Přímá použitelnost

Přímá použitelnost, nevhodně bezprostřední použitelnost (aplikovatelnost), je doktrína mezinárodního práva veřejného, která stanoví, že mezinárodní smlouva má závaznost uvnitř státu, aniž by stát musel vydávat právní předpis k jejímu provedení.

Typickým příkladem je nařízení EU podle čl. 249 al. 2 TEC. V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 Costa v. ENEL). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 Simmenthal. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce.

Vizte též

• Bezprostřední účinek