Rozhodnutí

Právní moc a vykonatelnost jsou termíny užívané v procesním právu pro různé modality platnosti a účinnosti rozhodnutí (individuálního normativního aktu) vydaného orgánem veřejné moci.

Termín právní moc vznikl doslovným překladem německého Rechtskraft a neodpovídá svému denotátu zcela přesně. Ještě méně výstižný je hovorový usus "být v právní moci". Obsah pojmu pravomocný moc daleko lépe postihuje anglické adjektivum final.

Právní moc a vykonatelnost má dvě složky, formální a materiální, přičemž zákonem předpokládané účinky má jen takové rozhodnutí, které je pravomocné, resp. vykonatelné jak formálně, tak materiálně. Trvalá ztráta materiální právní moci nebo materiální vykonatelnosti by měla vést k tomu, aby orgán veřejné moci rozhodnutí zbavil - v zájmu právní jistoty - rovněž právní moci nebo vykonatelnosti formální (např. přeškrtnutím příslušné doložky).

Formální právní moc a vykonatelnost jsou vždy relativní, tzn. mohou být posuzovány jen z hlediska konkrétního recipienta výroku rozhodnutí, a má-li rozhodnutí několik výroků, je třeba posuzovat právní moc a vykonatelnost každého výroku zvlášť. Je-li rozhodnutí označeno jedinou doložkou, znamená, že jsou pravomocné/vykonatelné všechny výroky rozhodnutí, a to vůči všem recipientům. Datum, které je v doložce vepsáno, neznamená datum skutečné právní moci nebo účinnosti, ale datum, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným/vykonatelným vůči všem recipientům.

Po stránce formální je pravomocné takový výrok rozhodnutí, které bylo recipientovi oznámeno a proti němuž už nemá nikdo z oprávněných osob právo uplatnit řádný opravný prostředek.