Přímá použitelnost: Porovnání verzí
(Jak však vyplývá z § 27 i. f. rozsudku, tato možnost je dána pouze v případě federálního nebo autonomního členění státu pro právní předpisy regionů.) |
(čl. 288 al. 2 TFEU (ex čl. 249 al. 2 TEC)) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Přímá použitelnost''', nevhodně ''bezprostřední použitelnost'' (aplikovatelnost), je [[doktrína]] [[mezinárodní právo veřejné|mezinárodního práva veřejného]], která stanoví, že [[mezinárodní smlouva]] má závaznost '''uvnitř''' [[stát]]u, aniž by stát musel vydávat [[právní předpis]] k jejímu provedení. | '''Přímá použitelnost''', nevhodně ''bezprostřední použitelnost'' (aplikovatelnost), je [[doktrína]] [[mezinárodní právo veřejné|mezinárodního práva veřejného]], která stanoví, že [[mezinárodní smlouva]] má závaznost '''uvnitř''' [[stát]]u, aniž by stát musel vydávat [[právní předpis]] k jejímu provedení. | ||
| − | Typickým příkladem je nařízení [[EU]] podle čl. 249 al. 2 TEC. V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 ''Costa v. ENEL''). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 ''Simmenthal''. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce. | + | Typickým příkladem je nařízení [[EU]] podle čl. 288 al. 2 TFEU (ex čl. 249 al. 2 TEC). V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 ''Costa v. ENEL''). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 ''Simmenthal''. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce. |
Nicméně v rozsudku ''Kommisse v. Itálie'', sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:61983J0272:EN:HTML] Jak však vyplývá z § 27 i. f. rozsudku, tato možnost je dána pouze v případě federálního nebo autonomního členění státu pro právní předpisy regionů. | Nicméně v rozsudku ''Kommisse v. Itálie'', sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:61983J0272:EN:HTML] Jak však vyplývá z § 27 i. f. rozsudku, tato možnost je dána pouze v případě federálního nebo autonomního členění státu pro právní předpisy regionů. | ||
Verse z 9. 7. 2010, 09:28
Přímá použitelnost, nevhodně bezprostřední použitelnost (aplikovatelnost), je doktrína mezinárodního práva veřejného, která stanoví, že mezinárodní smlouva má závaznost uvnitř státu, aniž by stát musel vydávat právní předpis k jejímu provedení.
Typickým příkladem je nařízení EU podle čl. 288 al. 2 TFEU (ex čl. 249 al. 2 TEC). V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 Costa v. ENEL). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 Simmenthal. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce.
Nicméně v rozsudku Kommisse v. Itálie, sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[1] Jak však vyplývá z § 27 i. f. rozsudku, tato možnost je dána pouze v případě federálního nebo autonomního členění státu pro právní předpisy regionů.
