Zobrazení zdroje stránky Občanský zákoník

'''Občanský zákoník''' je základní zákon upravující [[soukromé právo]] [[hmotné právo|hmotné]]. Je jedním z nejdůležitějších právních předpisů každého kontinentálního právního řádu.

== Význam ==
Přestože byly postupně přijímány další [[kodex]]y, upravující podrobněji další dílčí odvětví soukromého práva, zejména [[obchodní zákoník]], [[zákoník práce]] a [[zákon o rodině]], občanský zákoník zůstává i pro tato odvětví [[subsidiarita|subsidiárním]] předpisem, jehož právní normy se uplatní v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčí. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (např. pravidla pro počítání času) nacházejí místo i v [[veřejné právo|právu veřejném]].

Pendentem občanského zákoníku v právu [[procesní právo|processním]] je [[občanský soudní řád]].

== Jednotlivé občanské zákoníky ==
Myšlenka upravit celý korpus práva uceleným souborem zákonů je velmi stará (vizte např. [[Corpus iuris civilis]] císaře [[:cs:Justinian|Justinian]]a ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století. Prvním (a ve znění [[novela|novel]] dodnes platným) občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský napoleonský ''[[Code civil français]]'' (zvaný též ''Code Napoléon'') z r. [[:cs:1804|1804]]. Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších zemích.

Legislativně o něco méně úspěšný je - rovněž dodnes platný - obsáhlý občanský zákoník německý (''Bürgerliches Gesetzbuch'', zkratka BGB) z r. [[:cs:1896|1896]], jemuž je vytýkána přílišná složitost a obtížná srozumitelnost. Vysoce inspirativním je nový nizozemský občanský zákoník (''Nieuw Burgerlijk Wetboek'', NBW), který nabyl účinnosti [[:cs:1. ledna|1. ledna]] [[:cs:1992|1992]]. Jeho hlavním autorem je E. M. Meijers.

== Anglosaské právo ==
Snaha po komplexní kodifikaci soukromého práva se naopak vyhnula zemím [[angloamerické právo|angloamerické právní kultury]], protože je právo tvořeno na základě [[precedens|precedentů]] ([[case law]]) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici. Výjimkou je pouze stát [[:cs:USA|USA]] [[:cs:Louisiana|Louisiana]], který je hrdý na svůj občanský zákoník z roku 1825. Jeho autory jsou Livingston, Derbigny a Moreau-Lislet. Druhou výjimkou je kanadský stát [[:cs:Québec|Québec]], který má moderní občanský zákoník z roku 1991 (''Code civil du Québec'', CCQ).

== České občanské zákoníky ==
České soukromé právo se ve středověku řídilo českým právem [[obyčej]]ovým. To bylo sebráno v právních knihách, zejména o městském právu. Subsidiárně se používalo římské právo. V roce [[:cs:1709|1709]] byly zřízeny první kodifikační komisse, které měly po vzoru CIC sebrat veškeré právo, soukromé i veřejné. Výsledek však byl neuspokojivý. V roce [[:cs:1753|1753]] [[:cs:Marie Terezie|Marie Theresie]] zřídila novou komissi, jejímž výsledkem byl ''Codex Theresianus'' z roku [[:cs:1766|1766]]. Panovnice tento pokus odmítla s tím, že "Zákon není učebnice."

Bylo rozhodnuto zákoník zkrátit a přepracovat. Hortenova osnova byla předložena v roce [[:cs:1771|1771]]. Přestože byl do komisse přivolán Martini, práce byly v roce [[:cs:1776|1776]] přerušeny. Důvodem bylo to, že se nová kodifikace měla nejprve vyzkoušet v jedné zemi a až poté zavést v celém soustátí. Práce se opět urychlily s nástupem [[:cs:Josefa II|Josefa II]]. Ten rozhodl zavádět jednotlivé díly zákoníku postupně. Za vlády [[:cs:Leopold II.|Leopolda II.]] byla jmenována nová komisse. Výsledek její práce byl v roce [[:cs:1797|1797]] zaveden v západní Haliči. 

Novým referentem komisse se stal [[Franz Zeiller]]. V roce [[:cs:1802|1802]] byl hotov první díl občanského zákoníku, celý kodex byl dokončen v roce [[:cs:1806|1806]] a jeho revise v roce [[:cs:1808|1808]]. Císař [[:cs:František I.|František I.]] mu nakonec udělil sankci [[:cs:26. dubna|26. dubna]] [[:cs:1811|1811]]. [[Všeobecný zákoník občanský]] (''Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch'', zkratka ABGB), jenž na našem území platil do r. [[:cs:1950|1950]] (a v části věnované pracovnímu právu až do poloviny 60. let), byl vydán s platností pro všechny země, s výjimkou [[:cs:Uhry|Uher]]. Na území [[:cs:Rakousko|Rakouska]] platí ABGB dodnes. Jedná se o císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. dne [[:cs:1. června|1. června]] [[:cs:1811|1811]], který nabyl [[účinnost]]i od [[:cs:1. ledna|1. ledna]] [[:cs:1812|1812]]. Obecný zákoník občanský byl přirozenoprávní kodifikací.

První novely ABGB byly přijaty po roce [[:cs:1848|1848]]. Byly však jen nepřímé a parciální. Hluboké změny byly po vzoru BGB schváleny až ve 20. století. V roce [[:cs:1904|1904]] byla jmenována komisse ve složení Unger, Randa, Schey, Steinbach, Madewski a Klein. Její činnost nepřinesla žádný výsledek. Proto vláda navrhla svou osnovu novely, která však nestačila být Říšskou radou přijata. Až za první světové války, v letech [[:cs:1914|1914]]-[[:cs:1916|1916]], byly schváleny tři velké novely ABGB. Nejvýznamnější byla třetí, která fruktifikovala předválečné práce a dotkla se i obligačního práva.

