Zobrazení zdroje stránky Positivní právo

'''Positivní právo''' (označované též – ne zcela přesně – jako [[platné právo]]) je takové (objektivní) [[právo]], které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. [[psané právo]] neboli ''ius scriptum''). Jeho protikladem je [[přirozené právo|právo přirozené]].

Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. ''lex dura, sed lex'' = "ač tvrdý zákon, přesto zákon").

Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle [[analogie]] nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady [[dobré mravy|dobrých mravů]] nebo [[poctivý obchodní styk|poctivého obchodního styku]]).

Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá juspositivismem, opačný směr se jmenuje jusnaturalismus. Zakladatelem právního positivismu je John Austin (1790–1859). Juspositivisté vytýkají jusnaturalistům přehnaný subjektivismus – soudce, který se necítí striktně vázán psaným právem, snáze podléhá vnějším vlivům a emocím a jeho rozhodování bývá nepředvídatelné a voluntaristické.

Zvláštní místo má juspositivismus v právu [[totalita|totalitních]] režimů: přehnaný důraz na nutnost vyhovět psané normě a nezabývat se společenskými důsledky rozhodnutí vede k odlidštění a mechanisaci aplikace práva a umožňuje státu legalisovat útlak určitých společenských nebo etnických skupin, neboť represi skrývá pod rouškou přísného dodržování "práva". Nahlíženo moderním pohledem na právo zde o "juspositivismus" vůbec nejde, nýbrž jedná se o do krajnosti dovedený [[textualismus]], příp. [[legalismus]]; označovat tento druh formalistického rozhodování jako juspositivimus (příp. zákonný positivismus) je však dosti běžné. V českém kontextu je proto někdy za právní positivism označován bezduchý ''[[legalism]]'', tj. primitivní exegese právních předpisů.[http://jinepravo.blogspot.com/2008/03/prvnkovy-sprvn-odpovdi-s-bonusem.html?showComment=1206945480000#c4592231354743397183] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je [[H. L. A. Hart]] (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro, cf. [[právní formalism]].[http://jinepravo.blogspot.com/2007/06/formalismus-co-to-je-kdy-to-je-mnem-to.html]

Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]].

== Externí odkazy ==
* Jan Komárek: ''[http://jinepravo.blogspot.com/2007/01/jmenuji-se-jsem-prvn-pozitivista-mon-i.html  Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)]''
* [[Tomáš Sobek]]: ''[http://teorieprava.blogspot.com/2009/03/pravni-pozitivismus-se-v-soucasne-dobe.html Zákonný positivismus?]''

[[Kategorie:Základní pojmy]]

[[de:Rechtspositivismus]]
[[en:Legal positivism]]
[[es:Iuspositivismo]]
[[fr:Positivisme juridique]]
[[gl:Positivismo xurídico]]
[[it:Positivismo giuridico]]
[[he:פוזיטיביזם משפטי]]
[[lt:Teisinis pozityvizmas]]
[[ja:法実証主義]]
[[pl:Pozytywizm prawniczy]]
[[pt:Positivismo jurídico]]
[[sr:Pozitivno pravo]]
[[fi:Oikeuspositivismi]]
[[sv:Rättspositivism]]
[[tr:Hukuki pozitivizm]]
[[zh:法律实证主义]]