Vlastnictví

Ačkoli je vlastnictví jedním z nejdůležitějších pojmů soukromého práva, které je navíc intuitivně chápáno, jeho definice není ani jednoduchá, ani bezrozporná. Vlastnictvím se obecně chápe stav neomezeného právního panství osoby nad věcí.

Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže trvale vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví:

1. Právo věc držet (ius possidendi). Držení věci (držbou) má však abstraktní obsah, která není totožná s tím, "mít věc u sebe" - což je navíc možné jen u některých movitých věcí. Podrobnější výklad viz držba a detence.
2. Právo věc užívat (ius utendi). Vlastník může svůj majetek užívat, není nikomu povinen platit za to nájemné ani náhrady za opotřebení věci; smlouva, jíž by vlastník sám sobě pronajal věc, by byla absolutně neplatná. Vzdá-li se vlastník užívacího práva, činí tak zpravidla za úplatu nájemní smlouvou.
3. Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (ius fruendi).
4. Právo s věci nakládat (ius disponendi).
5. Právo věc zničit (ius abutendi).