Zobrazení zdroje stránky Dobrá víra

'''Dobrá víra''' (''bona fides'' – často v ablativu: ''bona fide'' = v dobré víře, angl. ''good faith'', fr. ''bonne foi'', něm. ''guter Glauben'') je jedním z centrálních pojmů [[občanské právo|občanského práva]]. [[Fysická osoba]] je v dobré víře tehdy, je-li důvodně přesvědčena o rozhodné skutečnosti – nejčastěji o tom, že její jednání je oprávněné (zákonné).

Dobré víře přísluší právní ochrana, byť ne tak silná jako skutečnému [[subjektivní právo|subjektivnímu právu]]: kdo jedná protiprávně v dobré víře, jedná v '''omluvitelném omylu'''.

Podobně jako v případě [[úmysl]]u je přímý důkaz dobré víry vyloučen. Při prokazování dobré víry proto postačí, lze-li vzhledem ke všem okolnostem na přítomnost dobré víry usuzovat. Dobrou víru lze tímto způsobem rovněž vyvrátit: jedná-li osoba tak, že je toto jednání zjevně neslučitelné s domněnkou, že byla v dobré víře, považuje se za prokázané, že v dobré víře nebyla.

Opakem je '''špatná víra''', ''mala fides''.

== Právní význam dobré víry ==

Dobrá víra se v občanském právu uplatňuje v celé řadě konkrétních případů, například:
* [[Zmocnitel]], který není v dobré víře, se nemůže dovolávat dobré víry u [[zmocněnec|zmocněnce]].
* Dobrá víra je nutnou – nikoli však postačující – podmínkou [[vydržení]]: [[věc]] může vydržet jen takový držitel, který je v dobré víře ohledně oprávněnosti své držby, nikoli tedy například [[krádež|zloděj]] nebo [[podvod]]ník, který věc vylákal lstí.
* K [[movitá věc|movité věci]] dané do [[zástavy|zástavy]] vznikne zástavní právo, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit; z toho mimo jiné vyplývá, že jsou platná zástavní práva u předmětů pocházejících z krádeží v zastavárnách, ledaže by se prokázal nedostatek dobré víry u zastavárníka.
* V případě [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] není povinností vydat [[užitky]] z jeho předmětu, je-li osoba, která se obohatila, v dobré víře ohledně oprávněnosti tohoto obohacení.
* Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého [[dědic]]e, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice; to je jediný případ, kdy je v občanském právu v zájmu [[právní jistota|právní jistoty]] prolomena zásada ''[[nemo plus iuris]]''.

V [[obchodní právo|obchodním právu]], jež je oproti občanskému právu modernější, je dobrá víra chráněna ještě silněji. Nejdůležitějšími [[právní norma|právními normami]] jsou:
* [[Společník]] není povinen vydat [[dividenda|dividendu]] nabytou v dobré víře.
* [[Kupující]], který koupil zboží v dobré víře, se stává jeho [[vlastník]]em bez ohledu na to, zda byl jeho vlastníkem prodávající. Tato zásada rovněž protiřečí římskoprávnímu ''[[nemo plus iuris]]'', a je proto [[soud]]y vykládána poměrně [[restriktivní výklad|restriktivně]].

== Dobrá víra právnických osob ==

Jak vyplývá definice, dobrá víra je primárně stavem vědomí. U [[právnická osoba|právnické osoby]] se proto stav dobré víry odvozuje od dobré víry osob, které za právnickou osobu jednají.

Nejsložitější situace je u [[stát]]u. Podle jedné theorie je povinností státu znát vždy právní stav, omyl na straně státu proto omluvitelný nikdy být nemůže a stát se nemůže stát např. subjektem vydržení.

Tato otázka má velký význam v případě sporů o vydání neprávem [[konfiskace|konfiskovaného]] [[majetek|majetku]]. Jestliže stát tento majetek mezitím [[zcizení|zcizil]], nové držitelé mohli být v dobré víře a počala jim běžet vydržecí doba. Státu podle této theorie naopak vydržecí doba nikdy běžet nezačala a musí proto majetek vydat skutečnému vlastníku.

Podle druhé theorie může být i stát v dobré víře, že jeho [[právní akt]]y jsou platné, takže se sám může stát vydržitelem.

== Presumpce dobré víry ==

Jak dovodila [[judikatura]], presumpci dobré víry požívají všechny [[veřejnoprávní akt]]y. Kdokoli se řídí [[právní moc|pravomocným]] [[rozhodnutí]]m, činí tak v dobré víře, že jedná po právu. Dobrá víra se vztahuje i na samotnou doložku právní moci.

Dobrá víra chrání právní vztahy zapsané do [[veřejný seznam|veřejných seznamů]]. Knihovní vlastník (tj. vlastník zapsaný do [[katastr nemovitostí|katastru nemovitostí]]) je v dobré víře, že je vlastníkem oprávněným. Podobně je v dobré víře ten, kdo se řídí zápisem v [[obchodní rejstřík|obchodním rejstříku]] a např. jako s [[jednatel]]em [[společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]] jedná s osobou, která je jako jednatel zapsána v obchodním rejstříku.

== {{Interní odkazy}} ==
* ''[[iura quaesita]]''
* ''[[nemo plus iuris]]''

[[Kategorie:Občanské právo]]
[[Kategorie:Obchodní právo]]

[[br:Bona fides]]
[[de:Guter Glaube]]
[[en:Good faith]]
[[es:Principio de buena fe]]
[[et:Hea usu põhimõte]]
[[fr:Bonne foi]]
[[gl:Bona fide]]
[[it:Buona fede]]
[[he:תום לב]]
[[ms:Niat baik]]
[[nl:Goede trouw]]
[[pl:Dobra wiara]]
[[pt:Boa Fé]]
[[ru:Bona fides]]
[[sk:Bona fide]]
[[fi:Bona fide]]
[[sv:God tro]]