Zobrazení zdroje stránky President republiky

{{Další význam|Další významy slova "president" viz článek [[President]]}}
'''President republiky''' (z lat. ''prae-'' + ''sidere'' = předsedat) je republikánskou [[hlava státu|hlavou státu]]. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu ''president'' v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná [[Ústava]] však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá [[občanské sdružení]], neboť nemůže dojít k záměně; u některých to však působí poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).

== Postavení ==

Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] (ta je korigována senátním [[veto|vetem]]) a členů Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]].

[[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[trestný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u (někdy se o takto široké imunitě hovoří jako o [[indemnita|indemnitě]]); toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.

Tradičním sídlem presidenta je Pražský hrad. Při plnění svých povinností president využívá svůj vlastní úřad: [[Kancelář presidenta republiky]].

== Vznik a zánik mandátu ==

Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do [[Senát (parlament)|Senát]]u, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku. Funkční období trvá pět let, s tím, že nikdo nesmí být zvolen ve více než dvou po sobě následujících funkčních obdobích.

Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou [[komora|komor]] [[Parlament]]u z kandidátů navržených nejméně deseti [[poslanec|poslanci]] nebo deseti [[senátor]]y, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů ''všech'' poslanců i ''všech'' senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve [[Poslanecká sněmovna|sněmovně]], a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů ''přítomných'' poslanců a většinu hlasů ''přítomných'' senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.

Důvody, proč byla zvolena tak složitá procedura, jsou nejasné: dostatečně silný mandát presidentovi zajišťuje už to, že pro něj musí hlasovat většina přítomných volitelů, je tedy poněkud nedůvodné k tomuto kritériu ve dvou krocích sestupovat. Volba v r. 1998 i 2003 ostatně spíše než důstojný státní akt připomínala frašku, když Václav Havel byl do funkce zvolen rozdílem jediného hlasu za situace, kdy byl poslanec Miroslav Sladek (SPR-RSČ) pro obvinění z trestného činu zjevně politického charakteru ve vazbě, a volba Václava Klause v r. 2003 se vyznačovala několikerou účelovou a taktickou nominací kandidátů, kteří neměli naději na úspěch (Jaroslav Bureš, Jan Sokol), takže důstojnost volby utrpěla ještě více.

Zánik presidentského mandátu je možný čtyřmi způsoby:
# uplynutím funkčního období
# smrtí presidenta
# [[abdikace|abdikací]]
# odsouzením presidenta pro [[velezrada|velezradu]]

Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], ztráty českého [[občanství]] apod. To je však velice sporné, cf. ''[[Lex Svoboda]]''.

V době, kdy je presidentský úřad neobsazen, rozdělí si jeho funkce Ústavou vymezeným způsobem [[předseda vlády]] a předseda [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]].

== Pravomoci ==

Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.

Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují [[kontrasignaci|kontrasignaci]] [[předseda vlády|předsedou vlády]] nebo jím pověřeného [[ministr|ministra]], a na pravomoci neomezené (absolutní).

=== Absolutní pravomoci ===
# jmenovat a odvolávat členy [[vláda|vlády]], přijímat jejich [[demise|demisi]] a pověřovat je dočasným výkonem funkce
# svolat zasedání [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]]
# rozpustit Poslaneckou sněmovnu
# jmenovat soudce [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] a jeho předsedu a místopředsedy
# jmenovat předsedu a místopředsedy [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]]
# udělit [[milost]]
# podepisovat nebo [[veto]]vat [[zákon]]y (s výjimkou [[ústavní zákon|ústavních]])
# jmenovat presidenta a vicepresidenta [[Nejvyšší kontrolní úřad|Nejvyššího kontrolního úřadu]]
# jmenovat členy Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]]

=== Pravomoci vyžadující kontrasignaci ===
# zastupovat stát navenek
# sjednávat a [[ratifikace|ratifikovat]] [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]] – tuto pravomoc může president delegovat vládě
# vrchní velení [[armáda|ozbrojených sil]]
# přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí [[zastupitelská mise|zastupitelských misí]]
# vyhlásit volby
# jmenovat a povyšovat generály
# propůjčit státní [[vyznamenání]]
# jmenovat [[soudce]]
# vyhlásit [[amnestie|amnestii]]
# další pravomoci, jsou-li stanoveny [[zvláštní zákon|zvláštním zákonem]], jako např. jmenovat vysokoškolské [[profesor]]y

O rozsah svých pravomocí se český president několikrát dostal do sporu.

President Havel v r. 2000 jmenoval bez kontrasignace guvernérem České národní banky Zdeňka Tůmu a Luďka Niedermeyera viceguvernérem. Ústavní soud nakonec rozhodl, že president má právo jmenovat i tyto funkcionáře bez kontrasignace, ve značně nepřesvědčivém odůvodnění – proti němuž pět ústavních soudců podalo společný disent – se však omezil na konstataci, že toto právo je fakticky založeno pouze na [[ústavní obyčej|ústavní tradici]].

V r. 2005 proběhl spor presidenta Václava Klause s předsedou vlády Jiřím Paroubkem, zda lze ustanovení podmiňující pravomoc zastupovat stát navenek kontrasignací vysvětlovat tak, že president musí žádat i o povolení zahraniční cesty. Celý spor měl pikantní příchuť a premiér Paroubek, jakmile zjistil, že jeho postoj je veřejností vnímán krajně nepříznivě až komicky, presidentovi ustoupil.

== Historie ==

Československo mělo ve své historii celkem devět presidentů, Česká republika zatím dva:
# '''Tomáš Garrigue Masaryk''' (1850–1937), ve funkci 1918–1935
# '''Edvard Beneš''' (1884–1948), ve funkci 1935–1948, v letech 1938&ndash;1945 byl v exilu
# '''[[Emil Hácha]]''' (1872–1945), ve funkci 1938–1939 (podle některých theoretiků byla jeho volba neplatná, neboť president Beneš nikdy platně neabdikoval), v letech 1939&ndash;1945 státní president
# '''Klement Gottwald''' (1896–1953), ve funkci 1948–1953
# '''Antonín Zápotocký''' (1884–1957), ve funkci 1953–1957
# '''Antonín Novotný''' (1904-1975), ve funkci 1957–1968
# '''Ludvík Svoboda''' (1895–1979), ve funkci 1968–1975
# '''Gustáv Husák''' (1913–1991), ve funkci 1975–1989
# '''Václav Havel''' (*1936), ve funkci 1989–2003
# '''Václav Klaus''' (*1941), ve funkci od r. 2003

Václav Havel je dosud jediným presidentem republiky, který ukončil své presidentství skončením funkčního období, na které byl zvolen.

{{Viztéž}}
* [[president]]
* [[presidentská standarta]]
* [[státní pečeť]]

{{Externí}}
* [http://www.hrad.cz Oficiální internetové stránky presidentské kanceláře]

[[Kategorie:Ústavní právo]]