Občanský průkaz
Občanský průkaz je doklad totožnosti.
V ČSR byly občanské průkazy zavedeny vládním nařízením č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace, vydaného k provedení císařského nařízení č. 31/1857 ř. z., o zavedení nového pasového systému. Tato legitimace byla dobrovolná a obsahovala fotografii.
V zásadě totožný byl zákon č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech. S účinností od 1. ledna 1949 však zavedl povinnost mít občanský průkaz v celním pohraničním pásmu. Vládní nařízení č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech, vydané na základě zmocňovacího zákona č. 241/1948 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákona o pětiletém plánu), již stanovilo povinnost mít občanku bez výjimky.
Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, v § 2 odst. 3 stanoví: "Občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Tuto povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena."
