Ratihabice: Porovnání verzí

Verse z 4. 11. 2006, 01:49

Ratihabice (lat. ratihabitio, z ratus = pevný + habere = mít) je dodatečné potvrzení platnosti určitého úkonu nebo právního předpisu. Na rozdíl od ratifikace, která úkon platným teprve činí (ratifacere – učinit platným), ratihabicí se vyslovuje platnost úkonu od počátku (ratihabere – mít za platný).

V občanském právu se užívá ratihabice v případech, kdy byl právní úkon učiněn neoprávněně, bez potřebného zmocnění, avšak tato vada se zhojí dodatečně uděleným oprávněním. V některých zvláštních případech, např. jedná-li zmocněnec za zmocnitele nad rámec plné moci a zmocnitel se o tom dozví, aniž by platnost jeho úkonu explicite neodkladně popřel, se ratihabice presumuje – jde o nevyvratitelnou právní domněnku. Obecně však ratihabici předpokládat nelze a za neratihabované úkony nese odpovědnost ten, kdo je bez patřičné plné moci učinil. Synonymně se v tomto smyslu užívá pojmu konvalidace.

V legislativě je nutné ratihabovat mimořádná opatření, která byla učiněna za zvláštních okolností, např. zákonná opatření vydaná Senátem v době rozpuštění Poslanecké sněmovny; jakmile tyto mimořádné okolnosti pominou a překážka, jíž byly vynuceny, odpadne, musí být opatření ratihabováno, jinak pozbývá platnosti.

Tzv. Benešovy dekrety, vydávané v r. 1945 před ustavením Národního shromáždění presidentem Edvardem Benešem, byly ratihabovány ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.

Vizte též

• zákonné opatření Senátu
• Benešovy dekrety
• ratifikace
• konvalidace
• sanace