Příživnictví
Příživnictví byl trestný čin podle § 203 komunistického trestního zákona, který se často využíval proti disidentům a dalším totalitnímu režimu nepřátelským osobám.
Příživnictví
Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a opatřuje si prostředky k obživě prostitucí, hazardní hrou nebo jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Od roku 1965:
Příživnictví
(1) Kdo pokračuje v soustavném vynechávání pracovních směn bez závažného důvodu nebo v předstírání pracovní neschopnosti, ač byl již pro takový čin postižen místním lidovým soudem nebo národním výborem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Toto ustanovení zavádělo pracovní povinnost a trestalo blíže nespecifikované způsoby "nekalé obživy". Tím bylo postaveno mimo zákon i soukromé podnikání. Trestný čin příživnictví, ačkoli jeho uplatňováním se zjevně omezovala lidská práva československých občanů, se po r. 1989 nestal předmětem rehabilitace ze zákona, protože býval používán rovněž pro postih prostituce. Institut toho přečinu byl zrušen čl. I bod 70 zákona č. 175/1990 Sb. s účinností od 1. července 1990.
Trestání příživnictví však nebylo nějakou novinkou kommunismu. Ustanovení § 1 zákona č. 89/1885 ř. z., o robotárnách a polepšovnách, trestalo tuláctví:
