Strana: Porovnání verzí
(nový obsah) |
(Smluvníci se dělí na dlužníka a věřitele. Vzhledem k tomu, že v laickém usu pojem ''dlužník'' splývá s pojmem ''dlužník v prodlení'', má pojem dlužník difamační charakter. Proto je postkommunistických regulacích bipa...) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Strana''' je takový [[účastník]] [[právní jednání|právního jednání]], který je jeho pánem. | '''Strana''' je takový [[účastník]] [[právní jednání|právního jednání]], který je jeho pánem. | ||
| + | == Hmotné právo == | ||
Ve smluvním právu se strana označuje smluvník nebo kontrahent. Naprostá většina smluv je dvoustranná (bilaterální); je uzavírána mezi stranou a protistranou. Výjimku v [[soukromé právo|soukromém právu]] tvoří smlouvy o sdružení, v [[mezinárodní právo|mezinárodním právu]] mnohostranné (multilaterální) smlouvy – [[úmluva|úmluvy]]. | Ve smluvním právu se strana označuje smluvník nebo kontrahent. Naprostá většina smluv je dvoustranná (bilaterální); je uzavírána mezi stranou a protistranou. Výjimku v [[soukromé právo|soukromém právu]] tvoří smlouvy o sdružení, v [[mezinárodní právo|mezinárodním právu]] mnohostranné (multilaterální) smlouvy – [[úmluva|úmluvy]]. | ||
| − | + | Smluvníci se dělí na [[dlužník]]a a [[věřitel]]e. Vzhledem k tomu, že v laickém usu pojem ''dlužník'' splývá s pojmem ''dlužník v prodlení'', má pojem dlužník difamační charakter. Proto je postkommunistických regulacích bipartice dlužník/věřitel i v hmotném právu nahrazována biparticí vypůjčenou z exekučního práva: [[oprávněný]]/[[povinný]]. | |
| − | V případě [[vedlejší intervence]] může na každé straně vystupovat několik účastníků. Příkladem jsou regresní náhrady, kdy na straně pojišťovny vystupuje též poškozený. | + | == Processní právo == |
| + | (Procesní) stranou je takový účastník [[řízení]], o němž je přímo rozhodováno. Buď toto řízení iniciuje, nebo se v něm návrhu brání. Pravidelným pojmenováním strany – navrhovatele – je žalobce, protistrana – odpůrce – je žalovaný. Na rozdíl od pojetí právních [[dilettant]]ů jsou v drtivé většině případů pouze dvě strany. Jedinou výjimkou je [[hlavní intervence]], kdy osoba A má spor s osobou B o to, zda [[oprávnění]] X svědčí osobě A nebo B. Přijde však osoba C, která tvrdí, že právo X svědčí jí. V případě [[vedlejší intervence]] může na každé straně vystupovat několik účastníků. Příkladem jsou regresní náhrady, kdy na straně pojišťovny vystupuje též poškozený. Ve výkonu rozhodnutí (exekuci) jsou stranami oprávněný (angl. ''judgment creditor'') a povinný (angl. ''judgment debtor''). | ||
| − | + | == (Post)kommunistické deformace == | |
| − | Terminologie zavedená do práva po r. 1948 nahradila tradiční pojem strany termínem účastník řízení. Účastníka řízení přejmenovala na dotčenou osobu. Po r. 1989 se právní terminologie k tradičnímu rozlišování stran a účastníků již nevrátila a tyto pojmy zůstaly synonymické, o čemž svědčí §§ 27–28 [[NSŘ|nového správního řádu]], který účastníka vymezuje jako kteroukoliv dotčenou osobu, čímž tento pojem zužuje. Oznamovatel správního deliktu tak není účastníkem. | + | [[Terminologie]] zavedená do práva po r. 1948 nahradila tradiční pojem strany termínem účastník řízení. Účastníka řízení přejmenovala na dotčenou osobu. Po r. 1989 se právní terminologie k tradičnímu rozlišování stran a účastníků již nevrátila a tyto pojmy zůstaly synonymické, o čemž svědčí §§ 27–28 [[NSŘ|nového správního řádu]], který účastníka vymezuje jako kteroukoliv dotčenou osobu, čímž tento pojem zužuje. Oznamovatel správního deliktu tak není účastníkem. |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
Aktuální verse z 7. 4. 2011, 14:54
Strana je takový účastník právního jednání, který je jeho pánem.
Hmotné právo
Ve smluvním právu se strana označuje smluvník nebo kontrahent. Naprostá většina smluv je dvoustranná (bilaterální); je uzavírána mezi stranou a protistranou. Výjimku v soukromém právu tvoří smlouvy o sdružení, v mezinárodním právu mnohostranné (multilaterální) smlouvy – úmluvy.
Smluvníci se dělí na dlužníka a věřitele. Vzhledem k tomu, že v laickém usu pojem dlužník splývá s pojmem dlužník v prodlení, má pojem dlužník difamační charakter. Proto je postkommunistických regulacích bipartice dlužník/věřitel i v hmotném právu nahrazována biparticí vypůjčenou z exekučního práva: oprávněný/povinný.
Processní právo
(Procesní) stranou je takový účastník řízení, o němž je přímo rozhodováno. Buď toto řízení iniciuje, nebo se v něm návrhu brání. Pravidelným pojmenováním strany – navrhovatele – je žalobce, protistrana – odpůrce – je žalovaný. Na rozdíl od pojetí právních dilettantů jsou v drtivé většině případů pouze dvě strany. Jedinou výjimkou je hlavní intervence, kdy osoba A má spor s osobou B o to, zda oprávnění X svědčí osobě A nebo B. Přijde však osoba C, která tvrdí, že právo X svědčí jí. V případě vedlejší intervence může na každé straně vystupovat několik účastníků. Příkladem jsou regresní náhrady, kdy na straně pojišťovny vystupuje též poškozený. Ve výkonu rozhodnutí (exekuci) jsou stranami oprávněný (angl. judgment creditor) a povinný (angl. judgment debtor).
(Post)kommunistické deformace
Terminologie zavedená do práva po r. 1948 nahradila tradiční pojem strany termínem účastník řízení. Účastníka řízení přejmenovala na dotčenou osobu. Po r. 1989 se právní terminologie k tradičnímu rozlišování stran a účastníků již nevrátila a tyto pojmy zůstaly synonymické, o čemž svědčí §§ 27–28 nového správního řádu, který účastníka vymezuje jako kteroukoliv dotčenou osobu, čímž tento pojem zužuje. Oznamovatel správního deliktu tak není účastníkem.
