Gaius: Porovnání verzí
(clanek zalozeny na http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gaius&oldid=4725878 ale castecne prepacovan) |
(* [http://thelatinlibrary.com/gaius.html plný text] (latinsky)) |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180. | Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180. | ||
− | Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. [[Citační zákon]] císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle [[Aemilius Papinianus|Papiniana], [[Domitius Ulpianus|Ulpiana]], [[Herennius Modestinus|Modestiana]] a [[Iulius Paulus|Iulia Paula]] jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel. | + | Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. [[Citační zákon]] císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle [[Aemilius Papinianus|Papiniana]], [[Domitius Ulpianus|Ulpiana]], [[Herennius Modestinus|Modestiana]] a [[Iulius Paulus|Iulia Paula]] jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel. |
Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně [[Zákon dvanácti desek|Zákona dvanácti desek]], které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova [[Corpus iuris civilis]] (532). V plném znění se zachovala pouze | Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně [[Zákon dvanácti desek|Zákona dvanácti desek]], které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova [[Corpus iuris civilis]] (532). V plném znění se zachovala pouze | ||
Řádka 16: | Řádka 16: | ||
# kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech, | # kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech, | ||
# kniha o procesním právu a procedurách. | # kniha o procesním právu a procedurách. | ||
+ | |||
+ | == {{Externí odkazy}} == | ||
+ | * [http://thelatinlibrary.com/gaius.html plný text] (latinsky) | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:Občanské právo]] | ||
+ | |||
+ | [[cs:Gaius]] | ||
+ | [[de:Gaius (Jurist)]] | ||
+ | [[en:Gaius (jurist)]] | ||
+ | [[es:Gayo]] | ||
+ | [[fi:Gaius (lainoppinut)]] | ||
+ | [[fr:Gaius]] | ||
+ | [[it:Gaio]] | ||
+ | [[ja:ガイウス (法学者)]] | ||
+ | [[la:Gaius (iuris consultus)]] | ||
+ | [[nl:Gaius (jurist)]] | ||
+ | [[pl:Gajusz (jurysta rzymski)]] | ||
+ | [[ru:Гай (юрист)]] | ||
+ | [[sk:Gaius (právnik)]] | ||
+ | [[sr:Гај (правник)]] | ||
+ | [[sv:Gajus (jurist)]] |
Aktuální verse z 18. 1. 2010, 15:47
Gaius, někdy též Caius (působil patrně mezi léty 130 a 180), byl římský právní teoretik a učitel práva.
O jeho životě se ví velmi málo, dokonce neznáme ani jeho plné jméno. Je pravděpodobné, že žil v provincii, protože se o něm nezmiňují jeho současníci.
Dílo
Jeho díla vznikala v době největšho rozkvětu a územního rozmachu Římské říše, v tzv. klasickém období, patrně mezi roky 130 a 180.
Jako autor nebyl Gaius nijak značně původní či originální, jeho styl však byl přehledný a snadno přístupný. V praxi proto byly jeho spisy velmi populární. V době poklasické jeho oblíbenost ještě stoupala. V 6. století již byl považován za autoritu prvního řádu, dokonce byl familiárně označován "noster Gaius", náš Gaius. Citační zákon císařů Theodosia II. a Valentiniana III. z roku 426 jej řadí vedle Papiniana, Ulpiana, Modestiana a Iulia Paula jako autoritu, na jejíž názor má soudce při svém rozhodování brát zřetel.
Napsal patrně řadu právnických učebnic, komentářů a výkladů k zákonům, včetně Zákona dvanácti desek, které se zčásti zachovaly v citátech jiných autorů a v Digestech Justiniánova Corpus iuris civilis (532). V plném znění se zachovala pouze
- Učebnice práva ve čtyřech knihách (Institutionum comentarii) pro začátečníky, z níž pak také v 6. století čerpala justiniánská kodifikace práva. Původní text, který se brzy potom ztratil, byl v r. 1816 nalezen ve Veroně jako palimpsest přepsaný pozdějším textem, a je tak jediným dílem římské klasické jurisprudence, který se dochoval v původní podobě. Učebnice je rozdělena podle klasického schématu, které možná Gaius už převzal, používá se však užívá dodnes:
- kniha jedná o osobách a jejich právním statutu,
- kniha o věcech a nabývání práv k nim včetně testamentů,
- kniha jedná o netestamentárním dědictví a o povinnostech,
- kniha o procesním právu a procedurách.
Další odkazy
- plný text (latinsky)