Zobrazení zdroje stránky Nullum crimen sine lege

Zásady '''nullum crimen sine lege''' (lat. "žádný zločin bez zákona") a '''nulla poena sine lege''' (lat. "žádný trest bez zákona") představují jeden z pilířů [[právní stát|právního státu]] v [[kontinentální právo|kontinentálním pojetí]] a jsou promítnutím principu [[legalita veřejné moci|legality veřejné moci]] do [[trestní právo|trestního práva]].

Poprvé byly tyto zásady formulovány v rakouském všeobecném zákoníku o zločinech a trestech z r. 1787[http://trestni.juristic.cz/30486/clanek/trest2] a poté v r. 1813 v bavorském [[trestní zákoník|trestním zákoníku]]. Celá [[maxima]] zněla ''nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali'', tzn. žádný zločin, žádný trest bez předchozího trestního zákona.

Význam zásad ''nullum crimen'' a ''nulla poena'', jež jsou dnes pokládány za samozřejmé, spočíval v omezení moci trestních soudců. Ti nadále směli posuzovat určitý skutek jako [[trestný čin]] jedině v případě, že jeho znaky byly popsány v [[trestní zákon|trestním zákoníku]] účinném v době spáchání skutku, a mohli za tento skutek uložit pouze trest, kterým na daný trestný čin tento trestní zákoník pamatoval. Tím byla vyloučena soudcovská libovůle a ve vztahu občana ke státu se posiloval prvek [[právní jistota|právní jistoty]].

Zásadu ''nullum crimen'' obvykle nerespektují [[totalita|totalitní]] režimy, jejichž trestní právo bývá založeno na [[trestný čin#Formální a materiální pojetí trestného činu|materiálním pojetí]] trestného činu a [[skutková podstata|skutkové podstaty]] jsou vykládány tak extensivně, že je tím zcela popřena zásada [[právní jistota|právní jistoty]]. [[Trestní právo]] je pak užíváno jako nikoli jako nástroj spravedlnosti, ale k prosazení útlaku a mocenské zvůle.

V českém trestním právu zůstaly z doby před r. 1989 dvě [[skutková podstata|skutkové podstaty]], které dovolují nadměrně [[extensivní výklad]] a jejichž aplikace tak koliduje se zásadou ''nullum crimen sine lege'':
* [[šíření poplašné zprávy]]
* [[výtržnictví]]

Tyto trestné činy jsou také v policejní a soudní praxi často zneužívány (např. kausa [[Vladimír Hučín|Vladimíra Hučína]]).

[[Kategorie:Trestní právo]]