President: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Link)
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==))
 
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
'''President''' (z lat. ''prae-'' + ''sidere'' = předsedat; angl. ''president'', fr. ''président'', něm. ''Präsident'') je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o '''presidiu'''.
 
'''President''' (z lat. ''prae-'' + ''sidere'' = předsedat; angl. ''president'', fr. ''président'', něm. ''Präsident'') je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o '''presidiu'''.
  
V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou jsou [[Policie České republiky]], která má své presidium a policejního presidenta, [[Nejvyšší kontrolní úřad]] a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).
+
V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou jsou [[Policie České republiky]], která má své presidium a policejního presidenta, [[Nejvyšší kontrolní úřad]] a některá [[komora|profesní sdružení]] (Česká lékařská komora apod.).
  
== President republiky ==
+
Zdaleka nejčastěji se termínu president užívá pro označení [[president republiky|presidenta republiky]].
  
'''President republiky''' je republikánskou [[hlava státu|hlavou státu]]. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu ''president'' v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná [[Ústava]] však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá [[občanské sdružení]], neboť nemůže dojít k záměně; působí to však poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).
+
== {{Interní odkazy}} ==
 +
* [[president republiky]]
  
=== Postavení ===
 
 
Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] (tam je korigována senátním [[veto|vetem]]) a členů Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]].
 
 
[[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[tresný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.
 
 
=== Vznik a zánik mandátu ===
 
 
Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do [[Senát (parlament)|Senát]]u, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku.
 
 
Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou [[komora|komor]] [[Parlament]]u z kandidátů navržených nejméně deseti [[poslanec|poslanci]] nebo deseti [[senátor]]y, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů ''všech'' poslanců i ''všech'' senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve [[Poslanecká sněmovna|sněmovně]], a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů ''přítomných'' poslanců a většinu hlasů ''přítomných'' senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.
 
 
Důvody, proč byla zvolena tak složitá procedura, jsou nejasné: dostatečně silný mandát presidentovi zajišťuje už to, že pro něj musí hlasovat většina přítomných volitelů, je tedy poněkud nedůvodné k tomuto kritériu ve dvou krocích sestupovat. Volba v r. 1998 i 2003 ostatně spíše než důstojný státní akt připomínala frašku, když Václav Havel byl do funkce zvolen rozdílem jediného hlasu za situace, kdy byl poslanec Miroslav Sladek (SPR-RSČ) pro obvinění z trestného činu zjevně politického charakteru ve vazbě, a volba Václava Klause v r. 2003 se vyznačovala několikerou účelovou a taktickou nominací kandidátů, kteří neměli naději na úspěch (Jaroslav Bureš, Jan Sokol), takže důstojnost volby utrpěla ještě více.
 
 
Zánik presidentského mandátu je možný čtyřmi způsoby:
 
# uplynutím funkčního období
 
# smrtí presidenta
 
# [[abdikace|abdikací]]
 
# odsouzením presidenta pro [[velezrada|velezradu]]
 
 
Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], ztráty českého [[občanství]] apod.
 
 
=== Pravomoci ===
 
 
Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.
 
 
Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují [[kontrasignaci|kontrasignaci]] [[předseda vlády|předsedou vlády]] nebo jím pověřeného [[ministr|ministra]], a na pravomoci neomezené (absolutní).
 
 
==== Absolutní pravomoci ====
 
# jmenovat a odvolávat členy [[vláda|vlády]] a přijímat jejich [[demise|demisi]], a pověřit ji dočasným výkonem funkce
 
# svolat zasedání [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]]
 
# rozpustit Poslaneckou sněmovnu
 
# jmenovat soudce [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] a jeho předsedu a místopředsedy
 
# jmenovat předsedu a místopředsedy [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]]
 
# udělit [[milost]]
 
# podepisovat nebo [[veto]]vat [[zákon]]y (s výjimkou [[ústavní zákon|ústavních]])
 
# jmenovat presidenta a vicepresidenta [[Nejvyšší kontrolní úřad|Nejvyššího kontrolního úřadu]]
 
# jmenovat členy Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]]
 
 
==== Pravomoci vyžadující kontrasignaci ====
 
# zastupovat stát navenek
 
# sjednávat a [[ratifikace|ratifikovat]] [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]] – tuto pravomoc může president delegovat vládě
 
# vrchní velení [[armáda|ozbrojených sil]]
 
# přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí [[zastupitelská mise|zastupitelských misí]]
 
# vyhlásit volby
 
# jmenovat a povyšovat generály
 
# propůjčit státní [[vyznamenání]]
 
# jmenovat [[soudce]]
 
# vyhlásit [[amnestie|amnestii]]
 
# další pravomoci, jsou-li stanoveny [[zvláštní zákon|zvláštním zákonem]]
 
 
O rozsah svých pravomocí se český president několikrát dostal do sporu.
 
 
President Havel v r. 2000 jmenoval bez kontrasignace guvernérem České národní banky Zdeňka Tůmu a Luďka Niedermeyera viceguvernérem. Ústavní soud nakonec rozhodl, že president má právo jmenovat i tyto funkcionáře bez kontrasignace, ve značně nepřesvědčivém odůvodnění – proti němuž pět ústavních soudců podalo společný disent – se však omezil na konstataci, že toto právo je fakticky založeno pouze na [[ústavní obyčej|ústavní tradici]].
 
 
V r. 2005 proběhl spor presidenta Václava Klause s předsedou vlády Jiřím Paroubkem, zda lze ustanovení podmiňující pravomoc zastupovat stát navenek kontrasignací vysvětlovat tak, že president musí žádat i o povolení zahraniční cesty. Celý spor měl pikantní příchuť a premiér Paroubek, jakmile zjistil, že jeho postoj je veřejností vnímán krajně nepříznivě až komicky, presidentovi ustoupil.
 
 
{{Viztéž}}
 
* [[presidentská standarta]]
 
* [[státní pečeť]]
 
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]
 
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
  

Aktuální verse z 4. 11. 2006, 01:23

President (z lat. prae- + sidere = předsedat; angl. president, fr. président, něm. Präsident) je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o presidiu.

V České republice je zvykem používat v tomto významu termín předseda, jde-li o funkci, nebo předsedající, jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá předsednictvo. Výjimkou jsou Policie České republiky, která má své presidium a policejního presidenta, Nejvyšší kontrolní úřad a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).

Zdaleka nejčastěji se termínu president užívá pro označení presidenta republiky.

Vizte též