Přímá použitelnost: Porovnání verzí
(Nicméně v rozsudku ''Kommisse v. Itálie'', sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[http://eur-le) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
Typickým příkladem je nařízení [[EU]] podle čl. 249 al. 2 TEC. V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 ''Costa v. ENEL''). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 ''Simmenthal''. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce. | Typickým příkladem je nařízení [[EU]] podle čl. 249 al. 2 TEC. V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 ''Costa v. ENEL''). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 ''Simmenthal''. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce. | ||
| + | |||
| + | Nicméně v rozsudku ''Kommisse v. Itálie'', sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:61983J0272:EN:HTML] | ||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
Verse z 19. 11. 2009, 09:43
Přímá použitelnost, nevhodně bezprostřední použitelnost (aplikovatelnost), je doktrína mezinárodního práva veřejného, která stanoví, že mezinárodní smlouva má závaznost uvnitř státu, aniž by stát musel vydávat právní předpis k jejímu provedení.
Typickým příkladem je nařízení EU podle čl. 249 al. 2 TEC. V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 Costa v. ENEL). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 Simmenthal. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce.
Nicméně v rozsudku Kommisse v. Itálie, sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[1]
