Corpus iuris civilis: Porovnání verzí
d (vrácení ukázek; překlad může přijít později) |
(oprava překladu z latiny) |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Corpus iuris civilis''' (CIC) je název z roku | + | '''Corpus iuris civilis''' (CIC) je název z roku 1583 pro pozdně antickou [[kodifikace|kodifikaci]] [[římské právo|římského práva]] císaře Justiniána (527–565). |
| − | V pozdní antice dospělo římské právo k úpadku, takže součastníkům nezbylo než se obracet k vrcholným právnickým dílům minulosti, jímž však zhusta již nerozuměli. Dokladem toho je [[citační norma]] ( | + | V pozdní antice dospělo římské právo k úpadku, takže součastníkům nezbylo než se obracet k vrcholným právnickým dílům minulosti, jímž však zhusta již nerozuměli. Dokladem toho je [[citační norma]] (426). Ta však přestávala stačit. Proto mladý císař Justinián pověřil všeho schopného druhořadého právníka Triboniana, aby sestavil úplné sebrání římského práva. |
| − | Jako první vznikl '''Codex Iustinianus''', platný od 7. 4. | + | Jako první vznikl '''Codex Iustinianus''', platný od 7. 4. 529, účinný od 16. 4. 529. Jednalo se o úřední sbírku císařských zákonů v 10 knihách. Vrchol justiniánské kodifikace jsou '''Digesta seu Pandectae''' (česky Sbírka neboli Dílo vše obsahující), platná od 16. 12. 533, účinná od 30. 12. 533. Je to kompilace děl předních římských právníků uplynulých 1000 let v 50 knihách. Dvě knihy jsou věnovány trestnímu právu a říká se jim ''Libri terribiles''. Jak je patrno z rychlosti jejího vytvoření, pracoval Tribonianus a jeho 15 spolupracovníků methodou nůžek a lepidla. To má dvousečný význam. Zároveň zachránili mnoho kvalitních právních textů, které odjinud než z CIC neznáme, ale zároveň mnoho právních textů vedle CIC neobstálo, a proto se v průběhu věků nedochovalo. Třetí a poslední částí jsou '''Institutiones seu Elementa''' (česky Úvod čili Základy), platné od 21. 12. 533, účinné od od 30. 12. 533. Nejedná se o nic jiného než prakticky doslova převzatou Gaiovu učebnici práva. Byla používána studenty v prvním ročníku studia práva. |
Poté císař rozhodl, že Codex nemá patřičnou úroveň. Proto byla vydána nová sbírka ve 12 knihách – '''Codex Iustinianus repetitae praelectionis''', platný od 16. 12. 534, účinný od 29. 12. 534. Tím byla justiniánská kodifikace kompletní. Císař sám ji označoval jako ''Tria Volumina'' (TV). Do CIC jsou někdy počítány ''Novellae leges'' (Leges post Codicem). To je však pouhá soukromá sbírka bez úřední závaznosti. Propuštěnci existovali po celou dobu existence otrokářství; jejich existence není nějakým výdobytkem novel. | Poté císař rozhodl, že Codex nemá patřičnou úroveň. Proto byla vydána nová sbírka ve 12 knihách – '''Codex Iustinianus repetitae praelectionis''', platný od 16. 12. 534, účinný od 29. 12. 534. Tím byla justiniánská kodifikace kompletní. Císař sám ji označoval jako ''Tria Volumina'' (TV). Do CIC jsou někdy počítány ''Novellae leges'' (Leges post Codicem). To je však pouhá soukromá sbírka bez úřední závaznosti. Propuštěnci existovali po celou dobu existence otrokářství; jejich existence není nějakým výdobytkem novel. | ||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
Digesta seu Pandectae | Digesta seu Pandectae | ||
| − | + | Ulpianus libro primo institutionum | |
| + | pr Iuri operam daturum prius nosse oportet, unde nomen iuris descendat. est autem a iustitia appellatum: nam, ut eleganter Celsus definit, ius est ars boni et aequi. | ||
| + | § 1 Cuius merito quis sacerdotes nos appellet: iustitiam namque colimus et boni et auqui notitiam profitemur, aequum ab iniquo seperantes, licitum ab illicito discernentes, bonos non solum metu poenarum, verum etiam praemiorum exhortatione efficere cupientes, veram nisi fallor philosophiam, non simulatam, affectantes. | ||
| + | § 2 Huius studii duae sunt positiones, publicum et privatum. publicum ius est, quod ad statum rei Romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem: sunt enim quaedam publice utilia, quaedam privatim. publicum ius in sacris, in sacerdotibus, in magistratibus consistit. privatum ius tripertitum est: collectum etenim est ex naturalibus praeceptis aut gentium aut civilibus. | ||
| + | § 3 Ius naturale est quod natura omnia animalia docuit: nam ius istud non humani generis proprium, sed omnium animalium, quae in terra, quae in mari nascuntur, avium quoque commune est. hinc descendit maris atque feminae coniunctio, quam nos matrimonium appellamus, hinc liberorum procreatio, hinc educatio: videmus etenim cetera quoque animalia, feras etiam istius iuris perita censeri. | ||
