Specialita: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Formulace)
d (přestupcích)
Řádka 3: Řádka 3:
 
Příkladem je vztah [[občanský zákoník|občanského]] a [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]]: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je ''[[lex specialis derogat generali|lex specialis]]'', zvláštní zákon, občanský zákoník ''[[lex specialis derogat generali|lex generalis]]'', obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku.
 
Příkladem je vztah [[občanský zákoník|občanského]] a [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]]: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je ''[[lex specialis derogat generali|lex specialis]]'', zvláštní zákon, občanský zákoník ''[[lex specialis derogat generali|lex generalis]]'', obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku.
  
Jiným příkladem je vztah zákona o [[přestupek|přestupcích]] a [[správní řád|správního řádu]]. Zákon o přestupcíh např. nestanoví zvláštní pravidla pro předvolávání a výslech svědků, proto platí to, co určuje správní řád; naopak ustanovení § 21 odst. 1 správního řádu, z něhož vyplývá, že lze rozhodnout i bez jednání, se pro přestupkové řízení uplatnit nemůže, protože koliduje s ustanovením § 74 zákona o přestupcích, které konat ústní jednání v I. stupni nařizuje.
+
Jiným příkladem je vztah zákona o [[přestupek|přestupcích]] a [[správní řád|správního řádu]]. Zákon o přestupcích např. nestanoví zvláštní pravidla pro předvolávání a výslech svědků, proto platí to, co určuje správní řád; naopak ustanovení § 21 odst. 1 správního řádu, z něhož vyplývá, že lze rozhodnout i bez jednání, se pro přestupkové řízení uplatnit nemůže, protože koliduje s ustanovením § 74 zákona o přestupcích, které konat ústní jednání v I. stupni nařizuje.
  
 
{{Viztéž}}
 
{{Viztéž}}

Verse z 15. 10. 2006, 14:04

O kontrárním vztahu speciality a subsidiarity se v právu hovoří tehdy, upravuje-li právní předpis (případně jednotlivá právní norma) něco, co je obecněji upraveno jiným předpisem (jinou právní normou).

Příkladem je vztah občanského a obchodního zákoníku: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je lex specialis, zvláštní zákon, občanský zákoník lex generalis, obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku.

Jiným příkladem je vztah zákona o přestupcích a správního řádu. Zákon o přestupcích např. nestanoví zvláštní pravidla pro předvolávání a výslech svědků, proto platí to, co určuje správní řád; naopak ustanovení § 21 odst. 1 správního řádu, z něhož vyplývá, že lze rozhodnout i bez jednání, se pro přestupkové řízení uplatnit nemůže, protože koliduje s ustanovením § 74 zákona o přestupcích, které konat ústní jednání v I. stupni nařizuje.

Šablona:Viztéž