Gaius: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(clanek zalozeny na http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gaius&oldid=4725878 ale castecne prepacovan)
 
(* [http://thelatinlibrary.com/gaius.html plný text] (latinsky))
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180.  
 
Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180.  
  
Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. [[Citační zákon]] císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle [[Aemilius Papinianus|Papiniana], [[Domitius Ulpianus|Ulpiana]], [[Herennius Modestinus|Modestiana]] a [[Iulius Paulus|Iulia Paula]] jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel.
+
Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. [[Citační zákon]] císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle [[Aemilius Papinianus|Papiniana]], [[Domitius Ulpianus|Ulpiana]], [[Herennius Modestinus|Modestiana]] a [[Iulius Paulus|Iulia Paula]] jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel.
  
 
Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně [[Zákon dvanácti desek|Zákona dvanácti desek]], které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova [[Corpus iuris civilis]] (532). V plném znění se zachovala pouze
 
Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně [[Zákon dvanácti desek|Zákona dvanácti desek]], které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova [[Corpus iuris civilis]] (532). V plném znění se zachovala pouze
Řádka 16: Řádka 16:
 
# kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech,
 
# kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech,
 
# kniha o procesním právu a procedurách.
 
# kniha o procesním právu a procedurách.
 +
 +
== {{Externí odkazy}} ==
 +
* [http://thelatinlibrary.com/gaius.html plný text] (latinsky)
 +
 +
[[Kategorie:Občanské právo]]
 +
 +
[[cs:Gaius]]
 +
[[de:Gaius (Jurist)]]
 +
[[en:Gaius (jurist)]]
 +
[[es:Gayo]]
 +
[[fi:Gaius (lainoppinut)]]
 +
[[fr:Gaius]]
 +
[[it:Gaio]]
 +
[[ja:ガイウス (法学者)]]
 +
[[la:Gaius (iuris consultus)]]
 +
[[nl:Gaius (jurist)]]
 +
[[pl:Gajusz (jurysta rzymski)]]
 +
[[ru:Гай (юрист)]]
 +
[[sk:Gaius (právnik)]]
 +
[[sr:Гај (правник)]]
 +
[[sv:Gajus (jurist)]]

Aktuální verse z 18. 1. 2010, 15:47

Gaius, někdy též Caius (působil patrně mezi léty 130 a 180), byl římský právní teoretik a učitel práva.

O jeho životě se ví velmi málo, dokonce neznáme ani jeho plné jméno. Je pravděpodobné, že žil v provincii, protože se o něm nezmiňují jeho současníci.

Dílo

Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180.

Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. Citační zákon císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle Papiniana, Ulpiana, Modestiana a Iulia Paula jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel.

Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně Zákona dvanácti desek, které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova Corpus iuris civilis (532). V plném znění se zachovala pouze

  • Učebnice práva ve čtyřech knihách (Institutionum comentarii) pro začátečníky, z níž pak také v 6. století čerpala justiniánská kodifikace práva. Původní text, který se brzy potom ztratil, byl v r. 1816 nalezen ve Veroně jako palimpsest přepsaný pozdějším textem, a je tak jediným dílem římské klasické jurisprudence, který se dochoval v původní podobě. Učebnice je rozdělena podle klasického schématu, které možná Gaius už převzal, používá se však užívá dodnes:
  1. kniha jedná o osobách a jejich právním statutu,
  2. kniha o věcech a nabývání práv k nim včetně testamentů,
  3. kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech,
  4. kniha o procesním právu a procedurách.

Další odkazy