Universita: Porovnání verzí

Verse z 17. 3. 2012, 12:03

Universita je veřejnoprávní korporace, společenství žáků a učitelů.

Zatímco dříve byl důraz na slovo universitas, tj. že tato vysoká škola má poskytovat veškeré dostupné poznání, nyní je definice university formální. Je to taková vysoká škola, která má akreditovaný doktorský studijní program.[1]

Veřejná a státní vysoká škola

Podle nesmyslného 2 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů se vysoké školy zcela zbytečně dělí na veřejné, soukromé a státní, přičemž státní vysoké školy jsou vojenské nebo policejní, je jim upřen status veřejnoprávní korporace a jsou pouhým nesamostatným veřejným ústavem. Důvodová zpráva toto nesystémové řešení odůvodnila jejich "specifickým posláním".[2]

Bolognský process

V souvislosti s růstem složitosti společnosti, kdy již nemůže stačit 12 let vzdělávání, se EU rozhodla vrátit k středověkému systému vysokoškolského studia, který byl v Evropě, na rozdíl od anglosaských zemí, nahrazen systémem Wilhelma v. Humboldta (1767–1835), jehož vzorovým modelem byla berlínská universita. Zatímco v středověkém systému je vysokoškolské studium trojstupňové (bakalář (3 roky studia) – magistr (2 roky studia) – doktor), Humboldtův systém je jednostupňový (doktor). Cílem je, aby aspoň 50 % populace získalo alespoň bakalářské vzdělání.

1. student pregraduálního studia (undergraduate) získá titul B. (Bc.)
2. student postgraduálního studia (graduate nebo postgraduate) získá titul M. (Mgr.) nebo D. (Dr.). V ČR je chybně za postgraduální studium považováno teprve pokročilé (advanced), které končí titulem Ph. D.

Cílem je rovněž středověká mobilita, kdy student mohl snadno postupně studovat na více školách. Proto je zaveden systém kreditů (European Credit Transfer and Accumulation System, ECTS), kdy je potřeba během semestru získat alespoň 30 kreditů, což odpovídá asi 750–900 hodinám studia, tj. 40 až 50 hodinám studia týdně, včetně přípravy (bez zkouškového období), nebo 25–30 pracovním hodinám (se zkouškovým obdobím).

Právnické fakulty

Jsou tradiční součástí každé university. V ČR jsou 4 veřejnoprávní: v Praze, Brně, Olomouci a Plzni. Podle vzpomínky Petra Pitharta byli po roce 1969 z PF UK vyhozeni: Pavel Rychetský, Vladimír Mikule, Václav Pavlíček, Václav Mezřický, Zdeněk Jičínský, František Šamalík a Petr Pithart.[3]

Studentské půjčky

V souvislosti s uvažovaným zavedením školného se hovoří o studentských půjčkách. Největší poskytovatel studentských půjček v USA, Sallie Mae, byl do roku 2005 státní (government sponsored enterprise, GSE).

Vizte též

• Corpus iuris civilis
• Lex Mareš
• Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Prameny a literatura

• Stanislav Stuna a Jiří Švestka: Úvaha nad úpravou právní formy zdravotnických zařízení, jmenovitě univerzitních nemocnic. In Právní rozhledy 10/2008, pp. 367–370. Rozšířená zpravodajská zpráva pro LRV o návrhu věcného záměru zákona o universitních nemocnicích, jehož cílem je transformovat příspěvkové organisace na akciové společnosti. Článek tento záměr kritisuje, protože university mají mít toliko 34 % akcií, takže nemocnice by byly universitní jen podle jména. Nesmyslně navrhuje vytvořit universitní nemocnici jako právnickou osobu sui generis, ačkoliv se jedná o typický veřejný ústav.

Další odkazy

• Jiří Nantl: Co s habilitacemi a profesurami? In Jiné právo – zásadní článek o akademické samosprávě.
• European Credit Transfer and Accumulation System (anglicky)
• nařízení č. 310/1850 ř. z., o kolejném
• zákon č. 63/1873 ř. z., o organisaci akademických úřadů
• vyhláška říšského protektora ze dne 17. listopadu 1939 o uzavření jazykově českých vysokých škol