Codex Theodosianus: Porovnání verzí
d (Codex theodosianus přemístěna na Codex Theodosianus: pravopis) |
(+kat) |
||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
Kodex má 16 knih skládajících se z tzv. titulů, jež chronologicky uvádějí císařské konstituce od císaře Konstantina Velikého až po samotného Theodosia. Ač obsahuje mnoho nepřesností, pro následující vývoj práva v západní Evropě měla sbírka nesmírný význam, neboť zůstala v platnosti i po pádu Západořímské říše jako "národní" osobní právo Římanů obývajících následně vzniklé nové germánské státy a platila též až do 11. století pro katolickou církev. Jednalo se také o důležitý zdroj pro pozdější [[Corpus iuris civilis|justiánovu kodifikace]]. | Kodex má 16 knih skládajících se z tzv. titulů, jež chronologicky uvádějí císařské konstituce od císaře Konstantina Velikého až po samotného Theodosia. Ač obsahuje mnoho nepřesností, pro následující vývoj práva v západní Evropě měla sbírka nesmírný význam, neboť zůstala v platnosti i po pádu Západořímské říše jako "národní" osobní právo Římanů obývajících následně vzniklé nové germánské státy a platila též až do 11. století pro katolickou církev. Jednalo se také o důležitý zdroj pro pozdější [[Corpus iuris civilis|justiánovu kodifikace]]. | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:Římské právo]] | ||
Verse z 4. 1. 2010, 21:50
Codex Theodosianus (Theodosiův kodex) je sbírka zákonů z doby pozdní antiky. V roce 438 jej vydal východořímský císař Theodosius II., formálně za spoluvlády tehdy jedenáctiletého západořímského císaře Valentiniana III. Jedná se o důležitou oficiální kodifikaci veškerého tehdy platného práva, zahrnující zejména všechna císařská nařízení vydaná od roku 312.
Kodex má 16 knih skládajících se z tzv. titulů, jež chronologicky uvádějí císařské konstituce od císaře Konstantina Velikého až po samotného Theodosia. Ač obsahuje mnoho nepřesností, pro následující vývoj práva v západní Evropě měla sbírka nesmírný význam, neboť zůstala v platnosti i po pádu Západořímské říše jako "národní" osobní právo Římanů obývajících následně vzniklé nové germánské státy a platila též až do 11. století pro katolickou církev. Jednalo se také o důležitý zdroj pro pozdější justiánovu kodifikace.
