Specialita: Porovnání verzí
(Formulace) |
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==)) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Příkladem je vztah [[občanský zákoník|občanského]] a [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]]: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je ''[[lex specialis derogat generali|lex specialis]]'', zvláštní zákon, občanský zákoník ''[[lex specialis derogat generali|lex generalis]]'', obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku. | Příkladem je vztah [[občanský zákoník|občanského]] a [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]]: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je ''[[lex specialis derogat generali|lex specialis]]'', zvláštní zákon, občanský zákoník ''[[lex specialis derogat generali|lex generalis]]'', obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku. | ||
| − | Jiným příkladem je vztah zákona o [[přestupek|přestupcích]] a [[správní řád|správního řádu]]. Zákon o | + | Jiným příkladem je vztah zákona o [[přestupek|přestupcích]] a [[správní řád|správního řádu]]. Zákon o přestupcích např. nestanoví zvláštní pravidla pro předvolávání a výslech svědků, proto platí to, co určuje správní řád; naopak ustanovení § 49 odst. 1 správního řádu, z něhož vyplývá, že lze rozhodnout i bez jednání, se pro přestupkové řízení uplatnit nemůže, protože koliduje s ustanovením § 74 zákona o přestupcích, které konat ústní jednání v I. stupni nařizuje. |
| − | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
*[[Kolisní pravidla]] | *[[Kolisní pravidla]] | ||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] | ||
Aktuální verse z 4. 11. 2006, 01:34
O kontrárním vztahu speciality a subsidiarity se v právu hovoří tehdy, upravuje-li právní předpis (případně jednotlivá právní norma) něco, co je obecněji upraveno jiným předpisem (jinou právní normou).
Příkladem je vztah občanského a obchodního zákoníku: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je lex specialis, zvláštní zákon, občanský zákoník lex generalis, obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku.
Jiným příkladem je vztah zákona o přestupcích a správního řádu. Zákon o přestupcích např. nestanoví zvláštní pravidla pro předvolávání a výslech svědků, proto platí to, co určuje správní řád; naopak ustanovení § 49 odst. 1 správního řádu, z něhož vyplývá, že lze rozhodnout i bez jednání, se pro přestupkové řízení uplatnit nemůže, protože koliduje s ustanovením § 74 zákona o přestupcích, které konat ústní jednání v I. stupni nařizuje.
