Maxima: Porovnání verzí
d (Link) |
d (Upřesněno) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Maxima''' (z lat. ''maxima'' = "největší"; [[římské právo|římskému právu]] byl však tento termín neznámý) označuje právní zásadu nebo právní příkaz. | '''Maxima''' (z lat. ''maxima'' = "největší"; [[římské právo|římskému právu]] byl však tento termín neznámý) označuje právní zásadu nebo právní příkaz. | ||
| − | Maximy mají největší význam v [[common law|angloamerickém právu]], kde soustava ( | + | Maximy mají největší význam v [[common law|angloamerickém právu]], kde soustava (původně latinsky vyjádřených) maxim tvoří celou jeho větev nazývanou [[equity]]. V [[kontinentální právo|kontinentálním právu]], které je založeno na systému [[psané právo|psaných]] [[právní předpis|právních předpisů]], se maximy uplatňují méně, avšak zejména v posledních desetiletích se s nimi setkáváme ve formě [[ústavní imperativ|ústavních imperativů]]. |
Některé maximy jsou včleněny do ustanovení [[platné právo|platného práva]], jehož se tak staly součástí, např. maxima ''[[nemo turpitudinem suam allegans audiatur]]'', zákaz dovolávat se vlastní nepoctivosti, je pro zvláštní případ [[relativní neplatnost]]i [[právní úkon|právních úkonů]] obsažena v ustanovení § 40a věta 2 [[občanský zákoník|občanského zákoníku]]: "Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil." Jiné maximy tuto podobu nemají, avšak jejich závaznost je obecně uznávána, např. [[proces]]ní zásada, že poslední slovo musí mít v řízení [[žalovaný]]. | Některé maximy jsou včleněny do ustanovení [[platné právo|platného práva]], jehož se tak staly součástí, např. maxima ''[[nemo turpitudinem suam allegans audiatur]]'', zákaz dovolávat se vlastní nepoctivosti, je pro zvláštní případ [[relativní neplatnost]]i [[právní úkon|právních úkonů]] obsažena v ustanovení § 40a věta 2 [[občanský zákoník|občanského zákoníku]]: "Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil." Jiné maximy tuto podobu nemají, avšak jejich závaznost je obecně uznávána, např. [[proces]]ní zásada, že poslední slovo musí mít v řízení [[žalovaný]]. | ||
Aktuální verse z 27. 9. 2008, 12:10
Maxima (z lat. maxima = "největší"; římskému právu byl však tento termín neznámý) označuje právní zásadu nebo právní příkaz.
Maximy mají největší význam v angloamerickém právu, kde soustava (původně latinsky vyjádřených) maxim tvoří celou jeho větev nazývanou equity. V kontinentálním právu, které je založeno na systému psaných právních předpisů, se maximy uplatňují méně, avšak zejména v posledních desetiletích se s nimi setkáváme ve formě ústavních imperativů.
Některé maximy jsou včleněny do ustanovení platného práva, jehož se tak staly součástí, např. maxima nemo turpitudinem suam allegans audiatur, zákaz dovolávat se vlastní nepoctivosti, je pro zvláštní případ relativní neplatnosti právních úkonů obsažena v ustanovení § 40a věta 2 občanského zákoníku: "Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil." Jiné maximy tuto podobu nemají, avšak jejich závaznost je obecně uznávána, např. procesní zásada, že poslední slovo musí mít v řízení žalovaný.
