Ekloga

Ekloga (z řeckého ἐκλογή, eklogé, výběr či výbor) byl byzantský zákoník z let 739-741. Vydal jej císař Lev III. Jedná se o ve své době nejvýznamnější byzantskou právní sbírku pojustiniánského období. Dílo z Justiniánovy kodifikace a obecně z římskoprávní tradice čerpá, v mnoha ohledech se však též odkloňuje a čím dál zřetelněji staví na vlivu církve a křesťanských principů. Zákony v Ekloze uvedené jsou tak přímo označované za vůli Boží, jejímiž jsou císařové pouhými zprostředkovateli.

Kniha, psaná řecky namísto tradiční latiny, je uvozena předmluvou císaře (proemium) a člení se na 17 kapitol. Co se týče obsahu, důraz byl kladen zejména na rodinné právo, kdy se zlepšuje ochrana a právní postavení ženy (tradiční římskoprávní podřízeni ženy muži v patriarchální rodině se ruší, žena je nyní svému muži rovnoprávná, mezi manželi vzniká společné jmění s rovnými dispozičními právy). Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení).

Na další vývoj byzantského práva měla Ekloga velmi silný vliv. Prostřednictvím misionářů ovlivnila i velkomoravský Zakon sudnyj ljuděm. Ekloga byla zrušena kolem roku 870 císařem nové makedonské dynastie Basileiem I. Jednak pro jeho nepřátelství k isaurské dynastii, pak i proto, že chtěl vrátit orientaci práva zpět k Justiniánovi.