Dekret č. 105/1945 Sb.: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[Kategorie:Základní práva\]\] +Kategorie:Lidská práva)) |
(linky) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Dekret č. 105/1945 Sb.''' o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, vydaný 4. října 1945, je jedním z [[retribuce|retribučních]] [[Benešovy dekrety|dekretů presidenta Beneše]]. | '''Dekret č. 105/1945 Sb.''' o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, vydaný 4. října 1945, je jedním z [[retribuce|retribučních]] [[Benešovy dekrety|dekretů presidenta Beneše]]. | ||
| − | + | Na rozdíl od [[velký dekret|velkého]] a [[malý dekret|malého]] retribučního dekretu, které vedle potrestání válečných zločinců zaváděly očistu národa, dekret č. 105/1945 Sb. zaváděl očistu stavovskou. Vztahoval se na osoby placené z veřejných prostředků: aktivní i bývalé zaměstnance státní správy i samosprávy, [[soudce]], četníky, učitele, zaměstnance železnic i pošt atd., kteří byli české, slovenské nebo jiné slovanské [[národnost]]i a v [[doba nesvobody|době nesvobody]] (tj. v letech 1938-1945) se nějak prohřešili proti republice, národu nebo národní cti. Dekret se nevztahoval na činné vojáky z povolání. | |
| − | + | Podstatu provinění uvádí dekret [[demonstrativní výčet|demonstrativním výčtem]] v §2: přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti, politická spolupráce s Němci nebo Maďary, členství v různých organisacích, propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo [[antisemitismus|antisemitismu]], schvalování, podpora nebo obhajování projevů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců, odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízeného výkonu (iniciativní a mimoslužební návrhy, příkazy na zvýšení pracovní výkonnosti apod.), ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů a funkcionářů, společenský mimoslužební styk s Němci nebo Maďary (na honech, společenských večírcích apod.), skládání zkoušek na německých (maďarských) školách, zapsání (posílání) dětí pod 18 let do německých (maďarských) škol atp. | |
| − | Za porušení věrnosti byli mohli být provinilí veřejní zaměstnanci potrestání [[důtka|důtkou]], omezením služebního postupu, dočasným snížením [[plat]]u, přeložením na jiné místo nebo [[propuštění]]m. O vině a trestu rozhodovaly tzv. očistné komise, složené převážně ze státních úředníků. | + | Za porušení věrnosti byli mohli být provinilí veřejní zaměstnanci potrestání [[důtka|důtkou]], omezením služebního postupu, dočasným snížením [[plat]]u, přeložením na jiné místo nebo [[propuštění]]m bez nároku na zaopatření. O vině a trestu rozhodovaly tzv. očistné komise, složené převážně ze státních úředníků. |
| − | {{ | + | Trestáním byly pověřené očistné komise okresních (popř. zemských) národních výborů, v níchž musel zasedat alespoň jeden člen znalý práva a alespoň jeden zaměstnanec ze stejného oboru jako obviněný. Příslušná očistná komise zahajovala kárné řízení na návrh úřadu, u kterého byl obviněný zaměstnán, nebo který mu vyplácel důchod. |
| + | |||
| + | Na rozdíl od [[malý dekret|malého dekretu]], který neumožňoval stíhat činy spadající do kompetence soudu (tím byly myšleny především mimořádné lidové soudy), očistné komise mohly stíhat veřejné zaměstnance bez ohledu na soudy a nebyly soudním verdiktem vázány při rozhodování o vině a nevině stíhaného. Právní odborníci si tehdy kladli otázku, zda není v rozporu s ústavou trestat člověka za stejný čin dvakrát. S odvoláním na znění §2 cit. dekr. i nezávisle na něm, se komentátoři shodli na tom, že disciplinární řízení není na závadu trestnímu řízení ať soudnímu nebo správnímu a někteří navíc zdůraznili, že veřejní zaměstnanci mají vzhledem ke svému postavení ve společnosti zvýšenou odpovědnost za své činy. | ||
| + | |||
| + | Podle pozdějších předpisů mělo kárné řízení podle dekretu č. 105/1945 Sb. přednost před řízením podle [[malý dekret|dekretu č. 138/1945 Sb.]] o trestání některých provinění proti národní cti. | ||
| + | |||
| + | Proti rozhodnutí očistné komise se mohl odvolat odsouzený i kárný zástupce (jakási obdoba [[Státní zástupce|prokurátora]], hájil zájem úřadu, který dal podnět ke stíhání) k Vrchní očistné komisi v Praze (popř. Bratislavě). | ||
| + | |||
| + | == {{Interní odkazy}} == | ||
* [[Benešovy dekrety]] | * [[Benešovy dekrety]] | ||
* [[retribuce]] | * [[retribuce]] | ||
| − | {{Externí}} | + | == {{Externí odkazy}} == |
| − | * [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb48-45.pdf | + | * [http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb48-45.pdf Původní znění dekretu (před novelou)] na serveru ministerstva vnitra (PDF) |
[[Kategorie:Lidská práva]] | [[Kategorie:Lidská práva]] | ||
[[Kategorie:Právní dějiny]] | [[Kategorie:Právní dějiny]] | ||
Aktuální verse z 26. 3. 2008, 18:11
Dekret č. 105/1945 Sb. o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, vydaný 4. října 1945, je jedním z retribučních dekretů presidenta Beneše.
