|
|
| Řádka 1: |
Řádka 1: |
| − | [[Objektivní právo]] se podle [[kontinentální právo|kontinentálního pojetí]], které je užíváno i v České republice, člení na '''právo veřejné''' a '''právo soukromé'''. Obdobné dělení se týká i [[subjektivní právo|subjektivních práv]], proto hovoříme např. o "subjektivním veřejném právu". Hranice mezi veřejným a soukromým právem však není zcela zřetelná a často vznikají spory o to, je-li určitý vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní. | + | #redirect [[právo]] |
| − | | |
| − | Charakteristickým znakem '''veřejného práva''' je, že právní vztahy jím upravené jsou ''asymetrické'' a ''nerovné'' (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát-občan. Typickým veřejným právem je právo na [[sociální zabezpečení]]: sociální dávky může požadovat pouze [[fysická osoba]], jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje příslušný [[správní úřad]] ve [[správní řízení|správním řízení]] rozhodnutím, jež je [[správní akt|správním aktem]]. Není-li občan s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání [[soud]], který o jeho návrhu rozhodne ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]].
| |
| − | | |
| − | Naproti tomu '''soukromoprávní vztahy''' charakterisuje ''symetrie'' a ''rovnost'' účastníků. Příkladem je právo na náhradu [[škoda|škody]] nebo právo na [[mzda|mzdu]] za vykonanou práci. V řízení o takovém nároku jsou obě strany v rovnoprávném postavení, žádná z nich není oprávněna něco druhé straně autoritativně nařizovat, a v případě sporu rozhoduje [[soud]] v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním řízení]].
| |
| − | | |
| − | [[Kontravalence]] veřejného a soukromého práva se promítá i do charakteru příslušných [[právní předpis|právních předpisů]]: zatímco veřejnoprávní předpisy (např. [[trestní zákon]]) obsahují vesměs [[kogentní a dispositivní právní norma|kogentní právní normy]], od nichž není přípustné se odchýlit ani dohodou stran, soukromoprávní předpisy (typicky [[občanský zákoník]]) obsahují z větší části [[kogentní a dispositivní právní norma|dispositivní právní normy]], které dávají stranám smluvní volnost. Dohodnou-li se smluvní strany jinak, než stanoví [[zákon]], má tato dohoda před zákonem přednost.
| |