| + | § 4 Ius gentium est, quo gentes humanae utuntur. quod a naturali recedere facile intellegere licet, quia illud omnibus animalibus, hoc solis hominibus inter se commune sit. | ||
| − | + | D 1, 1, 1 | |
| − | Ulpianus | + | Depositi vel contra. |
| + | Ulpianus libro trigensimo ad edictum | ||
| + | pr Depositum est, quod custodiendum alicui datum est, dictum ex eo quod ponitur praepositio enim de auget depositum, ut ostendat totum fidei eius commissum, quod ad custodiam rei pertinet. | ||
| + | Praetor ait: „Quod neque tumultus neque incendii neque ruinae neque naufragii causa depositum sit, in simplum, earum autem rerum, quae supra comprehensae sunt, in ipsum in duplum, in heredem eius, quod dolo malo eius factum esse dicetur qui mortuus sit, in simplum, quod ipsius, in duplum iudicium dabo.“ Merito has causas deponendi separavit praetor, quae continent fortuitam causam depositionis ex necessitate descedentem, non ex voluntate proficiscentem. Eum tamen deponere tumultus vel incendii vel ceterarum causarum gratia intellengendum est, qui nullam aliam causam deponendi habet quam imminens ex causis supra scriptis periculum. | ||
| − | ''překlad:'' | + | D 16, 3, 1 |
| + | |||
| + | ''překlad:'' | ||
| + | Smlouva schovací nebo žaloba. | ||
| + | Ulpianus v 30. knize komentáře k Ediktu | ||
| + | Úschova (depositum) je to, co je dáno někomu na hlídání. Má pojmenování podle toho, že se ukládá (ponitur), a předpona de- se připojuje proto, aby ukázala, že je vše dotyčnému uschovateli svěřeno vše, co k hlídání věci náleží. | ||
| + | Praetor pravil: „U toho, co není uschováno kvůli nepokojům, požárům, pohromám ani ztroskotáním, dám rozsudkem jednonásobek; u věcí vypočtených výše (tj. nepokojů, požárů, pohrom a ztroskotání) dám rozsudkem dvojnásobek; u dědice, když ke škodě došlo ze zlého úmyslu zesnulého, dám rozsudkem jednonásobek; když ze zlého úmyslu dědice, dvojnásobek." | ||
| + | Praetor správně vyčlenil ty případy uschování, jež obsahují nahodilou příčinu úschovy povstalou z nutnosti, nepocházející z vůle. Dávání do úschovy kvůli nepokojům, požárům nebo ostatních příčin je ovšem nutno chápat tak, že dotyčný nemá k uschování žádný jiný důvod než nebezpečí doléhající z výše uvedených příčin. | ||
| + | |||
| + | == {{Externí odkazy}} == | ||
| + | * [http://web.upmf-grenoble.fr/Haiti/Cours/Ak/corpjurciv.htm Corpus iuris civilis] | ||
[[Kategorie:Právní dějiny]] | [[Kategorie:Právní dějiny]] | ||
[[Kategorie:Občanské právo]] | [[Kategorie:Občanské právo]] | ||
| + | [[Kategorie:Římské právo]] | ||
| + | [[cs:Corpus iuris civilis]] | ||
[[de:Corpus iuris civilis]] | [[de:Corpus iuris civilis]] | ||
[[en:Corpus Juris Civilis]] | [[en:Corpus Juris Civilis]] | ||
Aktuální verse z 1. 8. 2015, 16:32
Corpus iuris civilis (CIC) je název z roku 1583 pro pozdně antickou kodifikaci římského práva císaře Justiniána (527–565).
V pozdní antice dospělo římské právo k úpadku, takže součastníkům nezbylo než se obracet k vrcholným právnickým dílům minulosti, jímž však zhusta již nerozuměli. Dokladem toho je citační norma (426). Ta však přestávala stačit. Proto mladý císař Justinián pověřil všeho schopného druhořadého právníka Triboniana, aby sestavil úplné sebrání římského práva.
Jako první vznikl Codex Iustinianus, platný od 7. 4. 529, účinný od 16. 4. 529. Jednalo se o úřední sbírku císařských zákonů v 10 knihách. Vrchol justiniánské kodifikace jsou Digesta seu Pandectae (česky Sbírka neboli Dílo vše obsahující), platná od 16. 12. 533, účinná od 30. 12. 533. Je to kompilace děl předních římských právníků uplynulých 1000 let v 50 knihách. Dvě knihy jsou věnovány trestnímu právu a říká se jim Libri terribiles. Jak je patrno z rychlosti jejího vytvoření, pracoval Tribonianus a jeho 15 spolupracovníků methodou nůžek a lepidla. To má dvousečný význam. Zároveň zachránili mnoho kvalitních právních textů, které odjinud než z CIC neznáme, ale zároveň mnoho právních textů vedle CIC neobstálo, a proto se v průběhu věků nedochovalo. Třetí a poslední částí jsou Institutiones seu Elementa (česky Úvod čili Základy), platné od 21. 12. 533, účinné od od 30. 12. 533. Nejedná se o nic jiného než prakticky doslova převzatou Gaiovu učebnici práva. Byla používána studenty v prvním ročníku studia práva.
