Zobrazení zdroje stránky Laický stát

'''Laický stát''' je [[stát]], který (na rozdíl od tzv. [[klerikální stát|klerikálního státu]]) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům [[svoboda vyznání|svobodu vyznání]]. V současné době je laický stát vpodstatě synonymem sekulárního státu (odluka církve od státu), v době svého vzniku však znamenal prohloubení sekularizace tím, že církvi odebral určité sféry vlivu (zejména vzdělání), které ji i po sekularizaci zůstaly.

=== Vývoj pojmu ===
Pojem "'''laicismus'''" (fr. ''laïcité'') poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory ''klerikálů'' (stoupenců konkordátu z roku 1801) a ''republikánů''. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý [[:fr:Loi de séparation des Églises et de l'État|zákon o odluce církve a státu]], který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie ''laickou republikou'' (''république laïque'').

=== Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě ===
* Albánie
* Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)
* Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)
* Kosovo
* Kuba (od r. 1959)
* Indie
* Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)
* Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)
* Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)
* Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)
* Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)
* Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)

V České republice jsou principy laického státu zakotveny v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]], článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že ''Česká republika je založena na principu laického státu''. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).

[[Kategorie:Ústavní právo]]