Nepsané právo
Nepsané právo (lex non scripta) je v tradičním pojetí právo, které není zachyceno na pevném substrátu, ale existuje a předává se pouze ústním podáním (tradicí) a v nepřímých (neautoritativních) reflexích, např. v odborné právnické literatuře.
V jiném pojetí je nepsané právo takové, které nebylo vydáno formou právního předpisu. Je to tedy souhrn právních obyčejů, které bývají sepsány v právních knihách, a veškerá judikatura soudů. Psané a nepsané právo tvoří dohromady platné, či spíše positivní právo.
Nepsané právo neposkytuje dostatečnou míru právní jistoty a kontinentální právo se od něj na rozdíl od práva angloamerického odklání. Výjimkou jsou právní obyčeje, které mají určitý význam např. v obchodním nebo ústavním právu (vizte ústavní obyčeje).
Angličtí autoři právních knih
- Ranulf de Glanvill († 1190)
- Bracton († 1268)
- Littleton († 1481)
- Fitzherbert († 1538)
- Coke († 1634)
- Hale († 1676)
- Blackstone († 1780)
