Kolektivní vina: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==)) |
|||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
Ve všech těchto situacích je však uplatnění tohoto principu legitimní: např. osoba, která se účastní [[trestný čin|trestného činu]], odpovídá za jeho následek tak, jako by jej spáchala sama, protože jinak by nebylo možné postihnout celou řadu zločinů páchaných [[organisovaná skupina|organisovanou skupinou]] [[pachatel]]ů – zájem na přesném rozdělení individuální viny ustupuje zájmu na účinnosti represe. | Ve všech těchto situacích je však uplatnění tohoto principu legitimní: např. osoba, která se účastní [[trestný čin|trestného činu]], odpovídá za jeho následek tak, jako by jej spáchala sama, protože jinak by nebylo možné postihnout celou řadu zločinů páchaných [[organisovaná skupina|organisovanou skupinou]] [[pachatel]]ů – zájem na přesném rozdělení individuální viny ustupuje zájmu na účinnosti represe. | ||
| − | Na principu kolektivní viny byl založen i poválečný "odsun" sudetských Němců, kteří byli potrestáni odnětím [[státního občanství]], vyhnáním z vlasti a [[konfiskace|konfiskací]] [[majetek|majetku]] za zločiny, jichž se dopustil německý stát. | + | Na principu kolektivní viny byl založen i poválečný "odsun" sudetských Němců, kteří byli potrestáni odnětím [[státní občanství|státního občanství]], vyhnáním z vlasti a [[konfiskace|konfiskací]] [[majetek|majetku]] za zločiny, jichž se dopustil německý stát. |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
* [[škoda]] | * [[škoda]] | ||
| − | |||
* [[Benešovy dekrety]] | * [[Benešovy dekrety]] | ||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] | ||
Aktuální verse z 8. 11. 2008, 12:25
Kolektivní vina (angl. collective guilt, fr. culpabilité collective, něm. Kollektivschuld) je představa, podle níž je na místě přičítat pochybení orgánů nebo jednotlivých členů určitého kolektivního útvaru, např. státu, národa, města nebo obce, vězeňského oddělení, školní třídy atp., všem jeho členům bez rozdílu.
Je to velmi starý princip, který je podložen starozákonním pojetím kolektivní odpovědnosti a jejího odčinění obětí jednotlivce (tzv. "dědičný hřích"). Kolektivní ručení bylo obvyklé i v některých orientálních společnostech, např. v ruských občinách.
V právu je použití kolektivní viny obecně vyloučeno, uplatňuje se však v celé řadě individuálních právních institutů:
- solidární ručení všech společníků veřejné obchodní společnosti nebo komplementářů komanditní společnosti
- solidární odpovědnost za škodu
- spolupachatelství v trestním právu; to je však sporné
Ve všech těchto situacích je však uplatnění tohoto principu legitimní: např. osoba, která se účastní trestného činu, odpovídá za jeho následek tak, jako by jej spáchala sama, protože jinak by nebylo možné postihnout celou řadu zločinů páchaných organisovanou skupinou pachatelů – zájem na přesném rozdělení individuální viny ustupuje zájmu na účinnosti represe.
Na principu kolektivní viny byl založen i poválečný "odsun" sudetských Němců, kteří byli potrestáni odnětím státního občanství, vyhnáním z vlasti a konfiskací majetku za zločiny, jichž se dopustil německý stát.
