Odnětí instance
Odnětím instance se v procesním právu nazývá stav, kdy úkon, které měl učinit orgán I. stupně (např. odůvodnit rozhodnutí), za něj provede odvolací orgán. V důsledku toho účastník nemá možnost napadnout vady úkonu odvoláním a je tedy fakticky připraven o možnost uplatnit námitky proti právním úvahám orgánu, který rozhodoval – o jednu instanci.
Odnětí instance je vážnou vadou řízení, současná praxe se však rozchází v tom, jde-li o zásah do práva na spravedlivý proces, tzn. je-li takovou vadu možno s úspěchem napadnout ústavní stížností.
Dvouinstančnost řízení je jako ústavní právo výslovně zakotvena pouze v případě trestního řízení, a to článkem 2 sedmého dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o civilní soudnictví a o správní řízení, tam Ústavní soud na jedné straně dovodil, že odnětí instance nemusí být nutně porušením práva na spravedlivý proces, na straně druhé však některá rozhodnutí právě z tohoto důvodu zrušil.
