Amnestie
Není dokončeno, přepracovávám strukturu a spojuji s Milostí
Amnestie (z řeckého αμνηστία = zapomnětlivost, angl. amnesty, fr. amnistie, něm. Amnestie) je rozhodnutí o hromadném prominutí trestu spojené se zahlazením trestného činu, pro který byl uložen (omilostnění, agraciace), obvykle spojované i s rozhodnutím o zastavení a nezahajování trestního stíhání v případech, na které amnestie dopadá (abolice). Některé jazyky, např. angličtina, rozlišují mírnější formu amnestie, jejíž součástí není zahlazení odsouzení; v takovém případě se hovoří o clemency (law).
Milost a amnestie jsou tradiční instituty směřující ke zmírnění tvrdosti zákona a vyhrazené panovníkovi, který amnestii uděloval nejčastěji v souvislosti s počátkem své vlády, tj. s nástupem na trůn. V České republice přísluší právo udělovat amnestii a milost presidentu republiky. Mnozí však mají za to, že jde o archaismus, který by měl být z právního řádu zcela odstraněn.
Ačkoli trestněprávní následky odsouzení jsou v důsledku amnestie zahlazeny, zůstávají následky občanskoprávní (povinnost nahradit škodu) a dotčen není dopad odsouzení ani na možnost získat zbrojní průkaz. To je jedním z důvodů, proč amnestie (ve formě abolice), stejně jako presidentská milost, vyžaduje vždy souhlas amnestovaného. Není-li souhlas udělen, trestní řízení pokračuje dál, o trestu však není rozhodováno ani v případě, že je obviněný shledán vinným.
Jde-li o amnestii postihující pravomocně uložené tresty (o agraciaci), souhlas odsouzeného s účastí na amnestii se nevyžaduje a odsouzený tak může být amnestován i proti své vůli.
Důležité amnestie na území České republiky
Většina amnestií měla složité podmínky, které by nebylo účelné detailně popisovat. Následující výčet se proto omezuje na popis toho, při jaké příležitosti byla amnestie vyhlášena a jaký byl přibližně její rozsah.
