Zobrazení zdroje stránky Jurisdikce

'''Jurisdikce''' je slovo latinského původu (''iurisdictio'' nebo ''ius dicere'', tj. „vyslovit, co je právem“) a vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smyslu znamená jurisdikce soudní [[pravomoc]] a soudní [[příslušnost]]. V širším smyslu znamená toto právo nejen u soudů, nýbrž i [[veřejný úřad|úřadů správních]] (politických, samosprávných, disciplinárních senátů aj.), včetně vymezení rozsahu územní a věcné oblasti, ve které svou pravomoc mohou uplatnit. Souhrn předpisů o příslušnosti úřadů nazývá se [[jurisdikční norma|jurisdikční normou]]. Někdy užívá se slovo jurisdikce k vyjádření právních zásad, které ten který úřad při svém rozhodování uplatňuje. 

=== Římské právo ===
V [[Římské právo|římském právu]] znamenala jurisdikce nejprve uplatnění imperia (pravomocí), později za republiky trestní a civilní moc nejvyšších [[Římské právo#úředníci|magistrátů]] (tj. úředníků): konsulů a praetorů v Římě, praefektů ve městech, prokonsulů v provinciích apod. V některých případech mohl nositel jurisdikce svou pravomoc zčásti přenést ([[delegace|delegovat]]) na podřízeného úředníka (výjimečně též na soukromou osobu), který už ji však dál delegovat nesměl. Věcně se jurisdikce uplatňovala nejen při řešení soudních sporů, ale i na zásahy učiněné z moci úřední. Místně byla jurisdikce omezena soudním obvodem daného magistráta. Příslušnost osob se zpravidla odvíjela od toho, komu podléhal žalovaný. Z principátu (raného císařství) byl nositelem jurisdikce ve všech případech císař, který ji delegoval na podřízené úředníky. Na konci pozdního císařství se pojem jurisdikce blížil modernímu pojetí pravomoci vyslovit v konkrétním případě závazně pro zúčastněné strany, co je podle práva platné.

=== Mezinárodní právo ===
[[Mezinárodní právo]] považuje za nositele jurisdikce především [[stát]]y. V zásadě se rozlišuje jurisdikci územní (teritoriální), vyplývající z územní výsostnosti daného státu tak, že i cizinec je v zásadě podřízen suverénní moci státu, na jehož území se zdržuje (vyjma osob požívajících diplomatickou [[Imunita|imunitu]]), a jurisdikci osobní (personální), podle níž podléhá občan [[právní řád|právu]] domovského státu, i v době, kdy se zdržuje na cizím území. V moderní době se uplatňuje též jurisdikce nadnárodních institucí.

=== Církevní právo ===
V [[Církevní právo|církevním právu]] se jurisdikcí rozumí též zmocnění kléru k duchovnímu vedení příslušníků církve; včetně úkonů zákonodárných, správních aj. (v minulosti například patřily do církevní jurisdikce [[manželství]] a rodinné záležitosti).

[[Kategorie:Latinské výrazy]]
[[Kategorie:Veřejné právo]]