Poté císař rozhodl, že Codex nemá patřičnou úroveň. Proto byla vydána nová sbírka ve 12 knihách – Codex Iustinianus repetitae praelectionis, platný od 16. 12. 534, účinný od 29. 12. 534. Tím byla justiniánská kodifikace kompletní. Císař sám ji označoval jako Tria Volumina (TV). Do CIC jsou někdy počítány Novellae leges (Leges post Codicem). To je však pouhá soukromá sbírka bez úřední závaznosti. Propuštěnci existovali po celou dobu existence otrokářství; jejich existence není nějakým výdobytkem novel.
Všechy staré prameny práva, které nebyly v CIC, pozbyly závaznosti, tedy i citační zákon. Na východě přestal být CIC používán po vydání Basilik (9. století). Na západě ani nebyl znám. Teprve v roce 1075 byl náhodně objeven jeho manuscript. To je počátek recepce římského práva na západě a jeho ohromného rozvoje. Centrem studia římského práva byla nová gothická instituce – universita, zde v Bologni.
Ukázky
Digesta seu Pandectae
Ulpianus libro primo institutionum pr Iuri operam daturum prius nosse oportet, unde nomen iuris descendat. est autem a iustitia appellatum: nam, ut eleganter Celsus definit, ius est ars boni et aequi. § 1 Cuius merito quis sacerdotes nos appellet: iustitiam namque colimus et boni et auqui notitiam profitemur, aequum ab iniquo seperantes, licitum ab illicito discernentes, bonos non solum metu poenarum, verum etiam praemiorum exhortatione efficere cupientes, veram nisi fallor philosophiam, non simulatam, affectantes. § 2 Huius studii duae sunt positiones, publicum et privatum. publicum ius est, quod ad statum rei Romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem: sunt enim quaedam publice utilia, quaedam privatim. publicum ius in sacris, in sacerdotibus, in magistratibus consistit. privatum ius tripertitum est: collectum etenim est ex naturalibus praeceptis aut gentium aut civilibus. § 3 Ius naturale est quod natura omnia animalia docuit: nam ius istud non humani generis proprium, sed omnium animalium, quae in terra, quae in mari nascuntur, avium quoque commune est. hinc descendit maris atque feminae coniunctio, quam nos matrimonium appellamus, hinc liberorum procreatio, hinc educatio: videmus etenim cetera quoque animalia, feras etiam istius iuris perita censeri. § 4 Ius gentium est, quo gentes humanae utuntur. quod a naturali recedere facile intellegere licet, quia illud omnibus animalibus, hoc solis hominibus inter se commune sit.
D 1, 1, 1
Depositi vel contra. Ulpianus libro trigensimo ad edictum pr Depositum est, quod custodiendum alicui datum est, dictum ex eo quod ponitur praepositio enim de auget depositum, ut ostendat totum fidei eius commissum, quod ad custodiam rei pertinet. Praetor ait: „Quod neque tumultus neque incendii neque ruinae neque naufragii causa depositum sit, in simplum, earum autem rerum, quae supra comprehensae sunt, in ipsum in duplum, in heredem eius, quod dolo malo eius factum esse dicetur qui mortuus sit, in simplum, quod ipsius, in duplum iudicium dabo.“ Merito has causas deponendi separavit praetor, quae continent fortuitam causam depositionis ex necessitate descedentem, non ex voluntate proficiscentem. Eum tamen deponere tumultus vel incendii vel ceterarum causarum gratia intellengendum est, qui nullam aliam causam deponendi habet quam imminens ex causis supra scriptis periculum.
D 16, 3, 1
překlad: Smlouva schovací nebo žaloba. Ulpianus v 30. knize komentáře k Ediktu Úschova (depositum) je to, co je dáno někomu na hlídání. Má pojmenování podle toho, že se ukládá (ponitur), a předpona de- se připojuje proto, aby ukázala, že je vše dotyčnému uschovateli svěřeno vše, co k hlídání věci náleží. Praetor pravil: „U toho, co není uschováno kvůli nepokojům, požárům, pohromám ani ztroskotáním, dám rozsudkem jednonásobek; u věcí vypočtených výše (tj. nepokojů, požárů, pohrom a ztroskotání) dám rozsudkem dvojnásobek; u dědice, když ke škodě došlo ze zlého úmyslu zesnulého, dám rozsudkem jednonásobek; když ze zlého úmyslu dědice, dvojnásobek." Praetor správně vyčlenil ty případy uschování, jež obsahují nahodilou příčinu úschovy povstalou z nutnosti, nepocházející z vůle. Dávání do úschovy kvůli nepokojům, požárům nebo ostatních příčin je ovšem nutno chápat tak, že dotyčný nemá k uschování žádný jiný důvod než nebezpečí doléhající z výše uvedených příčin.
