Soukromé právo: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Jedná se o horizontální vztahy.)
(Základní methodou soukromoprávní regulace je dispositivní stanovení optim.)
 
Řádka 2: Řádka 2:
  
 
Příkladem je právo na náhradu [[škoda|škody]] nebo právo na [[mzda|mzdu]] za vykonanou práci. V řízení o takovém nároku jsou obě strany v rovnoprávném postavení, žádná z nich není oprávněna něco druhé straně autoritativně nařizovat, a v případě sporu rozhoduje [[soud]] v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním řízení]].
 
Příkladem je právo na náhradu [[škoda|škody]] nebo právo na [[mzda|mzdu]] za vykonanou práci. V řízení o takovém nároku jsou obě strany v rovnoprávném postavení, žádná z nich není oprávněna něco druhé straně autoritativně nařizovat, a v případě sporu rozhoduje [[soud]] v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním řízení]].
 +
 +
Základní methodou soukromoprávní [[regulace]] je [[dispositivní norma|dispositivní]] stanovení optim.
  
 
== {{Reference}} ==
 
== {{Reference}} ==

Aktuální verse z 22. 12. 2011, 10:01

Soukromé právo je takové právo, kde právní vztah charakterisuje symetrie a rovnost účastníků. Jedná se o horizontální vztahy.

Příkladem je právo na náhradu škody nebo právo na mzdu za vykonanou práci. V řízení o takovém nároku jsou obě strany v rovnoprávném postavení, žádná z nich není oprávněna něco druhé straně autoritativně nařizovat, a v případě sporu rozhoduje soud v občanskoprávním řízení.

Základní methodou soukromoprávní regulace je dispositivní stanovení optim.

Prameny a literatura

  • Ernest J. Weinrib: The Idea of Private Law. Harvard University Press 1995, 258 pp., ISBN 978-0674442122[1]
  • William Lucy: Philosophy of Private Law. OUP 2007, 452 pp., ISBN 978-0198700685
  • James Gordley: Foundations of Private Law. Property, Tort, Contract, Unjust Enrichment. OUP 2007, 491 pp., ISBN 978-0199227662

Vizte též