Dekret č. 138/1945 Sb.: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-{{Externí}} +== {{Externí odkazy}} ==)) |
(historie) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, | + | '''Dekret č. 138/1945 Sb.''' o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též '''malý retribuční dekret''' nebo ''malý dekret'', je jedním z tzv. [[retribuce|retribučních]] dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů okupantů a domácích zrádců a zároveň umožnily stíhat i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly. |
| − | + | Účelem dekretu bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti [[správní právo|správního práva]] a jeho ustanovení prováděly národní výbory. | |
| + | |||
| + | [[Dekret]] č. 138/1945 Sb. stanovil: | ||
<div class="qt"><center>§ 1</center> | <div class="qt"><center>§ 1</center> | ||
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty. | (1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty. | ||
</div> | </div> | ||
| + | |||
| + | == Vznik dekretu == | ||
| + | |||
| + | Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová [[Státní rada]] už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné. | ||
| + | |||
| + | Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat mimořádné lidové soudy. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného dekretu č. 16/1945 Sb. a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty. | ||
| + | |||
| + | Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu, který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl [[dekret č. 137/1945 Sb.]], se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti. | ||
| + | |||
Dekret, podle něhož bylo možno uložit z dnešního pohledu drakonický [[trest]] za jednání, které je popsáno jen velmi povšechně, a to [[rozhodnutí]]m [[správní úřad|správního úřadu]], nikoli [[soud]]u, patří do skupiny [[retribuce|retribučních]] dekretů. | Dekret, podle něhož bylo možno uložit z dnešního pohledu drakonický [[trest]] za jednání, které je popsáno jen velmi povšechně, a to [[rozhodnutí]]m [[správní úřad|správního úřadu]], nikoli [[soud]]u, patří do skupiny [[retribuce|retribučních]] dekretů. | ||
Verse z 10. 6. 2007, 13:50
Dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též malý retribuční dekret nebo malý dekret, je jedním z tzv. retribučních dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů okupantů a domácích zrádců a zároveň umožnily stíhat i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.
Účelem dekretu bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti správního práva a jeho ustanovení prováděly národní výbory.
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.
Vznik dekretu
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová Státní rada už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat mimořádné lidové soudy. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného dekretu č. 16/1945 Sb. a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu, který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl dekret č. 137/1945 Sb., se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.
Dekret, podle něhož bylo možno uložit z dnešního pohledu drakonický trest za jednání, které je popsáno jen velmi povšechně, a to rozhodnutím správního úřadu, nikoli soudu, patří do skupiny retribučních dekretů.
Vágní popis deliktu způsobil, že tohoto dekretu bylo zneužíváno v politickém boji.
Vizte též
Další odkazy
- Plné znění dekretu na serveru ministerstva vnitra (PDF)
