Zobrazení zdroje stránky Počítání času

'''Počítání času''' je v českém právu (s nesystémovou výjimkou [[pracovní právo|práva pracovního]]) upraveno jednotně v [[občanský zákoník|občanském zákoníku]]. Ačkoli tato [[pravidlo|pravidla]] nejsou nijak složitá, [[laik|laici]] je většinou neznají a tak se např. stává, že zbytečně a s obtížemi podávají [[pošta|poštovní]] zásilku o víkendu, ačkoli k zachování lhůty by stačilo podat ji v pondělí.

== Lhůta nebo doba? ==
Při počítání času se rozlišuje '''lhůta''' a '''doba'''; je však třeba podotknout, že toto rozlišování není přijímáno jednoznačně. Někteří autoři je nepoužívají a hovoří v obou případech o lhůtách (které případně rozlišují na lhůty '''počínací''' a '''končící'''), nebo dokonce užívají oba termíny ''promiscue''. Legislativně technicky se doba vyjadřuje prostým časovým údajem, např. „nejdéle do“, zatímco lhůta se vyjadřuje výslovně, např. slovy „ve lhůtě do“.

# '''Dobou''' se rozumí časový interval, s jehož uplynutím spojuje právo určitý následek, a to bez ohledu na to, je-li v tomto čase něco vykonáno (nejvýš může dojít k jejímu zastavení nebo přerušení – vizte níže). Příklady: [[výpověď|výpovědní]] doba u [[pracovní poměr|pracovního poměru]], zkušební doba při [[podmíněný trest|podmíněném odsouzení]] v [[trestní právo|trestním právu]], [[vydržení|vydržecí]] doba
# '''Lhůta''' je časový interval, v němž musí být něco vykonáno, aby ''nenastal'' [[právní předpis|právním předpisem]] předpokládaný (zpravidla [[sankce|sankční]]) následek. Stane-li se tak, lhůta pozbude významu (bude „dodržena“, popř. "zachována"); nestane-li se tak, lhůta uplyne marně (bude „zmeškána“). Obvykle se počítá od data, které je pro počátek lhůty rozhodné, dopředu, a to podle shora uvedených pravidel. Výjimkou je např. povinnost oznámit konání [[shromáždění občanů]], kde se lhůta počítá zpětně od zamýšleného dne konání shromáždění. Příklady: lhůta k [[plnění]] stanovená v [[rozsudek|rozsudku]], [[prekluse|preklusivní]] (propadná) lhůta, lhůta k podání [[odvolání]]

V případě [[výpověď|výpovědi]] [[smlouva|smlouvy]] má ''[[stricto sensu]]'' smysl hovořit jak o výpovědní lhůtě, tak o výpovědní době: může být např. sjednáno, že [[výpověď]] [[smlouva|smlouvy]] musí být doručena druhé straně ve lhůtě tří měsíců před datem, k němuž má být [[smlouva]] zrušena (pak jde o lhůtu), anebo že smlouva skončí k poslednímu dni měsíce následující po [[doručení]] písemné [[výpověď|výpovědi]] druhé straně – v tom případě se jedná o dobu. V obou případech však po platné [[výpověď|výpovědi]] počíná běžet výpovědní doba, nikoli lhůta.

== Druhy lhůt ==
Theorie rozlišuje dva druhy lhůt:

# '''Hmotněprávní''' (preklusivní, propadné) lhůty jsou lhůty, jejichž běh zpravidla nelze ovlivnit jednáním [[recipient]]ů příslušných [[právní norma|právních norem]] – jejich zmeškání má za následek zánik práva, konec lhůty je absolutní a lhůtu nelze vracet.
# '''Procesní''' (pořádkové, soudcovské) lhůty jsou stanoveny pouze v zájmu efektivity [[řízení]]. Jejich zmeškání nemusí mít za následek ztrátu práva, pokud k němu došlo z omluvitelných důvodů, může být lhůta vrácena, takže se k jejímu zmeškání nepřihlédne. U tzv. soudcovských lhůt navíc ani není třeba o vracení žádat. Některé procesní lhůty, např. lhůta k podání [[dovolání]], jsou naopak striktní a jejich zmeškání nelze prominout.

== Subjektivní a objektivní lhůta ==
Pro počátek lhůty (případně též doby) může být buď rozhodující okamžik, kdy k události skutečně došlo – pak se v nauce hovoří o '''objektivní lhůtě''' – nebo okamžik, kdy se určitá [[osoba]] o události dozvěděla – tzv. '''subjektivní lhůta''' (o objektivní a subjektivní době se zpravidla nemluví, ač by to bylo v některých případech přesnější). Často se oba druhy lhůt kombinují, např. u práva na náhradu [[škoda|škody]].

