Corpus iuris civilis

Corpus iuris civilis (CIC) je název z roku 1583 pro pozdně antickou kodifikaci římského práva císaře Justiniána (527–565).

V pozdní antice dospělo římské právo k úpadku, takže součastníkům nezbylo než se obracet k vrcholným právnickým dílům minulosti, jímž však zhusta již nerozuměli. Dokladem toho je citační norma (426). Ta však přestávala stačit. Proto mladý císař Justinián pověřil všeho schopného druhořadého právníka Triboniana, aby sestavil úplné sebrání římského práva.

Jako první vznikl Codex Iustinianus, platný od 7. 4. 729, účinný od 16. 4. 529. Jednalo se o úřední sbírku císařských zákonů v 10 knihách. Vrchol justiniánské kodifikace jsou Digesta seu Pandectae (česky Sbírka neboli Dílo vše obsahující), platná od 16. 12. 533, účinná od 30. 12. 533. Je to kompilace děl předních římských právníků uplynulých 1000 let v 50 knihách. Dvě knihy jsou věnovány trestnímu právu a říká se jim Libri terribiles. Jak je patrno z rychlosti jejího vytvoření, pracoval Tribonianus a jeho 15 spolupracovníků methodou nůžek a lepidla. To má dvousečný význam. Zároveň zachránili mnoho kvalitních právních textů, které odjinud než z CIC neznáme, ale zároveň mnoho právních textů vedle CIC neobstálo, a proto se v průběhu věků nedochovalo. Třetí a poslední částí jsou Institutiones seu Elementa (česky Úvod čili Základy), platné od 21. 12. 533, účinné od od 30. 12. 533. Nejedná se o nic jiného než prakticky doslova převzatou Gaiovu učebnici práva. Byla používána studenty v prvním ročníku studia práva.

Poté císař rozhodl, že Codex nemá patřičnou úroveň. Proto byla vydána nová sbírka ve 12 knihách – Codex Iustinianus repetitae praelectionis, platný od 16. 12. 534, účinný od 29. 12. 534. Tím byla justiniánská kodifikace kompletní. Císař sám ji označoval jako Tria Volumina (TV). Do CIC jsou někdy počítány Novellae leges (Leges post Codicem). To je však pouhá soukromá sbírka bez úřední závaznosti. Propuštěnci existovali po celou dobu existence otrokářství; jejich existence není nějakým výdobytkem novel.

Všechy staré prameny práva, které nebyly v CIC, pozbyly závaznosti, tedy i citační zákon. Na východě přestal být CIC používán po vydání Basilik (9. století). Na západě ani nebyl znám. Teprve v roce 1075 byl náhodně objeven jeho manuscript. To je počátek recepce římského práva na západě a jeho ohromného rozvoje. Centrem studia římského práva byla nová gothická instituce – universita, zde v Bologni.

Ukázky

Digesta seu Pandectae

Ulpianus libro primo institutionum pr Iuri operam daturum prius nosse oportet, unde nomen iuris descendat. est autem a iustitia appellatum: nam, ut eleganter Celsus definit, ius est ars boni et aequi. § 1 Cuius merito quis sacerdotes nos appellet: iustitiam namque colimus et boni et auqui notitiam profitemur, aequum ab iniquo seperantes, licitum ab illicito discernentes, bonos non solum metu poenarum, verum etiam praemiorum exhortatione efficere cupientes, veram nisi fallor philosophiam, non simulatam, affectantes. § 2 Huius studii duae sunt positiones, publicum et privatum. publicum ius est, quod ad statum rei Romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem: sunt enim quaedam publice utilia, quaedam privatim. publicum ius in sacris, in sacerdotibus, in magistratibus consistit. privatum ius tripertitum est: collectum etenim est ex naturalibus praeceptis aut gentium aut civilibus. § 3 Ius naturale est quod natura omnia animalia docuit: nam ius istud non humani generis proprium, sed omnium animalium, quae in terra, quae in mari nascuntur, avium quoque commune est. hinc descendit maris atque feminae coniunctio, quam nos matrimonium appellamus, hinc liberorum procreatio, hinc educatio: videmus etenim cetera quoque animalia, feras etiam istius iuris perita censeri. § 4 Ius gentium est, quo gentes humanae utuntur. quod a naturali recedere facile intellegere licet, quia illud omnibus animalibus, hoc solis hominibus inter se commune sit.

III. Depositi vel contra. Ulpianus libro trigensimo ad edictum Depositum est, quod custodiendum alicui datum est, dictum ex eo quod ponitur praepositio enim de auget depositum, ut ostendat totum fidei eius commissum, quod ad custodiam rei pertinet. Praetor ait: „Quod neque tumultus neque incendii neque ruinae neque naufragii causa depositum sit, in simplum, earum autem rerum, quae supra comprehensae sunt, in ipsum in duplum, in heredem eius, quod dolo malo eius factum esse dicetur qui mortuus sit, in simplum, quod ipsius, in duplum iudicium dabo.“ Merito has causas deponendi separavit praetor, quae continent fortuitam causam depositionis ex necessitate descedentem, non ex voluntate proficiscentem. Eum tamen deponere tumultus vel incendii vel ceterarum causarum gratia intellengendum est, qui nullam aliam causam deponendi habet quam imminens ex causis supra scriptis periculum.

Ulpianus D 13, 3, 1–3

překlad: 3. Smlouva schovací nebo i žaloba. Ulpianus v 30. knize komentáře k Ediktu Úschova je to, co je dáno někomu na hlídání, z toho je řečeno, že vklad totiž zvětšuje úschovu, aby ukázal celou víru mu svěřenou, že se váže k hlídání věci. Praetor pravil: „Za to, co není uschováno ani kvůli zmatkům ani kvůli požárům ani kvůli pohromám ani kvůli ztroskotáním, jednonásobek u těch věcí, které byly dříve vylíčeny (tj. zmatky, požáry a ztroskotání), v samém a dvojnásobek, na jeho dědice, protože se stalo jeho zlým úmyslem, že se říká, že zašel, jednonásobek a toho samého, dvojnásobek budu dávat v rozsudku.“ Po právu tyto případy uschování praetor oddělil, protože obsahují obvyklou příčinu úschovy povstalou z nutnosti, nepocházející z vůle. Je třeba porozumět tomu, že musel uschovat buď kvůli zmatkům nebo požárům nebo z jiných příčin, a odlišit toho, který žádnou jinou příčinu uschování nemá, od ohroženého nebezpečím, nastávajícím z výše psaných příčin.