Dekret č. 138/1945 Sb.
Dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti, vydaný 27. října 1945, zvaný též malý retribuční dekret nebo malý dekret, je jedním z tzv. retribučních dekretů, které byly vydány v roce 1945 za účelem přísnějšího potrestání zločinů okupantů a jejich kolaborantů a zároveň umožnily retroaktivně postihnout i další činy, které podle dosavadního československého práva trestné nebyly.
Účelem dekretu bylo umožnit stíhání a potrestání i méně závažných činů, než jakými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od známějších retribučních dekretů, malý dekret spadal do oblasti správního práva a jeho ustanovení prováděly národní výbory.
Dekret č. 138/1945 Sb. stanovil:
(1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.
Vznik a vývoj dekretu
Postihem méně závažných provinění, než jaká měla být zahrnuta do působnosti připravovaného dekretu o retribučním soudnictví, se zabývala exilová Státní rada už v době Slovenského národního povstání; tento návrh ještě předpokládal, že stíháním budou pověřeny soudy, ať řádné, či mimořádné.
Potřeba uvedené zákonné normy se znovu dostala do popředí na počátku léta 1945, kdy začaly pracovat mimořádné lidové soudy. Docházelo totiž k tomu, že řadu skutků z období okupace, které byly podle obecného mínění nepřijatelné a které vyšetřovací komise oznamovaly veřejným žalobcům lidových soudů, nebylo možné zařadit podle paragrafů již vydaného dekretu č. 16/1945 Sb. a stíhání pachatelů muselo být zastaveno. Jednalo se především o členství v různých fašistických a nacistických stranách, nejrůznější formy propagace fašismu a nacismu, zneužívání okupačních poměrů k vlastnímu prospěchu, hanobení Spojenců a představitelů První republiky, ale též o tzv. renegátství (ve smyslu přestoupení nebo přihlášení se k německé nebo maďarské národnosti) a dobrovolný častý kontakt s okupanty.
Vláda proto pověřila ministry vnitra a spravedlnosti, aby společně vypracovali novelu dekretu č. 16/1945 Sb. Výsledkem byl návrh nového dekretu o ochranné vazbě a o trestání některých provinění proti státu a národu, který byl ve finální podobě rozdělen na dvě části. První, což byl dekret č. 137/1945 Sb., se zabývala prodloužením zajišťovací vazby na dobu delší, než připouštělo dosavadní čs. zákonodárství. Druhá, což byl dekret č. 138/1945 Sb., umožňovala národním výborům trestat některá provinění proti národní cti.
Dekret č. 138/1945 Sb. byl dvakrát novelizován zákonem, jeho prováděcí směrnice byly třikrát doplněny nebo změněny výnosem ministra vnitra. Působnost dekretu skončila 4. května 1947, což byl poslední den, kdy ještě bylo možné zahájit trestní stíhání za provinění proti národní cti. Dosud neuzavřené případy po tomto datu převzaly řádné soudy a soudily je podle ustanovení dekretu.
Účinnost dekretu byla obnovena 25. března 1948, zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Podle zákona převzaly dosud neuzavřené případy opět národní výbory; měly též právo otevřít nové případy a revidovat rozsudky z předchozího období a osvobozující rozsudky řádných soudů. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů rvizního období však byla ukončena vládní amnestií z června 1948.
Předmět stíhání
Podle dekretu č. 138/1945 Sb. bylo možné stíhat (s výjimkou činů stíhatelných soudem) nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu, které vzbudilo veřejné pohoršení a bylo spácháno v době zvýšeného ohrožení republiky. Přesnější definice stíhatelných skutků měla být zahrnuta do prováděcích směrnic, jejichž vydáním byl pověřen ministr vnitra.
- Nepřístojné chování byl výraz převzatý ze 3. článku zákona o organizaci politické správy z roku 1927, který pověřoval úřady na úrovni okresu trestáním (pokutou nebo vězením) takového jednání na veřejně přístupných místech, kterým se rušil nebo ohrožoval veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzovalo veřejné pohoršení.
- Provinění proti národní cti byl výraz převzatý patrně z dekretu prezidenta č. 105/1945 Sb., ze 4. října 1945, o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Dekret, jehož provádění spadalo do působnosti celé vlády, měl umožnit potrestání státních zaměstnanců, respektive osob placených z veřejných prostředků, které v době nesvobody porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa.
Výčet přestupků v odst. 10 směrnic k provedení dekretu č. 138/1945 Sb., jímž ministerstvo vnitra charekterizovalo typická provinění proti národní cti, téměř úplně kopíruje výčet služebních přečinů v §2 odst. 2 zmíněného dekretu č. 105/1945 Sb.
Tresty
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení potrestán pokutou až do výše 1 000 000 Kčs, vězením až do jednoho roku, veřejným pokáráním, nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů.
Vizte též
Další odkazy
- Plné znění dekretu na serveru ministerstva vnitra (PDF)