== Počítání času ==
Při počítání času je rozhodné, jaká jednotka času je použita pro stanovení určité lhůty nebo doby:

# Je-li lhůta/doba určena počtem dnů, začíná se počítat o půlnoci (ve 24.00 hod.) dne, kdy došlo k události, od níž se odvíjí, a skončí o příslušný počet dnů později. To znamená, že stačí ke dni, kdy k události došlo, přičíst počet dnů lhůty/doby, a dostaneme poslední den lhůty/doby: např. třídenní lhůta/doba odvíjející se od doručení zásilky, k němuž došlo 4. května, skončí 7. května, neboť 4 + 3 = 7.
# Lhůta/doba stanovená počtem týdnů, měsíců nebo let skončí v den, který se pořadovým číslem nebo označením shoduje se dnem, od něhož se počátek lhůty/doby odvíjí, tzn. týdenní lhůta/doba počítaná od pátku 4. května skončí v pátek 11. května, měsíční lhůta/doba skončí 4. června a roční 4. května následujícího roku. Stane-li se, že takový den v měsíci neexistuje, např. u tříměsíční lhůty/doby počítané od 31. ledna nebo u roční od 29. února, skončí lhůta/doba v poslední den v měsíci, tzn. v uvedených příkladech 30. dubna, resp. 28. února následujícího roku.
# Je-li při stanovení lhůty/doby použito rozlišování na poloviny měsíce (to je však v praxi velmi řídké), rozumí se polovinou měsíce 15 dnů, bez ohledu na to, kolik dnů měsíc skutečně má.
# Připadá-li poslední den lhůty/doby na sobotu, neděli nebo (státní) svátek, je posledním dnem lhůty/doby nejbližší následující pracovní den. Toto důležité pravidlo, jak [[judikatura|judikoval]] [[Ústavní soud]], platí v celém [[právní řád|právním řádu]], včetně [[ústavní právo|práva ústavního]] (nález [[ÚS]] ''president republiky v. poslanecká sněmovna'' z 17. 12. 1997 o počítání času, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, č. 30/1998 Sb., N 163/9 SbNU 399, NALUS: 30868, ASPI: JUD31529CZ).
# Lhůty/doby počítané na hodiny, popř. na minuty nebo sekundy obecnou úpravu postrádají a je vždy třeba vyjít z toho, co je stanoveno v příslušné [[smlouva|smlouvě]] nebo [[právní předpis|právním předpisu]].

Někdy se lhůty a doby počítají v pracovních dnech, obvyklejší (a tradiční) je jejich počítání na dny kalendářní.

Podle délky se liší názvy lhůt, např. 15denní se považuje za střední.<ref>Zbyněk Šín: ''Tvorba práva. Pravidla, metodika, technika.'' C. H. Beck, Praha 2009, 2. ed., p. 154.</ref>

== Poštovní přeprava ==
Již od 18. století existuje [[právní obyčej]], že do běhu lhůt se nepočítá doba [[pošta|poštovní]] přepravy. V českém právu však toto pravidlo není implementováno důsledně, a tak se sice běh lhůt k podání [[opravný prostředek|opravných prostředků]] správně odvíjí od data [[doručení]] napadeného [[rozhodnutí]] a nikoli od data jeho vydání (procesní, popř. pořádkové lhůty), avšak u [[hmotné právo|hmotněprávních]] ([[prekluse|preklusivních]]) lhůt se doba poštovní přepravy do lhůty zahrnuje, a tak k [[prekluse|preklusi]] nedoje jen tehdy, je-li zásilka v poslední den lhůty [[soud]]u nebo jinému adresátu skutečně doručena.

Ještě složitější situace je u lhůt, které vyžadují, aby byla ve [[hmotné právo|hmotněprávní]] lhůtě vyrozuměna [[fysická osoba|fysická]] nebo [[právnická osoba]], u níž bývá často obtížné až nemožné řádné doručení zajistit (a v jejímž zájmu je přijetí zásilky oddalovat). Dojde-li ke sporu, je třeba složitě dovozovat, že oznámení bylo učiněno včas a nebylo v moci odesílatele zajistit, aby si adresát zásilku převzal.

Stávající úprava tak hraničí s odpíráním práva na [[spravedlivý proces]].

== Stavění a přerušení lhůty ==
Podle některých názoru lze stavět nebo přerušit jen lhůtu; dobu nikoliv.

O '''stavění''' lhůty se hovoří v případě, že lhůta v důsledku určité události nebo situace přestává běžet. Když tato událost nebo situace pomine, pokračuje lhůta tam, kde se zastavila. Příkladem je stavění promlčecí doby zahájením řízení o žalobě.

'''Přerušení''' (přetržení) lhůty znamená, že událost nevyvolá jen zastavení běhu lhůty, ale vrátí ji na počátek, takže poté, co událost skončí, se lhůta znovu rozběhne v celé své délce. Takto se přerušuje např. promlčecí doba v trestním právu.

== {{Interní odkazy}} ==
* [[Od nepaměti]]

== Poznámky pod čarou ==
<references />

== Externí odkazy ==
* [http://legal.pecina.cz/lht/ výpočty lhůt]

[[Kategorie:Základní pojmy]]