Popírání holocaustu: Porovnání verzí

Verse z 1. 2. 2007, 10:20

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka je těžkopádný souhrnný název pro skupinu tří převážně verbálních trestných činů upravených v §§ 260–261a trestního zákona. Jejich existence je v rozporu s lidskými právy, zejména se svobodou projevu a svobodou vědeckého bádání, a proto by měly být zrušeny.

Trestem je až 8 let odnětí svobody.

Jednotlivé skutkové podstaty

1. podpora nebo propagace hnutí (§ 260)
2. kvalifikovaná podpora nebo propagace hnutí (§ 260 odst. 2) – veřejná, organisovaná nebo za výjimečného stavu
3. projevování sympathií (§ 261)
4. popírání, zpochybňování, schvalování, ospravedlňování holocaustu nebo zločinů kommunismu (§ 261a): "přibližně deset let po skončení války se objevily pokusy reinterpretovat, přehodnotit či bagatelizovat zločiny proti lidskosti, ke kterým došlo v průběhu druhé světové války. Řada států západní Evropy přistoupila k právnímu řešení otázky revisionismu především v průběhu 90. let. Represivní řešení problému nalezlo většinou podobu skutkových podstat nových trestných činů, tedy novelizace trestních zákonů. Tak je tomu v Belgii, Francii, Lucembursku, Rakousku, SRN, Španělsku a Švýcarsku. Návrh zákona vychází ze zkušeností výše uvedených zemí a zahrnuje do této kategorie i popírání, zpochybňování či bagatelizaci analogických zločinů z období komunistické totality." (důvodová zpráva k sněmovnímu tisku č. 599)

Ustanovení § 261a TZ bylo zavedeno zákonem 405/2000 Sb., jenž navrhli poslanec ODS Jiří Payne a další, kteří dokonce navrhli jeho přijetí jako pilného návrhu: "Předkladatelé doporučují využít platného znění § 90 odst. 2–7 jednacího řádu poslanecké sněmovny a navrhují Sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem zákona v prvém čtení s odůvodněním, že se jedná o novelizaci svým rozsahem nevelkou, jejíž obsah již byl projednán v prvém čtení v Poslanecké sněmovně a v obecné rozpravě druhého čtení." Je paradoxní, že za okupace ČSR byli lidé trestáni za schvalování atentáru na Heydricha, nyní jsou trestáni za schvalování holocaustu. Podle překladatelů jsou žaláře pro popírače holocaustu "opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých".

Důvodová zpráva označuje za autora myšlenky stíhat osvětimskou lež nejmenovaného poslance ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. Vláda Miloše Zemana vyslovila s návrhem nesouhlas (usnesení vlády ze dne 10. května 2000 č. 455): "Návrh nové skutkové podstaty trestného činu podle navrženého ustanovení § 261a není dostatečně legislativně propracován a v něm uváděné pojmy „nacionálně–socialistická nebo komunistická genocida“ a „zločiny nacionálních socialistů nebo komunistů proti lidskosti“ nesplňují požadavky na formální, resp. jednoznačné vymezení podmínek trestní odpovědnosti. Platné znění § 261 trestního zákona umožňuje v rámci trestního řízení postihovat popírání, zpochybňování, schvalování i ospravedlňování nacionálně socialistické i komunistické genocidy a jiných zločinů proti lidskosti. Takové jednání lze zahrnout pod pojem „projevuje sympatie k fašismu nebo jinému podobnému hnutí“, neboť se jím vyjadřuje pozitivní názor a vztah k hnutí, jehož příslušníci prokazatelně tyto činy páchají, pokud nejde dokonce o propagaci takového hnutí ve smyslu ustanovení § 260 odst. 1 trestního zákona."

Prameny a literatura

• informační podklad Parlamentního institutu č. 5.137 Zpochybňování nacistických a komunistických zločinů

Další odkazy

• Terminiello v. City of Chicago 337 U. S. 1 (1949)
• Jan Drda: Vyšší princip. In Němá barikáda, 1955