Zobrazení zdroje stránky Úřední jazyk

'''Úřední''' neboli '''státní jazyk''' je jazyk stanovený zákonem pro komunikaci s úřady, včetně školství. Pro podání žádosti a její vyřízení je to ''vnější jazyk'', pro komunikaci mezi úřady navzájem a uvnitř úřadu je to ''vnitřní jazyk''. V laickém pojetí je úřední jazyk ten jazyk, kterým se na území daného státu převážně komunikuje. 

== Historie ==
Koncept úředního jazyka pochází z myšlenky, že mezi národem (ethnikem) a [[stát]]em není rozdíl. Ve skutečnosti zejména ve východní Evropě převažují mnohonárodní státy, tj. s početnými národními menšinami.

Za Rakouska nebyl úřední jazyk stanoven, ačkoliv o to Němci v druhé polovině 19. století usilovali. Na základě [[Právní obyčej|právního obyčeje]] to byla němčina, ale Češi si postupně prosadili nejprve vnější češtinu (v roce 1880 – [[Stremayrova jazyková nařízení]]), vnitřní čeština byla částečně a dočasně zavedena v roce 1897 (Badeniho nařízení) a v roce 1898 (Gautschova nařízení). Naproti tomu za první republiky byl přijat zákon č. 122/1920 [[Sb. z. a n.]], podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé, který v § 1 stanovil, že „jazyk československý jest státním, oficielním jazykem republiky“. Podle § 2 na území s více než 20 % národní menšiny byl povolen vnější jazyk národní menšiny. K tomu též srov. usnesení pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 1919 č. 73/18 (Boh. A V/19), usnesení ze dne 26. 6. 1919 č. 2334 (Boh. A XII/19) a 
usnesení pléna ze dne 9. 11. 1936 č. 251/33 (Boh. A DXIV/36).

== Česká současnost ==
Podle čl. 25 [[Listina základních práv a svobod|Listiny]] mají „národnostní nebo etnické menšiny“ oprávnění na vnější jazyk. Tato ústavní norma je však poměrně často porušována, zejména čl. 25 odst. 2 písm. b) Listiny. Kromě mezinárodních smluv a právních předpisů k jejich provedení, je právní norma stanovící úřední jazyk v:
* § 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravadani/ o správě daní a poplatků], ve znění pozdějších předpisů, který jako úřední jazyk pro jednání před finančními úřady stanoví češtinu a slovenštinu. Práva národních menšin jsou omezena na hrazení nákladů tlumočníka státem. Podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, se tlumočením rozumí i překládání.
* stejná úprava je v § 46a zákona ČNR č. 202/1990 Sb., [http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf o loteriích a jiných podobných hrách], ve znění pozdějších předpisů.
* stejná úprava je v § 71 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/ o živnostenském podnikání] (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde byl zaveden bodem 108 novely č. 286/1995 Sb.
* ještě více protiústavní je § 123d zákona ČNR č. 582/1991 Sb., [http://i.iinfo.cz/urs-att/P_582-91-104998589628484.htm o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], ve znění pozdějších předpisů.
* § 16 odst. 4 [[správní řád|nového správního řádu]] ústavní mantinely respektuje, když stanoví: "Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán." Na rozdál od daňového řádu tak stanoví oprávnění též na [[podání]] v mateřském jazyce.

V [[Soukromé právo|soukromém právu]] je povinnost českých letáků stanovena v § 11 zákona č. 634/1992 Sb., [http://www.spotrebitele.info/kartoteka/index.php?page=410 o ochraně spotřebitele], ve znění pozdějších předpisů.

Naproti tomu § 18 zákona č. 99/1963 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/ občanský soudní řád], ve znění pozdějších předpisů, stanoví oprávnění na tlumočníka bez dalšího. Stejně liberální je úprava § 2 odst. 14 a §§ 28 – 29 zákona č. 141/1961 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ o trestním řízení soudním] (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Dne 15. června 2004 byl zamítnut [http://psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=485 návrh] kommunistických poslanců na novelu [[Ústava|ústavy]], který by zaváděl národní a úřední jazyk. Stanovisko vlády bylo [http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/usneseni/usneseni_test.nsf/132263141FA30C14C1256DF7002646C4?opendocument negativní].