Za první republiky byla hned v roce [[:cs:1919|1919]] přijata manželská novela ABGB. Posléze bylo rozhodnuto přijmout zcela nový občanský zákoník. Důvodem byla snaha o odstranění právního dualismu Čech a Slovenska a to, že authentickým jazykem ABGB byla němčina. Proto byla připravena osnova československého občanského zákoníku z roku [[:cs:1937|1937]] (= úplné znění 1369 paragrafů; senátní tisk č. 425), která však nestačila být schválena. 

Po roce [[:cs:1945|1945]] byly kodifikační práce zrychleny. V roce [[:cs:1948|1948]] byla vyhlášena "právnická dvouletka". Kodifikační odbor ministerstva spravedlnosti byl zřízen [[:cs:1. září|1. září]] [[:cs:1948|1948]]. Tzv. '''střední občanský zákoník''' byl přijat [[:cs:25. října|25. října]] [[:cs:1950|1950]] jako zákon č. 141/1950 Sb. Byl ještě celkem kvalitní, komercialisovaný, ale vycházel již z tzv. "užší koncepce" občanského práva. Hlavními deformacemi středního občanského zákoníku bylo zúžené pojetí [[věc]]i, rozlišování druhů [[vlastnictví]] a opuštění zásady ''[[superficies solo cedit]]''. Celkově negativní bylo zjednodušení právní úpravy, z čehož vyplývalo nejasné postavení mnoha [[právní vztah|právních vztahů]].

Úpadek českého občanského práva dosáhl svého vrcholu přijetím občanského zákoníku z roku [[:cs:1964|1964]], zákona č. 40/1964 Sb. Opuštění římskoprávní terminologie mají na svědomí [[Zdeněk Kratochvíl]], [[Stanislav Stuna]] a jim podobní. Pod jejich vlivem byly zavedeny například tyto pojmy: "[[bezpodílové spoluvlastnictví]]", "[[osobní užívání]]", "omezení převodu [[nemovitost]]í", "občanská výpomoc" etc. Závazky (''obligationes'') byly přejmenovány na "služby" a značně deformovány. Byla zrušena komercialisace občanského zákoníku a opuštěno mnoho základních principů občanského práva. Některé tradiční instituty byl vráceny již novelou č. 131/1982 Sb., zbytek novelou č. 509/1991 Sb., jejímž inspiračním zdrojem byl střední občanský zákoník. Dnešní občanský zákoník má přibližně 600 [[paragraf]]ů.

V současné době je hotov (až na závěrečná a přechodná ustanovení a doprovodný zákon) nový občanský zákoník z pera [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]] a Michaely Zuklínové.

== Právní odvětví upravená v občanském zákoníku ==
Platný občanský zákoník z r. [[:cs:1964|1964]], jenž prošel počátkem 90. let rozsáhlou novelisací, je pokládán za provisorní, z mnoha hledisek nevyhovující právní předpis; snahy po nové právní úpravě však doposud nedošly naplnění, neboť odborná veřejnost se nedokáže shodnout na tom, zda vyjít z tradičního modelu ABGB (takový návrh zpracoval na Právnické fakultě Západočeské university v Plzni tým pod vedením [[Karel Eliáš|Karla Eliáše]], nebo zachovat kontinuitu se zažitou, byť nevyhovující úpravou stávající.

Na rozdíl od původních občanských kodexů, které si daly za cíl pojmout veškeré soukromé právo, neobsahuje dnešní občanský zákoník úpravu obchodních vztahů (tu přenechal [[obchodní zákoník|obchodnímu zákoníku]] z r. [[:cs:1991|1991]]), rodinné právo ([[zákon o rodině]] z r. [[:cs:1963|1963]]), pracovní právo ([[zákoník práce]] z r. [[:cs:1965|1965]]), spolkové právo ([[zákon o sdružování občanů]] z r. [[:cs:1990|1990]]), nadační právo ([[zákon o nadacích a nadačních fondech]] z r. [[:cs:1997|1997]]) ani úpravu svěřenství (trustů), jejichž vznik dnešní český právní řád neumožňuje.

Dnešní občanský zákoník se člení na '''obecnou část''', v níž jsou obsažena nejobecnější ustanovení (např. o počítání času nebo o [[právní úkon|právních úkonech]]) a dále vymezení subjektů práv, [[fysická osoba|fysických]] a [[právnická osoba|právnických]] osob, a na část '''zvláštní''', která se dále dělí na výklad o [[věcná práva|věcných právech]] a o [[závazková práva|právech závazkových]]. Zvláštní postavení má úprava [[dědické právo|dědického práva]].

== Prameny a literatura ==
* Ilona Schelleová a Karel Schelle: ''Civilní kodexy 1811 - 1950 - 1964''. Doplněk, Brno s. d. [1993], 602 pp.
* Valentin Urfus: ''Historické základy novodobého práva soukromého. Římskoprávní dědictví a soukromé právo kontinentální Evropy''. C. H. Beck / SEVT, Praha 1994, 135 pp.

[[de:Bürgerliches Gesetzbuch]]
[[en:Civil code]]
[[fr:Code civil]]

[[Kategorie:Občanské právo]]