Listina: Porovnání verzí

Verse z 1. 10. 2011, 20:03

Další význam pojmu „Listina“ naleznete na Listina základních práv a svobod.

Listina (latinsky diploma) je definována jako písemnost s právně relevantním záznamem, který respektuje určitou formu, danou místem a dobou vzniku listiny, stejně jako věcí a osobami, jichž se týká.^[1] Věda zabývající se studiem listin se nazývá diplomatika. Listina není zákonem nijak definována. Samotný pojem "listina" zavedl teprve historik František Palacký, aby terminologicky odlišil listy s právním významem od listů ostatních, např. od běžné korespondence (do té doby se používal termín "list" s příslušným adjektivem, například zakládací list).

Druhy listin

Historicko-právně se rozlišují dva základní druhy listin:

• listiny deklarativní nebo-li vysvědčovací (notitiae), které objektivním způsobem dokumentují právní pořízení, které se uskutečnilo dříve a na nich nezávisle;
• listiny konstitutivní nebo-li dispozitivní (chartae), které právní úkon přímo zakládají.

Dále možno listiny prakticky libovolně dělit podle jejich obsahu, vydavatele a autenticity.

Na substrátu (podkladu) listiny přitom nezáleží: za platnou byla uznána i listina (směnka) vyhotovená na dřevěné krabici od doutníků. Zvláštní postavení mají písemnosti v elektronické podobě (bez hmotného substrátu), které se de lege lata za listiny nepovažují, přestože ve většině případů mohou plnit obdobnou funkci.

• Prvopis (originál) je listina, která obsahuje authentický záznam, včetně originálních prvků dosvědčujících pravost projevu vůle (povinně podpisu, v některých případech i razítka, příp. pečeti).
• Druhopis je listina odvozená od prvopisu, od nějž se obsahem neliší, avšak její pravost není osvědčena authenticky jako na prvopisu, ale jiným zákonem předepsaným způsobem (např. u úředně ověřeného opisu vyznačením doložky o shodě opisu s originálem). S výjimkou směnek, šeků, bankovek, cenin, úředních průkazů a dalších specifických listin mají prvopisy a druhopisy stejnou platnost a důkazní sílu a lze je použít stejným způsobem.
• Opis (kopie) je listina stejného obsahu jako prvopis. Nemá-li žádné authentisační prvky, hovoříme o prosté kopii, je-li shoda s originálem ověřena doložkou o vidimaci, používá se termínu úředně ověřený opis (jenž je, jak bylo vysvětleno shora, druhopisem).
• Výpis je opis, který obsahuje pouze část záznamu originální listiny (např. výpis z obchodního rejstříku).
• Stejnopis (exemplář, angl. counterpart) je jedno ze shodných vyhotovení prvopisu nebo druhopisu. "Stejnopis rozsudku/usnesení" zasílaný soudem stranám řízení je formálně stejnopisem druhopisu, naopak správní úřady až do účinnosti nového správního řádu (1. ledna 2006) obvykle stranám zasílaly stejnopisy prvopisů. Stejnopis je regulován např. v § 64 odst. 1 a 2 směnečného řádu: "Směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech. Tyto stejnopisy musí být v textu listiny číslovány, jinak platí každý stejnopis za zvláštní směnku."

Ustanovení § 69 odst. 1 věty třetí nového správního řádu nesmyslně směšuje prvopis s druhopisem, ačkoliv z povahy věci je naprosto zřejmé, že druhopis není stejnopisem prvopisu: „Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.“

Podle nesmyslného § 67 odst. 4 písm. a) osnovy daňového řádu: "V ověřovací doložce o shodě se spisem správce daně uvede zda opis, kopie nebo stejnopis souhlasí doslovně s listinou, z níž byl pořízen a zda tato listina je prvopisem, opisem, kopií nebo stejnopisem a z kolika listů nebo archů se skládá"[1], což je známkou nekvalitní práce legislativy ministerstva financí a legislativní rady vlády.

Veřejné a soukromé listiny

Nejdůležitější jsou ty listiny, které osvědčují projev soukromé nebo veřejné vůle, a z nich zejména právní úkony, rozhodnutí a osvědčení.

Listiny vystavené veřejným úřadem se nazývají veřejné listiny a požívají presumce správnosti (není-li prokázán opak, osvědčuje listina to, co je na ní uvedeno). Ostatní listiny jsou soukromé. U jakékoli listiny, veřejné i soukromé, je však možné prokázat, jestli jde o padělek (falsum).

Další typy listin

Záznam je listina, na níž je zachycen průběh jednání.

Zápis je listina shrnující výsledky jednání.

Vizte též

• důkaz
• přípis

Další odkazy

• Slovníček archivní terminologie I. Praha 1954, A-M
• Slovníček archivní terminologie I. Praha 1954, N-Z
• Malý glosář pojmů k novověké diplomatice

Poznámky pod čarou

1. ↑ Hlaváček, I. - Kašpar, J. - Nový, R.: Vademecum pomocných věd historických, 3. vydání, Jinočany, H&H 1997, s. 154, 175-178.