Pojmosloví
Pojmosloví (terminologie) je základním stavebním kamenem každé vědy, tedy i jurisprudence.
Česká právní terminologie je založena na římském právu, v 19. století doplněném německým právem. Toto historické pojmosloví bylo za kommunismu do značné míry opuštěno a tradiční termíny byly nahrazeny takto:
- právní poměr → právní vztah
- závazek → služba
- rukojemství → ručení
- ručení → odpovědnost
- majetek (předmět detence) → předmět vlastnictví
- majitel (detentor) → bez náhrady zaniklo; dnešní "majitel" znamená vlastník
- hypothéka → omezení převodu nemovitostí
- zápůjčka → půjčka
- půjčka → výpůjčka
- závod (něm. Geschäft[1]) → podnik
- společenstvo → družstvo
- družstvo (konsorcium [momentálně nefunguje]) → společenská smlouva
- spolek → dobrovolná organizace → občanské sdružení
- starosta → předseda národního výboru
- okresní hejtman → předseda okresního národního výboru
- strana → účastník
- účastník → dotčená osoba
- úřad → orgán
- orgán → úřední osoba
- osnova → návrh
- nabídka → návrh
Po roce 1989 se český právní řád ojediněle vrátil k původním pojmům, ale z větší části setrval na kommunistických.
Nejnovější vývoj
České právo je místo německého stále více pod vlivem anglosaského práva. To se projevuje i v terminologii:
- koncese → licence
- punktace → memorandum o porozumění nebo dopis o záměru
Někdy je problematické, že převzetím pojmů z odlišných jazyků vznikají obtížně rozlišitelná homonyma. Tak kótování na burse (angl. listing) vzniklo z francouzského cotation boursière. Naproti tomu kotace je z anglického quote (fr. cote).
