Anglický právní vývoj: Porovnání verzí
(→Vláda Plantagenetů (1154-1485): +) |
(→Vznik parlamentu: +) |
||
| Řádka 21: | Řádka 21: | ||
=== Vznik parlamentu === | === Vznik parlamentu === | ||
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker. | V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker. | ||
| + | |||
| + | == Vláda Lancasterů (1399-1471) == | ||
| + | == Vláda Tudorovců (1485-1603) == | ||
Verse z 19. 9. 2010, 21:22
Obsah
Anglosaské období (476-1066)
Z právního hlediska jsou významné nejstarší anglosaské zákoníky vydávané od 7. století jednotlivými anglosaskými panovníky (za silné spoluúčasti církve). Poprvé tak měl učinit roku 602 či 603 kentský král Aethelbert I. Další vydali např. Ine z Wessexu, Withred z Kentu a zejména Alfréd Veliký. Společným znakem těchto zákoníků bylo nezasahování panovníka do zvykového práva, to bylo páteří veškerého práva, panovník reguloval jen oblasti, které (dle obyčejů) spadaly do jeho uvážení.
Normanské období (1066-1135)
Toto období je charakterizováno posilováním královské moci a upevňováním feudálního systému v králův prospěch. Důležitý historický dokument z této doby je tzv. Kniha posledního soudu (Domesday Book), v níž je proveden podrobný soupis majetku celého království. Formuje se tzv. Královská rada (Curia regis), v níž zasedají nejvyšší úředníci, někteří vysocí duchovní (biskupové, opati) a nejvýznamější šlechtici království. Královská rada současně slouží i jako nejvyšší soud království. Jindřich I. provedl důležitou reformu soudnictví. Po jejím dokončení existovaly v Anglii čtyři soustavy soudů:
- soud královský - do pol. 13. stol. v jeho čele stojí Hlavní justiciář Anglie
- soudy šerifů v jednotlivých hrabstvích a soudy setnin
- soudy na jednotlivých panstvích
- církevní soudy (vykonávající jurisdikci nad církevními osobami a poddanými církevních vrchností)
Vláda Plantagenetů (1154-1485)
V tomto období má právo stále ještě převážně obyčejovou podobu. Dochází k rozlišování obyčejů celého království (common law) od obyčejů místních. Pro vývoj common law mají význam procesní pravidla. Jedná se hlavně o pojem rozkaz (writ) pomocí něhož měli šerifové zajistit, aby se určité osoby dostavily k soudu nebo aby šerif zajistil splnění králova rozhodnutí. Jednou vydané writy následně sloužily jako precedenty. Další významnou změnou bylo zavedení systému porot. Poroty zásadně soudily jen sobě rovné. Porotci stáli pod přísnou přísahou. Vzniká institut precedentu. Soudní rozhodnutí se zapisovala do tzv. Svitků žalob, které byly následně vydávány v ročenkách. Objevují se legal writings. Zaveden je pojem equity (spravedlnost). Souvisí s peticemi, ve kterých poddaní líčili své stížnosti.
Nejvýznamnější panovníci a události
Jindřich II. (1154-1189) zavraždil Thomase Becketa a snažil se omezovat vliv církve; v tzv. Clarendontských konstitucích omezil moc církevních soudů; za jeho vlády vzniká Common law; 1176 vydal Northamptonské výnosy - položily základy porotního soudnictví
Jan Bezzemek (1199-1216) vydává roku 1215 Magnu Chartu Libertatum. (potvrzuje privilegia šlechtě, král je podřízen právu, které nesmí porušit, zárodky budoucího parlamentu)
Jindřich III. (1216-1272) nedodržoval Magnu Chartu, opozice uvnitř země proti němu vystupuje, ale je částečně poražena v tzv. válce baronů. Roku 1265 byl svolán první anglický parlament.
Edvard I. (1272-1307) - za jeho vlády je dokončeno konstituování anglického parlamentu; zákony jím vydávané byly schvalovány v parlamentu; v tzv. Westminsterských statutech (1275) je parlamentu přiznáno právo rozhodovat o financích, zaveden institut kauce a za dovolávání se precendtů stanoven rok 1189
Richard II. (1377-1399) - velmi slabý panovník, parlament jej sesazuje a prohlašuje nového panovníka (Jindřicha z Lancasteru)
Vznik parlamentu
V anglosaském období existoval tzv. wigan (shromáždění či rada starších, která mimo jiné i volila krále). V normanském období měla vliv tzv. královská rada, za Jindřicha II. byla vytvořena Velká rada, jež sdružovala královy přímé vazaly a barony. Z ní již přímo vyvinul parlament, poprvé svolán 1265. Od 14. století byl parlament dvoukomorový, skládal se z Horní sněmovny (přímí vazalové, lordi světští a duchovní) a z Dolní sněmovny (sněmovny obcí, zástupcí hrabství a měst). Parlament dle svého uvážení svolával král, jenž jej mohl i rozpustit, jednání se kromě zahájení však neúčastnil. Parlament měl v zásadě finanční, zákonodárnou a soudní pravomoc (soudit své členy a odvolávat vysoké úředníky zneužívající pravomoci, tzv. impeachement). Poslanci měli imunitu. V čele sněmovny stál speaker.
