Zákaz činnosti

Zákaz činnosti je druh trestu za přestupek, přečin nebo zločin. Spočívá v uložení povinnosti non facere.

Podle restorativní (rehabilitační) theorie trestání je jeho účelem zabránit pachateli v případné recidivě. V praxi se v České republice zákaz činnosti ukládá poměrně zřídka. To má odraz v legislativě, která stanoví podmínku bezúhonnosti pro velmi širokou třídu činností a oprávnění, někdy i mimo rozsah rozumem seznatelného.

Trest zákazu činnosti byl zaveden § 51 trestního zákona z roku 1950.[1]