Nepsané právo: Porovnání verzí

Aktuální verse z 7. 2. 2008, 13:29

Nepsané právo (lex non scripta) je v tradičním pojetí právo, které není zachyceno na pevném substrátu, ale existuje a předává se pouze ústním podáním (tradicí) a v nepřímých (neautoritativních) reflexích, např. v odborné právnické literatuře.

V jiném pojetí je nepsané právo takové, které nebylo vydáno formou právního předpisu. Je to tedy souhrn právních obyčejů, které bývají sepsány v právních knihách, a veškerá judikatura soudů. Psané a nepsané právo tvoří dohromady platné, či spíše positivní právo.

Nepsané právo neposkytuje dostatečnou míru právní jistoty a kontinentální právo se od něj na rozdíl od práva angloamerického odklání. Výjimkou jsou právní obyčeje, které mají určitý význam např. v obchodním nebo ústavním právu (vizte ústavní obyčeje).

Angličtí autoři právních knih

1. Ranulf de Glanvill († 1190): Tractatus de legibus et consuetudinibus regni Angliae
2. Bracton († 1268): De Legibus et Consuetudinibus Angliae (c. 1256)
3. Littleton († 1481)
4. Fitzherbert († 1538)
5. Coke († 1634)
6. Hale († 1676)
7. Blackstone († 1780)

Další odkazy

• The Beginnings of English Legal Literature