Positivní právo: Porovnání verzí
(* Jan Komárek: [http://jinepravo.blogspot.com/2007/01/jmenuji-se-jsem-prvn-pozitivista-mon-i.html Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)]) |
(cf. právní formalism.[http://jinepravo.blogspot.com/2007/06/formalismus-co-to-je-kdy-to-je-mnem-to.html]) |
||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]]. | Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]]. | ||
| − | V českém kontextu je někdy za právní positivism označován bezduchý ''legalism'', tj. primitivní exegese právních předpisů.[http://jinepravo.blogspot.com/2008/03/prvnkovy-sprvn-odpovdi-s-bonusem.html?showComment=1206945480000#c4592231354743397183] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je [[H. L. A. Hart]] (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro. | + | V českém kontextu je někdy za právní positivism označován bezduchý ''legalism'', tj. primitivní exegese právních předpisů.[http://jinepravo.blogspot.com/2008/03/prvnkovy-sprvn-odpovdi-s-bonusem.html?showComment=1206945480000#c4592231354743397183] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je [[H. L. A. Hart]] (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro, cf. [[právní formalism]].[http://jinepravo.blogspot.com/2007/06/formalismus-co-to-je-kdy-to-je-mnem-to.html] |
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
Verse z 20. 4. 2008, 11:29
Positivní právo (označované též – ne zcela přesně – jako platné právo) je takové (objektivní) právo, které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. psané právo neboli ius scriptum). Jeho protikladem je právo přirozené.
Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. lex dura, sed lex = "ač tvrdý zákon, přesto zákon").
Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle analogie nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady dobrých mravů nebo poctivého obchodního styku).
Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá juspositivismem, opačný směr se jmenuje jusnaturalismus. Zakladatelem právního positivismu je John Austin (1790–1859). Juspositivisté vytýkají jusnaturalistům přehnaný subjektivismus – soudce, který se necítí striktně vázán psaným právem, snáze podléhá vnějším vlivům a emocím a jeho rozhodování bývá nepředvídatelné a voluntaristické.
Zvláštní místo má juspositivismus v právu totalitních režimů: přehnaný důraz na nutnost vyhovět psané normě a nezabývat se společenskými důsledky rozhodnutí vede k odlidštění a mechanisaci aplikace práva a umožňuje státu legalisovat útlak určitých společenských nebo etnických skupin, neboť represi skrývá pod rouškou přísného dodržování "práva".
Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na kontinentální právní kulturu, v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie Common Law v. Equity.
V českém kontextu je někdy za právní positivism označován bezduchý legalism, tj. primitivní exegese právních předpisů.[1] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je H. L. A. Hart (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro, cf. právní formalism.[2]
