují]] jako součást [[škoda|majetkové újmy]], přestože jde evidentně o zásah do práva na ochranu osobnosti, nikoli do sféry [[majektové právo|majetkových práv]] [[poškozený|poškozeného]]. K podrobnostem vizte článek [[Škoda]].
# '''Právo na soukromí a rodinný život''' je samo o sobě velmi široké právo. Chrání se jím mimo jiné:
#* '''projevy osobní povahy''', např. korespondence, zápisky, poznámky, obsah soukromých rozhovorů atd. (flagrantním porušení tohoto práva bylo, když fotograf zachytil teleobjektivem obsah SMS o "falešném a prázdném Topolovi", kterou na svém mobilním telefonu psal Václav Klaus, byť je zde možno legitimně argumentovat [[veřejný zájem|veřejným zájmem]] na zveřejnění takové informace),
#* '''osobní údaje''', např. datum narození, adresa [[bydliště]], majetkové poměry aj.
#* '''rodinný život''' [[fysická osoba|fysické osoby]], která nesmí být např. nucena uzavřít proti své vůli [[manželství|sňatek]] nebo přenechat výchovu svých [[dítě|dětí]] jinému.
# '''Právo na podobu''' [[fysická osoba|fysické osoby]]. Fotografii druhé osoby lze použít jen s jejím svolením, ledaže by šlo o použití na základě [[zákon]]a (typicky v rámci [[zpravodajská licence|zpravodajské licence]]).
# '''Právo na ochranu jména''' [[fysická osoba|fysické osoby]], které nesmí neoprávněně používat nikdo jiný.
# '''Právo na ochranu cti a důstojnosti''' je široké právo, pod než lze podřadit celou řadu možných zásahů do práva na ochranu osobnosti. Obecně jsou nepřípustné všechny zásahy, které bez právního důvodu zasahují do osobní integrity [[poškozený|poškozeného]], a to i v případě, že jde o pravdivé informace (např. že [[poškozený]] trpí pohlavní nemocí). [[Odpovědnost]]i však nepodléhají hodnotící úsudky (pokud nejsou urážlivé nebo zjevně nepřiměřené: nelze nazvat "sprostým zlodějem" osobu, která v dětství ukradla v obchodě žvýkačku) a snížená je úroveň této ochrany i u osob ve význačném společenském postavení ''([[:en:public figure|public figure]]s)'', např. u politiků.
# '''Právo na ochranu autorství''' patří rovněž mezi osobnostní práva, ač se tradičně vykládá v rámci [[autorské právo|autorského práva]].

== Odpovědnost za neoprávněný zásah do osobnostních práv ==
Právní [[odpovědnost]] za zásah do práva na ochranu osobnosti je [[zásadně]] [[objektivní odpovědnost|objektivní]], nezkoumá se tedy, zda [[škůdce]] škodlivý následek [[zavinění|zavinil]].

[[Škůdce]] je povinen, je-li to možné, zásah odstranit a nepokračovat v něm, a poskytnout [[poškozený|poškozenému]] přiměřené '''zadostiučinění''' (satisfakci). Přiměřené zadostiučinění má vždy nepeněžní formu. V méně závažných případech postačí zadostiučinění ve formě osobní, případně i veřejné '''omluvy''', pokud jde o závažnější zásah, který by taková omluva nemohla reparovat, má poškozený nárok i na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

== Povaha osobnostních práv ==
Osobnostní práva jsou nezcizitelná a nezadatelná. Není proto možný ani [[výkon rozhodnutí]] směřující vůči osobnostním právům [[povinný|povinného]].

Právo na ochranu osobnosti se [[promlčení|nepromlčuje]] a trvá po neomezenou dobu. Podle nové, kontroversně přijímané [[judikatura|judikatury]] [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]] jsou [[promlčení|nepromlčitelná]] nejen samotná osobnostní práva, ale i majetkové nároky vzniklé z jejich porušení, konkrétně nárok na náhradu [[nemajetková újma|nemajektové újmy]] v penězích. To může vést v praxi k tomu, že [[poškozený|poškození]] budou uplatňovat právo na ochranu osobnosti z velmi starých [[delikt]]ů (typicky [[difamace|urážek na cti]] z článků publikovaných v [[tisk]]u), a protože důkazní břemeno pravdivosti dehonestujících tvrzení dopadá na [[žalovaný|žalovaného]], nelze vyloučit, že ten [[důkazní břemeno]] vzhledem k časovému odstupu neunese.

Po [[smrt]]i [[fysická osoba|fysické osoby]] přísluší ochrana jejích osobnostních práv [[manžel]]u a [[dítě|dětem]], případně [[rodič]]ům [[poškozený|poškozeného]].

== Situace v České republice ==
Pokud jde o ochranu osobnostních práv, postkomunistiská Česká republika se jen pomalu přibližuje k úrovni ochrany běžné ve vyspělých zemích. Soudní spory o ochranu osobnosti trvají řadu let, takže [[právní moc|pravomocné]] [[rozsudek|rozsudky]] mívají leckdy jen akademický význam, a je-li za zásah vůbec přiznána peněžitá satisfakce, její výše bývá velmi nízká nebo symbolická.

V minulosti [[soud]]y rovněž často odmítaly přiznat [[poškozený|poškozeným]] náhradu [[náklady řízení|nákladů řízení]], pokud jim vyhověly pouze zčásti a zaplatit peněžitou náhradu [[škůdce|škůdci]] neuložily. Vznikala tak paradoxní situace, že [[poškozený]] si ''de facto'' "zaplatil omluvu". Nedávná [[judikatura]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] však tuto praxi změnila a nyní [[soud]]y již vesměs [[náklady řízení]] přiznávají i v případech, že [[žaloba|žalobě]] vyhoví pouze částečně.

== USA ==
V USA lze soukromí u veřejných úřadů chránit pomocí ''Order Of Non-Disclosure''.[http://atexasattorney.com/sealing_records.htm]

== {{Interní odkazy}} ==
* [[škoda]]
* [[difamace]]
* [[ochrana osobních údajů]]
* [[právo na ochranu dobrého jména právnické osoby]]

== {{Externí odkazy}} ==
* [http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodika methodika nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)] z 12. 3. 2014
* rozsudek NSČR ''Burget v. Kasalova pila'' z 16. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1771/2011, [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/B0ED0CEF751D472DC1257A61004D599C?openDocument&Highlight=0, NSČR: B0ED0CEF751D472DC1257A61004D599C]
* usnesení ÚS ''Burget v. Kasalova pila'' z 7. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 3933/12, [http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=76857 NALUS: 76857]
* Michal Ryška: [http://jinepravo.blogspot.com/2008/10/michal-ryka-nic-ne-pravda-prvo.html Nic než pravda (a právo)]

[[Kategorie:Občanské právo]]