Na rozdíl od velkého a malého retribučního dekretu, které vedle potrestání válečných zločinců zaváděly očistu národa, dekret č. 105/1945 Sb. zaváděl očistu stavovskou. Vztahoval se na osoby placené z veřejných prostředků: aktivní i bývalé zaměstnance státní správy i samosprávy, soudce, četníky, učitele, zaměstnance železnic i pošt atd., kteří byli české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti a v době nesvobody (tj. v letech 1938-1945) se nějak prohřešili proti republice, národu nebo národní cti. Dekret se nevztahoval na činné vojáky z povolání.
Podstatu provinění uvádí dekret demonstrativním výčtem v §2: přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti, politická spolupráce s Němci nebo Maďary, členství v různých organisacích, propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo antisemitismu, schvalování, podpora nebo obhajování projevů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců, odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízeného výkonu (iniciativní a mimoslužební návrhy, příkazy na zvýšení pracovní výkonnosti apod.), ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů a funkcionářů, společenský mimoslužební styk s Němci nebo Maďary (na honech, společenských večírcích apod.), skládání zkoušek na německých (maďarských) školách, zapsání (posílání) dětí pod 18 let do německých (maďarských) škol atp.
Za porušení věrnosti byli mohli být provinilí veřejní zaměstnanci potrestání důtkou, omezením služebního postupu, dočasným snížením platu, přeložením na jiné místo nebo propuštěním bez nároku na zaopatření. O vině a trestu rozhodovaly tzv. očistné komise, složené převážně ze státních úředníků.
Trestáním byly pověřené očistné komise okresních (popř. zemských) národních výborů, v níchž musel zasedat alespoň jeden člen znalý práva a alespoň jeden zaměstnanec ze stejného oboru jako obviněný. Příslušná očistná komise zahajovala kárné řízení na návrh úřadu, u kterého byl obviněný zaměstnán, nebo který mu vyplácel důchod.
Na rozdíl od malého dekretu, který neumožňoval stíhat činy spadající do kompetence soudu (tím byly myšleny především mimořádné lidové soudy), očistné komise mohly stíhat veřejné zaměstnance bez ohledu na soudy a nebyly soudním verdiktem vázány při rozhodování o vině a nevině stíhaného. Právní odborníci si tehdy kladli otázku, zda není v rozporu s ústavou trestat člověka za stejný čin dvakrát. S odvoláním na znění §2 cit. dekr. i nezávisle na něm, se komentátoři shodli na tom, že disciplinární řízení není na závadu trestnímu řízení ať soudnímu nebo správnímu a někteří navíc zdůraznili, že veřejní zaměstnanci mají vzhledem ke svému postavení ve společnosti zvýšenou odpovědnost za své činy.
Podle pozdějších předpisů mělo kárné řízení podle dekretu č. 105/1945 Sb. přednost před řízením podle dekretu č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti.
Proti rozhodnutí očistné komise se mohl odvolat odsouzený i kárný zástupce (jakási obdoba prokurátora, hájil zájem úřadu, který dal podnět ke stíhání) k Vrchní očistné komisi v Praze (popř. Bratislavě).
Vizte též
Další odkazy
- Původní znění dekretu (před novelou) na serveru ministerstva vnitra (PDF)
