Přímý účinek
Přímý účinek nebo bezprostřední účinek je doktrína vyvinutá Evropským soudním dvorem (ECJ) v rámci federalisace evropských společenství, která znamená, že se každý může dovolat práva EU, i když ho členský stát neprovede buď vůbec, anebo chybně.
Směrnice EU se lze dovolat pouze proti členskému státu (vertikální bezprostřední účinek), ale již ne proti jiné osobě na stejné úrovni (horizontální bezprostřední účinek). Průlomým rozhodnutím byl rozsudek C-26/62 Van Gend en Loos v. Nederlandse Aministratie der Belastigen, který stanovil, že se každý může dovolat bezprostředního účinku zakládacích smluv evropských společenství. Rozsudek C-9/70 Franz Grad v. Finanzamt Traunstein rozšířil bezprostřední účinek na právní předpisy evropských společenství a jejich rozhodnutí. Rozsudek C-41/74 Van Duyn v. Home Office specifikoval bezprostřední účinek pro směrnice EHS.
Nepřímý účinek
Rozsudek C-148/78 Publico Ministero v. Ratti stanovil povinnost vykládat národní právní řád v souladu s právem EU a upřesnil, že už musí marně uplynout lhůta pro transposici směrnice.
Vizte též
Další odkazy
- Direct Effect of EC Law (PDF; anglicky)
- Indirect effect (anglicky)
- Václav Pátek: Přímý a nepřímý účinek. In DPH u finančních a pojišťovacích služeb nejen pro banky a pojišťovny