== Mezinárodní organisace ==
Vnitřními jazyky [[Evropská unie|Evropské unie]] jsou angličtina a francouzština, s výjimkou Evropského soudního dvora v Lucemburku, kde je to pouze francouzština. „Od počátku evropské integrace (1951) až po první rozšíření (1973) byla jediným úředním jazykem ES francouzština. Francie si primát svého národního jazyka přísně střežila a při jednání o rozšíření ES o Velkou Británii, Irsko a Dánsko na počátku sedmdesátých let si vymínila ujištění, že Velká Británie nebude vyžadovat používání angličtiny jako dalšího úředního jazyka. Britové po svém vstupu slib dodrželi a při jednání uvnitř institucí používali jejich zástupci francouzštinu. Menší státy ale zareagovaly odlišně. Irsko a Dánsko (kterým byla angličtina mnohem bližší než francouzština) začaly při jednání používat angličtinu. Ke „vzpouře“ proti výlučnému používání francouzštiny se přidala Itálie, jejíž delegát dostal pokyn používat při jednání italštinu. I když by se zřejmě všechny tehdejší státy spokojily se zavedením dvou úředních jazyků (francouzštiny a angličtiny), jednání o jazykovém režimu nakonec vyústila v rovnocenné a paralelní používání jazyků všech členských států.“ Podle čl. 21 al. 3 smlouvy o ES má každý oprávnění na svůj vnější jazyk, který je uveden v čl. 314 smlouvy o ES. Po rozšíření dne 1. května 2004 a po přidání irštiny v roce 2005 je těchto jazyků 21.

OSN má 5 úředních jazyků (angličtinu, čínštinu, arabštinu, francouzštinu a španělštinu) a Rada Evropy 2 (angličtinu a francouzštinu).

== Jiné státy ==
Ve většině států USA není angličtina jako úřední jazyk vůbec stanovena.

== Prameny a literatura ==
* Antonín Hartmann, Václav Joachim a Hugo Diwald: Jazykové právo. In [[Slovník veřejného práva československého]] II. Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, Brno 1932, pp. 61 – 85; reprint Eurolex Bohemia, Praha 2000, ISBN 80-902752-6-5
* Ivo Šlosarčík: Jazyková politika v členských zemích EU a její potenciální konflikt s komunitárním právem. In Integrace (EUROPEUM) 12/2002

== {{Externí odkazy}} ==
* [http://europa.eu.int/comm/education/policies/lang/languages/index_en.html EU – jazyky Evropy] (zatím da, de, el, en, es, fr, it, nl, pt, fi, sv)
* [http://www.aacc.fr/juridique/toubon.htm Francie – Loi Toubon] (francouzsky)

[[Kategorie:Ústavní právo]]

[[af:Amptelike taal]]
[[als:Amtssprache]]
[[an:Idioma ofizial]]
[[ang:Ambihtlicu sprǣc]]
[[ar:لغة رسمية]]
[[ast:Idioma oficial]]
[[bat-smg:Valstībėnė kalba]]
[[be:Афіцыйная мова]]
[[bg:Официален език]]
[[br:Yezh ofisiel]]
[[ca:Llengua oficial]]
[[cs:Úřední jazyk]]
[[cy:Iaith swyddogol]]
[[da:Officielt sprog]]
[[de:Amtssprache]]
[[el:Επίσημη γλώσσα]]
[[en:Official language]]
[[eo:Oficiala lingvo]]
[[es:Idioma oficial]]
[[et:Riigikeel]]
[[fa:زبان رسمی]]
[[fi:Virallinen kieli]]
[[fr:Langue officielle]]
[[gd:Cànan Oifigeil]]
[[he:שפה רשמית]]
[[hr:Službeni jezik]]
[[hu:Hivatalos nyelv]]
[[id:Bahasa resmi]]
[[is:Opinbert tungumál]]
[[it:Lingua ufficiale]]
[[ja:公用語]]
[[ka:სახელმწიფო ენა]]
[[ko:공용어]]
[[la:Lingua publica]]
[[lb:Offiziell Sprooch]]
[[li:Offesjeel taol]]
[[ln:Lokótá ya Lɛ́ta]]
[[lt:Valstybinė kalba]]
[[lv:Valsts valoda]]
[[mk:Официјален јазик]]
[[ms:Bahasa rasmi]]
[[nds:Amtsspraak]]
[[nl:Officiële taal]]
[[no:Offisielt språk]]
[[nrm:Langue officielle]]
[[oc:Lenga oficiala]]
[[pl:Język urzędowy]]
[[pt:Língua oficial]]
[[rmy:Prinjardi chhib]]
[[ro:Limbă oficială]]
[[ru:Официальный язык]]
[[simple:Official language]]
[[sk:Úradný jazyk]]
[[sl:Uradni jezik]]
[[sr:Службени језик]]
[[sv:Officiellt språk]]
[[ta:ஆட்சி மொழி]]
[[th:ภาษาราชการ]]
[[tl:Opisyal na wika]]
[[tr:Resmî dil]]
[[tt:Räsmi tel]]
[[udm:Официальной кыл]]
[[uk:Державна мова]]
[[zh:官方语言]]
[[zh-min-nan:Koaⁿ-hong gí-giân]]